Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
No, kapela byla založena přibližně před pěti a půl lety, konkrétně 4. dubna 2008. A název je spíš takový patvar. Když jsme začínali, bylo to strašné, nikdo z nás neuměl skoro vůbec hrát, a dohromady to byla hotová hudební tragédie, z toho vzniklo takovou přesmyčkou slovo TRAGEDIS. Doufáme, že dnes už to neplatí.
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Ah, nás je trochu hodně (úsměv):
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Nahrávku jsme pořídili tak, že jsme zavolali Rohlíkovi (Pavel Brom) do Klatov, na doporučení Démy ze ZNC a po několika telefonátech jsme se dohodli na spolupráci. S nahrávkou jsme spokojeni velmi, do té doby nikdo z nás neměl se studiem žádné zkušenosti a myslím si, že nás to posunulo určitě dál. CD vyšlo v nákladu 300 kusů a asi 90 kousků již má své majitele, což znamená, že se CD buď vcelku líbí, nebo máme hodně tetiček a dědečků.
Texty – proč jste rozhodli pro češtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Proč čeština? To je v dnešní době až znepokojivě častá otázka. Kdo nezpívá v angličtině, je buran a jeho hudba má automaticky nálepku druhořadého zboží. Docela by mě zajímalo, co by na to říkal Jungmann. Autorem slov jsem v drtivé většině já, tedy Vojtěch. Témata jsou v zásadě dvojí. U odlehčených a veselých písniček jde o fikci, nebo nadsázku se záměrem pobavit. U písniček s hlubšími náměty, dá-li se to takto formulovat, jsou to věci, se kterými se nechci smířit, různé nešvary a nespravedlnosti, které potkávám na ulicích. Jediné, čeho jsem se chtěl vyvarovat, jsou ta klasická punková klišé, kterými je u nás scéna zahlcena. Když vidím jak patnáctiletí kluci na pódiu plamenně hovoří o událostech 2. světové války, o době komunismu, to nějak nemusím. Přitom je mnoho závažných témat, která jsou aktuální, jenomže nad tím už se musí člověk i zamyslet a udržovat si přehled o tom co se právě děje.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Grafické práce, to je naše velká bolest. Napsat písničku na to stačí tužka a kus papíru, ale k vytváření plakátů, log, nebo obalu na CD je už potřeba vlastnit určitou technologii a navíc ji ovládat. Okolo grafiky na CD jsme měli i trochu toho štěstí. Když jsme nahrávali, tak zrovna přijel za Pavlem jeho kamarád Petr Vrobel, který si poslechl písničky, řekl, že se mu to líbí a nabídl se nám, že by nám grafiku zpracoval, čímž nám vytrhl trn z paty. V současné době bychom si nechali rádi vytvořit nové logo na trička a opět nevíme na koho se obrátit. Toto odvětví je pro nás zdá se zakleté.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
To je otázka, na kterou není úplně lehké jednoznačně odpovědět, protože co se týče samotných písniček, tak ty jsou ovlivněny českými písničkáři, jako jsou Jan Žamboch nebo Jarek Nohavica, ale aranže většinou v poslední době vymýšlí spíše Blonďák (kytarista Dan) a tam je třeba hledat americké kapely jako je US Bombs. Mně se málokterá z těch Blonďákovo kapel líbí a většinu jich ani neznám jménem, takže jich ani nedokážu víc vyjmenovat.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Tak ohledně spolupráce s PHR Records to bylo tak, že jsme jim zavolali a oni se na základě poslechu skladeb rozhodli že s námi spolupracovat budou. Nicméně vydat to nechtěli, protože CD už jsou v dnešní době těžko prodejný artikl, takže jsme si to vydali sami a oni tam hráli roli jakéhosi zprostředkovatele. Co se týče sponzoringu, tak jsme to neposílali nikam, jen jedno CD jsme zkusili poslat do Rock Rádia „co kdyby?“, jinak nikam. Marná sláva, hudební průmysl je byznys, jako každý jiný a tam spíš funguje snaha zbavit se potenciální konkurence hned v zárodku, než dávat šance nějakým mladým talentům. A sponzoring je závislý na kontaktech a všeobecné popularitě. Bez kontaktů nejsou velké koncerty, bez velkých koncertů nejsou fanoušci, bez fanoušků není sponzoring. Zaplať pán bůh za internet! Jinak by o nás nevěděl vůbec nikdo.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Koncertů máme za sebou 76, ale vybrat nejpovedenější? Obecně bych řekl, že kvalita našeho hudebního projevu nabrala v posledním roce vzestupnou tendenci. Odbourali jsme některé zlozvyky a zejména po návratu ze studia jsme začali hrát, tak nějak, profesionálněji. Jen máme stále problém s tím, že se nedostáváme za hranice rodného města. Potřebovali bychom hrát více a hrát na více místech. Pořád doufáme, že se to s tímto CD zlomí.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Zahraničí, alespoň mě, vůbec neláká, ale nemohu mluvit za ostatní. I území ČR je pro nás příliš velký koláč, ze kterého jsme zatím ochutnali pouze drobečky, takže si myslím, že přemýšlet nad Glastonbury nemá význam. Navíc, o tom jak velké koncerty si zahrajete, rozhoduje někdo jiný než kapely.
Plány do budoucna...
Plán je jasný, dostat naší hudbu mezi lidi. Tam, kde nás lidé znají prázdné sály rozhodně nemáme a nemyslím si, že je takový rozdíl mezi posluchačem v Jindřichově Hradci a dejme tomu Plzni. TRAGEDIS jako projektu věřím, jen nás čeká asi ještě hodně práce.
www.bandzone.cz/tragedis
RECENZE
No, kapela byla založena přibližně před pěti a půl lety, konkrétně 4. dubna 2008. A název je spíš takový patvar. Když jsme začínali, bylo to strašné, nikdo z nás neuměl skoro vůbec hrát, a dohromady to byla hotová hudební tragédie, z toho vzniklo takovou přesmyčkou slovo TRAGEDIS. Doufáme, že dnes už to neplatí.
Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj?
Ah, nás je trochu hodně (úsměv):
- Vojtěch Petrů - elektroakustická kytara, hlavní zpěv
- Rosťa Matoušek - hlavní kytara, doprovodný zpěv
- Vendula Matoušková - akordeon
- Marek Pflug - basa
- Daniel Sviták - doprovodná el. kytara
- Dan Lévaj - bicí
- Alice Marková - housle
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Nahrávku jsme pořídili tak, že jsme zavolali Rohlíkovi (Pavel Brom) do Klatov, na doporučení Démy ze ZNC a po několika telefonátech jsme se dohodli na spolupráci. S nahrávkou jsme spokojeni velmi, do té doby nikdo z nás neměl se studiem žádné zkušenosti a myslím si, že nás to posunulo určitě dál. CD vyšlo v nákladu 300 kusů a asi 90 kousků již má své majitele, což znamená, že se CD buď vcelku líbí, nebo máme hodně tetiček a dědečků.
Texty – proč jste rozhodli pro češtinu, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Proč čeština? To je v dnešní době až znepokojivě častá otázka. Kdo nezpívá v angličtině, je buran a jeho hudba má automaticky nálepku druhořadého zboží. Docela by mě zajímalo, co by na to říkal Jungmann. Autorem slov jsem v drtivé většině já, tedy Vojtěch. Témata jsou v zásadě dvojí. U odlehčených a veselých písniček jde o fikci, nebo nadsázku se záměrem pobavit. U písniček s hlubšími náměty, dá-li se to takto formulovat, jsou to věci, se kterými se nechci smířit, různé nešvary a nespravedlnosti, které potkávám na ulicích. Jediné, čeho jsem se chtěl vyvarovat, jsou ta klasická punková klišé, kterými je u nás scéna zahlcena. Když vidím jak patnáctiletí kluci na pódiu plamenně hovoří o událostech 2. světové války, o době komunismu, to nějak nemusím. Přitom je mnoho závažných témat, která jsou aktuální, jenomže nad tím už se musí člověk i zamyslet a udržovat si přehled o tom co se právě děje.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Grafické práce, to je naše velká bolest. Napsat písničku na to stačí tužka a kus papíru, ale k vytváření plakátů, log, nebo obalu na CD je už potřeba vlastnit určitou technologii a navíc ji ovládat. Okolo grafiky na CD jsme měli i trochu toho štěstí. Když jsme nahrávali, tak zrovna přijel za Pavlem jeho kamarád Petr Vrobel, který si poslechl písničky, řekl, že se mu to líbí a nabídl se nám, že by nám grafiku zpracoval, čímž nám vytrhl trn z paty. V současné době bychom si nechali rádi vytvořit nové logo na trička a opět nevíme na koho se obrátit. Toto odvětví je pro nás zdá se zakleté.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
To je otázka, na kterou není úplně lehké jednoznačně odpovědět, protože co se týče samotných písniček, tak ty jsou ovlivněny českými písničkáři, jako jsou Jan Žamboch nebo Jarek Nohavica, ale aranže většinou v poslední době vymýšlí spíše Blonďák (kytarista Dan) a tam je třeba hledat americké kapely jako je US Bombs. Mně se málokterá z těch Blonďákovo kapel líbí a většinu jich ani neznám jménem, takže jich ani nedokážu víc vyjmenovat.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Tak ohledně spolupráce s PHR Records to bylo tak, že jsme jim zavolali a oni se na základě poslechu skladeb rozhodli že s námi spolupracovat budou. Nicméně vydat to nechtěli, protože CD už jsou v dnešní době těžko prodejný artikl, takže jsme si to vydali sami a oni tam hráli roli jakéhosi zprostředkovatele. Co se týče sponzoringu, tak jsme to neposílali nikam, jen jedno CD jsme zkusili poslat do Rock Rádia „co kdyby?“, jinak nikam. Marná sláva, hudební průmysl je byznys, jako každý jiný a tam spíš funguje snaha zbavit se potenciální konkurence hned v zárodku, než dávat šance nějakým mladým talentům. A sponzoring je závislý na kontaktech a všeobecné popularitě. Bez kontaktů nejsou velké koncerty, bez velkých koncertů nejsou fanoušci, bez fanoušků není sponzoring. Zaplať pán bůh za internet! Jinak by o nás nevěděl vůbec nikdo.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Koncertů máme za sebou 76, ale vybrat nejpovedenější? Obecně bych řekl, že kvalita našeho hudebního projevu nabrala v posledním roce vzestupnou tendenci. Odbourali jsme některé zlozvyky a zejména po návratu ze studia jsme začali hrát, tak nějak, profesionálněji. Jen máme stále problém s tím, že se nedostáváme za hranice rodného města. Potřebovali bychom hrát více a hrát na více místech. Pořád doufáme, že se to s tímto CD zlomí.
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Zahraničí, alespoň mě, vůbec neláká, ale nemohu mluvit za ostatní. I území ČR je pro nás příliš velký koláč, ze kterého jsme zatím ochutnali pouze drobečky, takže si myslím, že přemýšlet nad Glastonbury nemá význam. Navíc, o tom jak velké koncerty si zahrajete, rozhoduje někdo jiný než kapely.
Plány do budoucna...
Plán je jasný, dostat naší hudbu mezi lidi. Tam, kde nás lidé znají prázdné sály rozhodně nemáme a nemyslím si, že je takový rozdíl mezi posluchačem v Jindřichově Hradci a dejme tomu Plzni. TRAGEDIS jako projektu věřím, jen nás čeká asi ještě hodně práce.
www.bandzone.cz/tragedis
RECENZE
