Tak na tohle jsem se těšil fakt jako malej kluk. MANILLA ROAD patří k mým nejoblíbenějším heavy kapelám a čertužel patří svým způsobem k těm nedoceněným. I přes nesporný přínos heavy metalu a osobitý styl se MANILLA ROAD nikdy nedokázali dostat do širšího povědomí, jako např. SAXON. Ovšem fanoušků mají Američané hodně i v Evropě, zejména v Německu, a tak jsem věřil, že i na první návštěvu Česka dojde kapelu podpořit plný klub. A stalo se. Kluci z Kreas crew potvrdili jako předkapelu trutnovskou EXORCIZPHOBII, což byla, při zoufalém nedostatku tuzemského heavy metalu, velmi dobrá volba.
Na legendární Sedmičku dorážím lehce před sedmou, potkávám podobně naladěné a natěšené kamarády a neodpustím si společnou fotku s MANILLA ROAD, kteří se potulují před klubem, kouří, popíjí, smějí se. „Jo, dneska to bude hodně osobní koncert“, pomyslím si. A taky že byl!
Ještě vylepuji plakáty a tak přicházím o úvod setu EXORCIZPHOBIE. Tuhle partu sleduji prakticky po celou dobu její existence a nikdy mě kluci nezklamali. Vlastně pamatuji všechny jejich sestavy, z té původní zbyl pouze frontman Skoří. EXORCIZPHOBIA má za sebou první delší evropské turné a hlavně na kontě novou fošnu „About Us Without Us“. Okysličená sestava působí naživo opravdu parádně, skvěle sehraně a neobyčejně uvolněně. Kluci tam začali sázet jeden nový song za druhým, a vzhledem k tomu, že nový materiál mi sedí a mám ho už pod kůží, jednotlivé songy jsem si dokázal užít. Navíc jsem si ověřil, že i naživo jsou tyto skladby silné. Nejvíc jsem si užil heavy vypalovačku „Gypsy Rock´n´Roller“, která je snad nejodlehčenější skladbou na desce. Na závěr zazněla starší věc „Something is Wrong“ a tady se musím zastavit. V porovnání s novými songy jsem se musel až smát, jak obrovský rozdíl je mezi novou a starou tvorbou. Neznat každý song kapely, tak při vší úctě řeknu, že tohle je snad cover od nějaké druholigové thrashovky. Tak moc se kapela instrumentálně posunula vpřed. Výborný koncert!
No a pak to přišlo. Bez delšího zvučení, prostě jen zapojit a jdeme vám nakopat zadky. Vidět legendární MANILLA ROAD z metrové vzdálenosti v klubu jako je Sedmička, to je k nezaplacení. Vzhledem k tomu, že jsem si už jednou z MANILLA ROAD káknul v Německu, věděl jsem, co očekávat. Jenže tady to bylo mnohem více osobní, více heavy, více srdcové. Čtveřice do nás začala pumpovat nefalšovaný heavy metal, který umí jen oni. Epický nádech každé skladby dává tvorbě MANILLA ROAD jiné rozměry. Technické pasáže střídaly rychlé a přímočaré momenty, střídání dvou vokálů dodávalo na pestrosti skladeb. Čistý a naprosto nezaměnitelný zpěv Hellroadieho skvěle doplňoval svým zastřeným hlasem Mark Shelton. Ten nasázel všechny ty legendární a nesmrtelné riffy a sóla snad ještě lépe, než je tomu na deskách. MANILLA ROAD bez výraznějších průtahů sypali z rukávu jedno eso za druhým, a tak během devadesáti minut zazněly ty největší pecky z diskografie kapely. Nechyběly tak např. songy „Open the Gates“, „Death By Hammer“, Mystification“, „Witches Brew“, „To Kill and King“, „Flaming Metal System“ a v závěru samozřejmě „Necropolis“, „Crystal Logic“ a „Dreams of Eschaton“. Snad jen na hit „Heavy Metal to the World“ se kvůli nutnému konci v deset nedostalo. Celý set odehráli borci v plném nasazení, s výborným zvukem a s úsměvem na rtech.
Na konci jsem mohl ždímat tričko a ráno jsem cestou do háku zjistil, že nemůžu mluvit. Co na tom, vždyť včera hráli MANILLA ROAD! Pro tyto okamžiky miluji koncerty, lidi kolem toho, atmosféru. Pro tyto okamžiky miluji heavy metal! MANILLA ROAD ukázali, proč tento styl v osmdesátých letech vládl všemu. Poctivý přístup i po čtyřiceti letech existence kapely, extrémní nasazení a zápal, to jsou důvody, proč heavy metal nikdy nezemře. Letos nejlepší koncert! UP THE HAMMERS!
