Hloučky především -náctiletých už od tramvaje a shluk kolem vchodu do Incheba Arény (Malá sportovní hala) dávaly najevo, že jsou Billy Talent momentálně hodně v kurzu. Nemálo fandů dnes jistě poznává i tvorbu hostů Anti-Flag, což vlastně následně dokázali uvnitř, tudíž v důsledku popularity obou interpretů nebyl z tří čtvrtin zaplněný prostor k nečekanému podivu. Pakliže by sestoupili i přihlížející z patra, spodní část by byla určitě narvaná k prasknutí. Není se pak čemu divit, když vám přechází mráz po zádech s každým jekem a pískotem davu, zahýbe-li se kdejaký bedňák na pódiu. Ve světle reflektorů ironizující orel v obleku v zádi a zvyšující se teplota. Tolik k začátku.
Anti-Flag se daří vpád na jedničku. Již čtvrtou v pořadí „The Bright Lights Of America“ rozdovádějí komplet celou masu, aby i v následujících minutách rozdávali radost svými street punkovými hymnami. Energické vystoupení nabírá na intenzitě každou roznožkou, skočkou, samozřejmě šťavnatou muzikou a hromadnými zpěvy. Výbornému zvuku a mírnému, leč účinnému osvětlení nelze nic vyčíst. U Billy Talent mne naopak pěkně štvaly dva sloupové stojany s halogenovými reflektory. Během setu Anti-Flag jsme se dočkali min. tří překvapení: Když nějaká osoba vpředu omdlela, kluci přestali hrát a pohotově kontrolovali situaci. Vzkřišujícím asistovali oba zpěváci - Justin a basák Chris, který spěchal na pomoc s láhví vody. Vzápětí se ozvala pěkná rána. Neviděl jsem za sloup konstrukce pódia, ale nejspíš spadlo nějaké kombo. V jedné chvíli kluci poprosili česky mluvícího přítele, aby řekl pár slov o jejich aktivitách. Neznám jméno chlapíka, ačkoliv šlo nejspíš o někoho z politicky angažovaného fanzinu A-kontra, neboť jsem u vstupu zahlídnul stánek s podobnými tiskovinami. A že jsou Anti-Flag pankáči odnepaměti, jejich „boj“ se stále týká všeho toho marastu kolem nás, o čemž nás uvědomily i ústa mluvčího. Zdali měl tento krok efektivní dopad, nelze zcela posoudit, přestože dav zatleskal a zahučel. Anti-Flag v podstatě prezentovali především novou desku - zazněla mimo jiné odpichovka „Spit In The Face“ nebo přemýšlivá „The Smartest Bomb“ -, ale dostalo se i na starší fláky, např. parádní „Die For The Government“ - akorát tak na pořádný singalong. V jedné písničce si s kluky zapěl i Ben Kowalewicz – zpěvák Billy Talent, jimž Anti-Flag připravili doslova žhavou půdu pod nohama.
Atmosféra se dala takřka krájet, proto si mohli Billy Talent takřka spokojeně pohvizdovat. S prvním flákem dostali fandy tam, kam je nejspíš chtěli mít – u vytžení, a pak už je nenechali vydechnout až do konce. Přehrávali obě desky, což znamená sypat hity z rukávu asi hodinu v kuse. Jejich energické punkovky šmrnclé popovým aranžmá lidičky bavily. Skákalo se, tancovalo, zpívalo… Ben svým charismatickým hlasem učaroval i živě. A nejen on, i hudebníci odvedli naprosto profesionální práci. Zvuk se po celý večer nezkazil; nebýt těch oslepujících reflektorů, nebylo by vystoupení Billy Talent co vyčíst. Padlo i na novinku z připravovaného alba, u které vokálně vypomáhaly obě hrdla Anti-Flag: Justinovo i Chrisovo. K stupňujícímu se veselí přispělo i Benovo vyptávání na ekvivalentní výrazy k „love“ a „slut“, z něhož vylezlo zapovězení další písničky, která vypovídala o „láska“ and „kurva“, a pádilo se dál. Koncert gradoval a po celou dobu vábil rozostřeně slušivým živým kabátkem známých skladeb, energickým samospádem a chytlavou vášní. Výkon kapely zcela odpovídal poptávce platících. Show nestrhávala ovšem jen rychlými skladbami, Billy Talent zalahodili taktéž úžasnými ploužáky „Surrender“ a „Pins and Needles“. V těchto chvílích si člověk naprosto uvědomil, jak talentovaným a inspirujícím tělesem tito Kanaďané vlastně jsou.
Vzrušující koncertní tažení dvou punk rockových špiček dospělo konce a skoro to nestačilo. Přídavek si Billy Talent neodpustili, jenže když čas tak rychle utíká, zdá se vše příliš krátké. Přec fanoušci odcházeli spokojení – a není se čemu divit, neboť hudební náplň večera nezklamala, neuhnula ani o píď a rovnou převálcovala všední šeď. Vymazlená akce, páni z Conspiracy. Jen tak dál!
