Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem pro její vznik?
Kořeny naší sebranky sahají už přibližně jednu dekádu do propadajících se dějin, kdy se v Litoměřicích trio obšourníků a bubenický automat zformovaly v útvar sympatizující s nihilismem/salámismem (nám tak vlastním), který v kombinaci se skladbou ctěných CARCASS - Keep on Rotting in the Free World - nemohl vygenerovat vhodnější název. Navíc toto slovní spojení má v sobě, po drobné fonetické úpravě, skrytý celý opičí rod – gibbony - jimiž se společně s původním nejmenovaným elementem, který byl pro tuto slovní hříčku stěžejní inspirací, hrdě titulujeme…
Tříčlenná smečka po pár oldschool/death/acid metalových letech završila anabázi s názvem „Banán za bubeníka“. Automatický perkusista totiž postupně projevil svůj ryze syntetický charakter, a tak byl v roce 2010 nahrazen organickým Hanzzem. V této sestavě vzniklo debutové EP The Beginning ’11.
A jak to tak u harmonizující gibboní rodinky bývá, zachtělo se nám po dalším přírůstku, to se také v roce 2012 s příchodem Tomase splnilo a pěvecká vřava tak byla sólově ošetřena. Tím také vzalo za své naše množení a vše již nepředvídatelně směřovalo k vítězství v soutěži Metalgate Massacre a následným Unforeseen Consequences ’13.
Představte jednotlivé členy a zda již někde hráli?
Ládin – pravá kytara, sporadický skřekot (dosud oddán výhradně KoR)
Štěpi – levá kytara (krom zanedbatelných odchylek taktéž věrný člen)
Otho – basa (jeden z nejvěrnějších)
Tomas – zpívánky (odrodilec litvínovských DPK, v nichž stále působí)
Hanzz – škopky (typický zhýralec: momentálně Translunaria, Avelon; ex-Anime Torment, 8TO)
Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena?
Podmínky byly na českou metalovou scénu více než dobré a to hlavně díky labelu Metalgate Records, se kterým jsme podepsali smlouvu o vydání CD na základě výhry v již zmíněné soutěži. Nahrávali jsme v polovině září u Honzy Kapáka v Hellsoundu (již podruhé), což se oplatilo - rádi jsme vsadili na jistotu a nespornou záruku kvality… i tak nás a Honzu obzvláště stála celá ta sranda dost nervů a komplikací, ale o to víc jsme byli rádi, že nakonec všechno klaplo. Jestli na výbornou, to ať soudí jiní, asi ještě neuplynula ta doba, kdy bychom se zprostili rodičovských citů a pohlíželi naň objektivně, vždyť je to stále ještě novorozeně.
Dle dohody s labelem vzešlo z lisu 500 kusů v podobě digipacku (každý za 150 Kč), které jsme si rozdělili ve smluveném poměru. K naší potěše mizí vcelku znatelně, snad je tomu tak i u Metalgatu.
Texty – proč jste se rozhodli zpívat anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte?
Ačkoliv jsme vždy razili anglickou, tj. snazší a „zpěvnější“, filosofii textů, na novém albu jsme se 2x uchýlili k mateřskému (nikoliv gibbonímu) jazyku, což působí nečekaně a snad i trochu zpestřuje tracklist.
Až s tímto albem jsme se na textech podíleli výhradně autorsky. Od pradávna jsme tíhli k prokletým básníkům, jejichž dekadentní odér nám vskutku lahodil. Na The Beginning jsou použity zejména básně představitelů této komunity, vyjma E. A. Poea. Na novém albu už byly naše ambice vyšší, a tak se (krom Léthé Ch. Baudelaira) část gibboního opičenstva chopila pera a sesmolila několik strof na různé podněty: od bizarních úkazů, aktuálních otázek společnosti přes psychologii jedince až k abstraktním/dada metaforám.
Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete?
Na aktuálním albu jsme spolupracovali s Michalem Peichlem, mladým a nadějným to grafikem
(http://www.humanart.cz/portfolio/Pogo), který odvedl kus dobré práce a splnil naše veškerá (ne)očekávání. Právě artworku na digipacku i v bookletu jsme přikládali velkou důležitost, proto jsme jej s Michalem konzultovali a pilovali poměrně dlouho. Logo máme již nějaký ten rok stabilní, autor chce zůstat v anonymitě. Vlastní web nemáme a sociální sítě obsluhujeme samostatně, pokládáme je za takovou příjemnou nutnost, krom oznamování koncertů a novinek samozřejmě nejefektivnější cesta sebepropagace a narcismu.
Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace?
Ačkoliv se slechy každého gibboního jedince dosti liší, z průniku jednotlivých množin bych vyzdvihl kapely jako: The Faceless, Anata, Son of Aurelius, Necrophagist, Despised Icon, Textures, All Shall Perish, The Red Chord, Gojira… a spousta dalších na poli progresivního moderního i tradičnějšího metalu.
Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva?
Toto vzhledem ke kontraktu s Metalgate Records řešit nemusíme. Vydavatelství navíc rozeslalo promo s deskou do většiny tuzemských webzinů a magazínů zaměřených na tvrdou hudbu. Vzhledem k tomu, že to není až tak dávno, máme k dispozici zatím jen neoficiální reakce ze spřátelených serverů, které hodnotí CD veskrze pozitivně. V nejbližší době by snad mělo dojít i k menší mezinárodní propagaci, ale kdo je tam na nás zvědavej, že jo.
Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější?
Od roku 2010 jich máme na kontě něco kolem 80. „Nejpovedenější“ chápeme jako symbiózu naší satisfakce ze samotného výkonu s přívětivou odezvou publika, to vše v uvolněné, přátelské atmosféře. Kdybych měl tyto nejpovedenější vybrat, asi by to povětšinou byly komornější gigy, od nichž vlastně ani člověk moc nečeká, třeba vesnická tancovačka nebo kar, ale netvrdím, že je to pravidlem… Pak jsou tady koncerty/festivaly, které mají určité renomé, takže už jen samotná účast na nich je svým způsobem „povedená“. Takto jsme pyšní například na Brutal Assault 2012, Metalgate Czech Death Fest 2012, LT-Festy…
Máte ambice ukázat se v zahraničí?
Tak určitě (smích). To je vzdálenější meta téměř každé kapely, ale my jsme už například měli tu možnost zaburácet na Slovensku, heč!
Plány do budoucna...
Užívat slávy a vavřínů ze závratného přijetí „Unforeseen Consequences“ veřejností, občas nějaký ten rádiový hit, megakoncerty, ručníky s našimi iniciály… nebo koncertovat k aktuálnímu albu, snažit se o propagaci, podívat se třeba zase na Slovensko, začít pozvolna pracovat na novém materiálu a smolit každou korunu do kapelního banku.
Jedno z toho snad vyjde…
