Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Úplné začátky se dají datovat až do roku 2006, pokud se tomu dalo už tehdy říkat kapela. Spíš to byli dva kamarádi, kteří neměli ani nástroje, jen nápad založit kapelu. Za impuls by se dal považovat asi moment, kdy náš kytarista Ondřej viděl na živo KATAPULT. Jinak to, čemu v současné době říkáme WHATROCK vzniklo na jaře 2012, kdy od nás odešel náš dosavadní frontman Petr Kořínek a přišla k nám současná zpěvačka Zdeňka Pozůstalová, s jejímž příchodem jsme změnili celý repertoár, vizáž, koncepci… Takže se de facto zrodila nová skupina pod stejným jménem. A k našemu názvu, v prazákladu to vzniklo spíš jako zvuková hříčka, když jsme se původně jmenovali HOT ROCK a přejmenovávali jsme se, nicméně zpětně jsme si tam nějakou smysluplnější interpretaci implementovali. Kromě toho, že bychom o sobě mohli tvrdit, že jsme otroci hudby, že dřeme jako otroci atd., tak pokud bys náš název rozdělil a dal za něj otazník, tak ti vznikne jednoduchá otázka "který/jaký rock?", což bychom chtěli, aby bylo chápáno tak, že si ze všech odnoží rockové hudby chceme něco vzít
Představte jednotlivé členy – věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Všichni hrajeme od malička a všichni jsme začali pořádně hrát až v naší kapele. Okolo toho byly soubory a orchestry v hudebce, ale tahle kapela byla první, co jsme začali dělat na vlastní triko.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni a jakým způsobem jí šíříte?
Nahrávku jsme pořídili ve spolupráci s Petrem Skalou (kapela SEBASTIEN), nástroje jsme nahrávali samostatně, bicí v ZUŠ Jaroměř, kde je příjemná vytlumená učebna, zbytek v Petrově zkušebně v Úpici. Nad výsledným zvukem jsme strávili docela dost dlouho, abychom ho vyladili podle našich představ, takže spokojení s ní jsme velice, ale vždycky je samozřejmě co zlepšovat. Nahrávku se snažíme šířit všemi dostupnými prostředky, i když k tomu, abychom ji celou umístili k poslechu na web, se zatím nechystáme. Jinak je dostupná ve fyzické formě, v digitální z obchodů Supraphonline, Google Play, apod., k desce jsme natočili jeden videoklip a zveřejnili jsme dva singly.
Posílali jste nahrávku někam na vydavatelské firmy, případně kam, jaká byla/nebyla odezva?
Zkoušeli jsme to s naším první EP, ale dostala se nám ze všech rozeslaných zpráv snad jen jedna odpověď a to ještě ve smyslu „Dodejte nám nahrávky, grafiku a všechny podklady, my vám zprostředkujeme výrobu CD a vy si to zaplatíte“. Takže jsme se u tohoto alba rozhodli rovnou pro samonáklad. CD jsme nechávali lisovat přes nabídku, kterou zprostředkovává server Bandzone.
Texty – proč jste rozhodli pro češtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Moje maminka je učitelka angličtiny, takže snad můžu říct, že díky tomu umím anglicky docela obstojně, a když slyším kapelu zpívat anglicky nejen se špatnou výslovností, ale i gramatikou, tak mi to připadá vtipné, někdy i smutné. To je jeden z důvodů, proč zpíváme česky. Navíc čeština je naše mateřská řeč, tak proč se jí zříkat? Připadá mi, že angličtinou kapely často akorát maskují fakt, že v textu nemají co říct. Já se naopak snažím brát text stejně důležitě, jako hudbu a chci, aby mu všichni rozuměli. Témata volím všelijaká, ale v naprosté většině jde o nějakou zpověď nebo zamyšlení nad něčím, co mě trápí.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Grafiku alba nám dělal grafik Odie Spif, ale pár dní před odesláním do lisu mu odešel počítač, takže jsme to nechali dokončit Magg Perlaque de Rua, která nám dělala současný design stránek a předchozí EP. A fotky má na svědomí vynikající fotograf Matěj Sládek z Hradce Králové. Grafice a vizáži přisuzujeme určitě velkou důležitost, už dávno neplatí, že kapele stačí umět hrát, ale musí u toho i dobře vypadat a dobře se prezentovat i mimo pódium.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Jak už jsem psal výše, snažíme se brát si od každého něco. Hudbu dělám já spolu s Ondřejem, který je ortodoxní vyznavač starého hardrocku typu AC/DC, KATAPULT, ROLLING STONES, Jimi Hendrix atd., kdežto já tíhnu k tvrdší a progresivnější hudbě a navíc se jednou nohou pohybuju v jazzu, takže výsledek je vždycky někde uprostřed toho všeho. Ale doufám, že můžu říct, že si umíme držet odstup a nenecháváme se moc unášet k nějakým excesům, ale naopak si spíš snažíme držet svůj zvuk a styl.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
V této sestavě jsme jich odehráli něco okolo osmdesáti. Vážíme si každého koncertu, který má dobrou atmosféru, určitě budeme dlouho vzpomínat na křest naší desky letos v červenci v Jaroměři, který byl vážně super. Pořadatelé nám vyšli maximálně vstříc a tak jsme si vizuální stránku i průběh koncertu vychytali na maximum. Jinak ceníme si, že jsme si zahráli s Alešem Brichtou nebo s HUDBOU PRAHA.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Rozhodně! Sice jako česky zpívající kapela k tomu asi primárně netíhneme, ale nebránili bychom se ničemu. I když nejdřív bychom měli pořádně objezdit republiku, než se budeme hrnout někam ven…
Plány do budoucna...
Ty největší. (smích) Hlavně udržet si svůj směr, svůj standard, nezaprodat se masové poptávce, tak jak se to stává, když se kapela dostane výš.
RECENZE
www.bandzone.cz/whatrock
Úplné začátky se dají datovat až do roku 2006, pokud se tomu dalo už tehdy říkat kapela. Spíš to byli dva kamarádi, kteří neměli ani nástroje, jen nápad založit kapelu. Za impuls by se dal považovat asi moment, kdy náš kytarista Ondřej viděl na živo KATAPULT. Jinak to, čemu v současné době říkáme WHATROCK vzniklo na jaře 2012, kdy od nás odešel náš dosavadní frontman Petr Kořínek a přišla k nám současná zpěvačka Zdeňka Pozůstalová, s jejímž příchodem jsme změnili celý repertoár, vizáž, koncepci… Takže se de facto zrodila nová skupina pod stejným jménem. A k našemu názvu, v prazákladu to vzniklo spíš jako zvuková hříčka, když jsme se původně jmenovali HOT ROCK a přejmenovávali jsme se, nicméně zpětně jsme si tam nějakou smysluplnější interpretaci implementovali. Kromě toho, že bychom o sobě mohli tvrdit, že jsme otroci hudby, že dřeme jako otroci atd., tak pokud bys náš název rozdělil a dal za něj otazník, tak ti vznikne jednoduchá otázka "který/jaký rock?", což bychom chtěli, aby bylo chápáno tak, že si ze všech odnoží rockové hudby chceme něco vzít
Představte jednotlivé členy – věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
- Ondřej Bezvoda (21) – kytara
- Zdeňka Pozůstalová (20) – zpěv
- Zdeněk Borecký (23) – bicí
- Pavel Hrdlička (22) – klávesy
- Matouš Borecký (20) – baskytara
Všichni hrajeme od malička a všichni jsme začali pořádně hrát až v naší kapele. Okolo toho byly soubory a orchestry v hudebce, ale tahle kapela byla první, co jsme začali dělat na vlastní triko.
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni a jakým způsobem jí šíříte?
Nahrávku jsme pořídili ve spolupráci s Petrem Skalou (kapela SEBASTIEN), nástroje jsme nahrávali samostatně, bicí v ZUŠ Jaroměř, kde je příjemná vytlumená učebna, zbytek v Petrově zkušebně v Úpici. Nad výsledným zvukem jsme strávili docela dost dlouho, abychom ho vyladili podle našich představ, takže spokojení s ní jsme velice, ale vždycky je samozřejmě co zlepšovat. Nahrávku se snažíme šířit všemi dostupnými prostředky, i když k tomu, abychom ji celou umístili k poslechu na web, se zatím nechystáme. Jinak je dostupná ve fyzické formě, v digitální z obchodů Supraphonline, Google Play, apod., k desce jsme natočili jeden videoklip a zveřejnili jsme dva singly.
Posílali jste nahrávku někam na vydavatelské firmy, případně kam, jaká byla/nebyla odezva?
Zkoušeli jsme to s naším první EP, ale dostala se nám ze všech rozeslaných zpráv snad jen jedna odpověď a to ještě ve smyslu „Dodejte nám nahrávky, grafiku a všechny podklady, my vám zprostředkujeme výrobu CD a vy si to zaplatíte“. Takže jsme se u tohoto alba rozhodli rovnou pro samonáklad. CD jsme nechávali lisovat přes nabídku, kterou zprostředkovává server Bandzone.
Texty – proč jste rozhodli pro češtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Moje maminka je učitelka angličtiny, takže snad můžu říct, že díky tomu umím anglicky docela obstojně, a když slyším kapelu zpívat anglicky nejen se špatnou výslovností, ale i gramatikou, tak mi to připadá vtipné, někdy i smutné. To je jeden z důvodů, proč zpíváme česky. Navíc čeština je naše mateřská řeč, tak proč se jí zříkat? Připadá mi, že angličtinou kapely často akorát maskují fakt, že v textu nemají co říct. Já se naopak snažím brát text stejně důležitě, jako hudbu a chci, aby mu všichni rozuměli. Témata volím všelijaká, ale v naprosté většině jde o nějakou zpověď nebo zamyšlení nad něčím, co mě trápí.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Grafiku alba nám dělal grafik Odie Spif, ale pár dní před odesláním do lisu mu odešel počítač, takže jsme to nechali dokončit Magg Perlaque de Rua, která nám dělala současný design stránek a předchozí EP. A fotky má na svědomí vynikající fotograf Matěj Sládek z Hradce Králové. Grafice a vizáži přisuzujeme určitě velkou důležitost, už dávno neplatí, že kapele stačí umět hrát, ale musí u toho i dobře vypadat a dobře se prezentovat i mimo pódium.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Jak už jsem psal výše, snažíme se brát si od každého něco. Hudbu dělám já spolu s Ondřejem, který je ortodoxní vyznavač starého hardrocku typu AC/DC, KATAPULT, ROLLING STONES, Jimi Hendrix atd., kdežto já tíhnu k tvrdší a progresivnější hudbě a navíc se jednou nohou pohybuju v jazzu, takže výsledek je vždycky někde uprostřed toho všeho. Ale doufám, že můžu říct, že si umíme držet odstup a nenecháváme se moc unášet k nějakým excesům, ale naopak si spíš snažíme držet svůj zvuk a styl.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
V této sestavě jsme jich odehráli něco okolo osmdesáti. Vážíme si každého koncertu, který má dobrou atmosféru, určitě budeme dlouho vzpomínat na křest naší desky letos v červenci v Jaroměři, který byl vážně super. Pořadatelé nám vyšli maximálně vstříc a tak jsme si vizuální stránku i průběh koncertu vychytali na maximum. Jinak ceníme si, že jsme si zahráli s Alešem Brichtou nebo s HUDBOU PRAHA.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Rozhodně! Sice jako česky zpívající kapela k tomu asi primárně netíhneme, ale nebránili bychom se ničemu. I když nejdřív bychom měli pořádně objezdit republiku, než se budeme hrnout někam ven…
Plány do budoucna...
Ty největší. (smích) Hlavně udržet si svůj směr, svůj standard, nezaprodat se masové poptávce, tak jak se to stává, když se kapela dostane výš.
RECENZE
www.bandzone.cz/whatrock
