TÖRR – Tempus Fugit

Po pěti letech od poslední řadovky „Törritorium“ vydává současný Törr pod vedením Oty Hereše nové CD „Tempus Fugit“, které je v diskografii kapely vůbec první nahrávkou bez účasti donedávna neodmyslitelné postavy, baskytaristy a zpěváka Vlasty Henycha. V podstatě se tedy dá říci, že Törr tímto albem načíná novou kapitolu své existence. Tak se na něj podíváme trochu blíže (úsměv).

Desku otevírá věc „Jdu za svou vírou“, což je hodně rychlý song, čítající pouze necelé dvě minuty, ve kterém v určitých pasážích bicí totálně přehlušují všechno kolem, poněvadž jsou vytažené strašně moc navrch, pakliže se zklidní, můžete si vychutnat zajímavou Otovu práci s kytarou, v rámci které dokazuje, že svůj nástroj ovládá opravdu velmi dobře (kvalitními kytarovými sóly je ostatně protnuto celé album, vyjma Oty se na nich podíleli ještě Miloš Doležal a Petr Henych, každý v jedné věci). Druhá skladba „Až mě všichni naserou“ se nese v podobném duchu jako otvírák, co mi utkvělo v paměti je část textu – „až mě všichni naserou, sejmu je všechny sekerou“. No úvod tedy popravdě nic moc. Přichází trojka „To smrt jsem já“ a moje nálada se začíná trochu zvedat, tajemné úvodní intro, řezající kytara, posléze se přidává Ota recitující text, zajímavé změny tempa, tak tohle se mi zamlouvá! Následuje titulní, vybrnkávačkou  začínající vál „Tempus Fugit“, zatěžkaná věc nesoucí se v pomalejším tempu, která mě mimo jiné zaujala i kombinací několika kytarových poloh. „Zoufalá“, to je flák číslo 5, jenž má velmi svižný nástup, vzápětí však nastává zpomalení a tento postup poté pokračuje v průběhu celé skladby. „Ztracenej“ – další v rychlém tempu začínají píseň s následným zpomalením a Otovou recitací, který navíc opět naplno předvádí svůj kytarový um, s přibývajícím časem však song začíná celkem nudit. Následuje „Prokletí zrádců“ a jestliže po „To smrt jsem já“ jsem se docela rozehřál, tak teď už jsem zase tam, kde na začátku. Změnu v rytmu přináší osmička „Ztracenej dole“, která jede celá rychle, obsahuje zajímavé riffy i sólo a následující, ještě zběsilejší, řekl bych přímo thrashmetalová „Tak vejdi“, kde mi ale opětovně nesedí zvuk bicích. Náladu mi zase zvedá song „Prošel jsi peklem“, rychlá hutná pecka, kvalitativně výše míří i následující, docela skočným rytmem opatřená „Já  neubráním se“, která patří k tomu nejlepšímu, co CD nabízí. To samé bych naopak určitě neřekl o předposlední „Černej den“, která svou kvalitou patří spíše na opačný pól. Na úplný závěr Törr přichází se zajímavou temnou baladou „Básníci doby“, v úvodu opatřenou vybrnkávačkou, později podloženou bubnem, do čehož se přidává i Ota recitující vydařený text. Konec dobrý, všechno dobré?

Zvukovou stopu tohoto alba, jenž byla stvořena ve studiu Hacienda, měl kompletně pod palcem Miloš „Dodo“ Doležal, jediná, ale docela podstatná věc, která mi místy při poslechu nesedí, je v textu několikrát zmíněný zvuk bicích, které přehlušují vše kolem.

Obal je tentokráte oproti dřívějším zvyklostem trochu strohý, což je možná zapříčiněno i tím, že Törr  pro svou nahrávku zvolil vydání vlastním nákladem (jestli se nepletu tak poprvé ve své historii), na titulní straně naleznemu lebku, do níž je zabořeno logo kapely, v pozadí je pak něco, co mi částečně připomíná ruské kolo, uvnitř bookletu jsou pak veškeré další informace spojené s nahráváním a tři texty.

Pokud bych měl vynést nějaké závěrečné resumé, tak bych řekl, že mě Törr s novým CD vyloženě nezklamal, ale ani nijak výrazně nezaujal. Kladem alba jsou určitě v hojné míře se vyskytující pěkná kytarová sóla a srozumitelný, dostatečně silný Otův zpěv (i když musím říct, že mi občas to střídání dvou vokálů chybí, což je asi prostě zvyk), materiál obsahuje několik hodně dobrých songů, jako jsou „To smrt jsem já“, Tempus Fugit“, „Já neubráním se“ nebo „Básníci doby“, které si určitě najdou pevné místo v repertoáru kapely, na druhou stranu je zde dosti průměrných skladeb, jejichž struktura si je podobná jako vejce vejci. U mě tedy 5 a půl bodu.

Seznam skladeb:

Čas: 47:25

ROZHOVOR

www.torr.cz