Memoritall se dali dohromady v Opavě před čtyřmi roky (původní název byl Sanatorium) a po několika personálních změnách a změně názvu se sestava ustálila ve složení Tombi - bicí, zpěv, Vlad - kytara, zpěv, Herodes - baskytara, zpěv a Haniss - kytara, zpěv. Podle slov v dostupných pramenech bych věk muzikantů tipoval na …náct, ale oni jsou chlapi (až na jednoho) o něco starší.
„V útrobách města na severu zahlceného hordami komerce chtivých fanatiků zahaleného do hřejivých lží vyvstala hrstka odhodlaných bojovníků jenž prozřeli hloupost a zkaženost světa, a tímto znechuceni postavili se na odpor. Jejich boje byly zpočátku neviděné, však po boku stála jim temnota sama a s jejich vzrůstající nenávistí rostla i touha ostatních osvítit se jejich silou a mocí. Zajímavostí je, že v kapele zpívají všichni členové, což dodává nahrávce na dynamičnosti! Zruční kytaristé Vlad a Haniss, záhadný basák Herodes a filozof Tombi vás nenechají v klidu, obzvlášť ve skladbě Sons Of The Night, která může klidně sloužit jako popravčí četa na Ježíšovy stoupence.“ Tolik doslovná citace, která mi naháněla husí kůži – sakra v roce 2008 psát takový bláboly, který zabíraly tak před dvaceti lety. No jímal mě strach z nějakého bordelu a „záhadných“ a „filozofických“ textů (smích). Ale nic ve zlým… Po prvním poslechu jsem si říkal, že obavy se naplnily a spláchnu tenhle výtvor tak nějak do autu. Jenže jsem kolečko protočil vícekrát a časem začínal přidávat body.
Hned první song totiž docela odsýpá, do old school thrash metalu (Memorital tomu říkají demoniac thrash metal) jsou napasovány kytarové vyhrávky, blackový skřehot střídá sborový řev a pak i řev sólový, dojde i na zvolnění a kytarové sólo… snad jen závěrečný pokus o melodický zpěv je trochu mimo. Mimo je i český text, kterému sice není zcela dobře rozumět, ale některé rýmovačky tahají za uši. Dvojka, neboli výkladní skříň kapely, začíná ponuře, ale pomalu se rozjede v další svižnou jízdu. Střídá se deathový murmur s thrashovým řevem a skladba trochu koketuje (zejména díky vokálu) s deathovým hájemstvím. Výhodou je anglický text, takže mě česká slova neiritují. Jenže v Poustevníkovi se čeština vrací a o pasáži, ve které se opakuje 666, si opět myslím svoje (krucifix vždyť Root už to řvali před dvaceti lety). Je to škoda, že směšný text sráží celkem podařený (hudebně asi vůbec nejlepší) song trochu do kopru. Vystřídají se doom (v úvodu), speed (kytarové vyhrávky) i thrash (většinou) a zejména v rychlých úsecích to skutečně jede. Čtvrtá skladbička je ryze instrumentální a tři minuty utečou jako voda. Závěr patří opět angličtině. Nejdříve kdosi cosi šeptá, ale po strašidelném začátku se většinou sviští v rychlých obrátkách. Změny tempa mi tady ale přijdou trochu násilné a nedotažené, skladba je rozháraná a nedrží pohromadě.
Zvuk trpí jedním výrazným nedostatkem – přílišným vytažením baskytary. Basák má v kapele asi hlavní slovo, jinak si to vysvětlit nedokážu. Titulní kresba pochází z dílny mistra Deathera (asi i podařené logo?), na pohled pěkné, ale druhá strana už je horší (jen čtyři fotky, sestava a seznam skladeb) a absence textů zamrzí také, protože zpěvákům není rozumět.
A abych to nějak uzavřel… Memoritall jsou teprve na začátku své cesty. Vybraný styl je určitě baví, nápady mají, chce to ale vyřešit otázku textů (a jestli vyhraje čeština, chce to textaře!), příště také poladit zvuk a samozřejmě obal. Zatím průměr.
Seznam skladeb:
- Trůn harpyjí
- Sons Of The Night
- Poustevník
- Prokletý
- Memoritall
Čas: 22:04
