Tři tuzemské kapely ve společnosti jedné srbské korzovaly začátkem dubna republikou. Po Brnu, Ostravě (report zde), Praze, Aši a Plzni doputovaly i do Volyně, kam dorazila zhruba padesátka platících. Proti nedávnému křestu alba Avengeru tedy přesně třetina fanoušků... přesto nebyla atmosféra nikterak chladná, naopak, většinu kapel podpořila skupinka pařmenů – a o co byla skromnější, o to „veselejší“.
Na volyňské štaci doplnila kvartet stálých členů pelotonu strakonická partička BEHIND THE CEMETERY WALL. Dvě pětiny sestavy BTCW tvoří slečny – a světe div se, hrají v kapele prim. Mladinká baskytaristka si s tlustými dráty rozumí jako ostřílený matador a maličká Karolína za mikrofonem překvapila všechny přítomné hlasem, za který by se nemusel stydět metrákový chlap. Její řev do okolního rambajzu na pomezí grindu a thrash metalu skvěle zapadal – a za pečlivé frázování palec nahoru. Samozřejmě, že ani tři pánové nepůsobili v roli statistů, hlavně bubeník, který tluče sotva půl roku, zaslouží pochvalu. Na úvod večera překvapivě zajímavé vystoupení.
ASGARD se ve Volyni objevili po dlouhých šesti letech (v roce 2004 si zahráli na památném Open Hell Festu). Kapela loni prošla rozsáhlou personální přestavbou, vedle Míry Horejska, který kapelu v roce 1987 (!!!) spoluzakládal, a Paramby, který to v Asgard také válí nějaký ten pátek, se objevila mladá krev. Nová sestava se podepsala pod album Zlověstné časy, jež vyšlo před pár dny a z kterého zazněly i nějaké skladby. Brňáci sáhli taky po králi Stachovi a jejich vystoupení oživoval mile připitý Míra, který během setu stihl i návštěvu WC (smích). Nová tvář Asgard je mi milejší než někdejší staroškolský heavy black – v současné době vyznívá produkce jako mix black a thrash metalu.
To PANYCHIDA je ve Volyni jako doma. Při již zmíněném křestu cédesa Avengeru loni v říjnu v jejích řadách debutoval zpěvák Vlčák a půlrok v řadách kapely mu přišel náramně k duhu, zlepšení po všech směrech bylo evidentní. Panychida sázela hlavně prověřené fláky z alba Paganized, pohanské melodie s folkovými elementy se střídaly s blackovými motivy a paganized metal Panychidy mě bavil, ostatně jako vždy. Závěr patřil skladbě O orilě I Zmiji, která je nazpívána staroslověnsky a brzy se objeví na již nahraném novém albu.
MAY RESULT jsou v Čechách známým pojmem, v roce 2002 si taky brnkli na OHF. Personální propojení s další zavedenou srbskou kapelou The Stone je všeobecně známé, méně možná fakt, že May Result nehrají špinavý black metal, ale mnohem sofistikovanější fůzi blacku a deathu s klávesami – kapela svou tvorbu označuje jako „Serbian metal of black death“. Hned úvod vystoupení pomalované kapely stál za to – zpěvák do přihlížejících vmetl šedý prach, kterým měl vyzdobené i oblečení. Srbové pak nabídli hodně zajímavé vystoupení zakončené coverem Impaled Nazarene.
Honza na začátku setu AVENGER varoval přední řady, že by je mohla potkat nemilá událost (smích). Propařené tour se lehce podepsalo na stabilitě jeho žaludku a na plac vylezl jen s velkým sebezapřením, jak mu bylo zle... Ale tahle lehká zdravotní indispozice se na setu Avenger vůbec nepodepsala, právě naopak, když pánové dohráli, uslyšel Honza i kacířská slova, že odteď by měl hrát a řvát, jen když mu je blbě (úsměv). Nedá se nic dělat, Avenger před domácím publikem triumfovali. Rituál hněvu nebo Radost z beznaděje doslova hypnotizovaly všechny přihlížející a nepočetný kotel se postaral o luxusní atmosféru. Bicí jely z playbacku, ale oko divákovo nebylo ošizeno o vizuální dojem, protože vzadu trůnily dva tympány, do kterých Jarda řezal o sto šest – škoda, že zpočátku byl jejich zvuk trochu moc nahlas a údery působily trochu rušivě. Vše se ale postupem času usadilo a i Avenger se dostalo výborného zvuku, stejně jako všem předešlým skupinám.
Na volyňské štaci doplnila kvartet stálých členů pelotonu strakonická partička BEHIND THE CEMETERY WALL. Dvě pětiny sestavy BTCW tvoří slečny – a světe div se, hrají v kapele prim. Mladinká baskytaristka si s tlustými dráty rozumí jako ostřílený matador a maličká Karolína za mikrofonem překvapila všechny přítomné hlasem, za který by se nemusel stydět metrákový chlap. Její řev do okolního rambajzu na pomezí grindu a thrash metalu skvěle zapadal – a za pečlivé frázování palec nahoru. Samozřejmě, že ani tři pánové nepůsobili v roli statistů, hlavně bubeník, který tluče sotva půl roku, zaslouží pochvalu. Na úvod večera překvapivě zajímavé vystoupení.
ASGARD se ve Volyni objevili po dlouhých šesti letech (v roce 2004 si zahráli na památném Open Hell Festu). Kapela loni prošla rozsáhlou personální přestavbou, vedle Míry Horejska, který kapelu v roce 1987 (!!!) spoluzakládal, a Paramby, který to v Asgard také válí nějaký ten pátek, se objevila mladá krev. Nová sestava se podepsala pod album Zlověstné časy, jež vyšlo před pár dny a z kterého zazněly i nějaké skladby. Brňáci sáhli taky po králi Stachovi a jejich vystoupení oživoval mile připitý Míra, který během setu stihl i návštěvu WC (smích). Nová tvář Asgard je mi milejší než někdejší staroškolský heavy black – v současné době vyznívá produkce jako mix black a thrash metalu.
To PANYCHIDA je ve Volyni jako doma. Při již zmíněném křestu cédesa Avengeru loni v říjnu v jejích řadách debutoval zpěvák Vlčák a půlrok v řadách kapely mu přišel náramně k duhu, zlepšení po všech směrech bylo evidentní. Panychida sázela hlavně prověřené fláky z alba Paganized, pohanské melodie s folkovými elementy se střídaly s blackovými motivy a paganized metal Panychidy mě bavil, ostatně jako vždy. Závěr patřil skladbě O orilě I Zmiji, která je nazpívána staroslověnsky a brzy se objeví na již nahraném novém albu.
MAY RESULT jsou v Čechách známým pojmem, v roce 2002 si taky brnkli na OHF. Personální propojení s další zavedenou srbskou kapelou The Stone je všeobecně známé, méně možná fakt, že May Result nehrají špinavý black metal, ale mnohem sofistikovanější fůzi blacku a deathu s klávesami – kapela svou tvorbu označuje jako „Serbian metal of black death“. Hned úvod vystoupení pomalované kapely stál za to – zpěvák do přihlížejících vmetl šedý prach, kterým měl vyzdobené i oblečení. Srbové pak nabídli hodně zajímavé vystoupení zakončené coverem Impaled Nazarene.
Honza na začátku setu AVENGER varoval přední řady, že by je mohla potkat nemilá událost (smích). Propařené tour se lehce podepsalo na stabilitě jeho žaludku a na plac vylezl jen s velkým sebezapřením, jak mu bylo zle... Ale tahle lehká zdravotní indispozice se na setu Avenger vůbec nepodepsala, právě naopak, když pánové dohráli, uslyšel Honza i kacířská slova, že odteď by měl hrát a řvát, jen když mu je blbě (úsměv). Nedá se nic dělat, Avenger před domácím publikem triumfovali. Rituál hněvu nebo Radost z beznaděje doslova hypnotizovaly všechny přihlížející a nepočetný kotel se postaral o luxusní atmosféru. Bicí jely z playbacku, ale oko divákovo nebylo ošizeno o vizuální dojem, protože vzadu trůnily dva tympány, do kterých Jarda řezal o sto šest – škoda, že zpočátku byl jejich zvuk trochu moc nahlas a údery působily trochu rušivě. Vše se ale postupem času usadilo a i Avenger se dostalo výborného zvuku, stejně jako všem předešlým skupinám.
