Nejbližší koncerty
  • 28. 03. 2024Hrají: NAŠROT legendární hardcore ( Havlíčkův Brod ), NON...
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
F.O.B. - Outside The Palace Walls

Severomoravská EUTHANASIA se hlásí s novým albem IV po dlouhých sedmi letech od vydání Requiem: Songs for...

O tom, proč to trvalo tak dlouho, proč nazvali desku tak jednoduše, o personální změně a dalších věcech jsme si povídali se Sikkim, který kapelu táhne sedmnáct let.

Sedm let mezi dvěma alby je hodně dlouhá doba i u kapely řekněme undergroundových rozměrů. Proč vám příprava nového materiálu trvala tak dlouho?

Zdar Johane, ano, i na UG kapelu je to dost let… Důvodů bylo několik. Zaprvé jsme nebyli vázáni smlouvou s jakoukoliv vydavatelskou společností, zadruhé nepřicházely ty správné hudební nápady a zatřetí, a to byl asi hlavní důvod, nebyla během těch sedmi let uvnitř kapely vždy taková vnitřní pohoda, abychom mohli pracovat koncepčně na společné věci, jako je deska. Snaha sem tam byla – viz Trilogy, což mělo být pouze promo CD, nakonec jsme z toho udělali jakési EP a k desce jsme se dostali o dost později. Spousta podobných kapel by se zřejmě už rozpadla, my jsme prozatím další společnou cestu našli.

Původně jste avizovali pro následovníka Requiem: Songs for... název Trilogy. Měl plánovaný název nějaký význam, třeba že by deska tvořila příběh (nebo tři), nebo šlo o čistě pracovní název, který hlubší smysl neměl?

Trilogy se mělo skládat ze tří částí – v každé zhruba 4 až 5 songů. Jedna část měla být nazpívána v angličtině, druhá v češtině a třetí částí měly být instrumentální skladby zasahující spíš do folklórních tradic… Záměr to byl dobrý, ale člověk míní, život mění. Ve finále jsem rád, že jsme vůbec natočili následovníka Requiem…, tzn. čtvrté album.

Proč jste nakonec zvolil nepříliš originální IV? Jasně, čtvrtá řadovka, ale není to trochu škoda, takhle jednoduše? Jiný nápad se neobjevil, nebo jste se nemohli shodnout nebo...?

Tu se dostáváme k tomu, jak se na podobné věci nahlíží. Nejdříve jsme uvažovali o eponymním albu, byť obvykle tohle kapely používaly při debutové desce, ale výjimky známe – viz Metallica, kdy se zabydlelo označení „black album“. Pak mě ale napadlo, že bychom pořadové číslo desky mohli dát, než v křeči vymýšlet něco „originálního“. Inspirace – Black Sabbath, album IV, když vezmeš Led Zeppelin, alba I až IV… Jasně, může být argument, že to, co třeba začátkem sedmdesátých let bylo v pohodě, tak je dneska o ničem, ale to je právě a jen ten úhel pohledu. Název alba není originální, naopak je jednoduchý, jasný a poselství je ve skladbách samotných. Pokud by se jednalo o koncepčně laděné album, tak by podobný název nepřicházel v úvahu. Takhle jsme s tím ale neměli žádný problém.

Na minulé nahrávce jste měli housle, tentokrát je nahradilo violoncello. To je vlastně i změna v sestavě číslo jedna – Zdeněk Berger sice nebyl členem kapely, ale speciálním hostem, který ale hrál i na koncertech... Proč odešel?

Tady tě trochu poopravím – Zdeněk Berger byl jistou dobu stálým členem Euthanasie – viz EP Trilogy, kdy je v šestičlenné sestavě kapely. Zmiňoval jsem onu delší pomlku mezi třetí a čtvrtou řadovkou. Odchod Zdeňka s tím samozřejmě taky souvisel. Pokud jsou v kapele vnitřní rozpory, tak se obvykle vyřeší odchodem některých z členů a zúžením kapely o daný nástroj, či výměnou. Tím ovšem nemám na mysli, že ty rozpory byly jen záležitostí Zdeňka (úsměv). Podíl neseme všichni.

Hledali jste houslovou náhradu, nebo jste se smířili s tím, že housle nebudou a do studia pozvali Ondřeje Tylečka, aby nahrál nějaké party na violoncello? Na koncertech s vámi asi hrát nebude... Budete tedy violoncello pouštět z playbacku nebo jej na koncertech fanoušci neuslyší?

My jsme náhradu nějakou dobu sháněli s tím, že nemuselo jít striktně o housle. Alternativou byly viola či právě violoncello. Ondru Tylečka jsme „lámali“, aby se stal stálým členem. Nakonec jsme se domluvili na této studiové výpomoci. Může se stát, že při nějaké „větší“ živé akci se s námi Ondra objeví. Jinak máme vše vychytané z playbacku přes notebook.

Na minulou desku nahrála klávesy Vendula Bajtková, tu potom nahradila Lucie Tomanová, ale v současné době jste bez obsluhy kláves... Lucie se sice na desce jako host objevila, ale opět stejný dotaz – jak to s klapkami bude na koncertech?

U těch kláves je to tak, že Lucka nahradila Vendulu po třetí desce a těch 5 let s námi hrála jako stálý člen. Desky se dočkala až jako host na čtvrté desce. Lucka odešla „dobrovolně“, protože se věnuje studiu na vysoké škole a ty studijní semestry tráví v cizině. Ve Finsku a v Turecku, co vím. Já osobně jsem jí říkal, ať za tímhle jde, že se jí to sejde v životě, tyto zahraniční stáže. Ano, přidalo nám to další starost. Téměř rok jsme „zabili“ hledáním klávesové náhrady. Jeden z těch adeptů, Dušan Repík, s námi odehrál i pár koncertů. Ale na přesnost a spolehlivost Lucky neměl, takže jsme tento post vyřešili podobně jako v případě houslí (či cella). Klávesové party jsme hodili do notebooku a klapky jsou na koncertech z playbacku.

Jak často vůbec koncertujete? Chystáte něco jako turné, pořádáte sami koncerty (asi nemá smysl hrát doma každé tři měsíce...), nebo čekáte na nabídky koncertování odjinud a berete, co se naskytne? Budete lobovat třeba u pořadatelů letních festivalů?

Rok 2011 byl koncertně slabší, z důvodu práce na desce. Ale jinak si nemůžeme stěžovat. Těch 20 až 25 akcí za rok. Není to kdo ví jaké číslo, ale zase i tady platí, že kvalita těch akcí má přednost před kvantitou. Takže všechno nebereme (úsměv). Manager Jeník samozřejmě něco domlouvá i na výměnu (pořádá ve Valmezu pravidelně metalové akce), ale není to úplně ten hlavní zdroj. S letními festivaly je to jak který rok, ale ani tady si nemůžeme stěžovat. V roce 2010 účast na Masters Of Rock na hlavním pódiu, častokrát na Noci plné hvězd. Občas jsme se objevovali na festivalech s kapelami typu Kreyson, Peha, AB Band, Waltari. Takže stylově různorodé… Občas přijde nabídka i na klubové jednodenní „festy“.

Pojďme do žhavé současnosti, k albu IV. Mohl by ses zamyslet nad rozdíly, které jsou mezi předchůdcem a aktuálním počinem?

Rozdíly jsou téměř ve všem. Ono, aby kapela po sedmi letech přišla s deskou, která je na tom podobně jako ta předchozí, to by bylo asi špatné… Nabyli jsme za těch sedm let další hráčské zkušenosti, zvukově je na desce také slyšet rozdíl. Kytaristi už hrají nějakou dobu na „sedmičky“ a s aparáty DORD si udělali na koncertních pódiích (nejen u nás) solidní jméno. Prostě jim to dohromady hraje. Já samozřejmě na pětistrunku basu (na Requiem to byla ještě klasická čtyřka), ale měl jsem poprvé k dispozici opravdu výborný aparát ve studiu. Se zvukařem Mrošem jsme to počítali, apec skoro za 160 tisíc. Kombinace Ampega a Marshalla.
Rozdíl je určitě i v mém vokálu. Upustil jsem (až na skladbu Crimes Against Humanity) od growlingu. Ten je sporadický (např. skladba Voluntary Slaves). Poslední dva tři roky jsem se snažil na tom čistém vokálním projevu zapracovat. V tomto směru jsem byl k sobě vždy kritický a pořád cítím ještě rezervy a je kde jít. Ale s deskou a odvedenou prací se zpěvy jsem poprvé opravdu spokojen. V neposlední řadě jsou to aranže. Více jsme přemýšleli, co kde v které pasáži nechat, kde čeho ubrat, aby to nebylo přeplácané.

Minulé nahrávky vám vyšly u Crystalu, tentokrát je na CD logo Ragtime Records, ale to je jen firma vyrábějící CD... S Crystalem jste se nedohodli? Hledali jste jiného vydavatele nebo jste se rovnou rozhodli pro vlastní síly?

Zpětně děkuji Daliborovi z Crystalu za to, že nás v tom roce 2002 vytáhl do širšího podvědomí, protože v té době měl firmu rozjetou dobře, ten projekt celkový (kapely ve stáji Crystalu) měl velké ambice, ale více než cokoliv jiného zasáhla skutečnost, že již kolem roku 2005 a později šel tento byznys do háje…To pochopil i Dalibor a ponechal si, tuším, dvě kapely. My jsme si pak v kapele řekli, že nejschůdnější cestou bude vlastní náklad.

Zastavme se na chvilku u jednoho z textů – vedle těch o vztazích, samotě, trápení... překvapí, že slova Voluntary Slaves jsou inspirována slavným románem E. M. Remarqua Na západní frontě klid. Zanechala v Tobě tahle kniha tak silný dojem, že jsi na její motivy napsat text? Máš obecně rád knihy tohoto spisovatele? Já jsem je v jisté době přečetl všechny jedním dechem...

Je to tak, Remarque je jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Já jsem už dříve napsal dost textů o válkách, i když k 1. a 2. světové válce mám nejblíže, co se zájmu o historii týče. Tentokrát jsem to chtěl udělat transparentně. Tzn. nechat se ovlivnit nějakou knihou záměrně, napsat text o příběhu z knihy a vzdát poctu tomuto spisovateli aspoň touto formou.

Jak silné fanouškovské zázemí máte za hranicemi České republiky? Přijde mi, že by vám čeština slušela, texty máte sice řekněme žánrové, ale nejsou to žádné bláboly, občas i přinutí k zamyšlení... Nepřemýšleli jste, že byste desku nazpívali v češtině?

Tak zmínit ti můžu tři země – Slovensko, Polsko a Německo. A i v tomto pořadí se odvíjí počet koncertů v těch sousedních zemích a fanouškovská obec, dá-li se to tak nazvat (úsměv). Určitě bych ale vyzdvihl Polsko a to díky povětšinou skvělé atmosféře na festivalech či koncertech. Nezapomenu určitě na festival Metalowa twierzda v Nyse, kde při našem druhém vystoupení byla atmosféra doslova elektrizující. K té druhé části – díky, ano, občas ty texty přinutí k zamyšlení, to jsem rád. Tím, že jsou texty v angličtině, tak nemůžu říct, že bych je stavěl na stejnou pozici (v tom jakémsi poselství) jako hudbu, ale v jedna část bez druhé význam nemá a v češtině by se to vyjímalo mnohem více. Takže přemýšleli jsme o tom…možné je všechno (úsměv).

Pojďme k jedné z mého pohledu nepovedené záležitosti. Tou je booklet. Nejspíš se mnou nebudeš souhlasit, ale mně to přijde, jako kdybych měl v ruce booklet desky z roku cvaj... V recenzi jsem napsal: „Titulka nic moc, vnitřek ještě o poznání slabší... Koláže fotek jak z roku 1985, nesmyslné míchání různých druhů písma, neviditelné fotky schované za psaným textem... a odpudivá zadní strana obalu s ohyzdným fontem – artwork je pro tuhle patlaninu hodně silné slovo. Nechápu, proč při dnešních možnostech kapela vyleze před lidi s takovou grafickou marností... Pochvalu naopak zaslouží vložený trojlist s překlady textů do češtiny, který je výtvarně lepší než celý booklet.“ Co Ty na to?

Jj, tohle pro mě není veselé téma, tak vzhůru na to… Když půjdu postupně, jak jsi to psal. Titulní strana – záměr byl takový, že podkladový obrázek bude z černoty jen trochu „vyčnívat“. Zmiňoval jsem výše kapelu Metallica a jejich černé album. My jsme nechtěli titulku úplně černou (byť Metallica to taky asi neměla jako záměr – viz klip Nothing Else Matters, tuším, a návrh obalu, kde je ten had, nebo co to bylo, skutečně vidět), ale skutečně se mělo jednat o kombinaci výrazného loga kapely a obrysů malby z černého pozadí. Zmíním společnost Ragtime, která zajišťovala i tisk bookletu. Řeknu to jen jednou – vytištěný pracovní booklet z jedné tiskárny a výsledek, který jsme obdrželi od Ragtime (kteří s vrstvami udělali několik změn a zejména to, že černou vytiskli jako černo-šedou, to byl hlavní průser), to se opravdu nedalo srovnat. Měli jsme to reklamovat, ale údajně tam byla nějaká sleva na booklet, tak bychom zas museli doplácet. Byl jsem z toho dost naštvaný.
Jdeme dál – koláže fotek „jak z roku 1985“ – ano, to byl záměr. V kapele se to lidem dost líbilo. Fonty – je jich až moc a zbytečně, souhlas. Ty fotky pod texty – tam se ten záměr (že půjdou vidět decentně) a smysluplnost mihly účinkem. Zádní strana – tam si sypu popel na hlavu…

S jakými ambicemi dnes vlastně fungujete? Doba je zlá, kapel mraky, lidí na koncerty chodí čím dál méně, o prodeji alb platí vlastně také něco podobného... Nebo se vás tahle krize zatím nedotkla a CD se prodává dobře a na koncertech máte plno?

Mohl bych ti tu napsat, že první tři desky jsou téměř vyprodané, tzn., že když z 1.000 ks výlisu na jedno album odpočteme cca 300 na promotion, tak něco přes 2.000 desek dohromady je prodaných.
Zmínil jsi slovo ambice a ty se odvozují nejen např. od kvality hudby jako takové, ale také od toho, jestli se do hudby „nalijou“ peníze. Je to jako s každým projektem v dnešní době. Mít co nabídnout, vědět jak, kdy, kde a za kolik. Hudební terminologií – vědět co chci hrát a co tedy chci lidem nabídnout, dle toho mít i patřičnou image. Tvorba klipů, způsob reklamy, znát potřebné lidi, případně jak se k nim dostat atd... Mohli bychom pokračovat dál. Takovýhle projekt může mít dnes šanci na úspěch a navíc, lidi tomu musí obětovat maximum. My nemáme takovéhoto mecenáše, proto jsou naše ambice zcela při zemi a prioritu číslo jedna má skutečnost, že nás to musí bavit, jinak bychom to zabalili, jasně.

Ještě jednu věc v současné době řešíte – odchází dlouholetý bubeník Honza. Proč? Už ho to nebaví, zmáhá, má jiné priority? Co náhrada – už se nějaká rýsuje?

K tomu by se měl asi vyjádřit Honza sám. To co jsi uvedl – nebaví, zmáhá, jiné priority. Z každého něco a ještě něco možná navíc. Já jsem jeho rozhodnutí přijal s tím, že zčásti ho chápu a nás jako kapelu nic nedrží. Viz výše odpověď k předešlé otázce. Rýsovala se, ale už je to opět passé, takže i touto cestou – kdo by měl zájem a chuť to s námi zkusit, ať se ozve. Region není rozhodující. Schopnosti a chuť do hraní.

Jsme na konci, takže máš-li ještě pocit, že něco důležitého nebylo vyřčeno, poslední slova jsou Tvá...

Johane, díky ti moc za tvůj zájem o rozhovor. Do nového roku přeji všem fanouškům hlavně zdraví, pevné nervy a co nejméně pesimistických pohledů na svět, protože to je nám všem k ničemu…

RECENZE

www.euthanasia-czech.com
www.bandzone.cz/euthanasia

Zveřejněno: 01. 01. 2012
Přečteno:
3605 x
Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

02. 01. 2012 19:50 napsal/a skipi
nedocenena kapela
jsem z havirova, takze euthanasce mozna trochu nadrzuju, ale podle me jedna ze zajimavych a nedocenenych kapel v CR. Maji vlastni ksicht, (zadni trend pozeri) a za ty roky i kupu dobrych pisnicek. Takze chlopi vydrzte, hudba ma byt hlavne radost a to jak pro vas, tak pro nas, posluchace.