Nejbližší koncerty
  • 09. 07. 2022VYSTOUPÍ: AC/DC CZECH TRIBUTE, PURPLE MANIA, DEAD DANIELS...
  • 09. 07. 2022Zputnik (punk-electronica) Rissla (symphonic hard rock) ...
  • 12. 07. 2022V Rock Café Southock se uskuteční výjimečný koncert roku ...
  • 16. 07. 2022Motosraz Bahno Louny 2022 - Motorhead CZ Revival, Blue Ro...
  • 16. 07. 2022Vystoupí kapely: Plexis, Jaksi Taksi, Appel Juice, Nízká ...
  • 22. 07. 2022ETEF – Enter The Eternal Fire festival, 22.-23. 7. 2022 ...
  • 22. 07. 2022Páteční deathmetalový večer ve společnosti kapel : BLOODP...
  • 23. 07. 2022OpenAir koncert pražské rockové kapely Dead Daniels v měs...
DARK GAMBALLE - Romance panenky a kladiva

Petr Kresta je český muzikant, žijící ovšem už dlouhé roky v Německu. Více podrobností o jeho životě i dosavadní hudební kariéře se dozvíte z následujících řádek.

Petře, troufám si žel tvrdit, že tvoje jméno bude pro velkou část českých rockových fanoušků absolutně neznámým pojmem. Můžeš nám na úvod svou osobu trochu více představit? Kdo to vůbec je, ten Peter Kresta (úsměv)?

Jsem původem Čech, spoustu let už ale žiju v Německu, konkrétně v Mnichově, jsem cholerik a perfekcionista, všechno chci mít uděláno naprosto přesně a jsem velmi citlivý člověk, nemám rád podrazy... Skládám a hraji hudbu, mým nástrojem je především kytara a také klávesy, rovněž se věnuji zpěvu, ale neřekl bych, že jsem nějaký extra zpěvák (úsměv).

Od kolika let se věnuješ hře na kytaru? Máš za sebou nějaké hudební studium nebo jsi spíše samoukem?

Na kytaru jsem začal hrát poměrně pozdě, zhruba tak ve svých 15 letech, pamatuji si, že jsem si jako kluk nejdříve sám udělal bicí, dokoupil činely a začal doma trénovat. Na to mi rodiče koupili klasickou kytaru, jelikož si mysleli, že to bude přece jenom trochu tišší záležitost, nakonec došlo k tomu, že jsem si koupil kytaru elektrickou, která byla ještě tišší než ta klasická, ale pouze do té doby, než jsem si k ní pořídil zesilovač. Pak už jsem jen slyšel, že je to strašné a že neumím vůbec hrát (smích).

Co tě vlastně přivedlo k rockové muzice a jaké jsou tvé oblíbené kapely, či přímo vzory, dá li se o nějakých takových mluvit?

Chtěl jsem být zpěvákem, poslouchal jsem Václava Neckáře a Hanu Zagorovou, zpíval jsem a opisoval texty, abych se je naučil, zdálo se mi, že v tvorbě obou byl trochu ten styl Beatles a Abby, časem jsem si velmi oblíbil právě Beatles, což mi zůstalo do dnes. Asi bych úplně neřekl, že právě oni jsou mými vzory, ale uznávám je nejvíc a také se mi hlavně líbí skandinávské hardrockové kapely. Jak jsem viděl kdysi video od Europe „The Final Countdown“, tak jsme si řekli s kámošem, že to je přesně ono, že cheme taky tak hrát, být tolik známí a mít ty krasné fanynky (úsměv). Také mám rád kapelu ASIA a Mike Oldfielda.

Jaká je tvoje dosavadní hudební minulost?

Hrál jsem zde v méně známé kapele No Limits a komponoval věci i pro jiné muzikanty. Tady v Německu pro jednu punkovou kapelu a v taktéž pro hudebníky v Česku. Občas jsem pomáhal Dodovi ve studiu s nahrávkami, ale to je asi tak nějak zhruba vše. Možná jsem tě trochu zklamal, ale zas až tolik toho na triku nemám. Udělal jsem i nějaké techno/dance věci, ale tím se tady asi spíše chlubit nebudu (smích).

Nejvíce mediální pozornosti se ti zatím zřejmě dostalo v souvislosti s tvým debutovým albem „Damaged Passion“ vydaným v roce 2006. Pověz nám pár informací o tomto počinu.

No na „Damaged Passion“ je ta muzika asi tak zhruba ve stejném stylu, jako na aktuálním CD „Deliberate Offence“ z roku 2010, možná jen o trochu rockovější, alespoň to říkají recenzenti i běžní fandové. Vydáno bylo u Magic Minds Records a Point Music. Na našem webu máme uveřejněné odkazy na veškeré recenze, které nám na desku vyšly a rovněž různé ohlasy od posluchačů, takže kdo by měl zájem, může kliknout a podívat se. Se skladbou „Passion Of The Fire“ jsme měli značný úspěch v jednom z největších rockových rádií ve Švýcarsku, v jehož hitparádě jsme se postupně umístili na prvních třech místech a za celý rok jsme byli na šesté pozici, co se týče nejhranějších skladeb na tomto rádiu. S písničkou „Fantasy“ jsme byli v žebříčku Award 2007 v kategorii Pop/Rock vedeni na 112 místě. Úspěch jsme zaznamenali i na japonském trhu, kde se prodávala spousta našich alb a to až do jaderné katastrofy, která se v této zemi udála v loňském roce. Bohužel…. Jinak si myslím, že i celkově byl ohlas na tohle album velmi dobrý.

Pokud vím, původně bylo plánováno nahrát desku s regulérní kapelou, nakonec však byla prezentována v podstatě jako tvůj sólový projekt se spoustou zajímavých účinkujících. Z jakého důvodu to bylo?

No pokoušeli jsme se tady v Mnichově dát kapelu dohromady už několik let, ale bohužel je zde nedostatek bubeníků a zpěváků, jelikož každý schopný muzikant už někde hraje. Když se nám konečně podařilo skupinu zkompletovat, tak zase někdo vypadnul, hlavně se muzikanti vymlouvali na to, že mají přítelkyně, kterým se musí více věnovat. Na „Damaged Passion“ se podílelo opravdu velké množství  lidí, o některých z nich ví pouze málokdo. Jedním z prvních byl klávesák Viktor Janota (Čech žijící u Deggendorfu, hrál ve vícero různých kapelách), potom jazzrockový basista Pavel Macura (dříve žil v Mnichově, dnes v Praze, ex – člen skupiny Soak Hazard), Peter Uhlir, zpěvák z Landshutu, který přinesl nápady na vokální linky, ale žel ze spolupráce pak sešlo. Markus Schlee zpěvák z Mnichova a autor textu písničky „No Limits“, byl s námi rovněž pouze nějaký čas. Dalším vokalistou byl Jan Sen Hluze (dnes u kapely Silent Session), který mi moc pomohl, ale jak se jednotlivé věci postupně předělávaly, bylo jasné, že musíme najít i jiného vokalistu, takže i on odešel, přesto ve skladbách zůstal kus jeho duše. Doufám, že mi svůj odchod moc nezazlívá. Dále zde účinkoval i klávesista a textař Wolfgang Süssenbeck, člen rakouské kapely Darkside, která byla svého času v Čechách opravdu hodně populární. Na vokálech se podílela též zpěvačka Heike Kieslich (Tora), sbory nazpíval i člen německé kapely Railway Walter Wicha. S produkcí bylo opravdu hodně moc práce, celý materiál se neustále upravoval předělával.

Na uvedeném CD registrujeme v roli hostů i několik českých muzikantů, namátkou mohu jmenovat Karla Adama nebo Dana Haftsteina. Co tě přimělo obrátit se ohledně angažování hudebníků i směrem do Čech?

No jelikož si myslím, že jsme s Milošem Doležalem kamarádi a on znal mé problémy s muzikanty tady v Mnichově, tak mi nabídl spolupráci s jeho bývalými spoluhráči, basákem Karlem Adamem a bubeníkem Danem Haftsteinem, což se nakonec ukázalo jako to nejlepší řešení, za které jsem velmi rád. Bylo to s nimi fajn, dobře jsme si spolu popili a pojedli (úsměv).

Část alba dokonce vznikla v žirovnickém studiu Hacienda u Miloše Doležala, zbytek se potom už dodělával přímo v Německu.

Ano, nahrávalo se se zvukařem Františkem Muselem, který toho se mnou musel vytrpět opravdu hodně, ale myslím, že si spolu rozumíme a jsme kamarádi do dnes. Chtěl jsem na CD dostat nějaký zvuk podle mé představy, ale musím žel říct, že s výsledným soundem nahrávky nejsem tak úplně spokojen, ale to je u mě asi normální věc, jelikož já v podstatě nejsem spokojen nikdy. Míchal jsem nahrávku ještě v dalších studiích, kde jsem ale také nebyl spokojen a tak mi nakonec Miloš řekl, ať jedu s materiálem do Německa, konkrétně do Hannoveru za Honzou Němcem a zkusím to tam udělat s ním a jemu ať už dám pokoj, jelikož je ze mě naprosto nešťastnej (smích). Takže jsem odjel do Německa a zhruba tak po 10 mixech, kdy se pořád něco měnilo, se to tam nějak konečně dodělalo.

Proběhly na podporu nahrávky i nějaké koncerty nebo zůstalo pouze u studiové záležitosti?

No prozatím zůstalo pouze u studiové záležitosti. Pouze jsem na některých našich klasických kytarových vystoupeních hrál pár věcí v pozměněných aranžích. Hraji totiž tady v Mnichově ještě v triu na klasickou kytaru, kde prezentujeme materiál od skladatelů vážné hudby, jako je například Bach nebo Mozart.

V roce 2010 se objevilo tvoje druhé album nazvané „Deliberate Offence“, tentokráte už s výrazně menší českou stopou (kytarista Jarda Bartoň), ovšem s naprosto úchvatným hudebním materiálem!

Společně s Honzou Němcem jsme v Mnichově nahráli základní nápady a hlavní část materiálu a aranže jsme dodělali ve studiu v Hannoveru. Vše přišlo tak nějak samo od sebe, spousta nápadů se mi zjevila předvším v noci prostřednictvím mých snů, takže jsem si je pak vždy snažil rychle zaznamenat na diktafon, abych o ně nepřišel. Potom jsem si to pokaždé krátce před natáčením pustil, abych zachytil hlavní ideu skladby a  pak jsem to celé podle mých představ nahrál. Opravdu to šlo jako po másle i Honza z toho byl úplně hotový, odkud že ty nápady beru (smích). Ale že je celková produkce v trochu jiném stylu než debut,  tak s tím příšel právě Honza, který mi navrhl, že zabrousíme i do jiných stylů, jako country, alternativa, zakomponujeme balady atd. Myslím, že je to tak v pořádku, člověk přece nemusí dělat stále to samé i když to třeba od něj lidé očekávají. Jarda Bartoň tam vložil krásné melodické sólo, za čož bych mu chtěl ještě jednou dodatečně poděkovat. K celkově bezvadné atmosféře CD přispěli i Steve Mann, člen Mc Auley Schenker Group a Hannes Folberth z německých Eloy.

K tomuto nosiči už tuším nějaké ty koncerty – i v Čechách – proběhly nebo se mýlím?

Koncerty měly proběhnout předloni a loni, měli jsme hrát na více festivalech jak v Česku, tak v Holandsku, Francii, Rakousku, Itálii a dokonce i v Asii. Ale dopadlo to jako vždy, zase to dojelo na nedostatek hudebníků a mojí nemoc. Bylo naplánováno, že se v Mnichově sejdeme všichni společně, to znamená jak muzikanti z Německa, tak Česka a zkusíme program nacvičit, zda to vůbec bude fungovat a jak to bude znít. Z Čech měli přijet bubeník Aleš Zimolka, klávesák Petr Maliňák (oba Empire)  a kytarista Aposiopesis Teodor Korn. Tak uvidíme, jestli se to třeba podaří konečně tento rok.

Na obou svých CD jsi spolupracoval s producentem Janem Němcem, který má stejně jako ty české kořeny. Jak vlastně došlo k vašemu spojení?

No jak už jsem uvedl, v podstatě jsem za ním byl poslán Milošem Doležalem, který už byl ze mě nešťatsný (smích)  a řekl mi, abych teď šel pro změnu potrápit právě Honzu Němce. V  Hannoveru bylo opravdu krásně, takže jsem tam začal jezdit čím dál tím častěji. Teklo tam tolik piva a dalších věcí, že jsem nakonec skončil v nemocnici na intenzivní péči, ve velmi vážném stavu, který, jak mi lékaři později řekli, mohl skončit až mou smrtí. Nepoučil jsem se však a i při práci na druhém CD jsem se opět k Honzovi vypravil, tentokráte to však nebylo tak extrémní, takže se teď po zdravotní stránce, až na pár maličkostí, citím vcelku dobře.

Neméně důležitou součástí tvé tvorby je tvůj další dlouholetý spolupracovník, zpěvák a klávesista Ossy Pfeiffer.

Ano Ossy jako zpěvák a klávesista pasuje do mé muziky naprosto skvěle. On původně ani vlastně není zpěvák, ale velmi dobrý bubeník. Je to prostě multitalent (úsměv).

Určitou zajímavostí je, že na titulních stranách obou CD jsou vyobrazená zvířata, na prvním je pes, na druhém žába. To je pro rockovou hudbu celkem netradiční (úsměv). Má to například souvislost s textovou složkou nahrávek? O čem vlastně jsou tvoje texty?

No mám rád zvířata, v tom to je (úsměv). Nechtěl jsem na obalech nějaké svoje pózy, jelikož tak krásný zase nejsem. Rovněž si nedovedu představit obal svého CD s nějakými nestvůrami nebo polonahými kreslenými ženami, jako to mají někteří jiní interpreti. Myslím, že pes jako námět je dobrý, i když v recenzích někteří poukazovali na to, že takový obal je pro hudbu, jakou dělám, nepatřičný, spíše pod tímto coverem očekávali nějakou punkovou nebo dokonce neonacistickou muziku. Co se týče textové složky, tak se musím přiznat, že upřednostňuji spíše hudební stránku věci, takže slova jsou někdy více méně pouze dodatek k muzice. Tématem mých textů je například láska, mezilidské vztahy, společenské problémy a vůbec celkové fungování světa.

Jak jsem napsal v úvodu, v tvé původní domovině tě zas až tolik lidí asi znát nebude, ale troufáš si odhadnout, jaké je tvé postavení na německé, potažmo evropské scéně? Dostává se ti vzhledem ke kvalitě materiálu adekvátních reakcí?

No já myslím, že jméno Kresta v Česku známé je, ale v trochu jiném ranku, na mysli mám automobilového závodníka Romana Krestu (smích). V dnešní době je na světě velká spousta kvalitních muzikantů, takže si ze mě asi nikdo na zadek nesedne, ale dá se říct, že díky našim oběma albům o nás fandové po celém světě vědí, že existujeme. Podle údajů, které mám k dispozici, si naše první album na různých serverech nelegálně stáhlo více než 55 tisíc lidí, což nás na jednu stranu moc netěší, ale na druhou jsme rádi, že se to lidem líbí, i když nemají peníze na to si desku fyzicky zakoupit. Jak už bylo řečeno, vyšla spousta kladných recenzí v Německu i ve světě, takže věřím, že to nebyla práce nadarmo.

Jakým stylem například probíhá distribuce tvých CD? V Česku třeba možnost jejich koupě v běžném obchodě určitě není.

No tak tady v Německu jsou CD normálně k dostání ve fungujících větších obchodech jako Saturn, Media Markt a další. Ve světě pak především přes různé servery v MP3 a na portálech i ITUNES a v neposlední řadě má každý fanda možnost si alba zakoupit v shopu na našem oficiálním webu. No a teď koukám, že se právě  „Deliberate Offence“ prodává na EBAY v Anglii za 120 Eur.., což mi přijde opravdu hodně divné. V Česku se naše CD prodávaji hlavně také přes internet a v jediném obchodě, konkrétně v Novém Jičíně v knihkupectví Fiala na Masarykově náměstí. Bohužel jen tam. Ale dnes lidé stejně především muziku stahují, případně ji koupí ve formátu MP3. Škoda, že i lidský sluch v dnešním světě převzal tuto komprimovanou kvalitu.

Hudbě se však nevěnuješ pouze jako aktivní muzikant, ale jak jsem se dozvěděl, zaobíráš se i producentskou činností.

No já jsem například i elektrikář, jelikož nějak peníze prostě vydělávat musím. Žel v poslední době se kvůli nedostatku času nemohu hudbě tolik věnovat a musím se soustředit především na své civilní zaměstnání, což mě velmi mrzí, ale jinak to nejde.

Podle čeho si vybíráš kapely pro společnou práci a jaké podmínky musí splňovat ten, kdo by tě chtěl k vzájemné spolupráci oslovit?

Musí být hodní a na slovo mě poslouchat, jelikož jsem velký tyran (smích). Tak myslím, že se bez problémů dohodnu s každým, kdo bere mou práci vážně a je schopen dodržet veškeré naše dohody. Samozřejmě, že preferuju kapely, které se zabývají stejnou muzikou, která se mi líbí.

Považuješ se spíše za muzikanta, skladatele nebo producenta? Co tě baví nejvíce, čemu dáváš přednost?

Spíše se považuju asi za skladatele, jelikož mi to jde dle mého názoru nejlépe, ale stejně tak rád i hraju. Žel moje prsty v poslední době nefungují, jak by měly, což je způsobené právě tou zmíněnou prací. Ale chystám se, že teď zase pořádně začnu hrát.

A na závěr tradiční otázka – co pro své fanoušky v nejbližší době připravuješ?

Tak nový materiál už mám připravený, akorát nevím, jestli budu schopen to časově a finančně dotáhnout do konce. Ale rád bych to dodělal a věřím, že ze strany fanoušků o to bude zájem. Samozřejmě bych se muzice velice rád věnoval naplno a zcela ji upřednostnil před svým povoláním, ale z finančních důvodů to opravdu není možné.

Petře moc děkuji za rozhovor!

Michale i já děkuji za prostor a zdravím všechny fanoušky!

www.kresta.de
www.bandzone.cz/kresta

Zveřejněno: 12. 02. 2012
Přečteno:
3859 x
Autor: Mikael | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář