BRUTAL ASSAULT 2011, vol.16 – den nultý

Letošní Brutal začal... katastrofálně. Dorazili jsme s Ignorem před čtvrtou s tím, že vyřídíme akreditaci (Ignor), vezmeme si pásek na ruku (já) a půjdeme se ubytovat. Jenže... zatímco na webu se psalo, že areál se otevírá ve tři odpoledne, “skutek utek...” Brána areálu se otevřela po čtvrté, ve chvíli, kdy před ní stály davy lidí. Nu což, vyřídila se akre a šlo se na ubytovnu s tím, že za dvě hodiny fronta opadne a v pohodě se dostaneme dovnitř. Ouha, kdeže. Jsme přece v Čechách, takže pro nějakých pět tisíc lidí bylo otevřeno jedno okno, ve kterém probíhala kontrola vstupenek, jestli nejsou padělané... Stál jsem skoro tři hodiny, než jsem se k oknu prokousal, se mnou spousta nasraných lidí... Chtěl jsem stihnout Stíny, Čad a Gride... A viděl jsem HOVNO! Nezvládnuté, amatérské... bordel a šlendrián. Další radost spoustě lidí působila zpráva, že na kelímky se platí záloha. On to na první pohled není špatný nápad - málokdo bude kelímek s pivem házet do davu, když za něj zaplatil 30 Kč, málokdo jej odhodí na zem... Ale... vrátit jej lze jen 4x za celý fest. Takže nezbývá, než nosit kelímek celý den někde po kapsách, nebo si koupit speciální šnůrku na krk, do které lze kelímek uchytit. Taky pěkná blbost... (Johan)

Se vším souhlas, zálohované kelímky jsou jednoznačně úspora nákladů na staně pořadatele, protože náklady na odvoz odpadu jsou vysoké, tudíž úspora pořadatele je v řádu stovek tisíc Kč. (Márty)

ČAD byla sázka na jistotu, kterou jsem si náležitě užil a se mnou solidně zaplněný plácek před pódiem. Spousta hrozičů zpívalo spolu s kytarovým zpěvákem a žádalo si své oblíbené songy. Za naprosto perfektního zvuku zazněli trochu modernější a tvrdší Motorhead, takže dál už prostě psát nemusim. Třešničkou na dortu byla velice sexy se pohupující basačka. Roztoužené oči tvrdých hochů pod podiem zářily pouze jednim přáním. (Corbow)

STÍNY PLAMENŮ razili své stoky pod vedením Lorda Morbivoda... i když, postup byl obtížný i pro tak zkušeného mistra. Nicméně i tady si fanoušci mohli vychutnat kanální serenády v podařeném zvuku. Kapela je posílena o kytaristu Lorda Opata a zní jako velice kompaktni old school družina. Hudebně se nedá čekat žádný zázrak, ale atmosféra a texty, kdy bylo Morbivodovi obzvláště dobře rozumět, dokázaly mrazit až do morku kostí. (Corbow)

Druhou polovinu českého večera otevírají staří známí jihočeští GRIDE. Ty jsem nedávno vychvaloval, jak že jim to šlo na OEF. I tady zahráli výborně, playlist obsahoval věci jak z minulé desky Horizont událostí tak z novinkové Záškuby chaosu, která mi přijde ještě o chlup promakanější. Co ale nezachrání skvělá muzika ani dobrá pódiová prezentace (Iny se opravdu snažil), je to, že kapely typu Gride na takovéhle velké pódium tak úplně nepatří. Je to prostě muzika do klubu, tady přes koridor chybí onen pověstný face to face kontakt. Ale i tak to byla precizně zvládnutá práce a ujištění v tom, že Gride prostě jedou. (Coornelus)

SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY ve slušivých oblečcích vsadili na nový materiál, což některým staromilcům nebylo úplně po chuti - kolem mne se ozývaly hlasy volající po anglicky pěných skladbách. Ale není divu, že se hrálo hlavně v češtině - kapela propaguje nové album Návaz, takže se hrálo hlavně z něj - Zlatohlav, Dva stíny mám, Skryj hlavu do dlaní, Pramen co ví, Slava. Staromilce potěšila I Would Dance, pohany Pohanská a všechny ostatní Tváří v tvář... “Sajlenti” odehráli přesvědčivě, absenci baskytaristy nahradil playback, stejně jako cimbál. Kapela na pódiu působila profi dojmem, lidí na place bylo nečekaně hodně, takže vládla spokojenost. (Johan)

Tak tolik Johan a je pravda, že nekecá. Mně osobně ze začátku SSOGE bavili moc, až jsem se sám divil, protože preferuji Staňkovu éru. Každopádně to bylo vystoupení světové úrovně a to o to víc zamrzí, to že hráli ve středu v rámci zahřívací party. Tady si dovolím malé zamyšlení. Co by se stalo, kdyby zrovna SSOGE vystoupili např. ve čtvrtek v šest odpoledne? Poslední deska sklízí samé kladné ohlasy, navíc vyšla u remonovaných Seasons of Mist, tak v čem je problém? Mě osobně, Johana také, to dost mrzí. Navíc když si vezmu kolik béčkových zahraničních spolků letos na BA vystupuje... ale dost lamentování, vystoupení to bylo kvalitní. (Coornelus)

Od HERMAFRODIT jsem nevěděl co čekat, nedávno vyšlé album jsem ještě neslyšel ale jen z ukázek na BZ bylo jasné, že se tady už o žádný grind sypec nejedná. Ze začátku jsme kolektivně nechápali co že se to děje. Fungující kapela s mozkem Hermafrodit Tomášem, který ovšem působil zmatečným dojmem. Ke každému songu přidal komentář a to se musel člověk sakra soustředit aby mu rozuměl, netuším jestli za to může nějaká vada řeči nebo něco jiného, ale potud dejme tomu. Nejblbější ale bylo, že texty četl z papíru, což vypadalo nejdříve dost komicky, ale postupem času to už bylo dost trapné. Celý set byl sestaven z věcí s posledního alba, takže jak sám Tomáš řekl hned na úvod, tady žádná fekal party nebude, tudíž pamětníci byli jistě zklamáni. Novější tvorba se pohybuje na pomezí tvrdšího HC s grindovým řevem, kapela hrála pěkně, ale ne úplně se mi zdál zvuk kytary, naopak se mi líbila hra basáka, který často dokázal zahrát pěkné funky (úsměv). (Coornelus)

A je tu poslední kapela večera a to pořádná bruska PSYCHOTIC DESPAIR, co na ně říct... Asi takhle, mám je rád (úsměv). Promakaná death/grind záležitost se skvělým zpěvákem Lubošem. Průřez tvorby z jejich dvou vydaných alb byl poměrně intenzivní, i se vytvořil pořádný kotel. Zamrzel mě jen zvuk, kdy byla Adriánova basa téměř neslyšitelná, což znalci “psychotiků” mohou jen potvrdit, jaká že je to škoda, protože u nich je to nástroj nejen do počtu. Stejně jak u Gride si je ale radši nechám líbit v klubu, ale nemůžu říct, že by to zde bylo špatné, šmakovali mi i tady. (Coornelus)

Pokračování...