Svým způsobem jedinečnému koncertu plzeňského prachmatického seskupení předcházela spousta otazníků i překvapení. Překvapivě byly vstupenky uvolněné do předprodeje vyprodány (prý šlo o 150 kusů), mezi otazníky pak patřily hlavně dvě záležitosti – v jaké sestavě se UMBRTKA představí a jaké skladby bude hrát...
Nový Exit-Us je opravdu undergroudovým klubem, pod úrovní terénu se nachází rovnou dvě podlaží; v tom prvním je rozlehlý bar, ve druhém pak prostor, kde se hraje a další, o poznání menší šenk. Sál to není úplně malý, ale s někdejší Chmelnicí jej poměřovat nelze... dlouhá „nudle“ sice pojme nějakých dvě stě lidí, ale je to takové neútulné, ponuré... pro kapely není k dispozici backstage... alespoň, že pódium je vyvýšené.
Na UMBRTKU dorazily odhadem dvě stovky natěšených fanoušků, takže plac před pódiem byl zaplněný a příliš volného místa nezůstalo. My dorazili s malým zpožděním způsobeným nemožností někde v okolí zaparkovat... Nakonec se na nás ale usmálo štěstí, natrefili jsme na auto, které zrovna opouštělo místečko v jedné boční ulici, pak jsme chvíli tápali, kde že ten klub je... pak nás u šatny poslali v zimních bundách do klubu s tím, že šatna je plná... A plný byl i klub, což netěšilo hlavně fotografa. Ale nakonec se nám podařilo protlačit se do první lajny, Petr mohl začít fotit a já byl rád, že všechno vidím pěkně zblízka.
Nevím, kolik skladeb z prvního setu nám uteklo, ale snad jich moc nebylo. Hrálo se z prastarých nahrávek, které stejně neznám, takže nemůžu sloužit názvy skladeb... A i když Morbivod samozřejmě názvy říkal, stejně jsem je zapomněl. Ale i tahle pro mě neznámá tvorba mě na živo bavila. Sestavu tvořili vedle kytarujícího a zpívajícího Morbivoda (který měl na hlavě fešácký klobouček) kolegové z Trollech resp. Stínů Plamenů – Throllmas na basu, Egon na kytaru a Sheafraidh na bicí. Sestava se ale po chvíli změnila, na kytaru nastoupil Opat (Stíny Plamenů) a Morbivod se chopil basy.
Druhý set, který následoval po půlhodinové pauze, byl z mého pohledu zajímavější, protože došlo na songy z Demontáže, IVO a hlavně z posledního Spočinutí. Na pódiu se k pánům připojila slečna (prý) Jitka, která dostala na Spočinutí poměrně velký prostor. A dostala jej i na koncertě, kde odzpívala synteticko-technologické skladby Jaro nevidět a Slečna s knihou i rockovou V jeho den. Doprovod u prvních dvou obstarával pouze bicmen a s ním jely z notebooku puštěné samply, v třetí už se nástrojů chopili i do té doby na kraji pódia statující pánové. Je zajímavé, jak kladně na tyhle „měkkárny“ a „techňárny“ reagovali blackmetalisté v tričkách Master´s Hammer, Bathory nebo Burzum (úsměv)... Někteří dokonce se slečnou prozpěvovali. (úsměv)
Po dámském podsetu došlo i na Strastinena a Wella. Hlavně Strastinen si pobyt na pódiu docela užíval, zřejmě i kvůli nadměrné konzumaci alkoholických nápojů před i při samotném vystoupení. Kromě recitace své svérázné poesie přispěl vokálem v Popelářovi, ale taky trochu brnkal Morbivodovi na nervy... (úsměv) Strastinenovo potácení a „souboj“ s mikrofonem bylo za hranicí slušného vychování, většina přihlížejících se sice bavila, ale mně to přišlo trochu moc a Morbivodovi taky – a když mu Strastinen začal dělat neplechu v kabeláži, počastoval jej opravdu zlým pohledem. (úsměv) Naproti tomu když si Well vzal Strastinena na kraji pódia (kam je Morbivod vykázal) na klín a odsud měli oba zpívat, mě pobavilo – Strastinen totiž Wella k mikrofonu skoro nepustil a vyváděl další alotria...
Kromě uvedených lehčích songů samozřejmě nechyběly ani nějaké ty pekelnější marše, z Demontáže došlo na Stroje zůstanou, dorazil Umbrtka Zdistav, nejspíš trolejbusem, cestou minul nešťastného Umírajícího bezdomovce a Slunce bylo náležitě potrestáno, jak jinak, než hadrem.
Dalším pánem přizvaným k mikrofonu byl Throllmas, který přispěl čistými vokály, a hlavně v Šedesátinách si užil svou chvíli slávy. To je další specifikum – techno disko hit původně ruské provenience rozpoutal vepředu pekelný tanec a sborový řev refrénu... který Throllmas nedával tak čistě jako na studiovém záznamu. Ale o to ani nešlo, celý koncert byl hlavně o tom dobře se bavit a to dařilo víc než dobře. Když Morbivod oznámil konec, bouřlivé ovace pány z pódia nepustily. Takže se přidávaly již jednou hrané songy (Popelář, Šedesátiny). Strastinen se vrátil recitovat další ujetiny, ke kterým mu zbytek hrál doprovod snad v podobě čehosi od Rammstein (Du hast?). Vrcholem pak byl sborový řev Umbrtokvy přísahy, kterou hulákala většina přítomných.
Když nastal konec definitivní, dlouhou dobu se ozýval skandovaný potlesk, pískot a další projevy spokojenosti. I já jsem byl spokojen, akce to byla místy trochu happeningová, ale většinou se hrálo a zpívalo precizně – Morbivod i Jitka (?) byli za mikrofonem výborní.
ROZHOVOR
Fotky: Coornelus
Velký fotoreport: Photomusic
Nový Exit-Us je opravdu undergroudovým klubem, pod úrovní terénu se nachází rovnou dvě podlaží; v tom prvním je rozlehlý bar, ve druhém pak prostor, kde se hraje a další, o poznání menší šenk. Sál to není úplně malý, ale s někdejší Chmelnicí jej poměřovat nelze... dlouhá „nudle“ sice pojme nějakých dvě stě lidí, ale je to takové neútulné, ponuré... pro kapely není k dispozici backstage... alespoň, že pódium je vyvýšené.
Na UMBRTKU dorazily odhadem dvě stovky natěšených fanoušků, takže plac před pódiem byl zaplněný a příliš volného místa nezůstalo. My dorazili s malým zpožděním způsobeným nemožností někde v okolí zaparkovat... Nakonec se na nás ale usmálo štěstí, natrefili jsme na auto, které zrovna opouštělo místečko v jedné boční ulici, pak jsme chvíli tápali, kde že ten klub je... pak nás u šatny poslali v zimních bundách do klubu s tím, že šatna je plná... A plný byl i klub, což netěšilo hlavně fotografa. Ale nakonec se nám podařilo protlačit se do první lajny, Petr mohl začít fotit a já byl rád, že všechno vidím pěkně zblízka.
Nevím, kolik skladeb z prvního setu nám uteklo, ale snad jich moc nebylo. Hrálo se z prastarých nahrávek, které stejně neznám, takže nemůžu sloužit názvy skladeb... A i když Morbivod samozřejmě názvy říkal, stejně jsem je zapomněl. Ale i tahle pro mě neznámá tvorba mě na živo bavila. Sestavu tvořili vedle kytarujícího a zpívajícího Morbivoda (který měl na hlavě fešácký klobouček) kolegové z Trollech resp. Stínů Plamenů – Throllmas na basu, Egon na kytaru a Sheafraidh na bicí. Sestava se ale po chvíli změnila, na kytaru nastoupil Opat (Stíny Plamenů) a Morbivod se chopil basy.
Druhý set, který následoval po půlhodinové pauze, byl z mého pohledu zajímavější, protože došlo na songy z Demontáže, IVO a hlavně z posledního Spočinutí. Na pódiu se k pánům připojila slečna (prý) Jitka, která dostala na Spočinutí poměrně velký prostor. A dostala jej i na koncertě, kde odzpívala synteticko-technologické skladby Jaro nevidět a Slečna s knihou i rockovou V jeho den. Doprovod u prvních dvou obstarával pouze bicmen a s ním jely z notebooku puštěné samply, v třetí už se nástrojů chopili i do té doby na kraji pódia statující pánové. Je zajímavé, jak kladně na tyhle „měkkárny“ a „techňárny“ reagovali blackmetalisté v tričkách Master´s Hammer, Bathory nebo Burzum (úsměv)... Někteří dokonce se slečnou prozpěvovali. (úsměv)
Po dámském podsetu došlo i na Strastinena a Wella. Hlavně Strastinen si pobyt na pódiu docela užíval, zřejmě i kvůli nadměrné konzumaci alkoholických nápojů před i při samotném vystoupení. Kromě recitace své svérázné poesie přispěl vokálem v Popelářovi, ale taky trochu brnkal Morbivodovi na nervy... (úsměv) Strastinenovo potácení a „souboj“ s mikrofonem bylo za hranicí slušného vychování, většina přihlížejících se sice bavila, ale mně to přišlo trochu moc a Morbivodovi taky – a když mu Strastinen začal dělat neplechu v kabeláži, počastoval jej opravdu zlým pohledem. (úsměv) Naproti tomu když si Well vzal Strastinena na kraji pódia (kam je Morbivod vykázal) na klín a odsud měli oba zpívat, mě pobavilo – Strastinen totiž Wella k mikrofonu skoro nepustil a vyváděl další alotria...
Kromě uvedených lehčích songů samozřejmě nechyběly ani nějaké ty pekelnější marše, z Demontáže došlo na Stroje zůstanou, dorazil Umbrtka Zdistav, nejspíš trolejbusem, cestou minul nešťastného Umírajícího bezdomovce a Slunce bylo náležitě potrestáno, jak jinak, než hadrem.
Dalším pánem přizvaným k mikrofonu byl Throllmas, který přispěl čistými vokály, a hlavně v Šedesátinách si užil svou chvíli slávy. To je další specifikum – techno disko hit původně ruské provenience rozpoutal vepředu pekelný tanec a sborový řev refrénu... který Throllmas nedával tak čistě jako na studiovém záznamu. Ale o to ani nešlo, celý koncert byl hlavně o tom dobře se bavit a to dařilo víc než dobře. Když Morbivod oznámil konec, bouřlivé ovace pány z pódia nepustily. Takže se přidávaly již jednou hrané songy (Popelář, Šedesátiny). Strastinen se vrátil recitovat další ujetiny, ke kterým mu zbytek hrál doprovod snad v podobě čehosi od Rammstein (Du hast?). Vrcholem pak byl sborový řev Umbrtokvy přísahy, kterou hulákala většina přítomných.
Když nastal konec definitivní, dlouhou dobu se ozýval skandovaný potlesk, pískot a další projevy spokojenosti. I já jsem byl spokojen, akce to byla místy trochu happeningová, ale většinou se hrálo a zpívalo precizně – Morbivod i Jitka (?) byli za mikrofonem výborní.
ROZHOVOR
Fotky: Coornelus
Velký fotoreport: Photomusic
