2, 3, 4… pěkně nalajnované rozestupy mají MINORITY SOUND mezi svými řadovými počiny. V roce 2010 debutovali albem „Analysis“, následoval „The Explorer“ (2012) a „Drowner´s Dance“ (2015). A v roce 2019 vychází „Toxin“.
Pražští cybermetalisté zůstávají ve stáji MetalGate, ale novinku provází řada změn. Tou nejvýraznější je změna na bicí stoličce, na kterou po několika letech lenošení usedl Dharm, někdejší mlátička (nejen) POPPY SEED GRINDER nebo RETURN TO INNOCENCE. Další pak změna studia, MINORITY SOUND tentokrát zajeli k Danu Frimlovi do The Barn Studia. A pak je tu třetí okolnost, zmiňovaná i v promo textu vydavatele – osobní problémy šéfa kapely Otuse Hobsta. Jeho nákaza „toxiny“ vedla ke krizi, kterou jak známo, může vyřešit pouze „detox“. A oním detoxem se paradoxně stal „Toxin“.
Ten je zabalený do bezpochyby nejhezčího obalu, jaký dosud MINORITY SOUND měli. Dahlien odvedla dobrou práci, na titulní straně jednoduchého digipacku šikovně modifikovala kresbu Vitruviánský muž od Leonarda da Vinciho (jedny ruce navíc, ženské tělo před mužským), na přebalu i v bookletu vsadila kromě tmavé a bílé barvy na jedovatou zelenou i prostředky k nitrožilní aplikaci narkotik i léků, nechybí ani stylová fotka muzikantů a samozřejmě texty a krátké vysvětlení děje každé skladby. Vše pouze v angličtině, což mě jako vždycky štve a považuju to za diskriminaci nás hloupých, kteří angličtinou vládneme na úrovni prvoků a je pro nás obtížné všemu porozumět – copak by byl takový problém uvést u vysvětlivek i český ekvivalent? Počítám, že nemalé procento nákladu si koupí právě tuzemští fanoušci.
Nu což, takový blázen, abych si překladem lámal hlavičku, nejsem, takže nechám texty jako téma chystaného rozhovoru, případně odkáži na tiskovku labelu, v níž se uvádí, že „Toxin“ přichází s myšlenkou, že každý z nás má nějakou svou osobní drogu, s níž vede svůj vlastní zápas. Forma se může značně lišit, prožitky bývají však velmi často podobně temné, a to zejména pokud nenajdete svůj detox. Na textech Otus notně spolupracoval s Chymusem.
Hudební stránka je jako obvykle Otusovou doménou a proti předchozímu albu vnímám „Toxin“ jako výrazně tvrdší a temnější nahrávku. Hned úvodní „Deeds of Hate“ je drsná a hodně rychlá rychta, odlidštěná, postavená na ničivých rytmech a ostře řezaných kytarách, které doplňují opravdu zlé industriální zvuky a agresivní až nenávistný Guleshův řev. Takové zlo myslím ještě MINORITY SOUND nenahráli.
A v „hnusárnách“ se pokračuje i v druhé „Scarecrow“, kde zpočátku vyznívá vokál hodně odpudivě – takový nesympatický strašák, který zřejmě straší zevnitř lidské duše (inside ještě pochopím – smích), a když strašit, tak hudebně opět pěkně zostra, takřka deathmetalově v některých úsecích, v těch industriálních pak opět s využitím samých temných zvuků. Ty tam jsou orchestrace předchozího počinu a ani oddychová volnější pasáž příliš optimismu do žil nevhání, natož pak závěrečný výtrysk masakru takřka grindového, jemuž činí podklad zdánlivě nasládlá melodie – tenhle kontrast ničí psychiku spolehlivě.
Titulní skladba je proti dvěma předchozím vlastně milá věc. (úsměv) Chápu, proč ji kapela vypustila do světa jako pilotní singl, protože desku dobře reprezentuje, střídají se v ní další zlé motivy s těmi vstřícnějšími, kterých už bylo třeba, aby si člověk nezačal hledat větev a provaz. (úsměv) Gulesh pěje i čistým hlasem či šeptá, muzika se na chvíli usazuje a posluchače ukolébává, syntetické zvuky jsou světlejší a refrén má sílu, takže stačí dva tři poslechy a usadí se v podvědomí.
Což platí i o „Bipolar“, skladbě dvou tváří (jak jinak, když se jmenuje…), stejně jako to je s nemocí, o níž pojednává (bipolární porucha). Takže se střídají vzletné veselé „disko hrátky“ s depresivními ataky, a paradoxně zrovna tady si všímám nejen umělých zvuků, ale i docela výrazné baskytary, zvuku kytar i bicích. MINORITY SOUND opět spolupracovali s Romem di Priscem, který z tuzemských náběrů vytáhl přesně to, co bylo vždycky třeba. Často jsem lovil jednotlivé zvuky nebo tóny, abych si je vysosal, aniž bych skladbu vnímal jako celek, což možná není optimální způsob poslechu, ale i na ten tradiční samozřejmě došlo. A mně při něm došlo, že se povedlo album nepřeplácat zbytečnostmi, že těch zvuků se mezi kytarami motá tak akorát, aby nechaly běžné nástroje hrát, aby se skladby dobře poslouchaly a aby i při několikátém poslechu člověk něco objevil, co dosud opomíjel. Což je pro kapelu určitě dobré vysvědčení.
Dobré vysvědčení si zaslouží i druhá polovina alba, kterou vezmu zkrátka. „Sunlight...“ je na můj vkus trochu rozplizlý, nebo lépe řečeno místy zbytečně natahovaný; chápu, že muzika souvisí s textem, ale na mě ony oddychové (zasněné, ambinetně laděné) pasáže nefungují. „Love & Mayhem“, další kontrasty, strojová tempa, klavírní linky, zlomy mezi kytarovými stěnami a synťáky, „Disconnected Sympathy“ je zdánlivě „hodnější“ skladba, ale opět platí, že se pořád něco děje; zastavím se u vokálů, které jsou opět o level výš než na předchozí nahrávce, Gulesh se dokáže převtělovat ze zvířete v miláčka, a ani ty zvířecí polohy nejsou na jedno brdo; myslím, že ve studiu se vokálům věnovalo hodně pozornosti. Závěrečná „Empty Sands“ je vkusným ukončením rozevláté placky, takový umírněnější dojezd určený k zastavení se, oddychnutí od předchozích divočin, s doomovou atmosférou, (nejen) civilním zpěvem.
Asi je na místě shrnutí, které si ale ten, kdo četl pozorně, dokáže představit. Nové album MINORITY SOUND je dosavadním vrcholem pražské kapely, po divočině „Drowner´s Dance“ se Otus a spol. jakoby usadili, přehodili výhybku k temnější vážnější produkci, ubrali cukru a přidali biče – schválně jsem si po několika posleších pustil předchůdce a ten rozdíl je dramatický. Z mého pohledu v tuhle chvíli k lepšímu, ale v časech vydání se mi „potápěč“ líbil taky, tak si vyberte…
Seznam skladeb:
- Deeds of Hate
- Scarecrow
- Toxin
- Bipolar
- Sunlight. Be me! Sunlight Begone!
- Love & Mayhem
- Disconnected Sympathy
- Empty Sands
Čas: 37:51
Sestava:
- Aleš Gulesh Hampl – vocals & guitars
- Otus Hobst – guitars & synths
- Petr Bláha – bass
- Tomáš Fürst – drums
www.minoritysound.com
Bandcamp
Facebook
