Nejbližší koncerty
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
  • 06. 05. 2024CLOAKROOM (USA, Relapse) + PANENSKÉ PLAMENY
  • 09. 05. 2024NĀV + Łūt
  • 10. 05. 2024Již dvanáctý ročník rodinného metalového festu BUGRFEST p...
LLYR

CD/LP/MC 2018, Osmose Poductions / doom/stoner metal / Brazílie

V červnových tipech jsem zmínil debut brazilské skupiny THE EVIL a protože mi eponymní album přijde hodně zajímavé a hlavně mě baví, je na řadě delší stať.

O kapele samotné příliš informací k dispozici není. Možná kdybych si dal hodně práce, zjistil bych, kde  „Well-known members from different Brazilian acts“ ještě fungují, ale ono to stejně nehraje roli – a třeba fungují v kapelách známých v Brazílii a našinci by jejich názvy stejně nic neřekly. Zato by jim mohla něco říct muzika, kterou se jedna dáma a tři pánové prezentují. Hlavně fanoušci ELECTRIC WIZARD, BLACK SABBATH a ABYSMAL GRIEF by měli zbystřit, protože kvartet se pohybuje v oblasti stoner a doom metalu, navíc to dělá atraktivně a i když jsou dnes slova o originalitě čím dál tím méně použitelná, tady v určitých aspektech obstojí.

Je ale třeba vytrvat, protože úvod je takový obyčejný, intro s operním zpěvem by mohlo uvozovat jak sympho blackové, tak melodic metalové album. Následující „About None Guilty“ se zpočátku převaluje ve sludge, zatěžkané riffy mají sice sílu parního válce, ale na druhou stranu jsou opakovány skoro do zblbnutí, chvíli bez vokálu, později se zpěvem typickým pro pradoomové či stoner kapely, prostě zhulená dáma a opar dýmu nad celou kapelou. Pro někoho třeba konečná, protože poslouchat dokola jednu pasáž s minimem oživujících prvků není žádná výhra, pro otrlé ale těch šest a půl minuty nemusí znamenat v běhu dějin až tak dlouhý časový úsek, navíc když se v druhé polovině přece jen objeví cosi jiného, byť na můj vkus ještě méně zajímavého… přesto jsem v úvodu napsal slova jako originalita, atraktivita… protože ono TO přijde. Je třeba počkat do třetí skladby „Scream“, protože v té se začínají dít věci. Po nenápadném úvodu udeří do uší riff tvrdý jako železná palice, kytara s basou brutálně brní, bicí dávkují údery tak, že atmosféra houstne, a pak začne Miss Aileen hořekovat. Pořád je to svým způsobem stoner/doom standard, než se objeví klávesy! To je panečku změna, muzika okamžitě dostává úplně jiný rozměr a nezbývá, než to začít THE EVIL žrát i s navijákem. Ty tóny jsou zlé, strašidelné, jakoby vycházely ze samotného pekla, nebo aspoň z pohřební hostiny, zpěvačka do toho kvílí operním hlasem a mně na těle regulérně naskakuje husí kůže. Navíc je to totálně hitové a návykové, takže když mi Bandcamp začne tvrdit, že bych si to měl koupit, hodlám tak učinit, ale až v létě na nějakém festivalu. A to vrchol alba ještě nezazněl. Je jím další pecka plná teatrálna, tajemna, okultna a nevím čeho ještě. Úvod „Sacrifice To The Evil One“ je jak z nějakého pokleslého hororu, ale po meziintru se rozjíždí nečekaně zamotaná muzika plná kvílivých kytar a šustících činelů, na něž navazuje čistý procítěný zpěv, aby se záhy vyloupl další návykový úsek, který, nebýt operního zpěvu, jakoby italským pohřebním umělcům ABYSMAL GRIEF vypadl z rakve. Chvíli se hraje úsporně až minimalisticky, chvíli je to zahuštěné, ale pořád se něco děje, zpěvačka už se nejspíš svíjí v extázi a muzikanti taky neví, kde jsou. Objeví se i ozvěny GHOST z období „Infestissumam “, to když zpěvandule nasadí další výraz a pěje podobně jako Papa Emeritus, a nejen to, na mysl se dere i Jex Thoth.

Dvě skladby (dohromady sedmnáct minut) stačily, abych kouzlu jihoamerické vědmy a jejích služebníků podlehl, ale nebylo by spravedlivé nechat ladem další songy. THE EVIL i v následujícím „Satanovi II“ dokáží udržet pozornost, opět jsou lehce rozevlátí a těžce při zemi, kouzelnice opět s hlasem vyvádí a kolegové taky nezůstávají stranou: bubeník řádí, kytarista sází pokroucené sólo a v pekle se začínají radit, jestli by neměli kapelu pozvat na výroční ples. (úsměv) Asi dojdou k závěru, že jo, že jim tam nadělá mnohem více paseky než všechny možné blackmetalové spolky; při „Silver Razor“ si dá Lucifer s Miss Aileen taneček kolem kotle – a počítám, že ho ta divoška utahá a to při tom ještě stihne zpívat, ječet a kvílet… Závěrečný kousek pak není žádným dojezdem, ale plnokrevnou ozvěnou BLACK SABBATH, chvílemi možná až moc okatou, ale ono to s ženským zpěvem zabírá a THE EVIL jsou navíc o poznání tajemnější než jejich idolové…

Možná někdo řekne, že THE EVIL zkompilovali to nej… z kapel uvedených v textu, ale když jim to funguje a dokáží tomu vtisknout vlastní tvář, nemám s tím problém. Naopak, poslouchám jejich debut s chutí dokola a dokola…

Seznam skladeb:

  1. Voices From The Deep (Intro)    
  2. About None Guilty
  3. Screams
  4. Sacrifice To The Evil One
  5. Satan II
  6. Silver Razor
  7. The Ancients

Čas: 46:09

Sestava:

  • Theophylactus – bass
  • Saenger – drums
  • Iossif – guitars
  • Miss Aileen – vocals

Bandcamp
Facebook

 


Zveřejněno: 07. 06. 2018
Přečteno:
3729 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

07. 06. 2018 08:21 napsal/a Coornelus
tip
Johane, dobrej tip. Občas je to až legrace, jak se to někomu moc podobá, ale celkově se to poslouchá samo. Track čtyři vládne :-)))