Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

Na otázky odpovídali Asura (1000 BOMBS), MáMa (BAJONET), Studna (BAJONET), TvK (BAJONET) a Throllmas (1000 BOMBS).

Společná alba dvou kapel se v metalovém světě příliš nenosí, ale sem tam se nějaká kooperace objeví. Asi jen ten, kdo disponuje vpravdě sloní pamětí, si vybaví někdejší společný nosič TROLLECH a HEIDEN, který jsme nejen hodnotili, ale taky o něm vedli rozhovor, a to tak, že obě kapely obdržely stejné otázky. Když mi před nedávnem ve schránce přistálo podobně laděné CD, napadlo mě se k modelu „dva v jednom“ vrátit, skoro devět let staré otázky oprášit a samozřejmě napasovat na aktuální počin i dění.

Nezačnu zrovna originálně, přesto si tento dotaz neodpustím. V které hlavě a kdy se vylíhla myšlenka na společný nosič?

Throllmas: Já myslim, že to navrhl někdo z Bajonet – Máma?

Asura: Nějak to vyplynulo na cestách po loňských štacích s kucíma z Bajonetu. Jsou to sympatičtí bastardi, tak proč ne? Ale kdo řekl přímo: „pojďme natočit splitko“, netuším. Ale protože jsem nejkrásnější a vedoucí našeho souboru, tak určitě já. (smích)

MáMa: Tak v tomto ohledu jsme skutečně jedineční. Dost mne udivuje, že na nápad mít společné album nepřišli třeba Toxic Holocaust a Mucipal Waste. No myšlenky se nelíhnou, ale napadají. Jedna taková napadla myslím Asuru, když se sprchoval a omylem si opařil polovinu těla horkou vodou. I on byl na malou chvíli takové bílo-červené split. Asi to byl dobrý pocit.

Studna: V které hlavě se to zrodilo, už si nevzpomenu, ale myšlenka na společný nosič vznikla na společném tour Bajonet, 1000 Bombs, Majster Kat, Radiation. U piva na koncertě v Trenčíně, 3. května, o půl druhé ráno, někdy kolem roku 2014.

TvK: Kdyby se vylíhla pouze myšlenka na nosič, ale ona se vylíhla myšlenka na vícero nosičů. Bylo to při vynášení věcí do klubu Bastion No. 35 v Jaroměři. (smích) Nevím přesně. Tuším 3. 5. 2014 kdesi na Slovensku na kultovním vystoupení Omietkového démona (pozn. to je kapela).

CD vychází u domácího labelu Support Underground. Bylo předem jasné, kde materiál vyjde, nebo jste oslovovali i jiné subjekty?

Asura: Nad tím se taky dlouho špekulovalo. Nejdříve jsem oslovil Alexe z Ketzer Records, tomu se to nehodilo do edičního plánu. Pak jsem na Fobii četl rozhovor s Koníkem a to mě přivedlo na myšlenku oslovit Support Underground. Sehnal jsem telefonní číslo, díky klukům z Majster Kat a Catastrofy, a strávil jsem na telefonu asi hodinu, protože Koník je strašně ukecanej. (smích) Ale upeklo se to…

MáMa: Všem je nám přes třicet. Máme stabilní zaměstnání a dost peněz. Přišel Koník (Support Underground) a nabídl nám další peníze na vydání společného materiálu. Mít víc peněz je fajn. Nikoho dalšího jsme nehledali, je to už dost peněz.

Studna: Těch vydavatelství se ozvalo hodně. Problémem ovšem byla jazyková bariéra, kdy všechny zahraniční labely s námi komunikovaly v naprosto nesrozumitelném jazyce. Jasně jsme deklarovali, že náš komunikační jazyk je čeština, což jasně demonstrujeme i v textech. Nuclear Blast se nás pokusil uchlácholit tím, že pro jednání s námi by najal tlumočníka, ale to se nám nezdálo dosti autentické a proto jsme jim ukázali digitus impudicus, čemuž rozuměli i bez tlumočníka. Tudíž padla volba na Koníka, který nám rozuměl a my jemu s trochou snahy také.

TvK: Z počátku nebylo vůbec jasné, kdo nám tento počin vydá, protože plzeňská sekce neměla v době „uzávěrky“ ani notu. Nějak se jim to podařilo dát do kupy a v Chuchli, v jedné hospodě, nás oslovil Koník.

V jakém nákladu splitko vyšlo? Má SupUg kromě ČR podchycenou distribuci i do zahraničí? Kolik myslíte, že jste schopni u nás v dnešní době prodat kusů? Kolik venku? Je větší zájem o CD, nebo o vinyl?

MáMa: Opak je realitou. V ČR tyhle skvosty k dostání nejsou vůbec. Náklad Koníkovi stačí tak tak na pokrytí zájmu ve Francii a na Ukrajině.

Studna: Díky naší promyšlené marketingové strategii jsme si jistí, že vyprodáme naprosto vše. Dva plné nádražní sklady nosičů jasně dokládají naši důvěru v tuzemský trh. Se zahraničními prodeji nepočítáme. Jsme přesvědčeni, že všechny nosiče přejdou do vlastnictví domorodců z Čech, Moravy a pár dobrodruhů ze Slovenska. Navíc v zahraničí by nám stejně nerozuměli.

TvK: Hlavně musíme prodat dříve, než celý trh nasytí Bomby. Asi to nebude problém, protože značnou část nákladu máme u sebe na skladě – a než se Bomby rozkoukaj…

Asura: No tahle otázka je spíš pro Koníka, ne? Jsem se po tom ani nepídil. Mám dojem, že digipacků je uděláno asi 300 ks a LP 200 kusů. Ale neručím za info. Doma prodáme všechno, je to kur.. silnej matroš. (úsměv) Venku nevím, asi to půjde klasickou cestou. Osloví se známí z dister a labelů, to je asi cesta.

Obal, to je téma na nejednu otázku. Takže titulní cover - bomba a bajonet jsou jasné, ale kdo vykoumal ty odkazy na další kapely? (Pozn.: Na obalu jsou maskoti IRON MAIDEN, D.R.I. a dalších kapel.)

Throllmas: Tohle je celé dílo Mámy z Bajonet, my jsme mu tam ještě chtěli přihodit další a další maskoty, že byl z toho zoufalej, tak jsme mu řekli, ať si to udělá po svým a na nás se vykašle a dopadlo to takhle. (úsměv)

Asura: Je vidět, že Máma umí vzít do ruky i jiné pero než to svoje. (smích) Celá ta idea je jeho nápad. Taky to tajil hrozně dlouho. Ale výsledek je naprosto excelentní.  

MáMa: Jsem opravdu rád, že tato otázka zde zazněla. Nejdřív musím uvést na pravou míru omyl, který se v otázce vyskytl. Nejedná se o ztvárnění maskotů, ale adaptaci obalu aktuální desky Madonny - „Rebel Heart“ a použil jsem k ní výjevy z bible.

Studna: To vykoumal náš marketingový expert Máma s tím, že když na obalu budou maskoti kapel, které lidi znají, navodíme tak dojem, že se jedná o ojedinělou kompilaci slavných kapel a tím vyženeme prodeje na maximální úroveň.

TvK: Jedná se o motiv stažený z internetu. Samozřejmě, že licenci na užití nemáme zaplacenou.

Na titulce nejsou kapelní loga, názvy kapel jsou poměrně malým písmem a název splitka je sotva čitelný. S čitelností jsou na štíru i texty uvnitř bookletu, kde je použita velikost fontu zralá na lupu. Vám se to takhle vážně líbí?

MáMa: Ha! To je dobře, že si toho někdo všiml. Ale ani tak tě nepochválím, protože kdyby ses na to podíval opravdu pořádně, zjistíš, že tam ve skutečnosti žádné texty nejsou a mikroskopickým písmem je na 10 stranách bookletu vytištěna Tolstého Vojna a Mír. Hele, my texty vůbec neřešíme, ať si tam zpěvák kdáká co chce. A viděl si logo Bomb? Já jo. Proto tam ty loga nejsou.

Studna: Loga tam nejsou samozřejmě záměrně, jak už bylo řečeno výše kvůli zvýšení prodejů. Viditelnost našich log by mohla negativně ovlivňovat přitažlivost produktu. Tentýž důvod je samozřejmě platný i u volby velikosti fontu, kdy nebude fyzicky možné při koncertním osvětlení v sále zjistit, co je obsahem digipacku a nakoupivší důvěřivec až doma pod lupou zjistí, za co utratil svůj v potu tváře vydřený peníz.

TvK: Velikostní stupeň sazby je 5,5 bodu – to není na štíru. Charakter písmových znaků umožňuje dostatečnou čitelnost i při této velikosti. Původní záměr byl použít pouze slepý text, ale nakonec se podařilo sesmolit pár řádků. Textová úprava bookletu bez obtíží převálcuje většinu kreací současných plátků (tištěných i virtuálních – především těch metalových!). Běžní uživatelé PC považující za standard mnohdy i vrchol úpravy textu, Arial/Times 12 bodů a řádkový proklad 1,5 cm nemají s kritikou šanci. Existuje varianta LP, kde je sazba o dva body větší – tam by snad neměl být problém vše učíst.

Asura: Líbí. Nešlo o to vyzdvihnout loga kapel, ale právě o titulní kresbu. Ta je ústředním motivem, který má zaujmout. A pokud se Ti zdá font nečitelný, pořiď si vinyl, tam je písmo větší. (úsměv)

Naopak fotky z bitky mi přijdou hodně nápadité, je to vtipné a neotřelé. Zase se nabízí dotaz, kde se nápad vylíhl? A kde realizoval? Vypadá to jako nějaký zanedbaný opuštěný areál... Kdo to fotil? Jak dlouho jste si hráli na vojáky, než jste měli dostatek materiálu? A z kolika fotek jste vybírali ty, které nakonec v bookletu skončily?

MáMa: Vše se realizovalo v jednom opuštěném, zanedbaném areálu. Fotila to Japonská turistka, kterou jsme o to požádali. Bavilo jí to. Nešlo ani tak o hru na vojáky, jako na kovboje a indiány. Celé divadlo trvalo kolem 3 minut. Fotek nasbírala myslím 530.

Throllmas: No tak fotek bylo asi 200… co nafotil Nitro. Pak jsme každej navrhl asi 15 fotek, tak kde jsme se shodli, tak se vybraly ty a z těch se pak demokraticky vybraly ty finální, byl to boj!

Studna: Fotky jsou situační. Jasně zachycují poradu kapel o podobě splitka v luxusním zázemí Karlova nahrávacího studia. Někdy bylo obtížné dosáhnout konsenzu a tak jsme dali prostor i alternativním způsobům argumentační konfrontace. Kdo to fotil, ti teď z hlavy neřeknu. Je to v tiráži na bookletu, ale nedokážu to přečíst.

TvK: Bitka proběhla na dvoře před improvizovaným studiem 1000 Bombs. Šli jsme na ně trošku přitlačit, aby si laskavě pospíšili s kompletací materiálu na splitko. Náhodou se podařilo na telefon udělat pár fotek, tak jsme je použili.

Asura: Bitka byla domluvena předem na určeném tajném místě, tak aby se obešla bez případného zásahu policajtů a jiných kolemjdoucích. Fotky pořizoval Martin (ex-člen Bajonet). Bitka trvala 2 nebo 3 hoďky a bylo nafoceno něco snad přes 300 snímků. Tím jsme se museli prokousat. No sranda to nebyla.  

A ještě k té bitce - nebylo to trochu nefér, když 1000 BOMBS měli převahu jednoho bojovníka? Nebo jsou BAJONETI takoví pašáci, že i ve třech to BOMBÁM nandali? (úsměv)

Asura: A která bitka je fér? Prostě přijeli chuligáni z Plzně a narazili na chuligány z Prahy. Byl to takovej fofr, že na počtu nezáleželo. Prostě když jsme se uviděli, všem se zatmělo a šli jsme do sebe hlava nehlava. Možná jsme měli lehkou výhodu, ale na to se historie neptá. (úsměv) A Bajonet zaslouží náš absolutní respekt, žádný výmluvy, žádný okecávání a pustili se do nás s vervou. (úsměv)

Throllmas: Nebylo. Bajonet jsou hrozný bouchači… takže jsme si museli do Bomb přivést dalšího kytaristu, abychom na ně vůbec stačili... uf. (smích)

MáMa: 1000 Bombs jsou starý chuligáni, jsou zvyklí dostávat přes držku. Mám dojem, že během focení dokonce jeden z nich zranil svého spoluhráče. Studna ho pak musel vézt na pohotovost.

Studna: Nefér to určitě nebylo. Počet někdy není všechno. Musíme zejména přihlédnout k faktu, že Asura už není nejmladší a tak se výměny názorů účastnil jen sporadicky a na krátký čas, kdy mu střídavě zabíraly prášky pro a proti průchodnosti střev. Většinu argumentace ovšem strávil ve své nejobvyklejší poloze na hemokruhu. Dokonce jsme se dostali do situace, kdy Máma považoval za vhodné vyřadit jednoho z vlastních diskutérů a dal mu jasně na srozuměnou, že v nadcházející debatě již nebude zapotřebí. Když jsem se probral na chirurgii, kluci už dospěli do bodu, kdy další argumentace nebyla nutná.

TvK: Jeden karatista, druhej judista a třetí Studna – BAJONET!

Odjeli jste i společné turné, takže jste si asi (i přes tu pranici - úsměv) padli do noty. Jak na společné koncerty vzpomínáte? Kde to bylo nejlepší, kde spíš slabší? Kolik chodilo lidí? Často je slyšet, že na akce chodí málo fanoušků, protože je koncertů moc, lidi jsou navíc líní a hudby „přežraní“...

MáMa: Hele upřímně: hrůza. Asura je imrvére nalitej a nechce se hnout od volantu, je to někdy o život; už nás kvůli němu jednou stavila německá policie, ale víc je zajímal balíček marihuany, který si vezl Throllmas. Throllmasovy dokola omílané hlášky z filmů, které už naše mladá generace ani nezná, všem lezou na nervy. Smějeme se jen ze slušnosti. Zakk (my mu přezdíváme Prcíř) vobtáhne každou bábu, co potká a je ochotná se s ním pářit. A ten bubeník (jméno si nemůžu zapamatovat) je strašně lakomej. My chodíme alespoň na vlastní koncerty, ale lidi nechoděj vůbec. Všechny kapely jsou stejný.

Studna: Tak odjeli jsme s Bombama... Co nám taky jiného zbývalo. Za tak krátký čas už bylo nemožné sehnat k nám adekvátní kapelu. Museli jsme tedy kousnout do kyselého jablka vzít za vděk jimi. Jak na to vzpomínáme? No co říci... Koukat tři víkendy na vrásčitou tvář Asury pokřivenou do šklebu buldoka, kterému byl odebrán pamlsek, když se jako řidič nemohl věnovat své oblíbené činnosti sžírání se do němoty. Nebo na Throllmasovův nešťastný výraz, kdy jako zodpovědný otec dvou dětí se musel této nevděčné úlohy zhostit. Nebo na Zakka, který se více jak o hudbu zajímal o šíření venerických chorob. Jediná světlá chvilka byla, když se k nám na poslední víkend připojili haluškáři z Majster kat.

TvK: Právě naopak, bylo to nesnesitelné martýrium, kde jsme poznali pravou tvář Plzeňáků. Jeden má Touretteův syndrom, druhý trpí depresemi z rozchodu se svojí holkou a další je naopak notorickej děvkař a pořád někde píchá. Klukům z Laid to Waste jsme prakticky nerozuměli, protože mluvili jakousi svahilštinou. Nikdy víc!

Asura: No do noty jsme si nepadli. I přes nenávist obou „táborů“ jsme turné zvládli, šlo jen o to se moc nebavit a s úctou k našemu vydavateli jsme ke koncertům přistupovali profesionálně. (smích) No jasně, že jsme si to užili. Všechny akce měly své kouzlo, náboj a atmosféru. Tímto chci poděkovat všem, kteří nás přišli podpořit. Nejde napsat, kde to bylo slabší a kde nejlepší. Nás to bavilo a s návštěvností jsme spokojení. Vždyť jsme prakticky neznámé bandy z UG, hrajeme pro radost a zábavu, nejen pro sebe, ale i pro fans.

Throllmas: No tak s lidma to bylo na každým místě trochu jinak… někde víc, někde míň, ale atmosféra myslim byla vždycky dobrá. Parádní byla Praha (Modrá Vopice – afterparty po Decapitated a Hate…). Farářova sluj byla bezva… atd.

Zahráli jste si i v Německu, takže můžete srovnávat. Většina kapel říká, že v zahraničí je úroveň akcí lepší než u nás, hlavně je o kapely lépe postaráno, i zázemí je na vyšší úrovni...

Asura: Žel je tomu tak. V Německu bylo o nás přímo královsky postaráno. Naprosto příjemný přístup majitele klubu. Domácí čerstvě usmažené řízečky s rozpečenými bagetami a rajčatovým salátem, pivo a nealko zdarma. Ráno čerstvá káva, pečivo, sýry a salámky. Spaní v prvním patře klubu, dokonce v postelích. (úsměv) Prostorný backstage, přátelská atmosféra, výborní fans…

MáMa: Jsou to kecy. Nejvyšší standard je v Modrý Vopici! Zdravím Karlose (mysli na nás, až přijedou Death Angel)!

Studna: V Německu nás úroveň překvapila. Bylo příjemné, když jsme nemuseli po koncertu chodit po náměstí a žebrat na benzín, abychom se mohli dopravit zpět do matičky Prahy. Navíc jsme nemuseli nocovat pod architektonickými skvosty měst jako jsou mosty či opuštěná skladiště, ale mohli jsme složit hlavu v postelích. Když jsme spatřili i připravené jídlo a basy piva, pojali jsme podezření, že se náš hostitel spletl a považuje nás za víkendové hosty, kteří si u něj objednali ubytování a plnou penzi. Po vysvětlení, že se o omyl nejedná, jsme s vděkem přijali připravené pohoštění. Dá se tedy říci, že jsme si drobných nuancí v úrovni akcí u nás a v zahraničí povšimli.

TvK: To je pravda. Nevím, s čím mají Češi problém. Výjimkou je Farář z Boleslavi. V Německu jsme se dobře najedli a napili. Na Slovensku jsme hráli v obývacím pokoji.

Throllmas: Jo tak v Německu je tradičně zázemí – backstage a samozřejmostí je nějaký jídlo a pití pro kapely. Jinak vybavení je to klub od klubu. Ale u nás už se to taky zlepšuje…

Máte nějaký koncertní sen – místo, akci, nebo spolu-kapely?

MáMa: Quorthon je mrtvej. Nemám žádný sny.

Studna: Mám. Až mě hoděj pod kytky, rád bych se dostal do toho správnýho pekla a zahrál si s Lemmym.

TvK: Máme jediný přání – s bombama už nikdy!

Asura: No… Mně se hodně „snů“ splnilo díky Trollech. Přál jsem si hrát na Open Hellu a tam jsme  hráli 2x. Další sen byl hrát alespoň pro 1000 lidí, to se splnilo díky fetivalu Brutal Assault. Setkal jsem se na pódiu s mými oblíbenými kapelami: Kampfar, Asphyx, Inquisition, Toxic Holocaust, Lich King a další. Měli jsme turné po Německu v tourbusu. Teď je mým snem hrát co nejdéle, udržet kapelu v chodu a pohromadě. Mám ty kluky zatraceně rád. (úsměv) A s kým nebo kde, je mi v podstatě fuk…

Throllmas: Těch je spousta… třeba nějakej větší festival, nebo turné s nějakejma velkýma kapelama… těch je mraky, co mám rád.

Volba studií byla při pořizování zvuku skladeb pro split podobná. 1000 BOMBS zamířili do KSV studia, BOJONET si zvuk obstarali sami, akorát mix a mastering svěřili GM studiu. V obou případech se ale dá mluvit o domácích podmínkách, protože KSV je studio bubeníka 1000 BOMBS... Vyhovuje vám, že si můžete všechno udělat po svém, máte na to spoustu času a nemusíte řešit časové presy, které by v nějakém větším profi studiu mohly nastat?

MáMa: Ano.

Studna: Nikdo s námi nemá trpělivost a po pár tónech jsme byli vždy ze studia hnáni svinským krokem. Proto si to musíme dělat sami.

TvK: Ano. To KSV studio nic moc. Museli jsme jim pomáhat i s vokálama – hrůza.

Asura: Nevím, nevím, jestli lze KSV považovat za domácí studio. Aby se Sheafraidh neurazil. (úsměv) Spíš se v něm cítím jako doma. A mně to takhle vyhovuje. Jelikož jsem patlal a nahrávání mně zabírá moře času, jsem rád, že na to mám svůj klid a čas. (úsměv)

Určitě považujete aktuální nahrávku za dosavadní vrchol vaší tvorby. Kdybyste měli ukázat na jeden song jako reprezentativní, který by to byl a proč?

Throllmas: No já nevim, mám rád všechny - tak jestli si mám vybrat z těhle tří, tak třeba „Soldiers of hate“!

Asura: Za sebe dám skladbu „M.O.A.B.“ (Mother Of All Bombs). Je to skladba, která se živě hraje skvěle, odsejpá jak má a na konci je pěkně odlehčená.

MáMa: Je to dno. Úplně jsme se na to vysrali. Nahrání 5 songů o celkové době trvání 12 nám trvalo 9 minut. Polovinu textů jsme ukradli kapele Temná Vášeň a druhá je jen nesmyslný plácání frází z hodin katalánštiny, které Stůňa půl roku navštěvoval, aby si našel holku (Tu si nenašel. Musel studovat tři roky teologii). Hudbu jsme okopčili od KAAR, kteří ji okopčili od Kreator, kteří jí okopčili od Black Sabath. Za sebe bych vypíchnul song „Kult Kurev“, který na splitku teda není, ale bude parádní!

Studna: Je to skvost od začátku do konce.

Jak byste ohodnotili tvorbu kolegů na splitku? Co se vám na jejich prostoru líbí a co třeba ne? Kolik bodů byste jim dali – rozsah 0-10?

Asura: Bajonet mně naprosto překvapili a ohromili jejich podáním. Je to syrové, má to vlastní ksicht a texty jsou správně nasraný a hezky rejpou do společnosti. Takže dávám absolutorium, tedy za 10.

MáMa: Jsou to ubožáci. Z lenosti píšou texty v angličtině a na desce se snaží, aby to znělo jako mateřský jazyk. Všichni dohromady hrají asi v padesáti kapelách, které se od sebe nadají vůbec nijak odlišit. To, že máme splitko s 1000 Bombs, jsme se dozvěděli až z nápisu na přední straně desky. Dávám 11 bodů… Naprostej odpad.

Studna: Už na první poslech to byla hrůza. Pochopitelně jsem nezůstal u jediného poslechu a dal jsem klukům ještě šanci. Po několika přehráních se jsem byl sám velmi překvapen, tím, že se můj dojem z poslechu, který byl z počátku velmi kritický, ani trochu nezměnil. Texty samozřejmě nesrozumitelné a v cizím jazyce, navíc s ruským přízvukem. A hudba? Je na ní patrné, že se kluci snažili něco odkoukat od starých mistrů, ale moc pozornosti tomu nevěnovali. Můžu se vyjádřit k basovým partům, kde je to jedna hrubka za druhou. Jsou tam slyšet party ve stylu Sodom prokládané postupy Tankard lehce dobarvené prstokladem Destruction. Každému, kdo se o hudbu jen trochu zajímá, je naprosto jasné, že postupy Tankard se zásadně hrají do akordových rozkladů Kreator, maximálně ranných Anthrax. Navíc je v nahrávce výrazně slyšet, že na trsátku byl na levé straně otřep, což odborníka při poslechu vinylu u sklenky vína vysloveně dráždí. Celkově bych výkonu připsal spíše záporné hodnoty někde okolo desítky.

TvK: Kolegové by od nás nejspíš dostali druhou nakládačku. Zabrali nám půlku bookletu a navíc celou desku otevírají – u vinylu nás vážně mrzí, že nám nedali prostor začít.

Throllmas: Jo, Bajoneťácí se tentokrát snažili, aby to bylo ještě trochu víc stravitelný, alespoň podle mě. Už Sirota byl dobrej posun! Body… mám bejt kritickej? Tak cccccca 6!

Co odezva od kritiků. Sledujete, jak si vedete a berete si z recenzí nějaký „ponaučení“ do budoucna?  Naštvala (potěšila) vás v poslední době nějaká recenze, nebo to až tak neřešíte? Staráte se nějak sami o promo, nebo to necháváte na labelu?

Asura: Recenze jsem četl jen dvě a obě jsou velmi kladné. Takže zatím spokojenost. (úsměv) A každý, kdo je trochu soudný, ví, že recenze je pouze subjektivní pohled onoho kritika. Nic si z toho nedělám, pokud je nějaká kritika věcná, popřemýšlím nad tím. Ale ve výsledku si to stejně uděláme po svém. O velkou část proma se stará label a my se snažíme to tlačit vlastními cestami. Nejlepší „reklama“ je podle mě koncert a ty se snažíme hrát s maximálním nasazením.

MáMa: No kritika je naštěstí dobrá člověče. Všechno sleduju; cítím to jako nový vítr do plachet. Jako by všichni hambáři pochopili, že jde o svobodu. Ale jebou do Bomb. I když si to zasloužej, tak při čtení o tom, jak se rovnavaj pod tlakem „médií“, se mi zvedá žaludek. A s tím promem je to, jako když tě bolí zub. Prostě se to řeší časem samo. Neděláme teda nic, ale kdybych si tady mohl postěžovat, tak to udělám.

Throllmas: Hele, odezva zatím dost dobrá, teda to, co jsem četl, takže spokojenost za mě! Promo dělá label, možná něco Asura a Studnič posílali...

Studna: Odezvy kritiků jsou pro nás hlavním pilířem tvorby. Samozřejmě se snažíme vyhovět všem, kteří o nás napíší pár řádků, ale kolikrát je to velmi komplikované. Zejména proto, že kritická scéna má velmi často protichůdné postoje. Někdy je to málo thrash, někdy je v naší hudbě thrashe až příliš. Někdy je tvorba primitivní a někdy až přehnaně progresivní. A teď se v tom vyznej. Recenze samozřejmě řešíme. Ani si neumíš představit množství probdělých nocí, kdy nad slovy recenzenta zamačkáváš kroupu a snažíš se v sobě najít poslední zbytky sil, abys nepropukl v usedavý pláč. O promo se staráme, jak jen můžeme. Pravidelně chodíme po nocích ztichlými ulicemi a do zhasnutých oken co nejhlasitěji sdělujeme radostnou novinu, že je na světě nové dílko výjimečných kapel. Nevěřil bys, jaký to má úspěch. Po pár minutách se v oknech začnou rozsvěcet světla a lidé nám začnou věnovat zaslouženou pozornost. Někdy je odezva hlasitější než samotné promo.

TvK: Když je recenzent neobjektivní, nemá jeho práce smysl.

Dneska vychází na papíru jen pár časopisů, na internetu je to celkem džungle (pořád vznikají a zanikají a fúzují webziny, i když v poslední době spíš zanikají...). Sledujete pravidelně média? Co říkáte na jejich úroveň?

MáMa: Mám na záchodě jedno číslo Pařátu. Každoročně jej měním za nový. Jsem rád v centru dění a takříkajíc dobře informovaný. Nemohu si nechat ujít vzestup vln v metalové scéně, na které bychom se mohli svézt. Posledních šestnáct let se vezeme na vlně staré školy, ale kluci z Cruadalach říkali, že teď frčí pagan, takže začneme hrát pagan.

Asura: Upřímně? Nesleduju tohle dění. Těch informací je tolik, že se to prostě nedá. Mám své oblíbené, kam zavítám rád. A pokud Tě to potěší, patří mezi ně i Fobia zine. (úsměv)

Throllmas: Tak já si kupuju už léta Spark a teď i občas Rock & All, což je bejvalej Rock & Pop – ta stará redakce a tak nějak se zajímám, co je novýho, čtu si recenze, historii a tak, takže dá se říct, že sleduju.

Blíží se léto, takže festivaly... Chystáte se na ně jako vystupující, nebo i jako návštěvníci? Kam se nejvíc těšíte?

Asura: Hraní na festu nemáme (zatím) žádný. Ale pokud čas vyjde, rád bych se podíval do Volyně na ETEF a do Sušice na Metal Nadnese kvůli S.D.I., ty se mně úspěšně vyhýbali, nebo já jim, a tentokrát si je nechci nechat ujít.

Throllmas: Přes léto nikde asi nehrajeme... což je škoda. A jinak festival... docela bych rád jel do Volyně na Impaled Nazarene (Enter The Eternal Fire Fest) a plno věcí se mi líbí na Brutalu, ale je to na moc dní, moc peněz... ještě uvidim. Ono s rodinou toho už moc po festivalech nejde. (úsměv)

MáMa: Já se nejvíc těším do Chorvatska. Ještě jsem tam nebyl a ani letos nebudu, ale jednou…

A na závěr asi nemůže chybět prostor na plány v delším časovém horizontu...  

MáMa: Chci peníze a slávu, a aby se nám z hudby stal chlebík. Ale to je krátkodobý horizont. Taky bychom se ženou rádi druhý dítě, ať má kdo rozvíjet naše životní dílo. Přece jen, nebudeme tu do smrti, že jo.

Throllmas: Určitě nahrát další desku, která bude agresivní a budou na ní dobrý skladby a hrát a hrát, dokud nás to bude bavit.

Asura: Nový materiál na novou desku a koncerty. U koho vyjde, je věc budoucího jednání. Teď to neřeším…  

Díky za rozhovor.

MáMa: No nemáš zač, je to povznášející, takhle si srovnat myšlenky.

Asura: Díky též!

Díky moc, Throllmas.

RECENZE

bandzone.cz/1000bombs
bandzone.cz/bajonet

 


Zveřejněno: 29. 05. 2016
Přečteno:
4012 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

31. 05. 2016 09:43 napsal/a Pagan
prdel
Nejvtipnější rozhovor všech dob! :-))