1. 4. 2012OCELOT – Důležitý je se do toho pořádně opřít a řezat tu cirkulárku, až praskají ušní bubínky!

další fotografie

Předpokládám, že jméno Ocelot bude metalovým fanouškům dostatečně známé a to nejen těm z vaší rodné Moravy. Přesto si ale myslím, že vůbec neuškodí povědět si na úvod alespoň pár nejdůležitějších faktů z vaší historie.

Ocelot vznikl v roce 1988 na troskách kapel Proxima a Forsage, které byly samozřejmě režimem zakázané. V té době jsme hráli na dvě kytary, basu a bicí a měli jsme i sólového zpěváka. Toho už nikdy nechceme, protože sóloví zpěváci jsou čuráci. Po logickém rozpadu v roce 1991, kdy jsem chtěl stále přitvrzovat a už jsme hráli skoro black metal, se mí spoluhráči rozhodli, že toho mají se mnou dost a všichni odešli. Takže Ocelot šel až do roku 1994 k ledu a v té době jsem se potkal s Lubošem „Šklebošem“ Kozderou, který hrál na kytaru v Saxu a jelikož se mu líbili Motörhead, byla nová sestava Ocelotu na světě.

Jak jsme si právě řekli, Ocelot vznikl ještě za dob totalitního režimu. Co vás v té době vlastně přimělo k založení kapely hrající styl hudby, který se komunisté snažili maximálně potírat? Byl to z vaší strany třeba i takový druh revolty nebo se vám metal prostě jenom líbil (úsměv)?

Já myslím, že to bylo obojí. Mně osobně se tyhle nářezový kapely strašně líbily už od malička a vždycky jsem nechápal, jak může někdo poslouchat ty sračky, co lezly z rádia Hvězda (pro neznalé – jednalo se o jednu z rozhlasových stanic tehdejšího komunistického rozhlasu - pozn. autora) nebo ty strašný zábavový kapely, hrající dvě písničky jakoby rychlý a jednu pomalou, aby se „dalo tancovat“. Z té doby taky trpím alergií na pomalé písničky, takže marně a marně mě kluci přemlouvají, že bychom jako něco pomalýho mohli udělat. Když pomalou, tak kurva jedině blues! Revolta to taky určitě byla. Není nic krásnějšího, než vidět kyselý ksichty soudružek úřednic u přehrávek. Ještě jsme ani nezačali hrát a už jsme byli zakázaný (smích).

Hodně skupin vzniklých v té době už dávno ukončilo své působení na scéně, jejich tehdejší členové se buďto už muzice nevěnují vůbec nebo přešli do hodně odlišných stylů hudby, někteří z nich pak vyloženě mluví o tom, že na metal se tehdy vrhli jenom proto, že byl zrovna v módě. Předpokládám, že pro vás, kteří jste na scéně vydrželi již více než 20 let, metal nebyl a není pouze rozmar.

No tak to určitě nééé! Nás tak nějak trendy nikdy nebraly a bylo nám u prdele, jestli frčí to nebo ono. Důležitý je se do toho pořádně opřít a řezat tu cirkulárku, až praskají ušní bubínky! No a tihle muzikanti, co se dnes všem omlouvají za to, že kdysi hráli tvrďáky, jsou trapní. Ty kecy znám – to je pořád dokola – „to jsme byli mladí a dnes už jsme rozumní a hrajeme tu správnou muziku“. Většina z nich skončila někde v barech a taky jsem viděl kdysi dobrýho kytaristu, jak frdlá se svou píchačkou ve dvojici v restauraci. Brr. Prostě zpohodlněli, ztloustli, nechce se jim třískat se s kapelou po všech čertech a končí takhle.

Každopádně označení Metal je přece jenom taková hodně obecná škatulka. Můžeš čtenářům trochu více přiblížit muziku, kterou děláte? Jaké jsou třeba vaše oblíbené či přímo spřízněné kapely?

My jsme postupem času dozrávali, až z toho vznikl skoro vlastní styl, říkáme tomu „Motorovej heavy metal“. Je to samozřejmě stříknutý lehce kapelou Motörhead, protože tento styl nám sedí asi tak nejvíc a je nám sympatický, že se s tím Lemmy vůbec nesere. Takže oblíbené kapely jsou Motörhead, Slayer, Pantera, Sodom, Black Label Society, Metallica, Kataklysm, Primal Fear, Black Sabbath..., no je toho děsně moc.

Na svém kontě máte docela slušný počet nahrávek a to ať už ve formátu CD či DVD. Myslím, že bychom si teď alespoň ve stručnosti mohli projít celou vaši dosavadní diskografii a povědět si pár slov o každém vašem jednotlivém počinu.

První nahrávka se nachází ještě na MC, jmenuje se „Šílenej motorkář“ a dá se říct, že jsou tam celkem slušný hitovky, ovšem samozřejmě zvuková kvalita je v porovnání s dnešní dobou mizerná. První cédéčko jsme vyrobili v roce 1998, je to živák a jmenuje se „We Are Fuckin Crazy – Live!“ Je to autentický záznam ze tří koncertů a šlape to tam velice dobře. Následují tituly „The Motorhell“, „The Sexhell“, „Rychlá smrt“, „Fuckers“, „Hell´s Session“, a zatím poslední je CD „Časy zlý“.

Zcela aktuální novinkou je pak poslední CD nazvané „Časy zlý“. Pojďme ho teď trochu více rozebrat. (kolik věcí tam je, kde se točilo, kdo je autorem hudby a textů atd.)

„Časy zlý“ jsme dělali loni od léta do prosince 2011, je