METALFEST OPEN AIR 2019 – den druhý

Druhý festivalový den jsme už k desáté hodině opět na značkách, ale začátek s přívalem fans je pozvolnější. I přesto, že předchozí den sprchlo, tak pátek byl na sluníčku horký a já jsem musel přehodnotit situaci a vzhledem k tomu, že má být ještě větší horko, tak jsem usoudil, že je potřeba mazat nejen vnitřně.

Po povinné přípravě lavic k sezení a donesení občerstvení z nápojových stánků se na pódium sešikovali GATE CRASHER z Brna. Druhý den začíná velmi dobře. Melodická rocková hudba s říznou kytarou, do které příjemně na sólovější notu zabublá basa. Mezi starší kusy muzikanti vložili i nový song „Bestie", který by se měl co nevidět objevit na novém albu. Kdyby takto rytmicky sehranná kapela uzavírala páteční večer, tak nemám žádných námitek. (úsměv)

FORREST JUMP z Bučovic takový drive jako jejich moravští sousedé neměli. Ačkoli se prezentují jako crossoverová metalová směska, tak jsem ten pocit neměl. Hudba se jevila jednotvárně a opět, jako u některých včerejších kapel, byl zvuk slabší, poměrně potichu a tím pádem jsem povinně odsledoval jejich vystoupení bez větších emocí.

Začíná být horko a tak volím cestu do nedalekých destinací ke stánkům s občerstvením a merchem. Během bloumání po areálu slyším housličky s kombinací elektro samplů s corovějšími rytmy. Švédské IMMINENCE poslouchám opět jen na jedno ucho, protože k tomu druhému opět nedoléhalo nic. Asi již nedoslýchám, protože opět nepociťuji žádnou energii. Hudebně mě pánové přesvědčili až ve chvíli, kdy vypustili samply a metalcorovou řežbu sem tam prokládali jen samotnými houslemi. Hudba nabyla na razanci a v kotli to bylo také znát. Circle pit a plavci. Zpěvák obsluhoval nejen housličky, ale ležérně střídal civilní melodický vokál s corovým řevem. Konec dobrý, vše dobré.

Italští folkmetalisté ELVENKING mě bavili od A do Z. Pomalé pasáže střídaly ty živelnější a rychlejší. Do popředí se draly opět housličky, ale tady bylo víc než jasné, že sem patří. A když utichly, tak se ukázaly hbité prsty kytaristů a o energická sóla nebyla nouze. Skočnou náladu doplňoval nejen melodický zpěv, ale i ten sborový. Barevný a zároveň rychlý pagan metal přiváděl do varu už docela slušně zaplněny areál amfiteátru na Lochotíně.

Vře to i na otevřeném slunci, utíkám se skropit vodou. Hasiči pravidelně mezi přestavbami mají také své představení a myslím, že to má někdy větší úspěch než samotní vystupující. (úsměv) Zůstávám u pódia, protože si myslím, hudba multiinstrumentalisty řeckého původu z kapely FIREWIND mě bude určitě bavit. A udělal jsem dobře. Gus G. je doslova kytarový mág. Na pódiu exceloval a předvedl nejen svou tvorbu, ale vyniknul i s dvěma štychy slavnějších kolegů. Přičemž to nebyly jen tak kdejaké skladby, ale takové, kde na povrch vypluje um mistra kytary. V prvním případě to byla „Cold Sweat" z dílny THIN LIZZY a tou druhou byla skvělá „Money for Nothing" od DIRE STRAITS. Ale nejen zde předváděl Gus své umění, jeho hbité prsty vykouzlily krásné tóny v rychlé skladbě „Fearles“ a nádherné instrumentálce „Force Majeure". Gus samozřejmě na pódiu nebyl sám a rytmická sekce zde plnila víc než důležitou úlohu, která kytarové hře perfektně držela mantinely a hudba takto dostala řádnou a hutnou metalovou energii. Baskytarista Dennis Ward se držel i mikrofonu a po vokální stránce připomínal zastřený hlas Lemmyho. Smyslná hudba, kterou jsem si vychutnal plnými doušky.

Ne, to ne. BEAST IN BLACK. Chytlavé diskotékové heavy (metalové?) melodie upoutaly kdekoho. A já jsem se těšil, že přijde Michal David... A když jsem za mnou zaslechl, cituji „finský Ein Kessel Buntes", tak jsem věděl, že jsem na správném místě... A ten sweet hlas... 
„Baby, baby tell me more of your lies...." Zkušenost, nezkušenost... ale...

S touto kapelou se mi vrátila metalová nálada. Víc než nálada, radost z hudby. A se stylem melodického metalu ještě navíc povznesená nálada. Profesionální hudební preciznost. Melodie šla ruka v ruce s harmonii. STRATOVARIUS jsou jednoduše sama dokonalost... Klobouk dolů, Timo Kotipelto mě bavil. A nejen mě. Skladby jako „Destiny" a „Black Diamond" roztleskaly celý lochotínský amfiteátr. A to nemluvě o závěrečně hitovce, kdy „Hunting High and Low" zpívala již celá Plzeň. Ano, celá Plzeň. (úsměv)

Jednou jsem někde v recenzi poznamenal, že tuto kapelu moc nevyhledávám a štěkavý vokál Daniho Filtha moc nemusím, ale proč to nezkusit na živo a symfonické blackmetalisty CRADLE OF FILTH si vyslechnout. A nakonec jsem byl zvědavý na kytaristu Ashoka a samozřejmě na bicmena Marthuse. A taky jsem udělal dobře. Po první skladbě se sice bubeníkovi nevyhnuly technické problémy, ale vše bylo záhy zažehnáno a Marthusovy bicí sypaly jednu palbu za druhou. Festivalový set byl sestaven ze starší tvorby, čili ze známých skladeb, přičemž nechyběla „Nymphetamine (Fix)" a „From the Cradle to Enslave", která zakončila show naplněnou až po okraj energií. Koneckonců nevadil ani Dannyho scream, který prokládal všemi možnými kombinacemi hlasu od šepotu až po growl.

Po vystoupení jsem odcestoval opět na vršek amfiteátru a tam jsem se zdržel již po celý zbytek festu, protože se mi nechtělo již nazpět prodírat nepropustnou uličkou zpět. S panem Gambrinusem jsme společně vychutnali boje Vikingů. Neodpustím si poznámku... kladnou. Už jsem to zmiňoval: Postavte kulisy, zahrajte občas divadlo a máte vyhráno. Ale bojovníkům ze Švédska AMON AMARTH oproti jiným to na 100 % věřím. Intro, hutná aura rytmiky, řezající kytary a „The Pursuit of Vikings" rozjíždí bojovnou show. Uprostřed setu se dostaneme k novinkovému albu „Berserker", ke kterému nyní AMON AMARTH jedou turné. A tak můžeme slyšet údernou a zároveň melodickou „Crack the Sky", kterou vystřídá postarší severský metalový vichr „Legend of a Banished Man". Hrubý ale zároveň zpěvný hlas Johana Hegga vyznívá nejen v opět nové písni s bojovným tempem „Raven's Flight" a s údernou „Guardians of Asgaard" o ohně a pyrotechniku není také nouze. Kytarové eskapády nechybějí ani v závěrečné, všem známé, „Twilight of the Thunder God".

Druhý, sobotní, festivalový den oproti tomu pátečnímu, až na kapelu BEAST IN BLACK, byl o mnoho vydařenější. Tím nejvýraznějším hudebníkem byl pro mě Gus G. a mezi ty nej určitě patří AMON AMARTH, CRADLE OF FILTH a STRATOVARIUS.

ELVENKING

1. Draugen's Maelstrom
2. Swallowtail
3. Pagan Revolution
4. The One We Shall Follow
5. Elvenlegions
6. The Divided Heart
7. 3 Ways to Magick
8. Neverending Nights
9. The Loser

Gus G.

1. Burn
2. Mr. Manson
3. Don't Tread on Me
4. Letting Go
5. Cold Sweat (Thin Lizzy cover)
6. Force Majeure
7. Money for Nothing (Dire Straits cover)
8. Fearless
9. I Am the Fire
10. The Quest

STRATOVARIUS

1. Eagleheart
2. Phoenix
3. Oblivion
4. Shine in the Dark
5. SOS
6. 4000 Rainy Nights
7. Destiny
8. Black Diamond
9. The Kiss of Judas
10. Unbreakable
11. Hunting High and Low

CRADLE OF FILTH

1. Thirteen Autumns and a Widow
2. Cruelty Brought Thee Orchids
3. Beneath the Howling Stars
4. Heartbreak and Seance
5. Desire in Violent Overture
6. Nymphetamine (Fix)
7. Intro: A Bruise Upon the Silent Moon
8. The Promise of Fever
9. Saffron's Curse
10. Her Ghost in the Fog
11. From the Cradle to Enslave

AMON AMARTH

1. The Pursuit of Vikings
2. Deceiver of the Gods
3. First Kill
4. The Way of Vikings
5. Asator
6. Cry of the Black Birds
7. Crack the Sky
8. War of the Gods
9. As Loke Falls
10. Legend of a Banished Man
11. Death in Fire
12. Shield Wall
13. Raven's Flight
14. Guardians of Asgaard
15. Raise Your Horns
16. Twilight of the Thunder God

Pátek
Sobota
Neděle