Dlouhých sedm let trvalo, než havířovská EUTHANASIA přišla s následovníkem alba Requiem: Songs for..., které tehdy vyšlo pod Crystalem. V pořadí čtvrtou desku si nyní kapela vydává sama, původně plánovaný název Trilogy vzal za své a nahradila jej římská čtyřka. Ta se na obalu ztrácí v pravém horním rohu, v protilehlém se nachází zmodernizované logo, jako hlavní motiv slouží nějaký špatně viditelný obrázek ležící postavy... Titulka nic moc, vnitřek ještě o poznání slabší... Koláže fotek jak z roku 1985, nesmyslné míchání různých druhů písma, neviditelné fotky schované za psaným textem... a odpudivá zadní strana obalu s ohyzdným fontem – artwork je pro tuhle patlaninu hodně silné slovo. Nechápu, proč při dnešních možnostech kapela vyleze před lidi s takovou grafickou marností... Pochvalu naopak zaslouží vložený trojlist s překlady textů do češtiny, který je výtvarně lepší než celý booklet.
Kapela v mezidobí přišla o stálou obsluhu kláves i permanentně hostujícího houslistu, nicméně na nahrávání si pozvala bývalou klávesistku Lucii Tomanovou a tenké struny houslí vyměnila za o něco silnější struny violoncella, také v rukou hosta, Ondřeje Tylečka, kterého asi mnozí registrují v sestavě HYPERION. Jinak jsou tu staří známí, Sikki zpívající a basující, Honza bubnující a Pedy s Yabbackem s kytarami. A jestliže základ kapely zůstal pohromadě, je nasnadě, že žádný stylový přemet se nekoná a EUTHANASIA pokračuje v tom, co produkuje už od alba Ceremony of Innocents (2002), takže sází na melancholickou atmosféru, chytlavé melodie a převládající čistý zpěv. Tu a tam se ještě objevují ozvěny doommetalových kořenů, ale většinou převládají tempa střední a svižná.
Úvodní skladba No Prayer Left se objevila na Promu 2008, tady je vcelku pochopitelně v nové, přearanžované verzi, a mně se novější provedení líbí o poznání více, třeba už jen díky absenci hrubého řevu, který nyní nahradil projev o poznání sofistikovanější, byť ne zcela čistý. A samozřejmě, hlavní melodický motiv je chytlavý a nakažlivý. Dvojka The Summer Night End plyne pomalu, je to takový příjemný doom rock, s občasnou recitací, prolínajícími se kytarovými vyhrávkami a tepajícími bicími. Hit z toho asi nebude, ale vyložená vycpávka to není, i když mi přijde příliš dlouhá... Trochu experimentování na úvod Strangers In Our Homes, natahovaný úvod, ale když se song rozjede, celkem zabírá, hlavně dlouhá kytarová pasáž je zajímavá. Ale pořád to není vyložený hit. Ten přichází až teď a jmenuje se Revelation. Z nenápadného úvodu písnička roste díky tónům violoncella a kláves do krásy, aby se po melancholickém začátku rozjela svižná jízda s nakažlivými melodiemi – palec nahoru poprvé.
Akustická kytara načíná druhou polovinu alba, nicméně postupně sound houstne a z Crimes Against Humanity se klube nejtvrdší položka, i kvůli drsnějšímu zpěvu. Snad jen ta pomalá pasáž uprostřed je dlouhá příliš. Dead Angel Rising opět zdobí violoncello, opět se střídají dvě polohy – převládající romantická a minoritní ostřejší, Sikki si hraje se zpěvem a opět nechybí pestrá kytarová práce ani klávesy, a opět se to poslouchá moc příjemně. Vrcholem nahrávky je Voluntary Slaves. I ta se objevila na již vzpomínaném promu, violoncello tady opět nahrazuje housle, jinak jsou obě verze hodně podobné a těží z toho, že Sikki napsal velmi chytlavé melodie; tu stěžejní marně vyháním z hlavy a pohvizduju si ji, kudy chodím... (úsměv). V podobném duchu album končí, i Confession To Stars má hitový potenciál, povedly se i sborové zpěvy, se kterými pomohli další dva hosté.
Texty se pohybují v rovině vztahů (samozřejmě špatně končících), nechybí trápení, hledání, samota... Jen jeden text se výrazně vymyká – jako inspirace posloužil slavný román E. M. Remarqua Na západní frontě klid a Sikki ve Voluntary Slaves popisuje pocity mladého vojáka, který předčasně dospěl a zažívá hrůzy války (stejně jako hlavní hrdina knihy).
Zvuk alba je kvalitní, točilo se ve dvou studiích (Mroš a Artvox) pod dohledem Radima Mroše Vaňka, kterému do toho „kecala“ celá kapela. Zvuk je takový pěkně čitelný, nic se s ničím nepere... prostě pohoda.
Jako bonus je na CD umístěn klip ke skladbě Identity z minulého alba.
Seznam skladeb:
Čas: 43:51
ROZHOVOR
www.euthanasia-czech.com
www.bandzone.cz/euthanasia
Kapela v mezidobí přišla o stálou obsluhu kláves i permanentně hostujícího houslistu, nicméně na nahrávání si pozvala bývalou klávesistku Lucii Tomanovou a tenké struny houslí vyměnila za o něco silnější struny violoncella, také v rukou hosta, Ondřeje Tylečka, kterého asi mnozí registrují v sestavě HYPERION. Jinak jsou tu staří známí, Sikki zpívající a basující, Honza bubnující a Pedy s Yabbackem s kytarami. A jestliže základ kapely zůstal pohromadě, je nasnadě, že žádný stylový přemet se nekoná a EUTHANASIA pokračuje v tom, co produkuje už od alba Ceremony of Innocents (2002), takže sází na melancholickou atmosféru, chytlavé melodie a převládající čistý zpěv. Tu a tam se ještě objevují ozvěny doommetalových kořenů, ale většinou převládají tempa střední a svižná.
Úvodní skladba No Prayer Left se objevila na Promu 2008, tady je vcelku pochopitelně v nové, přearanžované verzi, a mně se novější provedení líbí o poznání více, třeba už jen díky absenci hrubého řevu, který nyní nahradil projev o poznání sofistikovanější, byť ne zcela čistý. A samozřejmě, hlavní melodický motiv je chytlavý a nakažlivý. Dvojka The Summer Night End plyne pomalu, je to takový příjemný doom rock, s občasnou recitací, prolínajícími se kytarovými vyhrávkami a tepajícími bicími. Hit z toho asi nebude, ale vyložená vycpávka to není, i když mi přijde příliš dlouhá... Trochu experimentování na úvod Strangers In Our Homes, natahovaný úvod, ale když se song rozjede, celkem zabírá, hlavně dlouhá kytarová pasáž je zajímavá. Ale pořád to není vyložený hit. Ten přichází až teď a jmenuje se Revelation. Z nenápadného úvodu písnička roste díky tónům violoncella a kláves do krásy, aby se po melancholickém začátku rozjela svižná jízda s nakažlivými melodiemi – palec nahoru poprvé.
Akustická kytara načíná druhou polovinu alba, nicméně postupně sound houstne a z Crimes Against Humanity se klube nejtvrdší položka, i kvůli drsnějšímu zpěvu. Snad jen ta pomalá pasáž uprostřed je dlouhá příliš. Dead Angel Rising opět zdobí violoncello, opět se střídají dvě polohy – převládající romantická a minoritní ostřejší, Sikki si hraje se zpěvem a opět nechybí pestrá kytarová práce ani klávesy, a opět se to poslouchá moc příjemně. Vrcholem nahrávky je Voluntary Slaves. I ta se objevila na již vzpomínaném promu, violoncello tady opět nahrazuje housle, jinak jsou obě verze hodně podobné a těží z toho, že Sikki napsal velmi chytlavé melodie; tu stěžejní marně vyháním z hlavy a pohvizduju si ji, kudy chodím... (úsměv). V podobném duchu album končí, i Confession To Stars má hitový potenciál, povedly se i sborové zpěvy, se kterými pomohli další dva hosté.
Texty se pohybují v rovině vztahů (samozřejmě špatně končících), nechybí trápení, hledání, samota... Jen jeden text se výrazně vymyká – jako inspirace posloužil slavný román E. M. Remarqua Na západní frontě klid a Sikki ve Voluntary Slaves popisuje pocity mladého vojáka, který předčasně dospěl a zažívá hrůzy války (stejně jako hlavní hrdina knihy).
Zvuk alba je kvalitní, točilo se ve dvou studiích (Mroš a Artvox) pod dohledem Radima Mroše Vaňka, kterému do toho „kecala“ celá kapela. Zvuk je takový pěkně čitelný, nic se s ničím nepere... prostě pohoda.
Jako bonus je na CD umístěn klip ke skladbě Identity z minulého alba.
Seznam skladeb:
- No Prayer Left
- The Summer Night End
- Strangers In Our Homes
- Revelation
- Crimes Against Humanity
- Dead Angel Rising
- Voluntary Slaves
- Confession To Stars
Čas: 43:51
ROZHOVOR
www.euthanasia-czech.com
www.bandzone.cz/euthanasia
