Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
INSANIA

Buryho fanzin Buryzone se letos dočkal dvacátého vydání, což byl jeden z důvodů, proč se Buryho zeptat na pár otázek.

Fanzin Buryzone patří mezi mé oblíbené, ať už pro jeho žánrovou pestrost nebo kvalitní rozhovory,  jako celek ho beru jako příjemné čtivo. Stejně jako číst v tomhle zinu, je fajn pokecat se zajímavým člověkem, který má co říct a jakým Bury bezesporu je. Sešlo se celkem dost otázek a jelikož Bury ví, že krátká odpověď není žádná výhra, rozpovídal se. (úsměv) Navíc k rozhovoru přizval své dva redakční kolegy a tak vznikl jeden dlouhý rozhovor.

Zdar Bury, jsem rád, že sis na mě našel čas. Jak se máš v podzimním čase?


Bury: Čuzzz Coornelusi! Sychravý podzim po nesnesitelně pekelném létě je fajn, ale je to jen takový nevyzpytatelný předvoj zimy. Už se těším na sníh a pořádný mráz.:) I když u nás na Ostravsku zima moc krásná není díky smogové situaci, kdy inverze trvá i 90 dní v roce a to pak nejde vidět na pár kroků. U nás totiž vzduch vidět jde (a dokonce se prodává v plechovkách)! Takže se zase máme na co těšit.

Jinak samozřejmě předem díky, že ses se mnou spojil kvůli rozhovoru a dal si práci s vymýšlením zajímavých otázek. Takže pojďme do nich.

Letos v červenci vyšlo dvacáté číslo tvého zinu. Jak jsi s ním spokojen a je tam něco, co tě štve a naopak něco na co jsi pyšný?

Bury: Když v létě 1997 vyšlo první číslo Buryzone zine, tak jsem určitě nijak neplánoval, že bude vycházet tak dlouho. Motto “do dvaceti let nejúspěšnější časák ve střední Evropě“ kdysi na jedněch letácích bylo spíš ze srandy.:) Takže největší spokojenost je asi s tou výdrží a každoroční periodicitou. Že vyšlo podle plánu jako každý rok na Play Fast or Don´t festival, který byl letos o něco dřív. A samozřejmě mě těší obsahová stránka. Hlavně (podle mě) hodně povedené rozhovory, i když mohly být samozřejmě ještě lepší. Ale tahle “sebekritická nespokojenost“ bude asi pořád. To bych mohl doplňující dotazy posílat donekonečna.

Pyšný jsem na obrázek na titulní straně, který úžasně nakreslil Ben (zpěvák PROF. LEFEBVRE a ALIUSTERRA - www.benitos.freepage.cz). Nikdy nechtěj vidět můj hrubý náčrt, který jsem mu poslal spolu se sáhodlouhým mailem popisujícím moje představy, jak by ti hokejisti měli stát atd. A k tomu pro inspiraci fotky, no mazec. Ale musím říct, že po pár upřesňujících a inspirujících (oboustranných) mailech a telefonátech je výsledek víc než skvělý a předčil veškerá má očekávání. Když mi ho poprvé poslal, pořád jsem si ho prohlížel, vracel se k němu, studoval jsem ho skoro celý den a pořád se nemohl nabažit. I sám Ben mi tvrdil, že ho to bavilo, protože to bylo pro něj neotřelé téma…

U dvacátého čísla je blbost se tě psát, jestli má zin stoupající tendenci. Ale zhruba od jakého čísla si nabyl dojmu, že už je to opravdu tak, jak sis to přál a zbavil si se chyb, které určitě ze začátku musely číhat na každém rohu? S čím při tvorbě zinu nejvíc bojuješ?

Bury: Když děláš zin “vystřihni a nalep“, tak se určité chaotičnosti v začátcích nevyhneš. Takže spíš šlo o ten vývoj, kdy jí ubývalo a vše dostávalo nějaký řád. V počátcích to byl psací stroj (stále ten starý Consul po babičce mám a občas ho i využiju). Ale když křemíkový věk začal nabírat na intenzitě a příspěvky už nechodily psané ručně, tak proč to ještě “předatlovat“. Později klasické dopisy vystřídaly e-maily, takže bylo jednodušší si to vytisknout. Ale přepisy z diktafonu jsem pořád cvakal přes pásku. Takže chvíli byla kombinace obojího. Až u 13. čísla to byl kompletní přechod z psacího stroje na počítač. A časem se stabilizovala i optimální velikost/druh písma, ovšem při zachování stejné cut´n´paste grafiky.

Až do 17. čísla jsem zin tisknul na kopírce (někdy se štěstím zadarmo, většinou ale v profi studiu), což postupem času bylo neúměrně drahé. Navíc jsem si domů přinesl krabici volných listů, které bylo teprve třeba zkompletovat a sešívačkou scvaknout. Kolikrát se mi stalo, že jsem odpoledne všechno dotáhl domů a měl v poledne jet s čerstvým výtiskem na festival. Představíš si to celonoční peklo, abych to stihl? Takže z těchto důvodů jsem přešel na normální tiskárnu. Hlavně z finančních, protože to vyjde asi o polovinu levněji! Jedinou nevýhodou je, že definitivní uzávěrka je asi o měsíc dřív. Protože nalepené originály musím nascannovat a poslat kamarádovi, aby je připravil pro tisk (zde záleží na jeho volném čase v přímé úměře s vidinou honoráře v podobě několika panáků). A pak je tady dodací lhůta tiskárny cca dva týdny (poprvé jsem to přivezl asi hodinu před odjezdem).

Oproti počátečnímu občasníku, který vycházel podle toho, kolik bylo materiálu a jak se mi chtělo, a tříleté pauzy (2002-05), byl dalším zlomem přechod od 11. čísla (2005) na jednoletník. Takže několik měsíců žádný stres, po Novém roce začít pracovat na aktuálních rozhovorech a na letní festivaly jít s kůží na trh.

Jen pravidelní čtenáři po těch letech ví, jestli jsem vypsanější než v začátcích. Doufám, že jo, i když určité nedostatky sám pořád cítím. Záleží na optimální pohodě a náladě něco napsat, popř. takové té lenosti. Někdy dám pět recenzí za den, jindy nezvládnu jednu konkrétní ani za pět týdnů. Živit se žurnalistikou by možná bylo fajn, ale chrlit články na počkání za jakékoliv situace bych rozhodně nezvládl.

To, co děláš, je mi blízké, jsou mi totiž sympatičtí lidé, kteří se nedrží jen jednoho kopyta a mají širší obzory. Proto mě tvůj zin zaujal. Nebráníš se punku, metalu, rocku a tak to mám rád. Přece jen být ukotvený jen v jednom žánru, mi přijde dost krátkozraké. Je jasné, že to máš podobně. Takže se teď přiznej, jakou největší „zrůdnost“ máš ve sbírce, kterou každého poctivého metalistu nebo zarytého hardcoristu nasereš? (úsměv)

Bury: Ten základ zinu je po celou dobu tak nějak stejný. Dejme tomu grindcore, od kterého je blízko jak k death metalu, tak hardcore. A pak už je to kousek k jakémukoli metalu nebo třeba crustu, punku atd. Takhle vznikne ten mix, kdy jednou převáží to, jednou ono.

Víš co, nikdy jsem nebyl jako posluchač nějak stylově vyhraněný. Na základce jsme poslouchali to, co nám přišlo pod ruku… Doteď mám kazety, kdy na jedné straně jsou nahraní RUNNING WILD a na druhé NAPALM DEATH nebo ANNIHILATOR/OBITUARY atd. Tehdy to nikdo neřešil. Speed, thrash, k tomu se nabalil death metal a grindcore, časem přišla vlna doomu, později New York hardcore. Pak jsem objevil underground a tak nějak se to začalo všechno prolínat. Přece nezačneš odsuzovat něco, co jsi nedávno poslouchal jen proto, že teď posloucháš něco jiného. Takže postupem času přišel i třeba jazz atd. Proč se omezovat, lépe řečeno ochuzovat?

Ha, “obskurností“ (pro někoho) by se určitě pár našlo.:) Může to být na vinylu třeba Sinéad O´Connor, GOGOL BORDELO, THE CURE, U2… Benny Goodman… Nebo DEPECHE MODE (v roce 2006 jsem poprvé zažil monstr koncert na stadionu Interu Bratislava a byl to jeden z nejsilnějších koncertních zážitků. Nemluvě o tom, že jim předkapely dělali SISTERS OF MERCY a SUNSHINE). Časy zášti ze základky jsou dávno pryč, takže už neplatí “černá barva, barva smrti, Depešáky metal drtí!“ nebo “Depeš patří dětem, metal hýbe světem!“:)

A na CD by se ještě našli třeba GORILAZZ, Bruce Springsteen, Iva Frülingová nebo INXS. Teď jsem si vzpomněl na kapelu NISOS, která byla poskládána kolem saxofonisty Nikose P. Kulurise (KRYŠTOF) a hrála tradiční řeckou hudbu. Nebo z dovolené v Egyptě jsem si kdysi přivezl nějakou místní kazetu.
Ale takový Karel Kryl by určitě prošel jak u metalistů, tak hardcoristů.:) Aktuálně jsem si stáhnul jeho demáč “Dopisy“ (1988), který natočil v Melbourne s kapelou a ta hudba má díky tomu úplně jiný rozměr!

Jinak oblíbenců “mimo žánr“ se najde určitě víc. Třeba BEATLES, RADIOHEAD, Sting (úžasný koncert před dvěma lety v Ostravě), DEAD CAN DANCE, David Bowie (toho asi už neuvidím), Tori Amos, TITO & TARANTULA a neskutečná spousta dalších.

Určitě se potýkáš s názory, že je Buryzone moc metalový a z druhé strany, že je moc hardcoreový. Co kromě toho, že píšeš o tom, co tě baví, na to říct?

Bury: Jak už jsem psal výše, jednou se sejde víc toho, podruhé víc něčeho jiného. Ale stylová pestrost zůstane zachována v rámci určitých mantinelů, které jsou u mě o něco širší. Tyhle názory se občas objeví, ale tak nějak v dobrém, protože většina skalních čtenářů za těch 17 let už ví, že to prostě takhle je. Ale ve finále si každý něco najde a něco ho třeba zase obohatí.

Proč být zaseknutý jen v jednom žánru. To snad ani nejde. Kdysi to bylo provázáno a nebyl problém vidět death metal, hardcore, grindcore, doom atd. na jednom pódiu. Navíc poslední roky se to zase všechno vrací. Takže i uvnitř hardcore scény spousta kapel začala oproti dřívějšku hrát metalověji. Namátkou LAHAR (sorry chlapi, ale dřív jste mě bavili víc. Ten thrash jste si měli nechat pro zábavovku RADIOLOKÁTOR), MÖRKHIMMEL, HIROSHIMA NIGHTMARE, RAPSÖD atd. Podotýkám, že všechny tyto kapely mám více či ještě více rád.:)

V posledním čísle mě zaujalo, jak si se skoro každého zpovídajícího ptal ke konci rozhovoru na hokej a jestli se nepletu, kromě Vlakina tě všichni posílali k šípku. To je tolik hudebníků antisportovců, co na ten stav říkáš? U tebe je to jak. Fanda hokeje, potom fotbalu… Hrál si někdy něco závodně?

Bury: Jo, hokej mě baví. Hlavně oproti fotbalu neexistuje mezi fanoušky ta klubová nenávist, ale spíš zdravá rivalita. Podle času zajdu na Vítkovice (když jsem psal v předchozí otázce o těch mantinelech v hudbě, tak u nás máme oproti jiným stadionům letiště. Shoda náhod?).:) Občas i na třetí nejvyšší soutěž na HC Torax Poruba. Proto ta titulka aktuálního čísla.

Nemyslím, že těch antisportovců je tolik, i když to bude určitě většina.:) Co vím, tak hokej hodně sledují např. Otto (NEEDFUL THINGS), Tom (SEE YOU IN HELL), Ondra (LYCANTHROPHY) atd. A samozřejmě Vlakin. Přes fotbal je tady zase třeba Čurby, Lecter…

Fotbal tak nějak sleduju, ale když srovnáš naši nejvyšší soutěž třeba s Ligou mistrů, tak to snad jde o dva úplně jiné sporty. Navíc mi vadí to násilí nebo rasismus. Na Bazalech jsem nebyl už spoustu let a díky chystanému stěhování a adresnému ticketingu už tam asi ani nezajdu. Jinak fandím Celtic Glasgow, a když jsem tam loni byl, tak byl neskutečný zážitek jenom sledovat zápas v místní hospodě. To bylo něco jiného než u nás, kdy každý je ten největší odborník a trenér a jen se nadává. A další týden po výhře jsou zase naopak všichni mistři.

Závodně jsem nikdy nic nedělal, jenom v dětství tak nějak za barákem. Nejdřív jsme si hráli na MS v hokeji, pak zase na Závod míru, do toho Euro ve fotbale a tak celý rok dokola. Před pár lety jsem dostal brusle a začal chodit hrát hokej. Mám komplet výstroj, jen tak v kulichu bych na led asi nešel.:) To se prostě dvacet chlapů domluví a pronajme si zimák. Je to fajn se za tu hodinu pořádně zpotit a i to pivo potom chutná jinak. Ale aktuálně nějak není čas. Jo a před pár měsíci jsem si dokonce zahrál curling! Dost mě to bavilo a chodil bych pravidelně, ale byla to akce jen na měsíc, když skončila hokejová sezóna. Škoda.

Nepřijde ti, že každého majitele tvého plátku v podstatě znáš osobně? Kolik výtisků posledního čísla šlo do světa?

Bury: Jo, za ty roky jich znám osobně spoustu a klidně ti hned z rukávu vysypu třeba 50 jmen. To je fajn, ne?:) Takže zin na festivalech distribuuju jako kamelot (s igelitkou a rumem) a každého otravuju otázkou: „Už máš nový Buryzone?“ Kupodivu to slaví úspěch.:)

Za poslední roky se náklad ustálil na 250 kusech, což si myslím, že je tak akorát. Aktuální číslo už je v podstatě pryč nebo se válí po distrech. Což má hlavní příčinu i v tom, že letos byl Play Fast před Obscene Extreme, takže jsem měl dvojnásob příležitostí se toho zbavit.

Máš nějaký limit, kolik by mělo jedno číslo mít stránek? Když to přeženu, kdyby se ti sešlo materiálu na 300 stránek, uděláš tak tlusté číslo? Mezi posledníma dvěma čísly je, co se týče počtu stránek, dost velký rozdíl.

Bury: Letos to prostě tak nějak samo narostlo, ani nevím jak. Jsem rád, že jsem si splnil jeden z cílů – překonat 100 stránek. Ale že to bude o tolik, to jsem nečekal. Je to prostě tak, že kolik materiálu se sejde, tolik vydám. Proč s tím čekat další rok. Uvidíme, co bude v příštím čísle, zatím jen tak přemýšlím, s kým udělat rozhovor, kdo v poslední době vydal zajímavou desku, kdo mě zaujal naživo, kdo se v BZ dlouho neobjevil… A někdy po Novém roce začnu vymýšlet otázky, obesílat kapely atd. Ale že by to narostlo tak brutálně, si nemyslím.

V rozhovorech umíš být i nepříjemný a umíš se ptát i na nepříjemné věci. Už si se setkal s takovými mistry, kteří by na podobné otázky nechtěli odpovídat a doporučili ti, abys rozhovor předělal?

Bury: Haha, nepříjemný… to jo, ale v dobrém slova smyslu. Chci z tázaného vymačkat maximum, aby se sám rozpovídal o určité věci. Aby neodpověděl jen čistě na to, co je v té otázce. Takže je třeba někdy použít formulaci tak, aby ho to vyhecovalo k obsáhlejší odpovědi. Občas se najde třeba nějaké kontroverznější téma, o kterém u kapely vím, znám třeba i detaily, ale je důležité se zeptat tak, aby dotazovaný odpověděl, vysvětlil. Takže většinou to i klapne podle mých představ. Co vím, tak snad akorát bubeník kapely ZPUTNIK se nechtěl vyjadřovat o své bývalé kapele VANESSA.

Kolik máš do Buryzonu momentálně přispěvatelů a jakou jim dáváš volnost? V tomhle bodě si vždy musím vzpomenout na recenze od Romana, který psal většinu gore grindů a zjevně mu tenhle styl moc nechutná.

Bury: Aktuálně jsou to Roman a.k.a. BeeSee (jinak třeba Hlasatel, Trhavina, XB-1) a Bidzi (Whiplash). V podstatě jim jen dodám pár nahrávek k recenzím a navrhnu, s kým udělat rozhovor. Na něčem se shodneme, něco zase navrhnou sami. A samozřejmě u reportů z turné je to někdo z těch kapel.

Jo, gore grind. To jsem onehdy nafasoval hromadu disků od Romana z Bizarre Leprous prod. Tak jsem to mezi nás tři spravedlivě rozdělil. Ale je fakt, že Roman se tím krutě prokousával a na toto téma nešetřil peprnými výrazy. Ale já občas taky.:) Zbytek o tom ti napíšou kluci sami.

Roman: Máš pravdu, tyhle gore já moc nemusím.  Mě fakt to štýlo, kde jeden spolkne píšťalku, druhý se dáví při žvýkání mikrofonu, bubeník hraje jeden rytmus celý život v epileptickém záchvatu a kytarista jezdí po hmatníku stejně jako večer pod dekou, moc nebaví. Do toho furt ty znělky, předělky, hlášky z filmů, kviky z prasečáku, bukkake karaoke… Ale tzv. old school grind, to zase můžu, tohle mě baví a dokáže odbourat. Ty gore mi na úkor toho přijdou nudné, neumětelské a podivné. A pak mám velkou slabost pro krkolomnosti typu LE SCRAWL, PSYCHOFAGIST atd.  Prostě když chodíš v tričku GRIDE nemůžeš jásat nad kapelami jako BLITKY Z PITKY či BANÁNY DO BLÁNY.:) Hele, já nemůžu za to, že mi to Bury k recenzi dá, mám pak psát, že to je super a rosí se mi z toho věneček, když to tak vůbec není? Prostě to dopadá potom takhle… Alespoň vidíš, že Bury je humanista, lidumil a v jeho zinu nevládne žádná totalitní cenzura.:)

Bidzi: Za sebe můžu říci, že ta volnost je maximální, což mi vyhovuje. Ničím, ani nijak omezený nejsem. Pokud je to myšleno třeba v tom smyslu, zda mi Bury nepředává CD s tím, že: „Tu kapelu pochval, to jsou mí kámoši.“ ...tak? ...Nic takového!!! A jestli si má alkoholem poháněná hlava dobře pamatuje, tak ani k žádným “cenzurním zásahům“ mých textů nedošlo… Ale to je spíše otázka pro Buryho…

Na druhou stranu já si fakt poslechnu cokoliv, a nebráním se jakékoliv nahrávce (což je asi výhoda, ale otázka pro koho, že?…). I třeba z toho důvodu, že si rád rozšířím své hudební obzory. Maximálně si to CD párkrát poslechnu, a už se k němu nevrátím. Nic horšího se stát nemůže… Všechno je nějakým způsobem přínosné… Samozřejmě je rozdíl, když máš recenzovat osm gore (sludge) grindů za sebou, než když dostaneš nějakou CDs várku, kde najdeš punk, thrash, death, heavy metalové nahrávky, ale s tím už si musíš nějak poradit… A od toho mě přece Bury platí…:)

No, odpověď na otázku, kde mě vyhrabal, zrovna do těchto dotazů moc nezakomponuji…:) Ale klidně si něco vymysli, že mě třeba ulovil na baru U Peciválů, respektive že jsem ho třeba uplatil několika rumy, protože jsem chtěl mít stejně lukrativní job jako on… a psaní do BURYZONE byl vždy můj sen…:)

Ve svých recenzích se věnuješ i textům. Jak jsou pro tebe důležité a jaké textaře máš nejraději? Máš to tak, že když je povedená hudba a k tomu zdařilé texty je to pro tebe zážitek?

Bury: Texty samozřejmě důležité jsou a měly by mít nějaké poslání nebo aspoň myšlenku. Záleží případ od případu, styl od stylu. Někdy přímočaře k věci, sociálně kritické poukazující na problémy a nešvary doby. Jindy zase epické a s jinotaji. Líbí se mi vtipnost, nadhled, ironie, sarkasmus (třeba Poly z INSANIE) nebo koncepty (“Nanoalbum“ od TATABOJS). Nebo inspirace filmy, knihami (i když instrumentální POSTCARDS FROM ARKHAM ovlivnění Howardem P. Lovecrafrem jsou taky fajn).
Dost mě baví u českých textů ta hra s jazykem (např. Ctib), různé slovní hříčky (Richard Krajčo, kterého ale oproti zbytku kapely nemusím). Takže když si to všechno sedne, tak je to paráda. Prostě některé kapely/alba by byly bez svých textů tak nějak poloviční, nahé.

Texty obráceně. Nemusíme se tu bavit zrovna o pravicových extrémistech třeba v blacku, ale jak ti jdou podnos třeba gore témata, zarytí satanisti, atd.?

Bury: Jasně, pravicově extrémní témata u jakéhokoliv stylu řešit nemusíme. Tam je to snad každému soudnému člověku jasné. Víc mě zaráží názory typu: „vždyť jde přece o hudbu a ne postoje interpretů“! Ale úplně jinak to vidí pan Jiří Černý (dlouholetý recenzent, kterého uznávám), který tvrdí, že: „Umělecký výkon musíme vždy hodnotit nezávisle na umělcových občanských postojích.“ Tak si vyber.

Mytologie a podobná pagan témata jdou kolem mě. Nikdy mě to nějak zvlášť neoslovilo. Revoltu vůči organizovanému náboženství beru. Ale proč by měl být satanismus lepší než třeba křesťanství (no dobře, máme příklady z historie). I tady mi to už více méně zavání podobným zaslepením svými někdy až fanatickými názory a stejným “honem na čarodějnice“, místo vzájemné tolerance.

U gore těch textů až zas tak moc není, čest výjimkám. Tam jde spíš o jisté šokování jinými věcmi (obaly atd.). Ale i zde platí všeho s mírou. Co jednomu může už připadat sexistické, to druhému přijde zcela normální. Takže kde je ta hranice? Kdo tvoří tu komisi, která o tom rozhoduje? Ještěže existují kapely, které mají spíš různě (proněkohorádoby) vtipné názvy skladeb. Jedna z nejkultovnějších je od CARNAL DIAFRAGMA “Mastné výstřiky dunajské klobásy v mikrovlnné troubě při vysoké teplotě“. Takže záleží čistě na střízlivém rozumu posluchače.

Největší důraz je v Buryzonu dáván na rozhovory, které mají z tvé strany perfektní úroveň. Psal jsem to už v recenzi, pozoruju u tebe jisté estébácké rysy :-))) Co tě dokáže při jejich tvorbě naštvat? Namátkou třeba: dlouhá dodací doba, na kvalitní otázky stručné odpovědi, hromada chyb v obdrženém textu :-)

Bury: Upřímně, tohle mě v té recenzi zahřálo u mého ocelového srdce nejvíc.:) Vždy se totiž snažím tu kterou kapelu pořádně prolustrovat a získat o ní co nejvíc informací, aby byl rozhovor co nejzajímavější. Poslat několik stejných základních otázek (historie, nahrávky, texty, koncerty, plány, atd.) kapelám a pak vydat zin je jednoduché. Ale to bych u většiny z nich mohl ty dotazníky vyplnit sám. Ale kolikrát u mladé kapely to zase ani jinak nejde. Jde mi o to, aby rozhovory byly čtivé a bylo v nich co možná nejvíc nových a zajímavých informací. Samozřejmě se to občas neobejde bez “prokousání se“ už známým. Ale co ví např. 30 čtenářů, dalších 200 vědět nemusí. I já jako čtenář se chci dozvědět co nejvíc. Pakliže danou kapelu znám, znám předem i odpovědi. Jestli ne, proč si v návaznosti na interview a nástinu nějaké věci dodatečně hledat souvislosti? I když i tohle se snažím dělat.

Naštve mě asi nejvíc, když jsou odpovědi kratší než otázky. A to i v jiných zinech. Vím, kolik za vymýšlením a přípravou stojí práce, takže mi to přijde jako nějaké pohrdání, neúcta k tazateli. A s tím souvisí i dlouhá dodací doba. Ale vím, že nikdo v dnešní době nemá moc času. Takže nastává série urgovacích mailů/telefonátů, popř. několik kol doplňujících otázek. Na druhou stranu je fajn, když si s tím tázaný pohraje a věnuje tomu rozhovoru čas.

Během existence Buryzone se mi moc nestávalo, že by se někdo neozval (samozřejmě i tak bych mohl jmenovat). Dříve za to ale klidně mohla třeba nekvalitní pošta a nedoručování dopisů přes půlku světa. Kdo ví? V dnešní době (upřímně si to chci myslet) je to tak, že BZ je celkem zavedené médium a pro spoustu kapel je skoro čest, že se tam můžou objevit.:)

Co mě za ta léta fakt nejvíc nasralo, byl rozhovor s jednou “třetiligovou“ death metalovou kapelou z Floridy. Někdy v roce 1998 mě sama kontaktovala s promo balíčkem, CD na recenzi atd. Říkal jsem si: „Ty vole, floridská škola death metalu. To bude úlovek.“ Vymyslel jsem asi 20 (podle mě celkem zajímavých) otázek, se slovníkem v ruce je přeložil a čekal na odpověď ze zámoří. To už ani nebylo zklamání, když mi za nějaký čas přišel dopis a v něm odpovědi na úplně jiné, cizí, výše zmíněné základní otázky s odůvodněním: „Aktuálně máme k dispozici pouze tento rozhovor.“ Rozumíš, já se ptal na spoustu dalších věcí, co mě zajímaly (někde v archivu bych ty dotazy našel) a té kapele to vůbec nestálo za to. Teď jsem na netu zjistil, že jejich kariéra moc dlouho netrvala, ale v jistých časech její zpěvák a bubeník působili v MALEVOLENT CREATION.

Gramatické chyby neřeším, resp. řeším a opravuji. I tak něco přehlídnu, ale dávám si záležet. Takže spíš mi samotnému se stane nějaký překlep. Když to potom vidím už vytištěné, kdy to přímo bije do očí… Daleko větší peklo dřív bylo třeba překládání ručně psaných rozhovorů z angličtiny. Je to písmeno “a“ nebo “e“? Je to chyba nebo slangový výraz, který ve slovníku není? To bylo čisté dobrodružství a zároveň mi to dalo víc, než hodiny Anglického jazyka ve škole.:) A samozřejmě přepisování toho všeho potom na psacím stroji, kde tlačítko “delete“ neexistuje a musíš si dávat větší pozor na chyby, mělo nezapomenutelné kouzlo.

Jak ty jako zinař s nůžkama a papírem v ruce přistupuješ k webzinům? Nevím, jaký jsi na ně měl názor v minulosti, ale vzhledem k tomu, že od roku 2011 přispíváš na Abyss, tak asi tak vyhraněnej nebudeš. Osobně fanzinům fandim, ale někdy mi přijde, že vše, co je tištěné, je automaticky chválené. Netvrdím, že jsem četl všechno, ale za poslední období, co jsem měl možnost číst dost plátků, je jejich úroveň dost kolísavá. Je mi jasné, že ty jako zinař každého kdo se rozhodne něco vydat, budeš podporovat, ale přece jen, míváš taky někdy pocit, že rozdíly v kvalitě prostě jsou.

Bury: Rozdíly kvality jsou ve všem a vždy. Ale osobně je mi jedno, jestli je to fanzin z tiskárny (Hluboká orba, Trhavina, Hlasatel, Choroba mysli aj.) nebo z kopírky (Noise Master, Putrid Emental Cheese, Vzbura). Důležitý je pro mě hlavně obsah, abych se dověděl něco nového nebo pohled někoho jiného na určitou věc/nahrávku. Co se týče kvality psaní, tak někdo je na tom líp, někdo hůř, někdo se za tu dobu vypsal… Takže toho kupuju dost, v podstatě všechno, co u nás vychází, a mám plnou knihovnu. Nevadí mi ani zahraniční časáky, angličtina nebo polština nejsou u mě problém. Ale hlavně, kde není kupní síla, tam nebývá ani energie do dalšího tvoření.

Doby, kdy jsem si říkal, že tištěné je nej, protože počítač si nevezmeš na záchod nebo do vlaku jsou nenávratně pryč. Navíc u webzinů jde hlavně o aktuálnost. Co z toho, když vyjde super tištěný zin, ale jednou za tři roky. Takže pravidelně sleduju vaši Fobii a líbí se mi, že je taková, jaká je. Z hardcore ranku pak Periferii, slovenský Punkgen, tak jednou za měsíc mrknu i na Aardwark, Metalopolis, Death Fist nebo Czechcore.

Do Abyssu mě uvrtal Láďa Oliva, který byl snad jediným, kdo tam měl gramofon. Ale protože se zaměřuje striktně na domácí scénu, tak sháněl někoho na ty zahraniční desky. Tak jsem nakonec kývnul. U mě to zároveň funguje jako takový šuplík, kam ukládám recenze do dalšího čísla a nutí mě to psát průběžně celý rok. Takže už toho tolik neodkládám na poslední chvíli, jako v minulosti.

Předminulé číslo Buryzone 19, mě docela zklamalo. Ne snad obsahem, ale tím, že jsem skoro všechny články znal právě z Abyssu, myslíš, že je to důvod k reklamaci?  (úsměv)

Bury: Průsečík lidí, kteří čtou Abyss i Buryzone, asi nějaký určitě existuje a těžko odhadnout, jak je velký. Ale jestli si rozhovor/recenzi v zinu přečte cirka 250 lidí a na webu 1000, tak je to o něčem jiném. Rozhovorů z BZ 19 bylo pro Abyss uvolněno jen šest (z 15). Stejně tak je to i s aktuálním číslem, kdy jsem uvolnil jen čtyři a z toho dva až po vydání BZ 20. Navíc kvalitní rozhovory nebo zajímaví interpreti si zaslouží dostat se k více lidem. O recenzích jsem psal v předchozí otázce, ty moje vychází v průběhu celého roku, takže kapela/label nemusí čekat, až vyjde další číslo.

Je fajn prohrabat se tištěnými časáky, ale přece jen, když se zabýváš hudbou intenzivně, je potřeba vyhledávat informační zdroje. Tvůj oblíbený zdroj na informace a novinky?

Bury: Záleží jak u koho konkrétního, jestli píšu recenzi nebo vymýšlím otázky pro rozhovor. Je to hlavně komunikace s kapelami a dlouhodobá známost s nimi. K tomu samozřejmě přidej poslech nahrávek a booklety. A v neposlední řadě fanziny, internet (takže i webziny), profily a stránky kapel. Tam je to asi nejpohodlnější a nejrychlejší, ale to neznamená, že tam najdeš vše.

Taky már rád knihy o hudbě, které mají u mě v knihovně své místo. Aktuálně čtu Kritik bez konzervatoře – rozhovor s Jiřím Černým. To jsou taky zdroje informací nebo inspirace pro otázky. Z dalších třeba knihy rozhovorů Výlov šuplíka, Bono o Bonovi aj. O britském punku zase knihy Iana Glaspera (snad někdo vydá i třetí díl v češtině). No, je toto dost.

Další z tvých aktivit je server Vlčí bouda, kde společně s Romanem působíte. Můžete tento server představit a popsat o co tam jde? Přiznám se, že jsem o něm vůbec nevěděl. Na mojí obranu dodám, že se o žánr sci-fi, fantasy, atd. vůbec nezajímám.

Roman: Vlčí bouda byla odpálena v září 2013.  Založili jsme ji se dvěma kumpány z Ostravy po vzájemné dohodě a s celkem jasně daným konceptem. Jedná se o žánrový webzine zahrnující sci-fi, fantasy, horror atd. ve filmech, knihách, komiksech, seriálech… Taky jsme si říkali, že o soundtracích k těmto žánrům se nepíše skoro nikde a to ani na takto zaměřených serverech, takže jsme poprosili Buryho, jestli by se toho nezhostil…

Původně jsem tam dělal šéfredaktora, ale zjistil jsem, že mě víc baví psát než nějak uhánět lidi, aby poslali slíbený článek atd. I když vím, že všechno se dělalo zadarmo, z fanouškovství a dobré vůle, prostě mě sliby a chyby v lidském faktoru celkem unavovaly a vycucávaly. Aktuálně Boudu šéfuje Kirby, jeden ze zakladatelů, myslím, že to dělá výborně a dal tomu nový motor. Občas tam přispěju nějakým článkem, ale mám toho poslední dobou nějak hodně, takže jsem rád, že jsem rád. Každopádně doufám, že Vlčí bouda tady bude ještě dlouho a bude čím dál lepší! A ano, ten název je podle toho českého filmu.:)

Bury: Jak napsal Roman výše, byl jsem osloven a nabídku přijal. Vždycky jsem v kině seděl až do konce titulků, kdy už bylo v sále skoro prázdno a rožnuto (význam tohoto slova najdete v ostravsko-českém slovníku) a čekal na autory hudby. Dodnes mám spoustu soundtracků nahraných na kazetách.:) Navíc i žánrové zaměření Boudy (horror, sci-fi, atd., popř. filmy, knihy, komix) mi není cizí, takže jsem zvážil časové možnosti a šel do toho. Je to zase něco jiného, psát třeba o scénické (vážné) hudbě. Nebo v návaznosti shlédnout film či dokonce přečíst knižní předlohu. Oproti mé dosavadní “žurnalistické“ (smích jak cyp) práci to byla nová výzva. Navíc je to čistě dobrovolné a záleží jen na mě, o čem budu psát. Snažím se vybírat méně známé, pozapomenuté, časem prověřené nebo nějak kultovní filmy, ke kterým mám nahrávku doma nebo je dosažitelná na internetu. Takhle došlo např. na Robocop, Terminátor, Tetsuo aj. Až si znovu přečtu román na pokračování, který kdysi vycházel v Sedmičce pionýrů, dojde i na E.T. mimozemšťana.:) Takže koho tyto věci zajímají, sledujte www.vlcibouda.net.

Jaký je Bury posluchač muziky. Dáváš přednost poslechu hudby na vinylech, ve sluchátkách s MP3, CD? A máš dost času si hudbu vychutnat?

Bury: Jako posluchač jsem rozpolcený a častokrát i nesoustředěný. Nejvíc času poslouchám hudbu v práci (hospoda), ale tam jde spíš jen o podkres. A přece jen se tam víc hodí takový DAVE MATTHEWS BAND než GRIDE. Pak je čas nutný k naposlouchání určité nahrávky pro recenzi. A tady zase platí, že když je čas, není chuť (nebo naopak). Z monitoru svítí prázdná stránka, nahrávka rotuje už popáté a nic. Anebo si prostě cíleně pustím něco osvědčeného, i když mám celý den čas na psaní.

Co se formátu týče, tak je mi to celkem jedno. Vinyl, CD i kazety. Nemám nic proti MP3, ty kolikrát pro informaci postačí, ale je to ořezané (analog vládne). Ale pro BZ recenzuji výhradně fyzické nosiče. Rozhodně mě však nebaví chodit po ulici se sluchátky, byť by mi to ušetřilo spoustu času. Rád slyším zvuky kolem. U cestování vlakem je to zase naopak, zbavit se toho okolního hluku. A v určitých případech ticho taky neuškodí (nezaměňovat s polskou hardcore kapelou SILENCE).

Docela mě zaujal tvůj report, jak jsi vyrazil na koncert UCHÁZÍM do Vlachova Březí. To byl slušný výlet takřka přes celou republiku. :-) UCHÁZÍM musíš mít asi hodně rád. Vzhledem k tomu, že jsme se letos potkali na Festivalu Festa de la pohoda, tak to zřejmě nebyla žádná výjimka. Vyrážíš často ze svého smogového kraje za muzikou do dálek?

Bury: UCHÁZÍM mám opravdu rád ať už lidsky, nebo hudebně (kvůli jejich žánrové otevřenosti, poslední album “Marnostroj“ je opravdu skvělé!). Tohle byl skvělý výlet. Díky tomu, že UCHÁZÍM moc neopouštějí vlastní region, tak jsem je chtěl prostě vidět. A 20. výročí jejich existence bylo ideální motivací. Několik hodin ve vlaku, potom v autobuse. Skvělý koncert, plno známých, fajn večírek do dopoledních hodin a potom zase cesta zpět, která byla nekonečná, ale plná pozitivních dojmů. Takže ač moc rád reporty z koncertů nepíšu, tak pod tíhou prožitého jsem po příjezdu sednul k počítači a snažil se to sepsat (když tam na to nikdo jiný, ani od vás nebyl).

Podobně to bylo i s Pohodou, kam kámoši jezdí už pár let. Já tam byl letos poprvé, rozhodl jsem se na poslední chvíli a nelituju. Bylo tam opravdu pohodově. To jsme vyrazili z OV už o den dřív, večer popili a grilovali u Bodzy na zahradě, s malým Radečkem odpálili pár rachejtlí. Ráno vykoupili v místním papírnictví všechnu dětskou pyrotechniku, poflakovali se u bazénu a celkově si užívali. No a potom Festa, hudba, známí, pití… však sám víš. Bylo fajn, pozdravuju do Březí. Doufám, že příští rok mi to vyjde znovu.

Dřív bylo normální jezdit po republice na koncerty, abys viděl kapely, které se k tobě do regionu nedostaly. Navíc jsme se pak všichni znali, takže zábavy bylo spousta. K tomu zážitky z cestování vlakem na černo nebo stopem. Výlety do Blanska na Brutal Assault, do Kralup n/Vlt., Uh. Hradiště, Brna atd. Teď už je toho daleko míň. Víc záleží na nedostatku času (omezení na pár letních festivalů) a pohodlnosti (pojede někdo autem?). Ale jednou za čas stojí za to vyrazit někam vlakem. Jak říká kamarád: „Vlak je nejlepší hospoda.“ Podle toho vypadal letos na jaře i návrat z Prahy z koncertu KRITICKÉ SITUACE.:)

Na závěr bych vás chlapci z Buryzony poprosil o vaše momentální TOP 5, které cloumá vašimi sluchovody.

Roman: Omen: Přichází Satan! (soundtrack) - jeden z nejlepších a nejtemnějších soundracků co znám. Zjistil jsem, že i přes jeho ponurost se u něj výborně tvoří. DEVO - Something for Everybody (2010) - tihle postpunkoví staříci mě svým comebackovým albem pěkně rozsekali a tahle deska mi ve sluchovodech zní už dlouho a pravidelně. INNOXIA CORPORA / TELEFON - …drát nad plotem (split/2013) - pro tyhle kapely z kotárů sem měl vždycky slabost a tamní punk je takový jak tenhle styl vypadat má, baví mě to pořád a nepřestává. CROSS STITCHED EYES ‎- Decomposition (2012) - tuhle kapelu prostě žeru, je stylová, přitom nápaditá a moderní, tohle mě moooc baví. THE HEAD CAT - Fool's Paradise (2006) - rockabilly jako pásovec! Tahle parta hraje covery šlágrů z padesátých let a jen tak mimochodem tam hraje a zpívá Lemmy z MOTÖRHEAD.

Bidzi: To je debata na několik hodin, protože nejsem moc “porovnávací typ“, takže jen ve zkratce. Kromě stálých cédéček, která se točí v mém přehrávači (jako například ta od ORPHANED LAND, CYNIC, HARLEJ, NIGHTINGALE, HELLOWEEN, ILLEGAL ILLUSION, MISANTHROPE), mě v poslední době potěšili především UNISONIC se svým “Light of Dawn“. Z tohoto počinu jsem vyloženě nadšený!!! Baví mě ovšem, a dosud ani neomrzely, také poslední výtvory od SÓLSTAFIR, MARTYHO FRIEDMANA, CANNIBAL CORPSE, či SICK OF IT ALL. A těším se, že se mezi tato alba zařadí rovněž funglovky od skupin BRATRSTVO LUNY nebo R.E.T. A beztak jsem na něco zapomněl…

Bury: Toho je asi daleko víc, dlouhodobě např. INSANIA, TELEFON, INNOXIA CORPORA, UCHÁZÍM, GRIDE, ze zahraničních třeba THE RESTARTS, cokoli, v čem má prsty Mike Patton, TOOL, 7“EP francouzských KALIYUGA, kteří mě letos na Obscenu fakt hodně bavili, a spousta dalších podle aktuální nálady. Tak radši vypíšu nějaké tipy na věci, které jsem poslouchal při tvorbě těchto odpovědí. THE QEMISTS “Join the Q“ (2009) - britská kapela vydávající u Ninja Tune míchá rock/metal s drum´n´bass/dancefloor, na tomhle debutu v jedné skladbě hostoval i Mike Patton. MIXHELL “Spaces“ (2013) - rock-tronická kapela, kde bubnuje Igor Cavalera. RETROPROTEST “Nová deska se starym obsahem“ (2014) - československé punk/hardcore  klasiky v podání bandu z jihu Čech. Kocáb, Proudfoot, Donati, Sheehan “Aftershocks“ (2014) - tahle nová, progresivnější tvář Kocábovi podle mě dost sedí. LINE “Faithless“ (demo 2013) - mladá kapela z Ostravy, která hraje kytarově temnou muziku jako např. staří JOY DIVISION, THE CURE.

Jinak samozřejmě díky moc za prostor a možnost prezentace Buryzone zine na vašem webu! Ať se vám s ním daří a máte spoustu spokojených čtenářů!!!

buryzone@seznam.cz
http://bandzone.cz/fan/buryzone

Zveřejněno: 30. 11. 2014
Přečteno:
4600 x
Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

04. 12. 2014 22:50 napsal/a hanys
!rožni!
parádní čtení. díkes! (díky rozhovoru už budu znát server - vlčí bouda! bury, taky se můžeš v knajpě sám pochlubit, že něco takového existuje haha...