Loni na podzim se zřejmě Milan Urza a Michal Mihok začali nudit... tak založili skupinu Sinuhet. Jejich domovským přístavem je avantgardní divočina První hoře, která v roce 2008 zabodovala albem Lamento natolik, že si vysloužila Anděla. V Sinuhetu Urzovi (který se postaral o téměř veškerou hudbu, texty, kytaru a zpěv) a Mihokovi (hudba k č. 5, klavír, klávesy, fender piano) sekundují Šimon Hajdovský (bicí) a Jakub Rolník (baskytara), v sedmičce se na klavír přidává Robert Rajs a ve většině skladeb jsou ke slyšení samply Ecsona Waldese, v jehož studiu se míchalo a mastrovalo; nahrávání proběhlo ve studiu Svárov. Tolik nacionále skupiny a nahrávky, které se teď budeme věnovat...
Říká se, že když nějaká hudba zabere hned na první poslech, postupně omrzí. Známé úsloví pak praví, že první vyhrání z kapsy vyhání. A obě se v případě Zimního nebe mýlí. Kolekce baví napoprvé i podesáté, a věřím, že hned tak bavit nepřestane. Kdybych měl nahrávku charakterizovat a vynechat slovy klasika „nic neříkající a věc ještě komplikující“ sousloví new rock, které kapela používá, volil bych slovo „hravost“. Navíc mám pocit, že si pánové hrají pro radost a radost z nahrávky také tryská – i když texty nejsou vůbec veselé.
Největší hit se nachází hned na začátku. Můj vesmír sice začíná zlehka klavírní introdukcí a pokračuje jemnými kytarovými melodiemi za doprovodu jakoby rozházených bicích (nepochybuji, že je to schválně), ale s nástupem refrénu, ve kterém Milan dramaticky a expresivně skoro řve, se skladba dostává do druhé, velmi chytlavé dimenze. Najazzlé motivy zase pěkně pasují ke zpěvu s dotyky šepotu, nechybí krátké kytarové sólo a Můj vesmír tak bere zlato. Na podobném střídání umírněných a naléhavých pasáží je postaveno i následující Zimní nebe, kdo by čekal, po melancholickém začátku, tak razantní a procítěný zpěv – okamžitě bych volání do noci „Vemte mě s sebou“ vyhověl, odolat by mohl jen necita (úsměv). Po rozvernější Až mi dojde dech následuje kapku depresivnější Něžná je noc, v níž opět zaujmou nečekané zvraty, jak hudební, tak pěvecké; vedle civilního a posmutnělého výrazu Milan opět servíruje vypjaté polohy... možná škoda useknutého konce, který sice koresponduje s textem, přesto působí o něco víc násilně, než by bylo nezbytně třeba. Instrumentální předěl Klaunova hostina patří hlavně klávesám, v Silným vínu dostává hodně prostoru baskytara, ale chybí tu kompoziční lehkost předchozích skladeb – možná proto mě šestka baví nejméně. V křehké Nepište jména zaujmou klavírní pasáže, zachmuřený zpěv i recitace, škoda příliš krátkého klavírního outra mizícího do ztracena...
Pochvalu určitě zaslouží texty, no texty, spíše básně, které se příjemně poslouchají, ale zároveň nejsou „o ničem“. Při pozorném poslechu přinutí k zamyšlení – ať už jde o osobní výpovědi nebo věci obecnější.
V některých záležitostech není promo album zcela dotažené. Napadá mě třeba podivný zvuk bicích v Až mi dojde dech nebo špatně „vyrobené“ pauzy mezi skladbami – když chcete přeskočit na poslední track, hupsnete doprostřed předchozího a pauza se odehraje až v rámci závěrečné stopy. A v jinak graficky pěkně zpracovaném obalu chybí texty, které bych si s chutí v klidu přečetl. Ale co, je to promo. Promo, jež by nemělo zapadat prachem zapomnění, naopak by se mělo stát odrazovým můstkem k oficiální nahrávce. Pak bych se přimlouval za více skladeb podobných prvním dvěma.
Seznam skladeb:
Říká se, že když nějaká hudba zabere hned na první poslech, postupně omrzí. Známé úsloví pak praví, že první vyhrání z kapsy vyhání. A obě se v případě Zimního nebe mýlí. Kolekce baví napoprvé i podesáté, a věřím, že hned tak bavit nepřestane. Kdybych měl nahrávku charakterizovat a vynechat slovy klasika „nic neříkající a věc ještě komplikující“ sousloví new rock, které kapela používá, volil bych slovo „hravost“. Navíc mám pocit, že si pánové hrají pro radost a radost z nahrávky také tryská – i když texty nejsou vůbec veselé.
Největší hit se nachází hned na začátku. Můj vesmír sice začíná zlehka klavírní introdukcí a pokračuje jemnými kytarovými melodiemi za doprovodu jakoby rozházených bicích (nepochybuji, že je to schválně), ale s nástupem refrénu, ve kterém Milan dramaticky a expresivně skoro řve, se skladba dostává do druhé, velmi chytlavé dimenze. Najazzlé motivy zase pěkně pasují ke zpěvu s dotyky šepotu, nechybí krátké kytarové sólo a Můj vesmír tak bere zlato. Na podobném střídání umírněných a naléhavých pasáží je postaveno i následující Zimní nebe, kdo by čekal, po melancholickém začátku, tak razantní a procítěný zpěv – okamžitě bych volání do noci „Vemte mě s sebou“ vyhověl, odolat by mohl jen necita (úsměv). Po rozvernější Až mi dojde dech následuje kapku depresivnější Něžná je noc, v níž opět zaujmou nečekané zvraty, jak hudební, tak pěvecké; vedle civilního a posmutnělého výrazu Milan opět servíruje vypjaté polohy... možná škoda useknutého konce, který sice koresponduje s textem, přesto působí o něco víc násilně, než by bylo nezbytně třeba. Instrumentální předěl Klaunova hostina patří hlavně klávesám, v Silným vínu dostává hodně prostoru baskytara, ale chybí tu kompoziční lehkost předchozích skladeb – možná proto mě šestka baví nejméně. V křehké Nepište jména zaujmou klavírní pasáže, zachmuřený zpěv i recitace, škoda příliš krátkého klavírního outra mizícího do ztracena...
Pochvalu určitě zaslouží texty, no texty, spíše básně, které se příjemně poslouchají, ale zároveň nejsou „o ničem“. Při pozorném poslechu přinutí k zamyšlení – ať už jde o osobní výpovědi nebo věci obecnější.
V některých záležitostech není promo album zcela dotažené. Napadá mě třeba podivný zvuk bicích v Až mi dojde dech nebo špatně „vyrobené“ pauzy mezi skladbami – když chcete přeskočit na poslední track, hupsnete doprostřed předchozího a pauza se odehraje až v rámci závěrečné stopy. A v jinak graficky pěkně zpracovaném obalu chybí texty, které bych si s chutí v klidu přečetl. Ale co, je to promo. Promo, jež by nemělo zapadat prachem zapomnění, naopak by se mělo stát odrazovým můstkem k oficiální nahrávce. Pak bych se přimlouval za více skladeb podobných prvním dvěma.
Seznam skladeb:
- Můj vesmír
- Zimní nebe
- Až mi dojde dech
- Něžná je noc
- Klaunova hostina
- Silný víno
- Nepiště jména
Čas: 22:35
http://bandzone.cz/sinuhet
