OCELOT – Časy zlý

Znojemský Ocelot se na naší scéně objevil již krátce před sametovou revolucí, posléze se počátkem devadesátých let na nějaký čas odmlčel a druhou kapitolu svého fungování (trvající až do současnosti) odstartoval v roce 1994, kdy nové jádro kapely společně vytvořili baskytarista a zpěvák Jindra Novotný a kytarista a doprovodný vokalista Luboš „Škleboš“ Kozdera (ti starší z vás by si ho mohli pamatovat z jeho působení v Krevelu a především pak v kdysi hodně populárním Saxu), jejichž plodná a úspěšná spolupráce rovněž přetrvala až do dnešních dnů. Zatím posledním a stále aktuálním výtvorem z autorské dílny těchto dvou právě zmíněných maníků je CD, pro dnešní dobu trefně nazvané, „Časy zlý“, kterým Ocelot potěšil své věrné fans na konci října loňského roku.

Pro ty z vás, kteří ještě neměli možnost se s tvorbou této kapely setkat, bych na úvod asi uvedl, že Ocelot se prezentuje, řekněmě, klasickým heavy metalem, docela výrazně šmrncnutým britskými Mötörhead (kluci sami prezentují styl své hudby pod označením „Motorovej heavy metal“). CD obsahuje celkem 10 zářezů, jeho úvod obstarává krátké intro, po němž už jde na řadu první a zároveň titulní věc „Časy zlý“, s jejímž příchodem si hned od začátku začínám podupávat a potřásat hlavou, to samé mě provází i během následující, všeříkajícím názvem opatřené, „Podej mi kvér“ a vlastně v podstatě i během celého poslechu této desky. Jelikož kapela jede stále na plný plyn (žádná zpomalení v podobě balad, jako je tomu u jiných seskupení zde nečekejte /úsměv/) a muzika nesoucí se ve výše zmíněném duchu opravdu příjemně odsýpá, tak než se člověk naděje, necelá třičtvrtěhodinka  uběhne jako voda a je konec. Přesto, že všech 9 skladeb je, co se týče kvality materiálu, velice vyrovnaných, přece jenom bych jako potencionálně nejzajímavější, či nejhitovější, (alespoň tedy z mého pohledu) označil v pořadí čtvrtou věc vyzývající (úsměv) „Zapal to“, sedmičku „Kokain“ a předposlední „Pekelnej hotel“. Skupina po celou dobu nahrávky šlape jako hodinky (skvělý motor v podobě bubeníka Pavla Němce), takže se ani moc nesluší vyzdvihovat něčí práci před ostatní, přesto to ale udělám, jelikož sóla kytaristy Luboše Kozdery si to fakt zaslouží a vůbec i celkově jsem si jeho hru na tomto albu maximálně vychutnal. Musím říct, že si tohohle chlápka pamatuju především z na začátku zmíněného Saxu, po té mi na dlouhé roky vypadl ze zorného pole a o to více mě pak překvapilo jeho perfektní vystoupení na tomhle CD, zvláště, když ještě vezmeme v úvahu, že vytvořil většinu zde obsaženého hudebního materiálu.

Celá nahrávka je opatřena, jak se ostatně na tuhle muziku sluší a patří, mohutným dynamickým zvukem (natáčelo se během července a srpna 2011 ve studiu CMC Cemr Music Company a výsledný mastering provedl sám Škleboš), který dává skvěle vyniknout obsažené muzice. Ve svých textech, jejichž výhradním autorem je basista a zpěvák Jindra, kapela zpracovává témata spojená s běžným životem, sexem, muzikou, prostě celkem taková klasika (úsměv). Malou zajímavostí možná bude, že album bylo natočeno vyjma české verze i v jazyce anglickém (ukázky je možno poslechnout na oficiálním webu), což dává tušit, že Ocelot si se svou tvorbou troufá útočit i za hranicemi naší vlasti.

Někomu se tahle deska možná bude zdát třeba až moc jednotvárná, klišovitá, ale pro druhou část posluchačů, mezi kterou bych se tedy zařadil i já sám, se určitě bude jednat o příjemně strávenou více než pětatřicetiminutovku s poctivým drsným rock 'n' rollem.

Seznam skladeb:

Čas: 37:20