Od předchozí nahrávky ESHTADUR uplynuly dva roky a z jednočlenného projektu je čtyřčlenná kapela. Doplnění sestavy znamená, resp. znamenalo, oživení koncertních aktivit, a zdá se, že kapela se ve své domovině a přilehlém okolí zařadila mezi respektované pojmy, vždyť si loni zahrála po boku VADER v Peru nebo letos v dubnu s CRADLE OF FILTH v Medelínu, třímilionovém městě, druhém největším v Kolumbii.
Jestliže na předchozím počinu „Dominated By Dummies“ jediný tehdejší člen Jorge Lopez produkoval melodický black metal klasického ražení, který sice nezněl monotónně, ale taky to nebyla žádná výhra v loterii, nyní se ESHTADUR výrazně posunuli a produkují, zjednodušeně řečeno, řízný dark metal. Pravda, k black metalu mají stále blízko, ale zároveň koketují tu s thrash metalem, tu nemají daleko k heavy metalu a nechybí ani dotyky kovu smrti a symfonična. Když novinku poslouchám, musím pány muzikanty pochválit, ve srovnání s „Dominated...“ je „Stay...“ nahrávka na mnohem vyšší úrovni, a to po všech směrech.
V první řadě zvuk, ten je tentokrát jedním slovem kvalitní. Všechno je výtečně slyšet, každý tón, což je v tomto žánru chvályhodné, v téhle muzice není nikdo zvědavý na nějakou zahuhlanou špínu. Ani bicí, které jsou podle všeho programované, nebo nějak poskládané v počítači, nezní špatně, prostě mix je vyvážený a rozumný. Když už jsem u doprovodných záležitostí, pochválím i vkusný obal, sice řekněme tradičně pojatý, ale na oko pěkný a bez grafických lapsusů.
Když „ Stay...“ poněkolikáté poslouchám, napadá mě, že podobnou cestou prošli dánští ILLNATH. Kdo si oblíbil letošní album dánského kvartetu, asi by se měl poohlédnout po kolumbijské skvadře ve službách peruánského labelu; i to je posun, i když předchozí počin, vydaný ve vlastní režii, pomáhali distribuovat brutální Brutalized Records z USA.
Ale už bych konečně měl taky něco napsat k muzice a třeba vypíchnout nějaký track. Kapela asi považuje za nejzdařilejší titulní kompozici, na albu umístěnou jako druhou, protože k ní pořídila výpravný, částečně hraný, částečně kapelní klip, který samozřejmě může každý zhlédnout na YouTube. Ale zvuk z webu se nedá s tím opravdovým srovnat, na netu je mnohem horší, tak si podle něj nedělat obrázek!
Kromě sáhodlouze pojmenované titulky stojí za pozornost hned úvodní „Beyond the shadows“ s pěknými kytarovými hrátkami, které se střídají s natlakovanými pasážemi. Zpívající Jorge ubral trochu skřehotu a řve tak nějak příjemněji. Na druhou stranu, a to platí obecně, ubylo náhlých zvratů, kterých bylo na předchozí desce spousta – tahle deska prostě jede a jen občas se o zpestření postarají klávesy, často mající blíže ke zvuku klasického klavíru, jak je tomu v již několikrát vzpomínané titulní skladbě. Tyhle krátké mezihry zapadají do kontextu úplně nenásilně, nejspíš proto, že klávesy opravdu hudbu jen koření a šetří se s nimi, nebo jako v případě „Another alien messiah“ song uvozují, v tomto případě samozřejmě nějakými „space“ zvuky. Právě mimozemšťanská kompozice je trochu jiná, potom se trochu vymyká „The girl who hated a priest“, v níž opět Jorge sáhl po inspiraci v oblasti vážné hudby a vypůjčil si nějaké tóny od mistra J. S. Bacha, čímž samozřejmě opět dostaly více prostoru klávesy – ale nebojte se, žádný vlezlý symfonický škvár nevznikl, skladba se povedla a baví mě možná nejvíc z celého alba. Závěr pak patří druhé verzi „Beyond the shadows“, nazpívané ve španělštině.
Myslím, že aktuální album ESHTADUR je mnohem přístupnější, méně experimentální, vyspělejší a tak netřeba nad původem kapely předem ohrnovat nos, naopak, příznivci řízné, melodické muziky na rozhraní black a thrash metalu by si mohli rozšířit obzory. Jistě, pořád to není světová špička, ale stydět se Kolumbijci určitě nemusí a třeba jim deska otevře cestu z Latinské Ameriky do světa.
Seznam skladeb:
Čas: 32:55
Sestava:
https://www.facebook.com/pages/Eshtadur/177549565617566
ROZHOVOR (anglicky)
Jestliže na předchozím počinu „Dominated By Dummies“ jediný tehdejší člen Jorge Lopez produkoval melodický black metal klasického ražení, který sice nezněl monotónně, ale taky to nebyla žádná výhra v loterii, nyní se ESHTADUR výrazně posunuli a produkují, zjednodušeně řečeno, řízný dark metal. Pravda, k black metalu mají stále blízko, ale zároveň koketují tu s thrash metalem, tu nemají daleko k heavy metalu a nechybí ani dotyky kovu smrti a symfonična. Když novinku poslouchám, musím pány muzikanty pochválit, ve srovnání s „Dominated...“ je „Stay...“ nahrávka na mnohem vyšší úrovni, a to po všech směrech.
V první řadě zvuk, ten je tentokrát jedním slovem kvalitní. Všechno je výtečně slyšet, každý tón, což je v tomto žánru chvályhodné, v téhle muzice není nikdo zvědavý na nějakou zahuhlanou špínu. Ani bicí, které jsou podle všeho programované, nebo nějak poskládané v počítači, nezní špatně, prostě mix je vyvážený a rozumný. Když už jsem u doprovodných záležitostí, pochválím i vkusný obal, sice řekněme tradičně pojatý, ale na oko pěkný a bez grafických lapsusů.
Když „ Stay...“ poněkolikáté poslouchám, napadá mě, že podobnou cestou prošli dánští ILLNATH. Kdo si oblíbil letošní album dánského kvartetu, asi by se měl poohlédnout po kolumbijské skvadře ve službách peruánského labelu; i to je posun, i když předchozí počin, vydaný ve vlastní režii, pomáhali distribuovat brutální Brutalized Records z USA.
Ale už bych konečně měl taky něco napsat k muzice a třeba vypíchnout nějaký track. Kapela asi považuje za nejzdařilejší titulní kompozici, na albu umístěnou jako druhou, protože k ní pořídila výpravný, částečně hraný, částečně kapelní klip, který samozřejmě může každý zhlédnout na YouTube. Ale zvuk z webu se nedá s tím opravdovým srovnat, na netu je mnohem horší, tak si podle něj nedělat obrázek!
Kromě sáhodlouze pojmenované titulky stojí za pozornost hned úvodní „Beyond the shadows“ s pěknými kytarovými hrátkami, které se střídají s natlakovanými pasážemi. Zpívající Jorge ubral trochu skřehotu a řve tak nějak příjemněji. Na druhou stranu, a to platí obecně, ubylo náhlých zvratů, kterých bylo na předchozí desce spousta – tahle deska prostě jede a jen občas se o zpestření postarají klávesy, často mající blíže ke zvuku klasického klavíru, jak je tomu v již několikrát vzpomínané titulní skladbě. Tyhle krátké mezihry zapadají do kontextu úplně nenásilně, nejspíš proto, že klávesy opravdu hudbu jen koření a šetří se s nimi, nebo jako v případě „Another alien messiah“ song uvozují, v tomto případě samozřejmě nějakými „space“ zvuky. Právě mimozemšťanská kompozice je trochu jiná, potom se trochu vymyká „The girl who hated a priest“, v níž opět Jorge sáhl po inspiraci v oblasti vážné hudby a vypůjčil si nějaké tóny od mistra J. S. Bacha, čímž samozřejmě opět dostaly více prostoru klávesy – ale nebojte se, žádný vlezlý symfonický škvár nevznikl, skladba se povedla a baví mě možná nejvíc z celého alba. Závěr pak patří druhé verzi „Beyond the shadows“, nazpívané ve španělštině.
Myslím, že aktuální album ESHTADUR je mnohem přístupnější, méně experimentální, vyspělejší a tak netřeba nad původem kapely předem ohrnovat nos, naopak, příznivci řízné, melodické muziky na rozhraní black a thrash metalu by si mohli rozšířit obzory. Jistě, pořád to není světová špička, ale stydět se Kolumbijci určitě nemusí a třeba jim deska otevře cestu z Latinské Ameriky do světa.
Seznam skladeb:
- Beyond the shadows
- Stay away from evil and get close to me
- Another alien messiah
- Abigor
- Nightmare in a church
- Son of a witch
- Take me to the morgue
- The girl who hated a priest
- Más allá de las sombras (Beyond the shadows)
Čas: 32:55
Sestava:
- Jorge Lopez Marin – vocals, keys, line leader, drums work
- Wilmer Herrera – lead guitars
- Sebastian Supa – rhythm guitar
- Andres Betancur – bass
https://www.facebook.com/pages/Eshtadur/177549565617566
ROZHOVOR (anglicky)
