Možná si ještě někdo pamatuje na ankety, které se věnovaly redaktorům FOBIE, jejich vkusu a názorům. Tentokrát to bude o něčem trochu jiném, o recenzích. Ty tvoří hlavní náplň tohoto webzinu a tak snad bude někoho zajímat, jak recenze vznikají, jak kdo přistupuje k poslechu nahrávek, na jakých aparátech desky, cédéčka, kazety a empétrojky točíme, v jakém rozpoložení nejraději píšeme...
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Má tvoje recenze nějakou „kostru“, osnovu, nebo píšeš tak, jak tě to zrovna napadne? Vycházíš při psaní recenzí jen z toho, co slyšíš a vidíš na obalu, nebo používáš k hledání informací další zdroje (jaké)?
Mikael: Tak když si ty své recenze projdu, tak je docela zřetelné, že nějakou kostru zhruba dodržuju, ať už vědomě nebo nevědomě, prostě mám asi zafixovanou nějakou osnovu, podle které většinou jedu. Samozřejmě to nemusí být pravidlem, ale většinou to tak je. Při psaní recenze preferuji co největší množství informací o dané kapele, tudíž si rád zjistím i pár věcí z historie skupiny a jejím celkovém životě. Z mého pohledu je určitě dobré, když se čtenář dozví i další info o interpretovi, zvlášť u méně známých kapel.
Opat: Žádnou pevně danou osnovu nemám, na druhou stranu, když se podíváš na mé recenze, struktura bývá podobná. Není to nic, čeho bych se zuby nehty držel, jednoduše mi to tak často přijde pod ruku. Je tedy určitá konstrukce, která je u mých recenzí často k vidění (na začátek info o kapele, okolnosti vydání, dále se zaměřím na hudební složku, ke konci na zvuk, texty, případně grafickou podobu), ale striktně se toho nedržím.
Určitě nevycházím pouze z bookletu, v některých ani dostatek potřebných informací není. Častým zdrojem je samozřejmě encyklopedie metal-archives.com, hlavně, co se týče vedlejších projektů členů recenzované kapely a podobně.
Johan: Myslím, že nějakou kostru moje recenze mají. Je ale rozdíl psát do Pařátu, kde je daný počet znaků, a na Fobii (a VDM), kde je prostor neomezený. V prvním případě musím být stručnější, takže odpadá „omáčka“ týkající se třeba historie kapely, nebo nějakých zajímavostí, na Fobii se to liší, záleží, jestli jde o profláklé jméno, nebo nějakého novice. Dá se říci, že mám v hlavně jakousi osnovu, podle které jedu, moc to neměním, takže představení kapely, obal, hudba, zvuk, texty, v různém pořadí, někdy třeba texty neřeším, když jsou anglicky a moc jim nerozumím. U česky pějících interpretů texty zmíním. Snažím se přidat i vlastní názor, někdy se to asi daří lépe, někdy hůř. Vycházím samozřejmě hlavně z toho, co slyším a vidím, ale internet je dobrý pomocník a většinou se na stránky kapely, kterou recenzuju, podívám. Jsem i celkem rád, když kapela k nosiči na recenzi pošle i nějaký info list, kde lze taky pochytit něco zajímavého.
Peťan: Vyloženě mustr žádný nemám. Snažím se popsat hudební materiál, mé pocity, dojmy a samozřejmě udělat z poslechu nějaký závěr. Zajímá mě také obal, provedení desky a hlavně texty. Samozřejmě mě recenzovaná deska zajímá nejen po hudební stránce, ale také např. v jaké sestavě byla nahrána, studio, zvuk, label a další důležité okolnosti ohledně nahrávání a vydávání. Ve většině případů čerpám z oficiálních stránek a profilů kapel a labelů.
4horsemen: Vysloveně nějakou „kostru“ recenze nemá. U každého alba je postup ale přibližně stejný. Než začnu psát, tak si nejprve vyhledám info o kapele, abych měl přehled, co se nového událo, změnilo… jestli je to nová kapela… V případě, že mě něco zaujme už při prvním poslechu, udělám si poznámku(y), které postupně použiji do recenze V průběhu psaní poslouchám recenzované album a třeba se postupně vracím k jednotlivým písním nebo zajímavým momentům.
Coornelus: Jak kdy. Nevědomky se často držím formulky vložit na začátek recenze malé info o kapele, ale ono je to kolikrát nejvhodnější. Málokdy si vystačím s pouhou deskou, dá se říct, že když s danou kapelou trávím tolik času, co mi napsání recenze zabere, tak si ji většinou důkladně proklepnu. Ty, které ode mne dostávají velké bodové hodnocení, mám pak prolustrované jako estébák. (úsměv)
Asphyx: Dopředu mají kostru jen recenze, které píšu na dodaná CD od Fobie, ty, které si vyberu a koupím sám, píšu víceméně o pocitech, které ve mě muzika na nich obsažená vyvolává. Při prvních posleších vycházím jen z toho, jak na mě CD působí bez jakéhokoliv dalšího ovlivňování. Dokonce mi je úplně jedno, jak je kapela slavná apod. Při samotném psaní recenze si samozřejmě dohledávám další informace. Používám Encyklopedii Metallum, kterou je ale nutné hodně ověřovat, protože jsou tam kolikrát neskutečný bláboly, fakta pak „kontroluji“ na švédském Metal Storm, holandském Lords of Metal, německých Metal.de, Metalnews.de, dále pak na Metalcrypt, Metal Underground, Apochs.net apod. Samozřejmě využívám i ukázky na youtube apod. Jinak je obal a originál CD vždy mým hlavním informačním kanálem pro recenzi.
Mafek: Beru recenzi jako takový „malý literární útvar“. Takže mám rád, když vše má všechno svůj řád i místo. Vždy se tedy snažím o jakous takous základní kostru a tři odstavce. Od toho se vše odvíjí. Vždy si napíšu recenzi na nečisto, pak se k ní po nějaké době, dejme tomu druhý den, vrátím a pozorně si ji pročtu. Obvykle vždy ještě něco pozměním, ale to už jsou jen takové dílčí kosmetické úpravy. Jasně, za prvé používám smysly jako zrak a sluch, to jsou prvotní informace, kdy dochází ke kontaktu s recenzovanou nahrávkou. Pakliže mě „slyšené“ a „viděné“ zaujme, nebo si chci něco ověřit ohledně kapely, není v dnešní době problém vyhledat si vše na internetu.
Kubánec: Kostru má vždycky, něčím se po každé řídím. Ale někdy se snažím zachytit autentické pocity hned po prvním poslechu, pokud mě nahrávka okamžitě chytne. Namísto toho, abych to nějak moc pitval. Hudba je pro mě v první řadě pocitová záležitost a o pocitech, které ve mě vyvolává, píšu především. Zrovna nedávno jsem psal recenzi na sedmipalec kanadských VILE INTENT a to byla záležitost psaná „od pasu“, nekompromisně, stejně jako hudba, která na té epce je!!! Většinou recenzuju to, co si sám vyberu, což je samozřejmě výhoda. Nemusím se stresovat s tím, že se mi to nelíbí :o))). Jinak to beru komplexně: hudba, texty, obal, internet, další recenze, atd... Každý zdroj je důležitý a pro mě jako recenzenta přínosný, ale nejlepší je, když interpreta znám i z osobního kontaktu a nemusí to být „face to face“, ale třeba i mailová komunikace, rozhovor, atd.
Luma: Většinou mi jde o to, aby recenze měla hlavu a patu. První se snažím představit kapelu, o níž se pokouším sehnat co nejvíc informací, většinou na internetu a pak hudbu, kterou hraje se všemi klady i zápory, které v ní slyším. Nakonec obal, pokud mi přijde zajímavý. Takhle to mám vždycky v plánu, ale často to dopadne trochu jinak.
Míra: Ke každé recenzi přistupuji individuálně. Většinou jsou psané s aktuálními pocity a v daném rozpoložení. Někdy už hotovou recenzi smažu a sepíšu ji zcela jinak. Největším kritikem svých recenzí jsem já.
Za inspiraci bych chtěl poděkovat Šakalovi, který něco podobného před časem podnikl ve svém papírovém xerox zinu Noise Master, odkud je část otázek se svolením jejich autora převzata.
Má tvoje recenze nějakou „kostru“, osnovu, nebo píšeš tak, jak tě to zrovna napadne? Vycházíš při psaní recenzí jen z toho, co slyšíš a vidíš na obalu, nebo používáš k hledání informací další zdroje (jaké)?
Mikael: Tak když si ty své recenze projdu, tak je docela zřetelné, že nějakou kostru zhruba dodržuju, ať už vědomě nebo nevědomě, prostě mám asi zafixovanou nějakou osnovu, podle které většinou jedu. Samozřejmě to nemusí být pravidlem, ale většinou to tak je. Při psaní recenze preferuji co největší množství informací o dané kapele, tudíž si rád zjistím i pár věcí z historie skupiny a jejím celkovém životě. Z mého pohledu je určitě dobré, když se čtenář dozví i další info o interpretovi, zvlášť u méně známých kapel.
Opat: Žádnou pevně danou osnovu nemám, na druhou stranu, když se podíváš na mé recenze, struktura bývá podobná. Není to nic, čeho bych se zuby nehty držel, jednoduše mi to tak často přijde pod ruku. Je tedy určitá konstrukce, která je u mých recenzí často k vidění (na začátek info o kapele, okolnosti vydání, dále se zaměřím na hudební složku, ke konci na zvuk, texty, případně grafickou podobu), ale striktně se toho nedržím.
Určitě nevycházím pouze z bookletu, v některých ani dostatek potřebných informací není. Častým zdrojem je samozřejmě encyklopedie metal-archives.com, hlavně, co se týče vedlejších projektů členů recenzované kapely a podobně.
Johan: Myslím, že nějakou kostru moje recenze mají. Je ale rozdíl psát do Pařátu, kde je daný počet znaků, a na Fobii (a VDM), kde je prostor neomezený. V prvním případě musím být stručnější, takže odpadá „omáčka“ týkající se třeba historie kapely, nebo nějakých zajímavostí, na Fobii se to liší, záleží, jestli jde o profláklé jméno, nebo nějakého novice. Dá se říci, že mám v hlavně jakousi osnovu, podle které jedu, moc to neměním, takže představení kapely, obal, hudba, zvuk, texty, v různém pořadí, někdy třeba texty neřeším, když jsou anglicky a moc jim nerozumím. U česky pějících interpretů texty zmíním. Snažím se přidat i vlastní názor, někdy se to asi daří lépe, někdy hůř. Vycházím samozřejmě hlavně z toho, co slyším a vidím, ale internet je dobrý pomocník a většinou se na stránky kapely, kterou recenzuju, podívám. Jsem i celkem rád, když kapela k nosiči na recenzi pošle i nějaký info list, kde lze taky pochytit něco zajímavého.
Peťan: Vyloženě mustr žádný nemám. Snažím se popsat hudební materiál, mé pocity, dojmy a samozřejmě udělat z poslechu nějaký závěr. Zajímá mě také obal, provedení desky a hlavně texty. Samozřejmě mě recenzovaná deska zajímá nejen po hudební stránce, ale také např. v jaké sestavě byla nahrána, studio, zvuk, label a další důležité okolnosti ohledně nahrávání a vydávání. Ve většině případů čerpám z oficiálních stránek a profilů kapel a labelů.
4horsemen: Vysloveně nějakou „kostru“ recenze nemá. U každého alba je postup ale přibližně stejný. Než začnu psát, tak si nejprve vyhledám info o kapele, abych měl přehled, co se nového událo, změnilo… jestli je to nová kapela… V případě, že mě něco zaujme už při prvním poslechu, udělám si poznámku(y), které postupně použiji do recenze V průběhu psaní poslouchám recenzované album a třeba se postupně vracím k jednotlivým písním nebo zajímavým momentům.
Coornelus: Jak kdy. Nevědomky se často držím formulky vložit na začátek recenze malé info o kapele, ale ono je to kolikrát nejvhodnější. Málokdy si vystačím s pouhou deskou, dá se říct, že když s danou kapelou trávím tolik času, co mi napsání recenze zabere, tak si ji většinou důkladně proklepnu. Ty, které ode mne dostávají velké bodové hodnocení, mám pak prolustrované jako estébák. (úsměv)
Asphyx: Dopředu mají kostru jen recenze, které píšu na dodaná CD od Fobie, ty, které si vyberu a koupím sám, píšu víceméně o pocitech, které ve mě muzika na nich obsažená vyvolává. Při prvních posleších vycházím jen z toho, jak na mě CD působí bez jakéhokoliv dalšího ovlivňování. Dokonce mi je úplně jedno, jak je kapela slavná apod. Při samotném psaní recenze si samozřejmě dohledávám další informace. Používám Encyklopedii Metallum, kterou je ale nutné hodně ověřovat, protože jsou tam kolikrát neskutečný bláboly, fakta pak „kontroluji“ na švédském Metal Storm, holandském Lords of Metal, německých Metal.de, Metalnews.de, dále pak na Metalcrypt, Metal Underground, Apochs.net apod. Samozřejmě využívám i ukázky na youtube apod. Jinak je obal a originál CD vždy mým hlavním informačním kanálem pro recenzi.
Mafek: Beru recenzi jako takový „malý literární útvar“. Takže mám rád, když vše má všechno svůj řád i místo. Vždy se tedy snažím o jakous takous základní kostru a tři odstavce. Od toho se vše odvíjí. Vždy si napíšu recenzi na nečisto, pak se k ní po nějaké době, dejme tomu druhý den, vrátím a pozorně si ji pročtu. Obvykle vždy ještě něco pozměním, ale to už jsou jen takové dílčí kosmetické úpravy. Jasně, za prvé používám smysly jako zrak a sluch, to jsou prvotní informace, kdy dochází ke kontaktu s recenzovanou nahrávkou. Pakliže mě „slyšené“ a „viděné“ zaujme, nebo si chci něco ověřit ohledně kapely, není v dnešní době problém vyhledat si vše na internetu.
Kubánec: Kostru má vždycky, něčím se po každé řídím. Ale někdy se snažím zachytit autentické pocity hned po prvním poslechu, pokud mě nahrávka okamžitě chytne. Namísto toho, abych to nějak moc pitval. Hudba je pro mě v první řadě pocitová záležitost a o pocitech, které ve mě vyvolává, píšu především. Zrovna nedávno jsem psal recenzi na sedmipalec kanadských VILE INTENT a to byla záležitost psaná „od pasu“, nekompromisně, stejně jako hudba, která na té epce je!!! Většinou recenzuju to, co si sám vyberu, což je samozřejmě výhoda. Nemusím se stresovat s tím, že se mi to nelíbí :o))). Jinak to beru komplexně: hudba, texty, obal, internet, další recenze, atd... Každý zdroj je důležitý a pro mě jako recenzenta přínosný, ale nejlepší je, když interpreta znám i z osobního kontaktu a nemusí to být „face to face“, ale třeba i mailová komunikace, rozhovor, atd.
Luma: Většinou mi jde o to, aby recenze měla hlavu a patu. První se snažím představit kapelu, o níž se pokouším sehnat co nejvíc informací, většinou na internetu a pak hudbu, kterou hraje se všemi klady i zápory, které v ní slyším. Nakonec obal, pokud mi přijde zajímavý. Takhle to mám vždycky v plánu, ale často to dopadne trochu jinak.
Míra: Ke každé recenzi přistupuji individuálně. Většinou jsou psané s aktuálními pocity a v daném rozpoložení. Někdy už hotovou recenzi smažu a sepíšu ji zcela jinak. Největším kritikem svých recenzí jsem já.
