HROBAR – Rýchla smrť

Na každého ubožiaka na konci len rakva čaká.

Nad Tatrou sa blýska, hromy divo bijú, aneb je tu další kapela, která se vrhla na plus/minus old school thrash metal. Trio se vyhrabalo z hrobu před zhruba čtyřmi roky, na hřbitově ukradlo dvě lopaty a jeden kýbl, na jednu lopatu natáhlo slabší struny, na druhou silnější, kýbl otočilo dnem hore a začalo dělat kravál. (úsměv)

Pánové jsou samá legrace nejen v krátkém rozhovoru, tak snad nadsázku v předchozím odstavci unesou. Já zase vcelku bez následků unesu jejich produkci, která od thrash metalu přeskakuje k punku nebo crustu. Od začátku je patrné, že se tady nikdo s ničím nebude zdržovat. Kluci hrají rychle a jednoduše – v podstatě tak, jak se hrálo o pár let dříve, než se narodili. Takže v osmdesátých letech. Inspirační zdroje HROBAR rovněž přiznávají, ale i kdyby je nevyjmenovali, už při poslechu první rotyky „Hrobárina“ budou kdekomu zřejmé – SLAYER, METALLICA, OBITUARY... Během jedné minuty kapela stihne vyzpovídat hrobníka („Vieš jako zomierajú? Ako muche.“), slayerovský rozjezd, metallikovské sólo a obituarovské zahuštění a zvolnění. V poslední části songu se ukazuje, že zvuk není zrovna výstavní – dokud se hrálo jednodušeji a čitelněji, tak mi to tak nepřišlo, ale hrubá masírka zní zahuhlaně, nemá vyrovnanou hlasitost a nejspíš se na jejím vyznění podepsal nějaký technický „udělátor“. Na start dvojky je třeba si dát pozor, což při přechodu z jedné skladby k další platí obecně, protože písně na sebe často navazují bez pauzy. Při jejich množství se bez pohledu do bookletu posluchač neobejde, samozřejmě pokud chce mít jasno, který kousek zrovna poslouchá. Ne že by to musel nutně vědět, protože je to ve finále fuk. (úsměv) Všech dvacet kousků většinou fičí jako vítr, stopáž se pohybuje od jedné do dvou minut a nahrávka uteče jako voda. Místy se mihne pravěký tupa tupa metal/punk („Rešeto“), sem tam crust (že by i ČAD fungoval jako vzor?), prim ale hrají typické thrashové riffy a kvílivá sóla, kterými pánové nešetří… jen u nich mám neodbytný pocit, že už jsem je někde slyšel. (úsměv)

Zato texty, to je originál. Navzdory některým názvům je to víceméně všechno o věcech spojených s pohřebnictvím, zejména tvrdé práci kopáče hrobů. Ani ta „Zubná víla“ není o té paní, která sbírá dětské zoubky pod polštářem, ale o hrobníkovi, který je sbírá umrlcům. (úsměv) Takže je jasné, že nejde o vážné popisy toho, co se děje na hřbitovech, ale velká nadsázka a sranda. Například jak se to dělá, když je třeba pohřbít kohosi z Černobylu, nebo přerostlého nebožtíka, který se nevejde do rakve, protože pozůstalí pořídili malou rakev od Vietnamců. (úsměv) Ale podobných blbůstek je na albu spousta, takže kdo má rád černý humor, určitě se pobaví.

Na to, že jsou HROBAR v podstatě pankáči, má CD hezky zpracovaný obal. Přední stranu i jednu vnitřní zdobí sic naivní, ale úsměvné a k muzice ideálně pasující kresby s hřbitovními motivy, další jsou pak k vidění i v bookletu, v němž nechybí ani texty a vtipně podané informace o nahrávání (nahrané v márenici v Banskej Štiavnici, mixované tiež tak podobne) či děkovačka (ďakujeme susedovi hrobárovi za inšpiráciu).

Kdo si chce u muziky odpočinout a nechce řešit zvuk, instrumentální výkony nebo hloubku textů, u oficiální prvotiny HROBAR si v klidu domova podupe nožkou, pokývá hlávkou a pokud mu není cizí nadhled, přidá i úsměv.

Seznam skladeb:

1. Hrobárina
2. Do mŕtva
3. Rešeto
4. Vykopávka
5. Doktor Krompáč
6. Zubná víla
7. Tvrdá zem
8. Amen Tma
9. Drevený spacák
10. Zahrabaný s diplomom
11. Buchty na pare
12. Anča Dlaňovka
13. Kopeme
14. Čakan z Černobyľu
15. Malá rakva
16. Hrobokop
17. Brigáda
18. Na háku
19. Lopatou po hlave
20. Padla

Čas: 28:29

Sestava:

• Mišo – gitara
• Maťo – basa a krasospev
• Lukáš – bubon

ROZHOVOR

Bandcamp
Facebook

www.supug.cz