Severočeská kapela DROM vydala letos vydařené CD Hectop. Nejen o něm ale i o spoustě jiných zajímavých věcí, jsem si povídal s Vladikem, Charlim a Vrablem.
Jako DROM fungujete na scéně poměrně krátkou dobu, založení kapely se datuje do roku 2010. Přesto je letošní CD Hectop již vaší druhou deskou a to ještě máte na kontě jedno splitko. Zvenku to může působit jako ukvapené řešení, vydávat tak často novou hudbu, ale po poslechu CD tato námitka odpadá. Z toho všeho mi vychází, že muzikou doslova dýcháte a je to pro vás priorita číslo jedna. Navíc mezi vámi zřejmě funguje správná chemie, tak důležitá pro chod kapely. Když řeknu, že jste dobří přátele a rozumíte si i po hudební stránce, tak asi moc daleko od pravdy nebudu, že?
Vladik: Máš pravdu... stejný město, stejný hospody, stejný akce. Postupem času, jak se občas bavíme s ostatníma kapelama, jsme došli k závěru, že lidi v kapele si musí opravdu hodně sednout, aby to za něco stálo. Můžeš umět královsky hrát na nástroj, ale pokud tam nebude správná chemie, tak TO tam nikdy nebude. A co se týče vydávání nových desek - zatím nebylo na co čekat. Všechno šlo celkem přirozeně. Do tvoření jsme se nemuseli nijak extra tlačit. Další větší desce ale necháme určitě víc času a mezi tím si možná střihneme zase něco menšího.
Charlie: Třeba splitko s jednou bezejmennou kapelou. Název si ale nechám pro sebe, protože stejně žádnej nemaj.
Vaše aktuální CD Hectop jste zasvětili životu ukrajinského anarchisty Nestora Machna. Jak jste na toto téma narazili a co bylo hlavním impulzem věnovat textovou složku právě jemu?
Charlie: Popravdě nevím jak bych měl odpovědět. Jenom tahle otázka by mi stačila na zbytek mého zbytečného života. Současná politika, rakovina konzumerismu, odcizení a morálního úpadku podporovaná lépe či hůře skrývanou xenofobií mainstreamových médií a apatie většinové společnosti, která každým dnem ztrácí práva, která si kdysi za cenu těžkých ztrát vybojovala. Nedokážu se smířit s tím, když vidím, jakým způsobem znásilňujeme svou vlastní matku. Jak si pod sebou, kvůli prospěchu několika vyvolených, řežeme větev, která nás desítky tisíc let chrání a živí. Nedokážu se smířit s tím, jak jsme žebříček skutečných hodnot nahradili něčím v podstatě tak bezcenným jako jsou peníze. A nejhorší na tom všem je skutečnost, že tomu vévodí se svými krvavými prsty země, která je nám stále předhazována jako ideál demokracie a svobody. Je mi líto, ale takovou demokracii a svobodu nechci. Příběh Nestora Machna je pro mě důkazem, že to jde i jinak.
Vrablo: Na rolnické hnutí Nestora Machna, jsme narazili v A-kontra a vidíme v něm mnoho paralel z dneškem. A navíc. Vždyť se pořád všechno opakuje. Lidé sice mají pocit, že se někam posunujeme. Že něco nového objevujeme. Ale já mám pocit, že se spíš točíme v kruzích. V současnosti žiji myšlenkou Jana Švankmajera, kterou zmínil v rozhovoru pro časopis Týden: “Zdá se totiž, že se Karel Marx ve svém historickém materialismu mýlil a po pádu kapitalismu nás nečeká beztřídní společnost, ale návrat k feudalismu. Vypadá to, že tradiční bohaté rodiny, jak je nazývá sociolog Jan Keller, které už teď vlastní osmdesát procent veškerého bohatství světa a chtějí i zbytek, se pokoušejí o revanš za Francouzskou revoluci.” Jaký rozdíl oproti rozhovoru tamtéž s hercem Janem Potměšilem, který si opět vyřizuje účty s minulým režimem. To je jako kdyby někdo v roce 1936 řešil Habsburskou monarchii.
Momentálně nastává boom ve vydávání klasických desek. Neměli jste choutky vydat Hectop jako vinyl? A jaký máte k tomuto médiu vztah?
Vladik: Vinyl byl v plánu, ale nejsme zrovna boháči... pokud by měl někdo zájem se na vydání jakkoliv podílet, tak bychom byli nadšení. Na vinyly jsem si brousil zuby dlouho, ale gramofon se zesikem a reprobednami jsem pořídil teprve teď a jdu do toho po hlavě. Je to úplně jiná kategorie ať už vezmu v potaz poslech nebo i velikost artworku. CD vidím do budoucna jako mrtvý formát a příští nahrávka musí vyjít na vinylu.
Charlie: Vinyl bychom rádi. Choutky stále máme. Pokladna ale v důsledku nahrávání, středo-evropského turné a tvorby nového merchandise trpí v současné době anorexií, takže by se na vydání vinylu musel někdo podílet společně s námi. Bez kooperace to zatím nedáme.
Řadíte se do zástupu kapel, které zpívají česky, za což jsem rád. V tomto směru máte o jazyku jasno a do angličtiny se pouštět nehodláte? Kdo se v kapele vlastně stará o texty a jaký jim přisuzujete význam?
Charlie: Ani nevím jestli to jsou texty. Spíš atmosférické miniatury. Přesto jim přikládám velký význam. Detaily povyšují celek. A co se týče češtiny. Nikdy by mě nenapadlo zpívat jinak. Je to můj mateřský jazyk a všechny mé myšlenky z něj vycházejí. K tomu, abych splácal pár debilních vět v angličtině jen aby to znělo “světově” není ani důvod.
Vrablo: Samozřejmě jim přisuzujeme velký význam. Možná to zpočátku vypadalo, že nebudeme zrovna ukecaná kapela, ale to se pomalu mění. Nestor už má ke každé písni dovysvětlovací textovou část a věřím, že takto budeme pokračovat i dál. Když už nás někdo poslouchá, proč toho nevyužít a nepodělit se o náš pohled na svět. Také bych rád zmínil, že jsme zprovoznili internetové stránky www.darkdrom.com.
Vladik: ...internetové stránky, kde najdete kromě informací o kapele také sekci Blog. Zde budeme vkládat videa, odkazy, texty a komentáře k tématům, která jsou nám blízká. Zatím tam jsou jen dva příspěvky, ale věřím, že se to do budoucna rozroste.
Charlie s Vladikem hrají zároveň také v liberecké kapele Underground Theatre, která je Drom silně podobná hudebně, navíc v obou kapelách zpívá Charlie. Všiml jsem si, že občas hrajete s Drom i UT na jedné akci. Jak to zvládáte a nestalo se vám někdy, že si někdo spletl Drom s UT a naopak?
Vladik: Tak s tou podobností to není snad tak vážný. Samozřejmě, pokud někdo vůbec nerozlišuje co hrajou Neurosis, Kylesa, Isis a přijde mu to stejný, tak v tom asi nevidí rozdíl. Já v tom takový problém nevidím a naštěstí si nás (i když o tom ani nemusíme vědět že jo) zatím nikdo nespletl. No a hrát dva koncerty za večer je pro mě dot náročný. Snažím se do toho dávat opravdu co nejvíc energie a po 40 minutách jsem už vyšťavenej... mám radši, když hraje jen jedna kapela.
Vrablo: Nejvíc jsem tu podobnost zdůrazňoval já. Až jsem tím ostatní už sral. Ale v sobotu jsme společně hráli na akci v Praze na parníku Kristian Marco a poprvé mi přišlo, že ty kapely nezní stejně. Je tam jinej feeling. Jinak taháme za pilu. Ale taky by se v budoucnu mohlo stát, že se obě kapely spojí v jednu. UT i Drom půjdou k ledu, ale my procitneme a půjdeme dál... co takhle Unrom? Nebo spíš Droatre?
Charlie: A nebo konečně Marast...
Vrablo: A udělat splitko s Marnost...
V září jste vyrazili na turné, které zahrnovalo víc jak deset zastávek. Kromě Čech jste navštívili Polsko, Maďarsko, Slovensko a Srbsko. Jak jste celkově s turné spokojeni, a splnilo to, co jste od něj očekávali?
Vladik: Trochu bych to upřesnil: bylo to 14 koncertů během 16 dní a navštívili jsme Polsko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko a nečekaně i Slovinsko. Turné bylo super. Nic neřešíš, jen hraješ, paříš, bavíš se s novými lidmi. Každej koncert byl unikát, ale vesměs všude se o nás skvěle starali a až na Wroclav (kde jsme to vlivem více okolností moc nezvládli), to byly všude povedený akce. Přesně kvůli tomu, co jsme zažili na turné, hraju v kapele.
Charlie: Pod tohle se klidně podepíšu. Kapela je pro mě rodina. A tohle byl trip plnej zážitků s lidmi, bez nichž si svůj život nedokážu představit. A když si vzpomenu na Košice, tak bych hned vyrazil znova. Plnej klub, pot, energie a šílená párty až do rána.
Pokud se nepletu, pořádáte v Liberci akce, ale i menší open air Hradby Fest. Můžete fest přiblížit - o co se konkrétně jedná?
Vladik: Ano děláme akce v Liberci českým i zahraničním kapelám. Některým vracíme naše koncerty na turné a jinak nám píšou vesměs kapely, které se nám líbí, takže jim rádi ten koncert uděláme. Hradbyfest založil Vrablo... poslední ročníky byly asi celkem úspěšný, ale stálo to šílený úsilí a nějak už jsme z toho neměli moc dobrý pocity.
Vrablo: HradbyFest 2007 - 2011. Odpočívej v pokoji. Představoval jsem si to spíš jako hudbu v ulicích než klasický hudební festival. Nevybíralo se vstupné. Financovali jsme to z libereckého kulturního fondu a vypitých piv. Oba zdroje s sebou nesly jisté problémy. Žijeme ve městě, kde vládnou mafiánské struktury betonářské lobby. Když jsme od nich brali peníze (i když od města a ne od té nejmenované stavební firmy), to je jako bychom s tím souhlasili nebo jim dokonce ty jejich rejdy legitimizovali. A pak dávat dohromady peníze utržené z vypitého piva a dobrovolného vstupného? Tak to byla totální utopie. Nikdy jsme naštěstí nedopláceli ze svého, ale taky nám kapely hrály téměř zadarmo a kamarádi pomáhali zcela zadarmo. Když skončil předposlední ročník a lidé se rozprchli, tak odpadky byly úplně po celé ploše místa konání. Jen já jsem nasbíral 9 pytlů. Tolik jsme neměli ani kelímků na pivo. Všichni házeli bordel na zem. To bylo pro mě znamení se na to vysrat. Proč dělat něco pro lidi, který si ani nejsou schopný po sobě uklidit. Na fesťáku kde sis zaplatil vstupný? Oukej, chovej se jak čuně. Ale na ulici, kde jen procházíš a náhodou tam hrajou kapely?
Na vaši muziku sedí pravděpodobně nejlépe škatulka post metal/hardcore. Je mi jasné, že muzikanti nemají škatulkování rádi, ale jak vy byste sami popsali svou muziku lidem co vás v životě neslyšeli?
Vladik: Atmosférickej, emotivní mix metalu a hc. Prostě emo jak hovado.
Charlie: Temný bahno s nadějí na konci tunelu a averzí vůči náckům a militantním masožroutům.
Vrablo: Emocore v rychlosti nepřekračující 120 bpm.
Co vás na žánru, který hrajete, nejvíc baví?
Vladik: Baví mě potkávat ostatní kapely a fanoušky, co tenhle styl poslouchaj (většina z nich stejně hraje v kapelách :-)), protože to jsou většinou opravdu příjemný lidi, se kterými se rád pobavím u piva. Baví mě, že je na koncertech cítit hafo energie, i když se lidi nemlátí v pitu ale jen stojí a poslouchaj.
Charlie: Občas se dostávám do stavu, který hraničí se skupinovou meditací. A to je pak ta pravá jízda. To mě baví.
Hudba jakou se prezentujete, je přijímaná jak v metalové obci, tak hlavně v HC scéně. Kde vy se osobně cítíte nejlépe?
Vladik: Víc mi říká určitě HC, přece jen je s tím více spojené vegetariánství a veganství a obecně nějaká vyhraněnost. Každopádně rozdíl se už hodně smazává a nejde přeci o to jestli si někdo říká metalista, hardcorista, cruster, punker nebo třeba hip-hoper, jde o to co má v hlavě.
Charlie: Tady je to jasný HC. Viníkem je z velké části liberecký pivní bar Azyl a Fluff fest. Další důvody jsou výše popsány.
Co se vám vybaví, když se řekne metal? Existuje něco, co vám na téhle hudbě vadí, a naopak je něco, za co si podle vás zaslouží uznání?
Vladik: Vybaví se mi headbangující máničky v první řadě se zdviženým paroháčem:-).
Vrablo: Metal je dobrej. Ať každej dělá a poslouchá co ho baví. Mně vadí reklama. Omlouvám se, že se nebudu držet dané otázky, ale je čas ještě jednou zmínit rozhovor s Janem Švankmajerem: “Komerční reklama je nástroj manipulace a ikonografické umění konzumní společnosti. Kdo se na ní podílí je kolaborant a zaslouží opovržení.”
Charlie: Masters Hammer.
Kapelám podobného ražení jako jste vy, se často v recenzích nebo v běžném přirovnání předhazují kapely jako Neurosis, Isis, atd. Nejste už na tyto přirovnání alergičtí?
Vladik: Co si budeme nalhávat, inspiraci od nich prostě čerpáme a nebýt jich, tak pravděpodobně nehrajeme to, co hrajeme. Nevadí mi to.
Charlie: Jak říká Vladik. Neurosis jsou králové a všechno ostatní jenom zbytečný kecy.
Když jsem nakousl Neurosis, tak zrovna vyšla po letech jejich novinka. Jak jejich novou desku hodnotíte?
Vladik: Nová deska je fakt super. Není tak náročná jako Given To The Rising... ta je hodně zlá a dlouhá, pro mě skoro na hranici stravitelnosti (pokud nechce mít člověk tejden depresi). Novinka je trošku jednodušší, klidnější a že jsem teď začal s tím vinylem, tak se opravdu hodně těším až si jí pustím na LP.
Charlie: Kořeny přirozenosti. Další kapitola, kterou si každý musí prožít. Nicméně Trough Silver In Blood pro mě zůstává cejchem.
Mohli byste okomentovat tyto kapely: Kylesa, Lvmen, FDK, Esazlesa, Lahar.
Vladik:
Kylesa - Dvě bicí soupravy a vynikající desky Time Will Fuse Its Worth a Static Tensions.
Lvmen - Pro mě jedna z nejlepších českejch kapel... na prvních deskách naprosto geniální bicí a vůbec celý aranže... kult.
FDK - Profi post-metal, ale abych pravdu řekl... nejvíc mi to sedělo ještě v dobách prvního eponymního EP.
Esazlesa - Kámoši z Chebu s nejsilnějšíma textama a melodiema... Němý Chlapec nebo Průměrný děti historie jsou pro mě osudový skladby.
Lahar jsem viděl možná na prvním HC koncertě, co jsem kdy navštívil, a jediný co si z toho pamatuju je, že to byly jatka.
Charlie:
Kylesa - Where The Horizon Unfolds.
Lvmen - Bláznivin se rozsévá nazdařbůh. Proč jim však naslouchat? Je v tom zatajen nějaký smysl, proč byly napsány? Zbůhdarma, namátkou. Z potřeby básně. Z rozkazu bloudící ozvěny a pro to, že i věci nejstarší leží v síti přítomného času.
FDK - Synchronized.
Esazlesa - Nemá smysl nic říkat.
Lahar - Pravidelně si beru do klubů jejich tričko:).
Vrablo:
Kylesa - Z pohledu publika ve směru od bicích doprava. Tenista, pračlověk, velká hlava, ženská, vodník.
Lvmen - Nejúspěšnější koncert mého pořadatelského úsilí. 145 platících. U vstupu lidí mluví i polsky a německy. A myslím, že poprvé vedeme delší rozhovor s Charliem.
FDK - Když jsem jim napsal, že na HradbyFestu jim můžeme garantovat jen tisícovku, už neodepsali.
Esazlesa - Láska.
Lahar - Banán. Mikrofon. Čelo.
Proč by měl člověk zajít právě na váš koncert?
Vrablo: Aby nám donesl hulení?
Charlie: Jo to když někdo donese, tak je hned kámoš:). Jinak asi proto, že u nás není mnoho kapel podobného ražení. Zbytek musí poznat každý sám. Prostě na Drom dorazit a přesvědčit se, že víme jak na to. Tisíc chutí. Tisíc názoru. Já můžu jenom slíbit, že v tom budou emoce, energie i atmosféra.
Vladik: Protože do koncertů dáváme všechno a naše cíle jsou větší než jen párkrát do roka okouzlovat domácí kamarády a fanynky.
