BETON – Konský kokot

Slovenské „špinavce“ BETON registruji na scéně už nějakou dobu, ale první osobní setkání proběhlo teprve minulý rok na Obscene Extreme festivalu. Tam mě závěrečný den BETON slušně semleli během svého dvacetiminutového setu. Co na tom, že se hrálo v deset ráno. Po dvou vydaných sedmipalcích (splity s BESTHOVEN a SKELETON) letos bratislavští vyvrhli na svět své první velké album. U labelu Total punk records tak vyšla výrazně pojmenovaná fošna  – „Konský kokot“.

Provedení a obal CD je standard, nechybí texty a všechny potřebné informace o sestavách a nahrávání. Obal je crustově černobílý, malbu na předním obalu bych zařadil spíše do death metalové galerie. Nejsem ale tak daleko od pravdy ani po hudební stránce (úsměv). BETON na „Konského kokota“ nahráli dohromady devět skladeb a celková stopáž přesáhne čtyřiatřicet minut. Okamžitě po zapnutí BETON spouštějí pozvolna svůj arsenál skladbou „Vajnory“. Dostává se mi těžké nálože v podobě metalického crustu, kde si na své přijdou především maniaci do švédské scény. A když zmiňuji Švédsko, myslím tím chemii mezi chrastivým a špinavým crust/punkem a chorobným, hnilobou zapáchajícím death metalem staré školy. BETON se s tím nepárají a ve stejném duchu pokračují dalšími vály „Metalový plecniak“, „Horiaca žmola“ a „Satanové rifle“. Místy pro navození správné ponuré atmosféry lehce uberou na tempu, chvíli nás nechají kolébat pomalými a hutnými riffy aby vzápětí strhli lavinu špinavého kovu. Nechybí melodická kytarová sóla, která v tom bezbožném marastu vyčnívají a působí jako malé světlo na konci tunelu. To ale dlouho netrvá a BETON i v následujících skladbách válcují naplno. Z druhé poloviny alba „Konský kokot“ bych vyzdvihl záseky „Jáma a kyvadlo“ a „Krvácam sám“. Celé album má kvalitní zvuk, který je hutný, zničující i správně syrový a špinavý. Nějaké uhlazené pasáže u BETONU nehledejte. Také chorobný a zahuhlaný řev je s texty po ruce srozumitelný a dobře slyšitelný. Zpestření tvoří skladba „Obezita a komplexy / Autanko“ (Eva Braun / Valvontakomissio medley cover) s hostujícím ženským vokálem. Texty v rodné slovenštině, za to patří také palec nahoru. Asi jediným výraznějším mínusem je délka skladeb. Některé jsou na můj vkus až příliš dlouhé a v tomto ranku by někoho mohly po chvíli omrzet.

Suma sumárum – první full nahrávka Betonářů se vydařila. Zvuk, produkce, texty a především hudební stránka mě potěšily. Bratislavská odpověď na pražské MÖRKHIMMEL vyložila své karty. „Konský kokot“ je kompaktní album, co potěší všechny fans špinavého metal punku. Mě nevyjímaje. Až budou hrát BETON u vás v klubu, nezapomeňte je zajít podpořit! Naživo ještě větší masakr!