Nejen „červy sú nezmari“, ale to samé platí i pro Basiu, Pištu a Valéra. Není tomu dlouho, co pod hlavičkou ČAD srovnali zem s deskou „Ťažký kov“, a už se hlásí znovu o slovo, tentokrát však se svojí druhou kapelou VANDALI. S kapelou, která je oproti ČAD melodičtější a přístupnější, což ale není myšleno jako nějaké velké plus, ale ani jako výtka, je to jen konstatování.
Dalo by se tvrdit, že VANDALI hrají normální písničky. Písničky založené na tom nejjednoduším principu, to jest sloka, refrén atd., který, když se správně ovládá, je stejně ten nejlepší a nejfunkčnější. Ten, kdo zná ČAD a jejich cit pro vystavění chytlavých kompozic, pravda v poněkud surové podobě, tomu musí být jasné, že ani VANDALI nebudou za svým drsnějším bratříčkem zaostávat.
„Synovia hromu“ jsou nejlepší vandalskou deskou. Deska nepostrádá klasický kapelní vtip, ale naštěstí je skoupá pitomin typu „Športová hymna“ (z alba "Rev rokenrolu", 2008) a přece jen působí oproti předchůdcům sotisfikovanějším dojmem. Půlhodinová sbírka deseti zábavných věcí proletí kolem člověka, který ani nevzdechne a přijde mu půl hodina málo, což je u tohoto typu muziky asi to nejlepší vyznamenání. Srozumitelně a chytlavě podávané skladby mají švih, nezatěžují výrazně hlavu a vždy spějí k chytlavému, ne blbému a uměle vlezlému, refrénu.
Pišta je jednoznačně něco jako rokenrolový hitmaker. Úvodní a zároveň titulní, na poměry VANDALI, tvrdá „Synovia hromu“ je jasnou ukázkou toho, jakým potenciálem tato slovenská trojice disponuje. Skladbě vévodí výborný refrén, který se lehce dostane pod kůži. Další hitovkou bude zřejmě i klipová „Distortion“, a určitě nezapadne ani v pomalejším tempu vedená nakažlivá „Pirátská“. Na vážnější notu, především po textové stránce, hraje song „Velké veci“, jenž je opět mistrně a hlavně chytlavě vystavěnou kompozicí, s povedenou gradací. Na závěr musím ještě vzpomenout skladbu „Rasťo Smrtič“, popisující slovenskou postavičku, která mimo jiné poslouchá hlavně platně, hovorí, že thrash metal vládne, nosí džísku s nášivkou SODOM, má tenisky s velkým jazykom, a je v zadku společnosti trieska. Tady se zřejmě Pišta inspiroval v jižních Čechách, kdy s ČAD zavítali v březnu do Blatné. Nebo snad u našich redakčních kolegů (úsměv). Vtipná záležitost ve více souvislostech.
VANDALI k silnému materiálu přidali i ty nezbytné věci okolo, a tak je album opatřené kvalitním soundem, nahraným v bzeneckém Shaarku, výsledný mix pak proběhl v Kanadě. Ke kvalitnímu zvukovému hávu připočtěte porci povedených skladeb, Pištovy textové obraty, které jsou nejen vtipné, a máme tady před sebou desku, která na poli punk/rock/metal je v našich končinách a v daném stylu jedna z nejlepších a nejzábavnějších, co letos vyšla.
Seznam skladeb:
Dalo by se tvrdit, že VANDALI hrají normální písničky. Písničky založené na tom nejjednoduším principu, to jest sloka, refrén atd., který, když se správně ovládá, je stejně ten nejlepší a nejfunkčnější. Ten, kdo zná ČAD a jejich cit pro vystavění chytlavých kompozic, pravda v poněkud surové podobě, tomu musí být jasné, že ani VANDALI nebudou za svým drsnějším bratříčkem zaostávat.
„Synovia hromu“ jsou nejlepší vandalskou deskou. Deska nepostrádá klasický kapelní vtip, ale naštěstí je skoupá pitomin typu „Športová hymna“ (z alba "Rev rokenrolu", 2008) a přece jen působí oproti předchůdcům sotisfikovanějším dojmem. Půlhodinová sbírka deseti zábavných věcí proletí kolem člověka, který ani nevzdechne a přijde mu půl hodina málo, což je u tohoto typu muziky asi to nejlepší vyznamenání. Srozumitelně a chytlavě podávané skladby mají švih, nezatěžují výrazně hlavu a vždy spějí k chytlavému, ne blbému a uměle vlezlému, refrénu.
Pišta je jednoznačně něco jako rokenrolový hitmaker. Úvodní a zároveň titulní, na poměry VANDALI, tvrdá „Synovia hromu“ je jasnou ukázkou toho, jakým potenciálem tato slovenská trojice disponuje. Skladbě vévodí výborný refrén, který se lehce dostane pod kůži. Další hitovkou bude zřejmě i klipová „Distortion“, a určitě nezapadne ani v pomalejším tempu vedená nakažlivá „Pirátská“. Na vážnější notu, především po textové stránce, hraje song „Velké veci“, jenž je opět mistrně a hlavně chytlavě vystavěnou kompozicí, s povedenou gradací. Na závěr musím ještě vzpomenout skladbu „Rasťo Smrtič“, popisující slovenskou postavičku, která mimo jiné poslouchá hlavně platně, hovorí, že thrash metal vládne, nosí džísku s nášivkou SODOM, má tenisky s velkým jazykom, a je v zadku společnosti trieska. Tady se zřejmě Pišta inspiroval v jižních Čechách, kdy s ČAD zavítali v březnu do Blatné. Nebo snad u našich redakčních kolegů (úsměv). Vtipná záležitost ve více souvislostech.
VANDALI k silnému materiálu přidali i ty nezbytné věci okolo, a tak je album opatřené kvalitním soundem, nahraným v bzeneckém Shaarku, výsledný mix pak proběhl v Kanadě. Ke kvalitnímu zvukovému hávu připočtěte porci povedených skladeb, Pištovy textové obraty, které jsou nejen vtipné, a máme tady před sebou desku, která na poli punk/rock/metal je v našich končinách a v daném stylu jedna z nejlepších a nejzábavnějších, co letos vyšla.
Seznam skladeb:
- Synovia hromu
- Distortion
- Pirátska
- Starí psi
- Veľké veci
- Zlé časy
- Rasťo Smrtič
- Svet bez klamstiev
- Všetko je prázdne
- Neverím
Čas: 32:11
