Tepličští NOT! po dvaceti letech existence vydali konečně své první samostatné CD, které se jim náramně povedlo. Nejen to byl důvod, proč si s touto sympatickou partou kluků, kteří mají rádi legraci popvídat. Role vrchního mluvčího se ujal kytarista Ozi, kterému občas vypomohl i zbytek kapely.
Čau kluci, jelikož o vás toho moc nevím a jako správní tajemní punks jste v bookletu vašeho CD zcela vypustili údaje o sestavě, poprosil bych vás o malé představení. Kolik vás je, jak se jmenujete, co máte v kapele na starost, případně hrajete ještě v jiných kapelách?
Ozi: Ahoj Petře! Nežli začneme odpovídat na tvé otázky (které nás mimochodem velmi potěšily, protože si nám evidentně obětoval pár chvilek tvého života (úsměv)), chtěli bychom ti především poděkovat za tvůj zájem a možnost představit se u vás.
Abych byl upřímný, tak jako správní, tajemní punks jsme údaje o sestavě z bookletu nevypustili, nýbrž jsem na ně já sám při jeho tvorbě tajemně, punkově zapomněl. No a jelikož každý alespoň trochu normální člověk při čtení historie NOT! skončí po prvním odstavci, ve kterém se v tu chvíli kapelou mihla již půlka jmen z tehdejšího teplákovickýho undergroundu, mohlo by se zdát, že se sestava hodně mění. Ve skutečnosti je tomu právě naopak a v podstatě již 13 let členy pouze přibíráme. Tak abych ti NOŤ!áky trochu jmenovitě přiblížil:
Páca (zpěv) a Machoz (bicí), ti dva jsou zakládající členové a tudíž živé fosílie, kroutící v kapele 20. rok. Bali (basa + řev) – 16. rok v kapele, Srpik (kytara) - 14. rok, já (Ozi) – (kytara + jekot) – 12. rok v kapele a benjamínkem je Kurt (kytara) – slouží 2. rok. Kurt je náš dlouholetý kamarád a super muzikant a původně měl jen zastoupit Srpika při jeho roční absenci, kdy se rozhodl odletět makat do Británie. Kurt nám ale už zůstal a po Srpikově brzkém návratu z ciziny budeme tedy opět v plné síle, se třemi kytarami. Baví nás to tak, funguje to a vůbec celkově musím poznamenat, že Kurt byl pro nás velkým přínosem.
Ohledně hraní v jiných kapelách asi nemá smysl vypisovat tu táhlé seznamy. Myslím, že postačí pár fungujících i rozpadlých kapel, kde nás ještě můžete vidět, či mohli vidět v minulosti: ČISTÍRNA POKAŽDÉ JINAK, F. S., DAY AFTER DEATH, HORROR SHOW, PIXLA, 4DEBILS, UROBOROS, BOB…
Napíšu jednu větu, v které je řečeno hodně, a přitom bych řekl, že je to možná světová rarita. NOT! vydali po dvaceti letech svou první velkou samostatnou desku. Co k tomu říct?
Ozi: Vidíš to. Nás to ani vlastně nenapadlo, že je to první samostatný album. (úsměv) Ona ta předchozí věta a hlavně slovo „nenapadlo“, ukrývá i odpověď na tvou otázku. Vím naprosto jistě, že nás za ta léta „nenapadlo“ více věcí. Možná jsme necítili potřebu, neměli zrovna peníze, nebo „tah na branku“, nebo jsme zrovna hulili a řešili hovadiny. Proto jsme nikdy před tím oficiálně žádnou vlastní placku neudělali. Rozhodně nás to netíží a nikdy na to, pokud vím, ani nepřišla řeč. Navíc bylo důvodem určitě i to, že jsme neustále dostávali nabídky na splitka a kompilace a přispívali na ně. A pak jednoduše neměli dost nahraného, nevydaného materiálu na samostatnou placku. Čert ví. Původně jsme nové CD chtěli vydat jako vinyl. Takovej dárek k našim dvacítkám. Bohužel jsme nebyli schopni dát dohromady potřebný obnos. Každopádně z CD máme ohromnou radost. Ten materiál jsme nahrávali v klidu a bez časového stresu. Srpik byl ten rok pryč, proto dvě kytary na nahrávce. My máme teď ohromnou výhodu, jelikož naprosto dostačující a vybavené nahrávací studio našeho dvorního zvukaře a kamaráda Tanciho je ve stejném sklepení teplického klubu 3ožák, kde máme i zkušebnu. A musím říct, že tohle CD by nikdy nemohlo vzniknout bez Tanciho pomoci a často absolutně nezištné práce pro naši kapelu.
Několik nahrávek na svém kontě máte. Které považujete za nejvydařenější a proč?
Ozi: Těch nahrávek na různých „splitkách“ (na kazetách, CD či různých vinylech) je opravdu hodně a ve společnosti všech možných kapel: SHEEVA YOGA, RABIES, DEZINFEKCE, UNLEASH, GRIDE, ACTION, FSFI, BOB, POŽADOVANÝ STAV MYSLI, atd. Kdyby někoho ten seznam zajímal, nedá moc práce ho na netu najít. Osobně považuju za nejvydařenější především split CD „Play and dance with friends“ s japonskou kapelou UNLEASH z roku 2003, či vinyl se SHEEVA YOGA z roku 2001, a nové CD pochopitelně.
Páca: Za nejvydařenější považuji asi naší účast na kompilaci DYING ALIVE / LIVING DEAD!!! Protože (jak je psáno) „Smrt na nás čeká za každým rohem a každá chvíle může být tou poslední!!“ Díky Filipe, že můžeme být její součástí. (R.I.P.)
Bali: Nejlepší pro mě je splitko s „BOB“, CD s Japoncema a nová placka.
Machoz: Sedmipalec se SHEEVA YOGA a italský splitko s BOB.
Kurt: Jako posluchače mě asi nejvíc bavilo splitko s BOB pro společnou italskou šňůru, co se skladeb i zvuku týče. Prostě poslední nahrávka před mým příchodem do kapely. Celkově však mám nejradši aktuální desku „Není kam jít“, pravděpodobně i proto, že jsem se na ní podílel. Obecně jsme jí věnovali dost času a energie a myslím si, že oproti starším deskám to je na ní znát (od nahrávání bicích po vylisování trval vznik alba cca rok). Tím nechci říct, že by předchozí nahrávky byly horší nebo odbyté, ale spíš je vidět vývoj kapely a nějaká ta zkušenost.
Zpátky k vaší aktuální desce „Není kam jít“. Musím říct, že jsem se u ní dobře pobavil a mnohokrát vyslechnul. Líbí se mi na ní vaše neortodoxnost a hravost, nešetříte hitovkama… přitom jste pořád nářez. Je váš výraz prezentovaný na desce aktuální podobou NOT!, nebo jste vždy byli hravou kapelou?
Ozi: Tolik chvály nás opravdu těší. Nejvíce nás těší, když se jako posluchač u desky „dobře bavíš“. O to nám jde! Hraví jsme byli, musíme však přiznat, že jsme hravější a hravější. (úsměv) Je to spojeno i s tím, že v podstatě neznáme mezi sebou rozbroje, zkoušky nejsou povinností, ale vítaným únikem a relaxem. I když to bude znít asi jako klišé, my to tak holt máme – jsme taková druhá rodina. Uvolněná, rodinná atmosféra a nastupující příznaky stárnutí rozhodně napomáhají k hravějšímu pojímání naší tvorby. A dost vážnosti… Petře, nezlob se, ale jak čtu nějaký názor na nás… já to tady musím zmínit! Ona totiž, shodou okolností na vašem webu, kdysi vyšla recenze na naše split CD s kapelou FSFI (rok 2006). Vždycky jednou za čas tu recenzi někdo vytáhne a při jejím čtení se náramně bavíme. Milujeme ji prostě! Používáme hlášky z ní.
Dovol mi odcitovat výňatek z recenze. No a… na rovinu, ta naše strana CD stála opravdu za hovno, to zase jo.
Recenze z roku 2006:
„Nikde jsem nenašel co jsou NOT! zač a tak jsem hledání vzdal a smířil se s tím, že je to prostě nějaká banda, říkající si buď zkratkou, nebo záporem, která hraje velmi podprůměrný grind, punk, bordel. Jejich půlka splitka je dost otřesná – kytáry utopený - celkový nazvučení je více než hrozné. Zpěv je česky, ale stejně k ničemu, páč těm štěkům nerozumím. Hrůza. Děs. Nemá nějak víc to popisovat - ono vlastně už ani nic víc říct nejde, takže konec.“
Celkově je toto splitko tupost na entou. Pokud urážím skalní grindery, punkery, kakafoniky, tak se vám omlouvám a máte můj obdiv že tohle dokážete vstřebat.“
Abych dokončil myšlenku… zkrátka tvůj výraz „nářez“ je opravdu příjemným pohlazením. Děkujeme!
Evidentně nejste ukotveni jen v HC/punku. Nemůžu nevzpomenout moji/vaši nejoblíbenější věc a to úvodní „Anděl zkázy“, která je víc než cokoliv black metalovou sypačkou. Jako posluchači máte určitě širší záběr, nebo se pletu?
Ozi: Celé album je trochu temnější. Prostě to tak z nás vypadlo. Rozhodně hudbu neplánujeme. Tvoříme skladby společně a, jak jsi pochopil, jelikož jsme každý žánrově rozházený (a bylo to tak vždy), odráží se to i v naší tvorbě. Všechny nás prostě spojují NOT! a každý z nás se do tvorby promítá. Machoz miluje THE DILLINGER ESCAPE PLAN, jestli máte rádi dlouhý káravý monology, prohlaste před ním, že se vám ta kapela nelíbí. Stejně tak má rád dobrej hip hop, hardcore, crust. Kurt je sběratel, fanatik a encyklopedie hudby na nožičkách, takže u něj může hrát v autě balkánská dechovka i grind tak tvrdej, že to nechápeš. Já mám rád klasickej starej hardcore i jeho novodobé odnože, crust a d-beat, poslechnu si ale každou dobrou kapelu, funky i rock. Bali má rád grind i hardcore, mimochodem jeho otisk v kapele – jeho skladatelské umění je legendární, má svůj specifický naprosto originální postup a styl a jeho motivy každý z nás ve skladbě pozná i po letech. (úsměv) Srpik je hudební onanista, a to že spolu s Kurtem hrají i v kapele s devíti členy, dechovou sekcí a nezkrotnou žízní ČISTÍRNA POKAŽDÉ JINAK, mluví za vše. Zpěvák Páca měl rapovej projekt, má rád MASTER´S HAMMER, starý hardcore a grind a…
Páca: … a taky všechno, co mě nějakým způsobem zaujme, ať je to metal, elektro, rap, hard rock, blues, punk… Teď jsem zrovna ulítnul na starých deskách MÖTLEY CRÜE.
Ozi: Stane se prostě, že si všichni pustíme dobrou rapovou desku, či interpreta. Pak si cestou na koncert pustíme a zahulákáme HERMAPHRODITY a cestou zpátky klidně ožralý mňoukáme do QUEENŮ. Rozmanitost žánrů má za následek nejspíš i to, že na všech akcích býváme výrazně tvrdší než ostatní, nebo naopak výrazně měkčí kapela, než zbytek line-upu.
Na CD je třináct věcí. Je nějaká z nich už letitým šlágrem, nebo jste pro album složili skladby extra nové?
Ozi: Na všechna nová alba jsme vždy dávali nové, aktuální věci. „Není kam jít“ není výjimkou. I když některé z věcí jsou malinko starší. Důvod je prostý, nikam jsme s nahráváním nespěchali, nehonili termín a před „Není kam jít“ jsme měli delší pauzu bez „vydané“ placky (vydané v uvozovkách, jelikož poslední počiny jsme si dělali samonákladem a bez jakékoliv pomoci). A tak poslední oficiálně vydané je tuším již zmiňované split CD s mosteckými FSFI, co Páco? Momentálně máme už ale například v aktuálním playlistu pět úplně nových věcí.
Páca: Jo, jo… je to tak, brácho.
Utajený song číslo 13 aneb „Arnoštova diskotéka“ s upraveným textem. Co tahle srandička, jak se vzala na desce a jak jste si u ní zablbli?
Ozi: Tohle je otázka pro tebe kámo. Já bych jen snad zmínil, že z coverů (i když Arnoštek je opravdu naprosto unikátní (úsměv)) sem tam hrajeme ještě tyto dvě převzaté skladby: „I love hardcore boys, I love boys hardcore“ od LIMP WRIST a „One of those“ od KRITICKÉ SITUACE.
Páca: No asi takhle. Když kluci – Švéd a Tanci (ex-POŽADOVANÝ STAV MYSLI) – postavili na 3ožáku studio, tak přišel Fráňa (boss klubu) a oslovil všechny kapely, co tam mají zkušebnu, aby každá nahrála u Tanciho nějaký český či zahraniční známý hit, předělaný k obrazu svému. Chtěl poté vydat kompilační CD, pod hlavičkou klubu 3ožák, na svoje náklady. Super nápad. Ukázka práce studia a kapel teplický scény. Škoda, protože do dneška jsme snad jediný, kdo do toho šel (úsměv), a nejspíš proto se objevil „Arnoštek“ na naší poslední nahrávce. Napadl mě hned a ani jsem nemusel moc přemýšlet. Máme rádi srandu i film „Kouř“, ze kterého píseň pochází. Kluci byli pro a do týdne jsme na tom začali makat. Srandy při nahrávání jsme si samozřejmě užili vrchovatě, největší byla slyšet můj čistej hlas, no ty vole. Nesmím zapomenout na jointy, rumy, piva – naše věrné a veselé pomocníky. (úsměv) Klávesy nahrál Ozi někdy ve 3 ráno a úplně na kaši. Sbory se pak nahrávaly v kruhu rodinném – holky z kapely ASO-NAGA, se kterou jsme životně propojeni, pár blízkých přátel, přítelkyně, manželky, moji dva synové a neteř. Taková pohodička, no. Rozhovor z diskotéky namluvili Fráňa a Čonin (další přívrženec 3ožáku), kteří měli absolutně volnou ruku. Myslím, že to dopadlo na výbornou, no ne?
Ozi: To s těma klávesama je pravda, akorát jsi zapomněl dodat, že bylo rozhodně víc hodin než 3 ráno, a že jsem je v tom stavu natočil na první dobrou, tzn. napoprvé. (úsměv) Navíc jsme tu noc, nemýlím-li se, nahrávali i tvoje básničky, jako mluvené slovo a byl tam s náma i náš letitý kamarád Putty, zpěvák z CONTRASTIC. No při vzniku nahrávky kolikrát neplánovaně vznikl i nejeden dobrej mejdan. (úsměv) Ale jestli nás máš, Petře, podle popisování studiové dřiny za drogově závislé alkoholiky, musím podotknout, že času tvrdé práce u nástrojů a za mikrofony bylo o poznání více, než toho mejdanovýho. Tak jsme mohli i vymyslet konečně nějaké zvuky obohacující skladby: intro – Kurt si nahrával rámus v práci – „Směr“; Pácovo nevystřihnuté zvolání „Až bude hořet v Teplicích kostel, tak sem to byl já“ před songem „Až přijde pravý čas“ možná bude jednou zajímat i orgány jiné, než uši posluchačů; (úsměv) na CD můžete slyšet pár hlášek z legendární PC hry Duke Nukem 3D, apod.
V souvislosti s vámi jde často narazit na jméno kapely SHEEVA YOGA. Jestli se nepletu, máte s nimi split, byli jste na společném turné, objevili se na křtu vaší desky… SHEEVA YOGA aneb spřízněná kapela a dobří kamarádi?
Ozi: Sheeváky máme rádi. Kluci se znali už léta před tím, než jsem s NOT!ama začal. Je to jednoduchý… Skulda po slovenském tour poznamenal (a myslím, že tím i vysvětlil podstatu věci) něco ve smyslu, že jsme asi jako lidé poznamenáni těžbou uhlí, ať už hlubinnou či povrchovou, a proto jsme si v mnoha ohledech dosti podobní. Po Slovensku jsem měl tak týden ještě kocovinu a bolavou bránici, to jsou zážitky na celý život. Nevidíme se ale bohužel tak často, a proto naše oslava dvaceti let, společně se křtem nového alba byla vítanou příležitostí spolu opět chvíli pobýt.
Jak jsou na tom NOT!, co se týče koncertování? Hrajete rádi a často? A vzhledem k tomu, že jste z Teplic, tak mě napadá, jestli nemáte nějakou vazbu na Německo? A kde jste byli ve své historii nejdál?
Ozi: Nemáme ve zvyku se sami vnucovat na akce, ale jelikož já, a někdy jako NOT!, pořádám v Teplákovicích koncerty, jsme sem tam na oplátku někam pozváni. Vazba na Německo existuje, naším největším tamním fanouškem a promotérem je Wahnfried, který nám již po léta přihrává za hranicemi každý rok pár koncertů, či dokonce festiválků. Máme s Německem jen a jen dobré zkušenosti a rádi se tam vracíme. Berlín byl pro mě hodně silnej zážitek. Máme pár kamarádů mezi italskými kapelami, proto jsme byli, spolu s kapelou BOB, v roce 2012 i na italském tour. Hráli jsme v Římě, Milánu, Boloni… Před lety proběhla cesta do Británie přes Holandsko. Již zmiňované Slovensko od východu na západ. Jinak se samozřejmě potýkáme s tím, že musíme i akce odmítat. Máme děti, práce, směny, závazky… zkrátka žijeme „klasický“ život a času pochopitelně není již tolik. Je to náš koníček. Jezdíme za cesťák a na nové desky musíme poctivě vydělávat. (úsměv)
Mají NOT! za sebou nějaký památní koncert, na který nikdy nezapomenou?
Bali: Nejlepší byly vždycky akce u Pavouka u něj na statku.
Ozi: Pro mě nezapomenutelný Řím, ve squatu Bencivenga, či ultratancovačky u našeho velkého fanouška Pavouka, jak říká Bali. Speciálně odtamtud máme tuny neuvěřitelných příhod, stejně tak od Sucháče ze Zruče nad Sázavou. To jsou prostě místa, kam člověk po roce přijede a přijde si, že je jako doma. A hodiny a hodiny historek za ta léta. No a říjnové dvacátiny byly neskutečně fajn mejdan. A Power Grindcore 4 v Brně stejně tak.
Páca: Nikdy nezapomenu na koncert, který se konal 9. 7. 2004 ve squatu „Poison club“, v jedné z nejdrsnějších čtvrtí Londýna – Hackney – děvky, černoši, androgyni, gayové, bezdomovci, feťáci a punkeři jak vystřižený ze sedmdesátek… Ilegální squat, ilegální party. Silnej čaj, ze kterýho jsme byli zhoukaný až do rána. Hráli jsme tam s kapelama LOCAL ARROGANCE (punk hc) a kapelou MIDNIGHT CREEPS (fuck’n’roll jak sviň), v čele se zpěvačkou Jenny Hurricane, která, než šli hrát, celý frontě na hajzl, kde stáli i někteří z nás, ukázala svoji pipinu. (úsměv) Mimochodem výborná zpěvačka. Když jsme hráli my, kotel se totálně vařil, mezi skladbama mi lidi rvali mikrák z ruky a řvali do něj jak o život. Prostě to byl námrd, a to i přesto, že to tam smrdělo jak v popelnici.
Kurt: Protože jsem v kapele krátce a protože na všechny koncerty, co nejsou v Teplicích, řídím, pamatuju si každý… (úsměv) Nicméně v paměti mi utkvěl jeden z posledních, s HALALÍ a dalšími kapelami v Praze na náplavce na lodi – všude zima, rumem jsem se zahřívat nemohl, záchod představovala přetékající toika na břehu, na lodi byla chatrná dřevěná podlaha z kopce a strop cca metr osmdesát, paráda. A ještě jsem tam nechal stojan na kytaru, který se už nenašel, čili prima zážitek. (úsměv)
Slušným zářezem v historii vašeho spolku by mohl být koncert, který se odehraje letos v létě na OEF. Bude to vaše první vystoupení v rámci tohoto kultovního festivalu? Jak se na to těšíte a co od vás čekat?
Ozi: Ano, bude to pro nás poprvé. Je to týden, co jsem se o tom bavil s Pácou. Jsem asi trémista, a tudíž mám stažený hrdlo už teď, a Páca na tom není o moc lépe. (úsměv) Pochopitelně to myslím napůl s nadsázkou. Velká pódia jsme hráli jen párkrát a pro menší publikum. Těšíme se moc. A bereme to jako malý dárek k tomu, že držíme tolik let spolu a dáváme tomu stejně. Máme radost z každého koncertu, který dá něco nám i lidem, víc nepotřebujeme. Jsme rádi za tuto jedinečnou příležitost a dáme si tam snad drink i s tebou, ne? Doplň mě, Páciku, ohledně OEF…
Páca: To si piš, že se těšíme! Jen tak to nebude a něco určitě vymyslíme… a když nic, no tak – čistej náser na stůl, serem na sladkou polevu!!!
Je OEF pro NOT! vysněným festivalem? Je to maximum, kde se se svým cirkusem můžete představit, nebo existují ještě nějaké akce, kde máte touhu si zahrát?
Ozi: Bez pochyb je to meta, která je pro kapelu našeho ražení a přesvědčení metou vysněnou. Těžko říct, zda je i maximem. To necháme asi osudu. Jsem rád, že máme příležitost představit se lidem, kteří o nás nikdy neslyšeli, i těm pěti, co už jo. (úsměv)
Díval jsem se na fotky z vašeho křtu a nabyl jsem dojmu, že jste tam pořádali nějakou spartakiádu. Červené trenýrky, bílá tílka… je to standardní image NOT!, nebo to byla speciální akce přímo na křest?
Ozi: Masky patří k NOT! a speciálně k Pácovi od počátků. Už to není skoro na každé akci, ale párkrát do roka něco vymyslíme, když je příležitost. Pácův legendární převlek à la „náčelník kmene Hašišů, křížený s jakýmsi militantním hippiesákem“ je nepostradatelnou součástí koncertů NOT! a na mnoha místech je i vyžadován. (úsměv) Užili jsme si dost legrace, když Páca občas už v převleku vylézal z dodávky a ještě před začátky akcí se takhle vymóděn objevil v klubu. (úsměv) On je celkově umělecky založenej, takže když nemluví ve verších, či nepopisuje další sešit a neničí tak další hektary lesů svými rýmy, vyrábí ručně vlajky NOT!, masky a jiná umělecká dílka.
Na Bandzone stránce bylo uvedeno, že se s tím vaším bordelem účastníte soutěže Spark fresh blood. Co vás to napadlo, co jste od toho očekávali a jak jste (ne)uspěli?
Kurt: Jednou se na profilu kapely objevil banner s nominací do soutěže. Řekl jsem si, proč ne? A tím to vlastně haslo – nikdy víc se z BZ nikdo neozval, zřejmě jsme tedy nepostoupili… (úsměv) Nikoho jsme kvůli tomu aktivně nepřesvědčovali o vlastní výjimečnosti.
Díky za váš čas a zájem. Jestli máte něco na srdci a chce to zmínit, nastává ideální čas…
My děkujeme tobě, Petře, a všem, kteří nás mají rádi. Zároveň bychom ještě jednou mimo booklet chtěli poděkovat Cecek records a Sucháčovi (Pallasit) za podporu nového CD, klubu 3ožák a Tanciho studiu Burn In Hell. Další a poslední klišé, které si neodpustím – děkujeme těm všem, kteří dělají něco pro scénu, ačkoliv jim úřady i zhrzení lidé hází klacky pod nohy. Lidem, kteří pořádají koncerty na úkor svého volného času a mnohokrát i vlastních peněz. Zkrátka všem těm, díky kterým to má pro kapely jako je ta naše pořád smysl hrát. Klidně dalších 20 let.
Někdy a někde na viděnou.
Satanova chamraď z Teplákovic – NOT!
http://bandzone.cz/not
https://www.facebook.com/notteplice/?fref=ts
