ČAD u nás na Fobii evidujeme v kategorii „oblíbenci“. Důvod je jasný, kapela kombinuje metalové a punkové vlivy takovým způsobem, že v tom nemá široko daleko konkurenci. Navíc už tak výživný hudební podklad zvedá ještě o laťku výše vrchní guru Pišta svými osobitými texty a jejich podáním.
Bylo by potřeba sáhnout do hodně hluboké historie, aby se našla nahrávka, u které by člověk měl k ČAD nějaké výraznější připomínky. Minimálně od alba „Súkromná vojna“ je to jízda plná výživného materiálu a nespočtu hitovek. Pochopitelně by ale ani ČAD donekonečna nemohli natáčet desky na jedno brdo a tak už na minulé nahrávce „Čertova kovadlina“ (z roku 2014) byl znát jistý posun směrem k větší hravosti a barevnosti na úkor ničivé síly, jakou třeba představovala pro mne dosud jejich nejlepší deska „Ťažký kov“.
„Ťažký kov“ působila jako rána pěstí. V drtivé většině řádně rychlá a chrlící jeden geniální nápad za druhým. Poměr vypalovaček na bázi crustu a thrashe vůči rytmicky propracovanějším věcem se ovšem na následující „Čertově kovadlině“ lehce pozměnil, ale až na „Bastardovi“ se v podstatě vyrovnal. Ne snad, že by ČAD zvolnili. Jejich skladby jsou až na pár výjimek neustále v kvapíkovém a tanečním tempu, přesto songy na „Bastardovi“ působí čím dál tím víc písničkovější formou a celkově stravitelnějším způsobem. Samozřejmě to jde v ruku v ruce s nabytými zkušenostmi, věkem muzikantů a s pocitem, který velí neopakovat se. To v momentě, kdy se budete pohybovat na crust scéně, a i když to odboucháte jako v případě Valéra geniálně, jste vyjadřovacími prostředky do určité míry limitováni. Instrumentální vyzrálost vás nutí hrát zajímavěji a pestřeji. Proto i ČAD postupně zařazují do svého repertoáru songy, které jsou strukturovanější. A to není rozhodně na škodu.
Byl by to ale prazvláštní úvod desky, kdyby ho neodpálila vypalovačka. „Štvaná zver“ je přesně ten příklad skladby, která je pro ČAD tak charakteristická. Od začátku šlapající hudební náplň se silným refrénem, který se člověku zavrtá do paměti. Na druhou stranu, i když to ČAD před sebou valí, je na skladbě znát, jak si s ní kapela pohrála, a je jasně cítit, že se nejedná jen o věc o pár akordech. Podobně působí i následující „Plytký hrob“, aby třetí „Frustrovaný, dojebaný a nasratý“ připomněla tu nejostřejší tvář ČAD. Crustová mlátička v plné polní se standardně vydařeným textem výborně pasujícím s instrumentální složkou.
Skladby, které už od jen začátku nevalí, odstartuje čtvrtá „Močiar“ a do stejné kategorie lze započítat i song „Zlá burina“, která je působivá v každé vteřině a vůbec nevadí, že se nejedná o nakládačku. Jedním z vrcholů alba je potom pomalejší „Zlo som ja“, která se vymyká svou delší stopáží a má na desce podobnou roli, jakou na té minulé plnila zádumčivá „Démon samoty“. Působivá, pomalejší věc ve všech směrech. Skvělé kytary, doplněné perfektními bicími party…
Vedle těch na vážnější notu pojatých skladeb nechybí pochopitelně ty, v kterých si Pišta střílí z okolního světa. Věc „Satani“ provokuje někoho už jen svým názvem a pro ty, kteří s tím mají problém, posílají ČAD vzkaz: „Pre všetkých, ktorí sú posraní, pre nich sme satani“! Megahit „Červy“ připomene vtipná „Metalové kladivá“, kde jsou geniálně zkombinovány metalové party s těmi punkovými a navíc jsou podpořeny slovy: „Rozdrvia ťa zaživa metalové kladivá! Zoderú ťa z kože punkové nože“!
ČAD se neustále vyvíjí. Minutové výstřelky už od nich nemá cenu čekat, naopak přibývá vážnějších skladeb, což naštěstí nejde na úkor jejich kouzla. To tu stále je. Je jen pár kapel, které dokáží tak umě nakombinovat mix výbušného materiálu a udělat radost jak punkovým tak i metalovým červům. Na „Bastardovi“ se opět jedná o sbírku silných skladeb otextovaných originální postavou Pišty Vandala.
Seznam skladeb:
- Štvaná zver
- Plytký hrob
- Frustrovaný, dojebaný a nasratý
- Močiar
- Satani
- Zlá burina
- Metalové kladivá
- Na zlej strane
- Zlo som ja
- V podzemí
- Bastardi Karpát
- Bastard
Čas: 37:26
Sestava:
- Pišta Vandal von Čad – vokál, gitara
- Valér Tornád – bicie
- Basia Noiseovna – basgitara
