Za takřka pětadvacet let své existence nahráli ROOT tolik (osm) kvalitních a dnes již statusem „kultovní“ se honosících alb, že už vlastně nemusí nikomu nic dokazovat a můžou si dělat, co chtějí. Letos evidentně dostali chuť na něco čpícího sírou, něco, co odkazuje k jejich začátkům, na přelom osmdesátých a devadesátých let minulého století. Tehdy ROOT, možná nechtíc, položili základy žánru, který později rozvedly severské skupiny, které se nikdy netajily tím, že právě ROOT (plus MASTER´S HAMMER) patřili mezi jejich inspirační zdroje.
Dnes jsou ROOT mezinárodně etablovanou kapelou, které k ještě většímu prosazení se možná chyběl zahraniční vydavatel. Ne, že by české labely nedělaly svou práci dobře, ale celosvětová distribuce chyběla. To by měla změnit nová vydavatelská společnost, polská Agonia, která má ve světě dobré jméno a ROOT by si jejím prostřednictvím mohli pozici vylepšit. Samozřejmě za předpokladu, že přijdou s materiálem, který bude mít co říci.
Jak bylo naznačeno v prvním odstavci, ROOT tentokrát sázejí na syrovost a slova „old school“ k „Satanovu odkazu“ sedí dokonale. Devatero černých songů uvozuje trochu kontroverzní intro, u kterého to podle mého názoru BigBoss přehnal s délkou. Pětiminutové recitování a šeptání za doprovodu klavírních tónů (hostující Marek Pala) a něčeho, co připomíná šumění větru, je zbytečně natahované a ve výsledku (alespoň tedy v mém případě) působí kontraproduktivním dojmem – přiznám se, že při opakovaných posleších jsem postupně poslech „I n t r o p r i n c i p i a“ zkracoval, až jsem ho normálně začal přeskakovat.
In Nomine Satanas! Známé sousloví, které nejedna blackmetalová kapela použila jako svůj manifest – ale ne každé to člověk věřil tak, jako ROOT. U nich je to jasné, kořeny mají v satanistické filozofii nepochybně, a i když se časem od těchto témat odvrátili, vždycky své kořeny ctili. A když BigBoss spustí „Moje krev vaří, proudí z těla ven, já volám také In Nomine Satanas!“, každý fanoušek rané tvorby ROOT zajásá. Jednak po létech slyší češtinu, jednak má skladba podmanivou atmosféru, umocněnou hymnickým refrénem a také hostujícími Nergalem (BEHEMOTH) a Erikem (WATAIN), kteří pomohli s vokály. A proč čeština? Splacený dluh fanouškům, kteří prahli po pokračování „Písně pro Satana“. A ještě jednu zajímavost musím dodat – po letech si tady v závěru na bicí zabouchal BigBoss.
Autorství songů si mezi sebe spravedlivě (sportovní terminologií 4:4; nepočítám intro) rozdělili BigBoss s Igorrem, jen jedinou skladbou přispěl Ashok – ale podle mě to je trochu nepřesné. Možná se pletu, ale některé kytarové orgie v „Legacy of Ancestors“, jejímž autorem je Igorr, mi přijdou typicky Ashokovské (úsměv). Každopádně jde o hodně členitou skladbu plnou kytarových parádiček, nikoliv ale na úkor spádu – budu se ještě několikrát opakovat, ale i tahle pecka by měla skončit v koncertním setu. Revenge of Hell se rozjíždí pozvolna, BigBoss zpívá sofistikovaněji (doposud víceméně jen „řval“), kytary střídají syrový ústřední riff s dalšími skvostnými sóly a také basa se tady dostává hodně do popředí. A to ještě není vše – překvapivý je hlavně závěr skladby, který obstarává Igorr s akustickou kytarou. Jediná Ashokova věc Darksome Prophet je překvapivě velmi tvrdá a rychlá, od samého začátku jde o černěkovovou řezničinu s dusotem bicích (Pavel PaulDread Kubát už se aklimatizoval), ostře řezanými kytarami a BigBossovým variabilním řevem, který v nejvypjatějších okamžicích přechází v čistě pěný chorus. Strhující je ale zejména kytarová práce, tohle je opravdová lahůdka a, jak jinak, koncertní tutovka.
Blasphemerova kytara uvedená jako severská (ex-MAYHEM, AVA INFERI, AURA NOIR) a Erikovy (WATAIN) hlasivky pomáhají v Fiery Message, po předchozím nátěru o poznání pomalejší skladbě, ve které zaujmou kytary, ale nějaká nadstavba – chytlavá pasáž, snadno zapamatovatelný motiv – mi v ní chybí. Ale každý potřebuje oddechový čas. Po něm je tu další divočina, Son of Satan začíná zběsilou vichřicí, která se po pěvecké pasáži vrací v neztenčené míře. Igorrův štych přináší tři ultrapalebné a intenzivní úseky plné kytarového bzukotu (přerušené zpěvem), uprostřed pak klávesové uklidnění a závěr opět v divokém tempu.
Valivý úvod, něco mezi zpěvem a mluvením, úspornější kytarová hra i jednodušší bicí, o to výraznější baskytara, operní zpěv, zvukové experimenty, valivý závěr – to je His Coming, další na naposlouchání těžší kompozice. Vcelku pochopitelně následuje další vypalovačka, v Greetings From The Abyss opět čaruje Ashokova kytara, bicí jedou jednoduchou lajnu (až je to podmanivé) a najednou... se objevuje Nergalův vokál v pasáži, která evokuje Hřbitov! Nevím, jestli je to záměr, nebo jestli to tak slyším jen já... muzikanti určitě řeknou, že je to jinak, ale já to tam slyším (úsměv). Závěrečnou The Apocalypse uvozuje španělka a po ní se valí z beden staroškolský black´n´roll odkazující k předchůdcům ROOT, samozřejmě ale v modernějším nejen zvukovém hávu. Samotný závěr mi ale dojem poněkud kazí – chápu, že BigBoss si na podobných věcech zakládá, nejednou už nějaké ty promluvy na různých nahrávkách použil, ale tady mi to přijde úsměvné. Chlapecký hlásek (Parambucha junior) nepříliš libozvučnou angličtinou vítá „Dark Majesty Satan“, ozve se potlesk, výkřik „Shut Up!“ a BigBoss vítající (v roli Satana) svého syna.
Vedle interesantních hostů je zajímavá i skutečnost, že nahrávka vznikala v několika studiích – kytary v Blackoshové Descentu, bicí a kytarová sóla v Dejanssoundu a zpěvy ve Shaarku, zahraniční hosté pochopitelně nahrávali ve studiích ve své domovině. Vše dohromady smíchali v Dejanssoundu pod producentskou taktovkou Ashoka a BigBosse a zvuk je výborný. O titulní stranu bookletu se postaral Erik z WATAIN a k tématu desky (názvy skladeb snad hovoří jasně...) sedne jako ulitý.
Koukám, že je tohle představení novinky ROOT dlouhé až až, takže to uzavřu s tím, že příznivci staré tvorby kapely budou jásat, rýpalové budou mlít cosi o zamrzlosti kdesi v minulosti a fanoušci epického období reprezentovaného opusem The Book si budou stýskat po melodiích a čistém zpěvu. Ale jak jsem napsal v úvodu – ROOT už nemusí nikomu nic dokazovat a nahrát si můžou to, co je zrovna baví. Teď dostali chuť na flák starý dobrý rachoty, příště (doufám, že to nebude trvat čtyři roky jako od poslední nahrávky) se třeba pustí jinam.
Seznam skladeb:
Čas: 43:35
ROZHOVOR
www.rootan.net
www.agoniarecords.com
Dnes jsou ROOT mezinárodně etablovanou kapelou, které k ještě většímu prosazení se možná chyběl zahraniční vydavatel. Ne, že by české labely nedělaly svou práci dobře, ale celosvětová distribuce chyběla. To by měla změnit nová vydavatelská společnost, polská Agonia, která má ve světě dobré jméno a ROOT by si jejím prostřednictvím mohli pozici vylepšit. Samozřejmě za předpokladu, že přijdou s materiálem, který bude mít co říci.
Jak bylo naznačeno v prvním odstavci, ROOT tentokrát sázejí na syrovost a slova „old school“ k „Satanovu odkazu“ sedí dokonale. Devatero černých songů uvozuje trochu kontroverzní intro, u kterého to podle mého názoru BigBoss přehnal s délkou. Pětiminutové recitování a šeptání za doprovodu klavírních tónů (hostující Marek Pala) a něčeho, co připomíná šumění větru, je zbytečně natahované a ve výsledku (alespoň tedy v mém případě) působí kontraproduktivním dojmem – přiznám se, že při opakovaných posleších jsem postupně poslech „I n t r o p r i n c i p i a“ zkracoval, až jsem ho normálně začal přeskakovat.
In Nomine Satanas! Známé sousloví, které nejedna blackmetalová kapela použila jako svůj manifest – ale ne každé to člověk věřil tak, jako ROOT. U nich je to jasné, kořeny mají v satanistické filozofii nepochybně, a i když se časem od těchto témat odvrátili, vždycky své kořeny ctili. A když BigBoss spustí „Moje krev vaří, proudí z těla ven, já volám také In Nomine Satanas!“, každý fanoušek rané tvorby ROOT zajásá. Jednak po létech slyší češtinu, jednak má skladba podmanivou atmosféru, umocněnou hymnickým refrénem a také hostujícími Nergalem (BEHEMOTH) a Erikem (WATAIN), kteří pomohli s vokály. A proč čeština? Splacený dluh fanouškům, kteří prahli po pokračování „Písně pro Satana“. A ještě jednu zajímavost musím dodat – po letech si tady v závěru na bicí zabouchal BigBoss.
Autorství songů si mezi sebe spravedlivě (sportovní terminologií 4:4; nepočítám intro) rozdělili BigBoss s Igorrem, jen jedinou skladbou přispěl Ashok – ale podle mě to je trochu nepřesné. Možná se pletu, ale některé kytarové orgie v „Legacy of Ancestors“, jejímž autorem je Igorr, mi přijdou typicky Ashokovské (úsměv). Každopádně jde o hodně členitou skladbu plnou kytarových parádiček, nikoliv ale na úkor spádu – budu se ještě několikrát opakovat, ale i tahle pecka by měla skončit v koncertním setu. Revenge of Hell se rozjíždí pozvolna, BigBoss zpívá sofistikovaněji (doposud víceméně jen „řval“), kytary střídají syrový ústřední riff s dalšími skvostnými sóly a také basa se tady dostává hodně do popředí. A to ještě není vše – překvapivý je hlavně závěr skladby, který obstarává Igorr s akustickou kytarou. Jediná Ashokova věc Darksome Prophet je překvapivě velmi tvrdá a rychlá, od samého začátku jde o černěkovovou řezničinu s dusotem bicích (Pavel PaulDread Kubát už se aklimatizoval), ostře řezanými kytarami a BigBossovým variabilním řevem, který v nejvypjatějších okamžicích přechází v čistě pěný chorus. Strhující je ale zejména kytarová práce, tohle je opravdová lahůdka a, jak jinak, koncertní tutovka.
Blasphemerova kytara uvedená jako severská (ex-MAYHEM, AVA INFERI, AURA NOIR) a Erikovy (WATAIN) hlasivky pomáhají v Fiery Message, po předchozím nátěru o poznání pomalejší skladbě, ve které zaujmou kytary, ale nějaká nadstavba – chytlavá pasáž, snadno zapamatovatelný motiv – mi v ní chybí. Ale každý potřebuje oddechový čas. Po něm je tu další divočina, Son of Satan začíná zběsilou vichřicí, která se po pěvecké pasáži vrací v neztenčené míře. Igorrův štych přináší tři ultrapalebné a intenzivní úseky plné kytarového bzukotu (přerušené zpěvem), uprostřed pak klávesové uklidnění a závěr opět v divokém tempu.
Valivý úvod, něco mezi zpěvem a mluvením, úspornější kytarová hra i jednodušší bicí, o to výraznější baskytara, operní zpěv, zvukové experimenty, valivý závěr – to je His Coming, další na naposlouchání těžší kompozice. Vcelku pochopitelně následuje další vypalovačka, v Greetings From The Abyss opět čaruje Ashokova kytara, bicí jedou jednoduchou lajnu (až je to podmanivé) a najednou... se objevuje Nergalův vokál v pasáži, která evokuje Hřbitov! Nevím, jestli je to záměr, nebo jestli to tak slyším jen já... muzikanti určitě řeknou, že je to jinak, ale já to tam slyším (úsměv). Závěrečnou The Apocalypse uvozuje španělka a po ní se valí z beden staroškolský black´n´roll odkazující k předchůdcům ROOT, samozřejmě ale v modernějším nejen zvukovém hávu. Samotný závěr mi ale dojem poněkud kazí – chápu, že BigBoss si na podobných věcech zakládá, nejednou už nějaké ty promluvy na různých nahrávkách použil, ale tady mi to přijde úsměvné. Chlapecký hlásek (Parambucha junior) nepříliš libozvučnou angličtinou vítá „Dark Majesty Satan“, ozve se potlesk, výkřik „Shut Up!“ a BigBoss vítající (v roli Satana) svého syna.
Vedle interesantních hostů je zajímavá i skutečnost, že nahrávka vznikala v několika studiích – kytary v Blackoshové Descentu, bicí a kytarová sóla v Dejanssoundu a zpěvy ve Shaarku, zahraniční hosté pochopitelně nahrávali ve studiích ve své domovině. Vše dohromady smíchali v Dejanssoundu pod producentskou taktovkou Ashoka a BigBosse a zvuk je výborný. O titulní stranu bookletu se postaral Erik z WATAIN a k tématu desky (názvy skladeb snad hovoří jasně...) sedne jako ulitý.
Koukám, že je tohle představení novinky ROOT dlouhé až až, takže to uzavřu s tím, že příznivci staré tvorby kapely budou jásat, rýpalové budou mlít cosi o zamrzlosti kdesi v minulosti a fanoušci epického období reprezentovaného opusem The Book si budou stýskat po melodiích a čistém zpěvu. Ale jak jsem napsal v úvodu – ROOT už nemusí nikomu nic dokazovat a nahrát si můžou to, co je zrovna baví. Teď dostali chuť na flák starý dobrý rachoty, příště (doufám, že to nebude trvat čtyři roky jako od poslední nahrávky) se třeba pustí jinam.
Seznam skladeb:
- I n t r o p r i n c i p i o
- In Nomine Satanas
- Legacy of Ancestors
- Revenge of Hell
- Darksome Prophet
- Fiery Message
- Son of Satan
- His Coming
- Greetings From The Abyss
- The Apocalypse
Čas: 43:35
ROZHOVOR
www.rootan.net
www.agoniarecords.com
