Ave DEATHSTAR ! Hledal jsem si o vás na internetu nějaké informace a příliš jich zrovna není. Když už se něco kolem vaší kapela řeší, je to její název. Nepletou si vás se švédskými gothic/industriálními DEATHSTARS? Každopádně je kolem toho názvu spousta dohadů v nekonečných diskuzích (smích). Vysvětli nám prosím, jednou provždy. Jak ten název vlastně vznikl, kdo s ním tedy přišel první (vy nebo Švédi?)?
Honza: Zdravíme tě, Kubo, a stejně tak celou redakci Fobie (úsměv). Název máme kontroverzní, s tím už se nedá nic dělat (úsměv). Řešili jsme to s klukama před vydáním Golden Feathers a nakonec jsme se shodli, že si ho ponecháme. V té době už jsme měli za sebou 4 roky pod názvem DEATHSTAR, pár lidí nás znalo a změnit název je jako začínat znovu od nuly. Zajímavé je, co si někteří lidé o tomhle názvu myslí. Setkal jsem se už s tím, že to evokuje nějakou naši nadřazenost, že jsme jako hvězdy. A nebo, že když se tak jmenujeme, tak to musí bejt „ňákej přiblblej metalcore“. A samozřejmě, co slýcháme nejčastěji, je zmiňovaná podobnost se švédskými DEATHSTARS. První byli oni, ale my jsme vůbec neměli potuchy, že existují. No, stalo se, ale o změně názvu neuvažujeme (smích).
Pojďme ale k něčemu důležitějšímu. Máte nedávno venku nové album „Beyond All Fears.“ Prvně jsem si ho poslechl u kolegů na Marastmusic, kde bylo nějakou dobu volně k poslechu. Nebáli jste se toho, že vaše muzika unikne na internet? V dnešní době stahování je to přinejmenším „nebezpečné.“
Honza: Jestli se bojíme úniku na internet nebo nebojíme, je nám celkem houby platný, stejně je jasné, že to unikne (smích). Já sám muziku stahuju, a když se mi něco líbí, tak si to pak koupím a to z důvodu, že podpořím kapelu, a když kupuju fyzicky CD, mám v ruce kus umění, protože CD nebo vinyl není jenom nosič hudebních stop, ale taky je tam obal, booklet a grafika a jako celek to něco říká. Ke streamu na Marastu jsme přistoupili z jednoduchého důvodu a to, abychom celé album legálně dostali k co největšímu počtu lidí a nasáli nějaké reakce. Stream si takto našlo 500 lidí a někteří z nich nás třeba ani neznali a teď o nás ví (úsměv). Jaký reálný výsledek ten stream měl, to je těžké říct, my z toho ale máme dobrý pocit. A na závěr musím pochválit Pavla „Bizzara“ Pavlíka za ochotu a 100% přístup!
Je to už nějaký čas, co je album na trhu. Jak jste spokojeni s prodejem? Kolik kusů bylo vylisováno? Kde se dá vůbec koupit? Uvažujete o nějaké širší distribuční síti? Zatím jsem našel jen možnost koupě přímo od vás.
Honza: Album je venku necelé 3 měsíce. Za tu dobu jsme prodali přes 100 CD, z toho tak 50 % na koncertech a zbylých 50 % bokem, protože je to novinka a dost lidí se ozvalo, že by CD chtěli ve své sbírce, což nás velmi těší (smích). Do budoucna počítáme s prodejem hlavně na koncertech, taková je i zkušenost s naším debutem. Pokud kapela nekoncertuje, všechno se zastaví. O distribuční síti fyzických nosičů neuvažujeme, ale už teď je jisté, že budeme prodávat přes bandcamp, kde i já sám s oblibou nakupuju (smích).
Vy jste samozřejmě byli u samotného nahrávání, mixu apod. Jak jste vy vnitřně s odstupem s albem, nahráváním apod. spokojeni? Změnili byste zpětně něco? Co ohlasy od fanoušků, recenze apod.? Posílali jste album i do zahraničních časopisů (popř. webzinů)?
Honza: Já osobně jsem s výsledkem spokojen. Ke konci to byly trochu nervy, protože jsme potřebovali stihnout mix/mastering/lis do odjezdu na tour do Německa. Co s odstupem vidím jako potenciál pro zlepšení je postprodukce a větší práce s jinými, než klasickými nástroji, tzn. samplery, klávesy apod. a to proto, aby byla nahrávka víc barevná a rozmanitá. Nic se ale nesmí přehánět (smích). S recenzemi to nijak nehrotíme, zatím vyšla pouze jedna a hádej, kdo ji psal? (smích) Další vyjde v Pařátu a Sparku a tuším, že náš vydavatel Jirka Strnad z Radiation Noise Records / Werewolf Productions rozeslal pár kousků i do zahraničí. Ohlasy fanoušků jsou zatím velmi kladné, ale samozřejmě se najdou i lidé, kterým se nelíbíme, to je ale úplně v pořádku, každému se nezavděčíme (smích).
Album jste nahrávali v teplickém studiu Tomáše Raclavského. Proč zrovna tam? Vždycky mě zajímá způsob nahrávání. Měli jste dopředu vše připraveno nebo jste měli jen rámcovou vizi a vše dořešili až na místě? Jak dlouho nahrávání probíhalo? Mimochodem, ten posun ve zvuku oproti předchozímu záseku „Golden Fathers“ je velmi markantní. Dali jste si více „záležet“?
Honza: S Tomášem Raclavským se známe pár let, a když začaly prosakovat jeho nahrávky na net, říkal jsem si, že by bylo zajímavé u něj někdy něco natočit i proto, že jeho nahrávky jsou kvalitní, ale také protože to k němu máme kousek. To jsme ale byli rozhodnuti jít nahrávat do Hellsoundu, kde jsme pořídili debut a se zvukem jsme byli spokojeni. No jo, člověk míní a život mění a díky jedné dost podstatné změně v životě Pavla (lead kytara) jsme byli nuceni nahrávání v Hellsoundu zrušit a došli jsme k tomu, že si nástroje nahrajeme sami a pak se rozhodneme, do jakého studia půjdeme udělat mix a mastering. Jako první jsme šli k Tomášovi, protože jsme to měli nejblíž a nebyl problém se sebrat a během půl hodiny být ve studiu a míchat, a taky jsme už u něj zůstali, protože jsme byli s výsledkem spokojeni. Trochu nám ze začátku skřípala komunikace, protože Tomáš byl hodně vytížený, dělal několik kapel najednou a my jsme byli zase tlačeni časem uzávěrky před tour v Německu. Nakonec ale vše dobře dopadlo (smích). Takže vlastně celý postup nahrávání i míchání a masteringu byl úplně jiný, než jsme byli zvyklí a já osobně považuju tenhle styl práce za ten nejlepší, a když budu mluvit za sebe, tak u něj určitě budu chtít zůstat.
Píq: Větší část alba byla jasná a složená již předem – zde to chtělo „jen“ natočit a předat Tomášovi ke zpracování. Samozřejmě jsme se nevyhnuli ani několika opravám a přetáčení – celý proces byl pro nás koneckonců nový (smích). Co vyloženě vznikalo až ve studiu je již zmíněná postprodukce, takové to „koření“ desky, např. intro a různé doplňkové zvuky. Zatímco domácí nahrávání nám dost trvalo (raději nepočítat (smích)), práce ve studiu byla již poměrně svižná – pro příště určitě cesta, kterou se dá jít. Co za skladby bude na Beyond All Fears, jak to bude působit jako celek nebo jaký bude zvuk desky, jsme řešili poměrně intenzivně (smích).
Když už jsme u toho zvuku. Trošku té techniky. Na jakých nástrojích apod. jste nahrávali? Jako kapela máte svůj nezaměnitelný „zvukový ksicht.“ Což se u nás v Čechách zase tolik často neslyší.
Píq: Náš „zvukový ksicht“ bude mít základ v prstech a kytarách Ibanez, protože od těch to u nás začíná a v případě nahrávání čistých stop a reampu ve studiu vlastně i končí (smích). Zbytek soundu již vznikal ve spolupráci s Tomášem Raclavským, kde jsme „reampovali „ pomocí kytarového procesoru AxeFx Ultra. Jinak při živém vystupování nám za zády již pár let vrní aparáty Marshall JVM a Ampeg SVT. Zpěvy jsou kombinace signálu z mikrofonů Shure SM57 a MXL 440 – zde jsem zkusil nastavení, které jsem považoval za správné a takto nahrál základní vokální stopy. Zbytek je opět již Tomášova práce.
Hrajete melodický death metal. Ale nedržíte se jen tohoto stylu. Občas jsou slyšet i power, či heavy metalové prvky. Album je tak velmi pestré. Kam bys vás zařadil? Nebo jsou vám všechny „škatulky“ malé a necháváte to, jak to přijde?
Honza: Já škatule moc neřeším, často nás fandové a pořadatelé označují za technický nebo progresivní metal, obojí je podle mě blbost. Já si pod těmito pojmy představuju uplně něco jinýho a upřímně mě ani jedno moc nebaví (smích). Základ naší muziky je určitě melodeath, ten máme všichni rádi a k tomu vše směřuje. Co je ve finále nejdůležitější, je podle mě schopnost psát dobré a poslouchatelné skladby a k tomu já osobně upínám veškerou energii. V kapele jsme hudebně každej z úplně jinýho těsta, proto ta pestrost (smích). Já například poslouchám převážně oldschool death, black, thrash, není mi ale cizí ani hard rock a všechno „fousatý“ (smích). Moderní styly mi nic moc neříkají, respektuju je, ale na zadek se z nich neposadim. Čest vyjímkám (smích).
Pavel: Já myslím, že my hlavně hrajeme muziku, která nás baví. Snažíme se mít vlastní xicht, protože to je podle mě to nejdůležitější. Proč se snažit napodobovat kapely, který už tu jsou, že?
Jakým způsobem vlastně skládáte v DEATHSTAR muziku? Je někdo z vás hlavním tahounem nebo se podílíte všichni? Zajímá mě ten samotný „proces“ vzniku nové muziky.
Honza: Na komponování v Deathstar má vliv několik zásadních skutečností a to (mluvím za sebe), že už pro mě není tak moc podstatné JAK hraju, ale CO hraju. Myslím, že tenhle problém má většina muzikantů a časem někteří dojdou k tomu, že je podstatné, jak zní kapela jako celek a ne pouze jejich nástroj. A druhá zásadně důležitá věc je neskládat ve zkušebně, alespoň ne celé skladby, ale jamovat nápady, ty nahrávat a doladit vše v prostředí, kde je na to klid a kde skutečně všichni slyší, co se děje.
Pavel: Většinou je to tak, že buď já nahraju nějaký cca 2min nápad, který pošlu klukům nebo se sejdeme s Hanzem na zkušebně, kde on mi ukáže nějaký rytmus, já k tomu přidám svý nápady a začnem jamovat, když máme trochu štěstí, tak z toho uděláme "kostru" pro nový song, kterou přehrajeme klukům a dál na ní makáme všichni čtyři. Zkoušíme různý aranže, posloupnost skladby apod. Hrajeme si s tím tak dlouho, dokud nejsme se skladbou spokojeni. Když je skladba jako taková hotová, tak si s ní pak doma dál hraju, makám na dvojhlasech, melodiích a hlavně sólech. Na kytarách do"Beyond All Fears" jsem pracoval do poslední hodiny a ještě v průběhu natáčení ve studiu. Chtěl jsem, aby vše bylo dotažený do maximálního konce!
Když už jsme u toho skládání…Petr a Pavel jsou bratři. Má to nějaký vliv na fungování kapely, živá vystoupení (zmíněné skládání) apod.? Myslím tím, že třeba já bych si nedovedl ani představit, že bych vylezl s vlastním bratrem na pódium (smích). Bratrská rivalita musí určitě fungovat…Ono vůbec, jak spolu vydrží čtyři chlapi na cestách, zkouškách apod. Co ponorková nemoc?
Honza: To, že jsou kluci bratři, vliv rozhodně má (smích). Oni sice pořád tvrdí, že ne, ale jsou to prostě bráchové, to se nedá jen tak zapomenout, když se sejdeme jako kapela (smích). Už spolu hrajem dost dlouho a je zajímavé pozorovat, jak se naše vztahy mění postupem let. Mívali jsme hodně divoká období, kdy jeden nešel pro ostřejší slovo zrovna daleko, ale to se dost změnilo tím, že jsme si tak nějak uvědomili, že kapela má pro nás nějakou hodnotu, že nás to spojuje a prostě se bavíme a realizujem to nejlepší, co umíme. Takže se míň hádáme a víc diskutujeme a víc chlastáme. I když v té poslední disciplíně jedem teda oproti jiným kapelám těžce bramborovou ligu (smích).
Petr: To je otázka pro mě a bráchu jako dělaná (smích). Hele Kubo, u nás je to asi naopak. Moje a Pavlovo začátky hraní sahají až k nám do dětského pokojíčku (smích). Když si Pavel koupil asi tak ze čtvrté ruky prorezlou kytaru s krkem rovným jako luk a podomácky vyrobené kombo (které ho jednou málem zabilo (smích)) a já si řekl, že když už, tak já si seženu basu (víš jak, míň strun míň práce (smích)), že kdyby jednou někdy byla kapela, tak se budeme rovnou doplňovat. Díky tomu jsme sehraní a víme, co od druhého čekat, nehledě na to, že máme s Pavlem skvělej vztah a na pódiu si to značně užíváme. A od hraní coverů v pokojíku jsme se dostali až sem k Deathstar (smích).
Musím se zeptat. Na „Beyond All Fears“ jsou, kromě krásně sehraných kytaristů, velice dobře zpracovány i zpěvy. Bere Honza Pilař někde hodiny zpěvu? Opět je slyšet obrovský posun od předchozího alba.
Píq: Hodiny zpěvu nikde neberu (smích), spíš jsem sám sobě učitelem. Klíčem ke všemu je pro mě poslouchat – určitě jak na to jdou oblíbení interpreti, ale také sebe, co ještě je a co už není v mých silách. V těchto mezích se pohybuje můj vlastní vývoj od posledního alba. Zásluhu na podání skladeb mají samozřejmě i kluci, od nich vždy už během skládání přichází zpětná vazba, když je něco špatně (smích).
Na předchozím albu již byl jasně rozpoznatelný váš příklon k větší „melodičnosti.“ Některé kytarové motivy jsou opravdu nádherné. Akorát mi přijde, že jste se na „Beyond All Fears.“ Zcela vzdali dřívějšího lehkého koketování s black metalem. Mě osobně se tam ten černý kov moc líbil. Znamená to, že dále budete směřovat spíše k „progresivnějším“ a melodičtějším věcem?
Honza: Ten posun je dán tím, že se do komponování zapojil víc Pavel (lead kytara). Určitě to tak i zůstane, ale základ naší muziky bude pořád death metal, takže se můžete těšit na sypačky, koberce (a jinej nábytek), tempové změny, heavy riffy, melodie, basové vyhrávky, sóla a monstrózní zpěv, to vše zabalené do poslouchatelné formy (smích). To je myslím taková esence Deathstar (smích).
Petr: Než jsme s bráchou přišli ke klukům, tak se skladby skládaly většinou na 1 kytaru a nebo „od bicích“. Tím, že teď kluci pracují na všem v rámci dvou kytar, je ten posun ve skládání úplně jinde. Myslím si, že hlavně to je ten důvod.
U metalu se poměrně často zapomíná na textovou složku. O čem vlastně nové album pojednává? Mají texty nějaký celkový koncept? Kdo je jejich autorem? Chcete s nimi něco sdělit nebo jsou jen „doplňkem“ (dalším nástrojem) k muzice?
Píq: Jak již zmínil Petr, texty jsou prozatím čistě moje doména. Ani na novém albu nemůžu vyloženě říct, že by existoval jakýsi větší koncept. Některé texty spojuje, řekněme, motiv určité křivdy na hlavní postavě textu a následná odplata, nebo jiné vypořádání se s tou křivdou. Zbytek textů se pohybuje ve více filozofické rovině a u těch především je prostor pro vlastní zamyšlení posluchače, dá-li si tu práci s jejich sdělením (smích).
Ještě k „Beyond All Fears.“ Zajímalo by mě, kdo je autorem obalu. Hledal jsem a v celém bookletu nikde není autor uveden. Minulý obal kolega poměrně kritizoval. Tady je ale od začátku jasné, s jakou nahrávkou máme co do činění. Mimochodem, co jsem viděl fotky triček, vyjímá se na nich ten motiv opravdu nádherně. Kdo je tedy autorem a co má znázorňovat?
Honza: Autorem obalu je Adi z Indonésie (smích). Je to profík každým coulem, pracuje pro celou řadu velkých kapel a festivalů po celém světě a je neuvěřitelně talentovaný. Když jsem vybíral umělce, který by nám navrhl motiv na míru, byl jsem v kontaktu s asi 10 malíři a z toho, tuším, 7 jich bylo z Indonésie (smích). Asi tam mají nějaký zvláštní talent na tyhle věci (smích). Původně vypadal koncept grafiky na album úplně jinak, ale nějak se nedařilo ho dokončit, proto jsem vše nakonec nechal plně na něm a přinesl mi tohle. Po několika úpravách jsme se rozhodli grafiku použít i přesto, že není úplně koncepční.
Petr: S touhle deskou jsme si řekli, že už nic neponecháme náhodě a tak jsme řešili vše od muziky až po booklet. Jak zmínil Hanz, původní koncept vypadal ještě jinak, ale nebyli jsme s ním spokojeni, tak se to párkrát měnilo až do této finální podoby. Co se týká triček, děkujeme za pochvalu (smích), (koupíš? (smích)) Ale to není vše, co vás čeká, v rámci Noveber Massacre Tour máme v plánu vytasit ještě jeden design, takže stay tuned (smích)!
„Beyond All Fears“ jste vydali u labelu Radiation Noise Productions. Proč právě tato firma? Nesnažili jste se vydat album u nějaké „větší“ firmy. Co zahraničí, neláká vás?
Honza: O tom, jak nové album vydáme, jsem poměrně dlouho přemýšlel a narážel jsem stále na otázku, zda má dneska vůbec smysl vydávat CD pod taktovkou nějakého labelu. Jsme tak malá kapela, že pro label jsou naše CD na trhu neprodejná, protože nás nikdo nezná, a i kdyby nás někdo znal, tak si CD nekoupí, protože už je dávno online. Takže pro label tahle forma spolupráce ani nemůže být výhodná a proto jsme kontaktovali našeho kamaráda Jirku Strnada (Radiation Noise Records / Werewolf Productions) a ten vzal 20% nákladů za lis na sebe a dostal 100 CD na výměny a spokojeni jsme byli nakonec oba (smích). Zahraniční label je ještě složitější záležitost než tuzemský. Nějaká komunikace proběhla, ale vždy to nakonec skončilo tak, že jsme měli zaplatit +/- 3000 Euro a tím si pojistit propagaci po Evropě, aniž bychom nad tím měli nějakou kontrolu, takže taky nic. Mít za zády label a tým lidí, kteří vědí, co dělají a posouvají kapely směrem kupředu je skvělá věc, ale ještě tam nejsme (smích).
Jestli se nepletu, hrajete již sedm let (všichni jste ale již zkušení muzikanti). Co jsem koukal na vaše stránky, poměrně často koncertujete. Pocházíte z Mostu a jezdíte po celé republice. Jak to zvládáte? Předpokládám, že chodíte do klasického zaměstnání. Vidíš za ty roky nějaké rozdíly kupříkladu v přístupu fanoušků, agentur, pořadatelů? Už je to spousta let po revoluci, a když někdy zavítám na nějaký koncert, přijde mi občas, že se tam zastavil na 25 let čas (a to myslím jak pořadatele, tak některé fans (smích)).
Honza: Live hraní je jeden z hlavních pilířů Deathstar, ročně v průměru hrajeme 30-40 koncertů, což je docela nálož (smích). Zvládáme to dobře a baví nás to, ani naše drahé polovičky zatím moc neremcají (smích). S tím, jak hodně cestujeme, se pojí i řada úsměvných historek, jako například nocování pod širým nebem v Německu na odpočívadle dálnice, protože pořadatel koncertu, který měl nocleh zajistit, se na nás vykašlal (taková věc se musí brát s humorem, člověk jinak zešílí vzteky), ale i těch méně úsměvných, například když jedeme na koncert přes celou republiku, abychom hráli 20 minut pro prázdný sál a nedostali smluvenou částku na benzín. Já za sebe můžu říct, že mám nejradši letní open air festivaly, těch hrajeme jen pár za rok (někdy žádný) a většinou ne úplně lákavé časy v running order, ale i tak mě to baví (smích).
Petr: Někdy je to dost náročné, hlavně, když máme v měsíci např. 2 víkendy s koncerty (někdy i pá + so) a pak máš neděli sotva na dospání a hned šup do práce. Píq si kolikrát musí prohazovat služby a brácha (Pavel) to po změně zaměstnání taky nemá nejjednodušší. Hanz zase často „služebkuje“ v zahraničí, ale i tak se to snažíme nějak kočírovat. Ale i když nám to kolikrát kope prdel, tak jsme za to strašně rádi, protože díky kapele jsme byli např. v Holandsku, teď jsme si zkusili naše první „mini Tour“ 5 koncertů po sobě v Německu a potkali jsme spoustu fajn lidí a zažili plno věcí. Lepší jak sedět na prdeli doma (smích).
Líbí se mi váš přístup k image. Na fotkách působíte jako takoví „sympatičtí“ profesoři (smích). Neuvažovali jste někdy se také trošku „stylově“ vyhranit? Nemyslím teď rovnou tetování, dredy, war-painty apod. Ale celkově působíte velice civilně. Znamená to, že image nepřikládáte velkou důležitost?
Petr: Ještěže si na při hraní sundáváme brýle, jinak by nám to profesorské označení jistojistě zůstalo (smích). Vyloženě, nějakou image nemáme. Jako, že budeme mít řetězy, stahováky a nebo zmíněný war-paint. Hlavně nehrát v žabkách a bermudách (smích). Ať to má aspoň trochu nějakou „úroveň“.
Honzo, působíš ještě v plzeňské pagan blackové PANYCHIDĚ. Ta hraje hodně odlišný styl od toho, kterým se zaobírají DEATHSTAR. Liší se hodně způsob práce v obou skupinách? Dá se to vůbec stíhat? A když dojde na lámání chleba, která kapela dostane přednost, pokud se například kříží termíny koncertů apod.?
Honza: Odkázal bych tě na oficiální tiskovou zprávu Panychidy, která ale z nějakého záhadného důvodu neexistuje, asi není změna v sestavě až tak důležitá, aby se jí někdo zabýval. V Panychidě už od půlky května nepůsobím. Způsob fungování obou kapel je velký a já už nemám s Panychidou nic společného.
Před „Golden Feathers“ jste vydali ještě cd demo „Grey Matter“ a cd „Things to Come“ (2008). Dají se ta alba ještě vůbec někde sehnat? Spousta fanoušků chce mít kompletní diskografii své oblíbené kapely. Případně, nechystáte reedici?
Honza: Grey Matter a Things To Come už se sehnat nedají a reedici neplánujeme. Pokud by ale někdo i přesto měl zájem o tato dvě dema, můžu je dodat ve formě mp3.
Určitě jste zaznamenali současný nárůst prodeje vinylů. Co vy a gramodesky? Teď nemyslím jen případné vydání vašich nahrávek, ale i vás jako muzikanty a sběratele. Jaký je váš názor na vinyly?
Honza: Mně jsou vinyly sympatické a koketuju s myšlenkou si pořídit gramec a sem tam něco nakoupit (úsměv). Má to svoje kouzlo (úsměv).
Co za cd (celosvětově i u nás v ČR) vás poslední dobou zaujalo? Něco, co nedovedete vyhnat z hlavy? Co poslouchají DEATHSTAR například při přesunech na a z koncertů?
Honza: Já sjíždím Necrophobic – Death To All, to je moje top kapela posledních měsíců, nemůžu to přestat poslouchat. Pak mě baví ještě Deserted Fear – My Empire, Lantlos - .neon, Hate – Solarflesh, Corrosion Of Conformity – In The Arms Of God, Aosoth - IV: An Arrow in Heart a mraky dalších (smích).
Petr: Co posloucháme cestou na a z koncertů, by ses Kubo asi hodně divil (smích) Většinou je to ČR 1 radiožurnál, nebo nějaké „kvalitní“ FAJN rádio (smích). Cestou z koncertů určitě vím, že Hanz za volantem slyší chrápání ze zadních sedaček (smích).
Já si poslední dobou pouštím naše kámoše Belligrence/Heartfelt, a pak tak různě dle nálady Nile, Dying Fetus, Gojira, Limp Bizkit a jiné (smích).
Píq: Ano, nějaké ty fajnovky z rádia to cestou na a z koncertů jistí (smích). Doma poslední dobou točím např. poslední The Dillinger Escape Plan, BTBAM, mix z tvorby Devina Townsenda, Nine Inch Nails, atd. - je toho spousta (smích).
Pavel: Já mám rád Insomnium, Scar Symmetry, Jeff Loomis, Devin Townsend, Nevermore, Behemoth, Nile, Gojira, Joe Satriani, Steve Vai, Paul Gilbert, Anneke Van Giersbergen, Before The Down, DEATH, Headspace, Meshuggah, Petr Henych, Scale The Summit, Tony McAlpine a mraky dalších (smích).
Co chystají DEATHSTAR v nejbližších měsících? Podpoříte nové album nějakou delší šňůrou po českých a moravských zemích? Chystáte se vyrazit i do zahraničí?
Honza: Plánujeme November Massacre Tour se spřízněnými Tortharry, Antigod a Minority Sound v listopadu / prosinci tohoto roku, snad se potkáme na nějakém z koncertů této šňůry:
22.11.13 – Praha Exitus
23.11.13 – Marktredwitz (DE) Mythos Café
29.11.13 - Police nad Metují
6.12.13 – Most V+V Rockbar
7.12.13 – Dresden (DE) Novitatis
13.12.13 – Třinec Baroocko
14.12.13 – Slovensko tba
Děkuji za rozhovor a přeji davy šílených fanoušků na koncertech, kteří vám utrhají ruce s vašimi cd a merchandise.
My děkujeme za prostor a Fobii přejeme mnoho zajímavých recenzí, rozhovorů a spokojených čtenářů (úsměv).
http://bandzone.cz/deathstar
https://www.facebook.com/Deathstarmost
