- Veronika Skrottová (Peštová) – flétna (1998-2003)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
No, tak v mém případě se jednalo o událost veskrze náhodnou. (úsměv) Vzpomínám, že coby 16letá puberťačka jsem se poflakovala po jednom ze šumperských obchodů s muzikou a zřejmě jsem se přehrabovala v CDčkách od Michaela Jacksona, jelikož to byl v tu dobu můj zploštělý, a dnes už to můžu jistě říct, omezeně zahleděný, hudební svět. V tu chvíli přichází do obchodu Zuzka se Standou, pro mě dva naprosto neznámí lidé, a vylepují na zeď inzerát, který zněl něco ve smyslu, že „šumperská doommetalová kapela shání klávesáka“. S drzostí mi tehdy vlastní se těch dvou ptám, jestli by místo kláves raději nechtěli flétnistku? Myslím, že si mě tehdy s úsměvem změřili a k mému údivu odpověděli: „Tak přijď příští týden na zkoušku…“. No samozřejmě jsem vůbec neměla páru, co dělám, že, ale kdo ji v šestnácti měl. (úsměv) No a tak jsem tehdy na zkoušku přišla a ono se tím začalo jedno z mých krásných životních období, na které dodnes vzpomínám.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Už jen odpověď na předchozí otázku ve mně vyvolala příjemný závan nostalgie, kdy od počátku hraní v DP se mi vlastně docela změnil můj dosavadní život běžné studentky gymnázia, které se objevil úplně jiný svět. Konečně začaly dávat smysl ty roky strávené v hudebce, učením se hry na příčnou flétnu. Všichni tehdejší členové kapely se stali mými přáteli a ve společně tráveném čase, i mimo zkoušky a koncerty, mi postupně rozšiřovali mé hudební obzory a dokázali, že hudba rozhodně není jenom Michael Jackson. (úsměv) Podlehla jsem kapelám DEAD CAN DANCE, PINK FLOYD, JETHRO TULL a dalším, které mi byly do té doby neznámé. Vzpomínám na zkoušky ve zkušebně, na kterých bylo spoustu srandy a na nutná pozkoušková zasedání v hospodách, kdy bylo třeba ještě všechno probrat. Vzpomínám na cesty za koncerty, ať už se jelo vlakem nebo autem, na zážitky na jevištích a na milá setkání s fanoušky po odehraném koncertě. Vzpomínky na všechny ty věci, které s hraním v kapele souvisely, mám v srdci uložené a zabalené v černém metalovém hedvábíčku a vždycky, když si pustím muziku DYING PASSION, tak se v nich s romantickou nostalgií přehrabuju. (úsměv)
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Moji flétnu lze slyšet na prvních třech albech z celé dlouhé tvorby DP, pokud budeme počítat i prvotní demo „No Time“. Co se týče oblíbených písní z dob, kdy jsem s kapelou ještě hrála, tak bych uvedla píseň „Secretly“, kterou doprovázím výjimečně na flétnu altovou a ne příčnou, ale i z pódií jsem ji rozhodně měla zařazenou mezi nejoblíbenější. Která byla ale mému srdci nejbližší, je jistě „Severance“. Užívala jsem si ji už tehdy, ale snad ještě víc, když jsme ji zkoušeli na výroční koncert k dvacetiletému výročí působení DP. Vůbec se nedivím jednomu z posledních počinů DP, kdy písni „Severance“ vdechla kapela nový život, například i tím, že zpomalila její základní tempo. Teprve teď má „Severance“ ten správný pulz metalového srdce, které vášnivě umírá. (úsměv)
No a pak mám samozřejmě spoustu dalších oblíbených písní, na kterých už nemám žádný podíl, ale které když slyším na živém koncertu, tak mě vždycky potěší! Mohu-li jmenovat, tak třeba „Tender Renown“, „Velvet Confessions“, „Call Me Away“, a „Innocent“, z těch trochu starších. Dále pak z mého oblíbeného alba „Transient“ píseň „Ordinary“, „Highlight“, „Tremor“ a „Enlightenment“, ale u alba „Black Threads“, které považuju za album nejpovedenější, už bych mohla jmenovat skoro každou píseň. Ale „In The Fog“, „Forgiveness“ a „Pills“ jsou asi nejlepší. (úsměv)
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, zdob tvého působení?
Koncertů jsem s kapelou za dobu mého hraní v DP odehrála dost. Vlastně by mě samotnou zajímalo, kolik jich bylo, protože já už to kvantifikovat opravdu nedokážu. Vím, že zpočátku mě samozřejmě ovládala nesmělost a velká tréma před publikem, ale časem jsem si koncerty rozhodně dokázala užít. Asi neumím označit některý za nejvydařenější, ale vždycky platí, že povedený je ten koncert, kdy v publiku vidíš vstřícnou a živou odezvu na tvou snahu na pódiu a takové podpory se nám většinou dostávalo na „domácích akcích“ v Šumperku a Zábřehu. Takže mohu říct, že pár ročníků šumperského Hrnečku Pař a většina legendárních zábřežských Ultra doom party lze označit, myslím, za povedené. Jako důvody méně povedeného koncertu mohu jmenovat například špatnou zvukovou techniku, špatného zvukaře anebo okolnost, kdy kapela byla zařazena na večerním programu až několikátá v pořadí, ne-li poslední, a člověk u toho baru čekal a čekal a čekal… a pak se mi jednou opravdu hodně motaly prsty, a to pak bylo, vzpomínám, docela dost blbý… a to bylo někde v Brně, ale už si nepamatuju, kde přesně to bylo… jak bych taky mohla. (úsměv)
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Rozhodně ano a myslím, že je to zjevné už z odpovědi na třetí otázku. S velkou radostí a zájmem chodím na živé koncerty kapely a myslím, že z pražských koncertů jsem vynechala jen málokterý. Vždycky se s nimi se všemi po koncertě ráda vidím a jsem ráda, že jsme zůstali přátelé, ačkoliv už se samozřejmě tak často nevidíme, neb se přeci jen naše cesty poněkud rozešly. Kde zůstávají ty pomyslné cesty však i nadále spojeny, je starší i současná hudba DP. Myslím, že se s každým albem kapela posouvá dál a dál od původního doom metalu, ale za mne mohu říct, že se mi ten posun rozhodně líbí. Z každého dalšího alba jsem vlastně vždycky byla nadšená a to další mě pak překvapilo, že to dokážou pořád líp a líp.
Přeji kapele, aby ji neopouštěla inspirace a aby setrvali v tom, co dělají, protože jejich snaha a um dává smysl, už třeba jen v tom, že jejich hudba opravdu těší lidské duše… teda tu mou určitě. (úsměv)
- Zdenek „Pipiš“ Směšný – bicí (1998-2006)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Moje hraní s DP započalo začátkem roku 1997, kdy jsem byl osloven, abych s nimi odehrál 14. 2. jejich první koncert v šumperské galerii Jiřího Jílka (G.klub). Koncerty přibývaly a já nakonec s nimi hrál ještě několik let.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Začátky mě trochu bolely, poněvadž jsem hrál už v zajetých a dobře placených kapelách a s DP se jezdilo na koncert vlakem a byl to víc UG, než bych si dokázal představit. Takže jsem se vlastně vracel na začátek, kdy jsem hodil činely přes rameno, bubínek pod paži a cestovalo se. Časem se ale situace lepšila, hraní na obřích festech a hlavně kapela začala jezdit dodávkou. (úsměv)
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Nedokážu říct, které z desek, co jsem s DP natočil, mám nejraději, na každé byl vidět vývoj. Vymýšleli jsme dobrý kruťárny. Asi nejvíc mám rád „Pilgrimage“ a „Hot Breath Of Night“ z desky „Voyage“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Rád vzpomínám na koncert s THE GATHERING v pražské Akropoli, kdy nás Anneke povzbuzovala k přídavku. Nejmíň povedený nevím, ale nesnášel jsem, když jsme měli hrát v 22 hodin a posunulo se to třeba až na 2 hodiny ráno.
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
DP sleduji a občas zajdu i na koncert. Libí se mi album „Relief“, tam jsem ještě na většině skladbách spolupracoval, ale natočil to už někdo jiný. Deska „Black Threads“ se mi taky líbí a videoklip k titulnímu songu od Michala Skořepy je naprostá bomba.
- Stanislav „Vjacki“ Pavlík – basa (2000-2010)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Ty jo, něco dělat, hrát, jenže jsem na nic hrát neuměl, tak basa… byla to prdel, byl tam Ferda a ten sakra na basu uměl hrát, takže motivace byla. Léto roku 2000 jsem dřel doma a pak rychlý koncert na zkoušku v malém šumperském klubu a pak velká premiéra hned v Rock Café s DEMIMONDE a spol… Nikdy nezapomenu. (úsměv)
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Jen v nejlepším, Standa je kámoš od puberty, seděli jsme spolu i v lavici ve škole. Hudebně jsme každý trochu jinde, ale určitě to nebylo naškodu. Byl jsem s nimi deset let, to prostě nevymažeš, jsem hrdý, že jsem s nimi byl, i dnes, současní kolegové v SSOGE by asi mohli vyprávět. (úsměv)
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Tak to je těžké, asi „Voyage“, moje první album s nimi…
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Nejhorší koncerty byly, kdy jsem na struny ani neviděl, a nejlepší, kdy jsem na struny viděl. (úsměv) Speciálně asi koncert v Mírovské věznici a pak samozřejmě ten první, druhý, prostě jsem přijel hrát do Prahy vole. (úsměv)
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
No jasně, že je sleduji, vídáme se, píšeme si, fandím jim. Je to nejlepší česká kapela na světě. (úsměv) Na koncertech hrají jak z desky, takový malý sen? Společné tour SSOGE a DP, nevím, ve které dodávce bych jezdil. (úsměv)
- Ladislav „Aladar“ Špička – klávesy (2003-2006)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
27. 9. 2003 jsem byl na jejich koncertu v Brně a všiml jsem si, ze jim chybí flétnistka. Cítil jsem hrozně velkou potřebu je oslovit a vecpat se k nim. (úsměv) O pár měsíců později jsem jel na první zkoušku. A pak už to jelo (úsměv). Prošel jsem několika kapelami, ale v DP jsem měl asi největší prostor ve skladbách na hraní.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
To už je dávno... ale vzpomínám stále a v dobrém. Na koncerty, cesty na zkoušky z Olomouce do Šumperka, na zkušebnu, kde držela stráž paní Džamila Miláčková, na po koncertní veselí, nahrávaní CD atd.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Album „Sweet Disillusion“, skladba „Innocent“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Koncertů byla spousta. Nevydařené si vyloženě nevybavuju. Ale asi ty, kde byl zprasen zvuk zvukařem (úsměv) a povedené byly všechny. Každý měl své kouzlo. Např. 18. 6. 2005 Bohuslavice nad Vláří, do rána vzhůru a pak jsem vozil Vjackiho (basa) na střeše auta, protože v autě byly nástroje a nevešel se tam. Dojeli jsme na oběd a tam usnuli na stole.
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Zpovzdálí sleduju. Vždy, když se objeví nové album, poslechnu a vzpomínám.
- Martin „Dveří“ Zemánek – kytara (2006-2010)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Standa tenkrát hledal druhého kytaristu. Na jednom večírku mi nabídl spolupráci a já souhlasil. Přestože jsem věděl, že mě tam Zuzka zaboha nechce... (úsměv)
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Jedno z nejhezčích období. Byl to kus života, kdy jsem poznal skvělé lidi, skvělé kamarády, spolu jsme něco vytvořili a na to se nedá zapomenout. Trochu mi to chybí, ale to už tak holt v životě chodí. Škoda jen toho Anděla... (úsměv)
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Album „Absorb“ a skladba „Born On The 4th Of July“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, zdob tvého působení?
To ti asi neřeknu. Ale Sleepwalking tour považuji osobně za akci nejnáročnější, ale zároveň byla, co do zážitků, nepřekonatelná. Tímto zdravím kluky ze SAD HARMONY, ahoj na Horňácko! (úsměv)
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Dříve ano, ale přiznám se, že poslední dva roky to trochu zanedbávám. S příchodem rodiny je času na veškeré volnočasové aktivity méně a méně. V tomto Zuzku a Standu obdivuju. Skloubili rodinu a kapelu, zároveň nezanedbávali ani jedno. To je nelehký úkol a oni jej zvládali. Anebo mají víc babiček a dědečků než já... (úsměv)
- Pavel Vantuch – klávesy (2007-2012)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Ani nevím, jestli to tehdy bylo plánováno či ne, ale potkali jsme se Zuzkou a Standou v hospodě a během večerní diskuze nějak vyplula na povrch myšlenka o spolupráci.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Mě ta doba ohromně bavila. I když byly těžší chvíle, kdy člověk musel nacvičit repertoár z dob minulých a ne vždy to bylo úplně snadné. Na druhou stranu při tvorbě desek mě to dosti pohltilo, věnoval jsem tomu několik hodin denně a nemůžu říct, že to byl promarněný čas.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Pro mě je jako album srdcovka „Amplify“. V něm jsem se během tvorby „úplně ztratil“. Pokud mám jmenovat jeden song, tak to bude z této desky „See The Bottom“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Na koncerty se vzpomíná docela těžce. Velmi pozitivně mám zafixováno předskakování THE GATHERING nebo EUROPE. Nejméně povedený koncert si asi nevybavím. Člověk vždycky hraje v nějaké euforii, kdy se tyhle situace těžko vnímají nebo posuzují.
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Nesleduju tvorbu vyloženě aktivně. Ale průběžně, když si vzpomenu, hledám novinky, co kapela tvoří. Obecně bych řekl, že si kapela drží jakousi tu svou pomyslnou lajnu a stále má co lidem říct.
- Filip Chudý – basa (2010-2015)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Nevím, jestli je úplně vhodné psát, co bylo vše na samém počátku (mělo by to zůstat uvnitř kapely DP). Jen jsem upřímně rád, že se Vjacki (Standa Pavlík) ze všeho vylízal a teď válí v SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY! Vjackiho zdravím, a ať se daří! (úsměv) Na dálku jsem byl se Standou v kontaktu a navrhl jsem mu, že pokud dojde k nejhoršímu, rád to u nich zkusím. Prostě taková vtěrka… (úsměv) Dělám si z toho srandu, ale nezasvěcení by to tak mohli vidět… No a slovo dalo slovo, naučil jsem se, co po mě chtěli. Na první zkoušce jsme si jako lidi sedli, hrálo nám to a stal jsem se plnohodnotným členem… a já byl za to kurva tenkrát rád!!! Ona tam byla taky určitá konstelace. Kapela MEMORIA, v které jsem předtím hrál, šla do kopru, veškerá energie šla vniveč, utápěli jsme se v nezdaru… prostě vše špatně… I když tam byli dobří muzikanti… asi jsme byli vyšťavení vším, čím si kapela prošla. Nedávno jsem si se Zdendou vyměnil pár řádků, a těším se, až se někdy potkáme! Ale zpátky k DP, byla to hudební rodina, kde vše klapalo, jak mělo. A já se těšil na každou chvíli, kdy s nimi hudebně budu…
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Jak vzpomínám? (úsměv) Jen v dobrém! Tam asi nic negativního nebylo, ne asi, ale určitě… Spíš taky, že moje drahá polovička Helča mne v tom podporovala a podporuje. Tak, že se můžu dál muzice věnovat. (Když jsem chtěl s hraním skoncovat, tak říkala, co blbnu, když hraji tak dlouho, ať ještě vydržím, ať mne dcera vidí na pódiu… (úsměv) Holt mám štěstí… (úsměv)) Nahráli jsme dvě dobrá alba, aspoň myslím. „Amplify“ a „Transient“. Odjeli dost koncertů. Podívali jsme se do Finska, Německa, brnkli si taky třeba v Incheba Areně v Praze, jako support před kapelou EVANESCENCE atd. Večery v šumperských hospůdkách, kde jsem poznal moc fajn lidi! (Jestli si těch mých pár řádků čtou, tak je všechny zdravím!) Když Zuzka vzala španělku, byla středobodem u pivka… Jo a Standa mne naučil vařit hovězí vývar. (úsměv) Na to se nesmí zapomenout. (úsměv) Možná to vypadá, že si to po těch letech idealizuji, nebo jsem naivní… je mi to jedno, ale vše bylo pozitivní…!
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Nejoblíbenější album? Jednoznačně „Amplify“ a „Transient“, na kterých jsem měl tu čest se podílet. (úsměv) A samozřejmě, každá skladba z těchto alb. Byla tam pozitivní souhra energie, která měla tah na bránu. A Standa tomu všemu dobře šéfoval. Měl jasnou vizi, jak ta či ta skladba měla znít. Je taky hlavní tvůrce DP. Pokud ne, tak jsem ho aspoň tak vnímal/respektoval… Vzpomínky jsou fajn, ale ani jedno album si jen tak nepustím. Bylo období, kdy moje dcerka Evelínka je chtěla v autě pořád poslouchat. A to při delších cestách byl pro mne fakt mazec. (úsměv) Ale ona mne tím vlastně podporuje… Teď ráda poslouchá SECOND CHANCE. (úsměv) A o to víc, když mne vidí na koncertě, kde nejen slyší, ale i vidí pořádnou show. (úsměv)
U těch dvou alb, „Amplify“ a „Transient“, by se taky hodilo vzpomenout si na Martina Jílka a Jindru Horáka. A ještě jednou jim poděkovat! (Zasvěcení vědí, a Ti co ne, ať se zeptají.)
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, zdob tvého působení?
Nic takového jako nepovedený koncert jsem u DP nezažil. Menší výzva pro mne byla, že jsem měl asi čtrnáct dní na to, abych se připravil na první koncert. Program přejel s rukama na jedné zkoušce a pak hurá na ostro. Dost mi vyhovovala individuální příprava, bez které by to na dálku ani nešlo. A ta zodpovědnost jeden k druhému, být připravený, tam pracovala na 100 %, nikdy jsem v DP nezažil slova, jako já nevím, já si nepamatuji… Tak to tam určo funguje pořád, Standa si na profi přístupu zakládal, tak to aspoň vnímám. A proto ty koncerty měly vždy koule! I když se někdy hrálo jen pro pár lidí. Vždy se to bralo zodpovědně… A nejlepší/nejvydařenější nebo taky největší koncert? Jak jsem o pár řádků výš psal. Koncert v Incheba Aréně v Praze, předkapela před EVANESCENCE. Takových akcí by si DP zasloužili více, ale realita je taková, jaká je…
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
No nejde nesledovat, díky sociálním sítím. Zajímají mne všechny kapely, lidi, s kterýma jsem kdy hrál. A že jich bylo… (úsměv) I když se naše cesty rozešly, neznamená to, že bych zapomněl. To bych měl hodně děr ve svém životě. A konkrétně tvorba DP po mém úprku? Jestli se nepletu, tak vydali jedno album, „Black Threads“. Obecně živější skladby, paráda! Tak jako třeba skladba „Black Threads“ – mimochodem, parádní klip!!! Ale taky skladby, kde mé soustředění utíká úplně někam jinam. Tak jako před pěti lety, kdy se moje pomyslné misky vah překlopily na druhou stranu. A já se vydal jinou cestou… Každý příběh jednou končí…Teď si vlastně uvědomuji. V září 2015 v Bludově, jsem s DP odehrál poslední koncert.
Tady se naskýtá otázka, sleduje někdo mé kroky, kde teď já hraji? (úsměv) Pokud ne, tak kapela SECOND CHANCE. Doporučuji!
- Dušan „Miky“ Mikulec – kytara (2011-2015)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Se členy kapely mě nejdříve seznámil kamarád Standa Tögel, který v té době v DP hrál na kytaru. Když pak za nějakou dobu své působení v kapele ukončil, šel jsem do toho místo něj. Bylo to těsně před nahráváním alba „Amplify“.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Odnesl jsme si z toho spoustu perfektních zážitků, takže na to vzpomínám v dobrém. Myslím, že jsem si se všemi z tehdejší sestavy rozuměl, a tím pádem i atmosféra v kapele byla fajn. Jsem za ty zkušenosti moc rád a musím říct, že za dobu strávenou v DP se můj názor na tvorbu a vnímání hudby hodně posunul.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Jako celek jsem nejraději měl asi desku „Absorb“, protože v době, kdy jsem v DP začínal, jsme z ní hráli hodně songů živě, k čemuž se vážou super vzpomínky. Pokud bych ale měl říct jen jeden song, byl by to „Path To The Land Of Visions z desky „Amplify“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, zdob tvého působení?
Jako na nejvydařenější koncert vzpomínám asi na předskakování kapele EVANESCENCE v pražské Incheba aréně, což byl nezapomenutelný zážitek. Z opačného konce to asi byl koncert na festivalu Brutal Assault v roce 2013, kde nás dost zásadně zradila technika u nás v racku. To jsem nemohl dostat z hlavy opravdu hodně dlouho. Nějak jsme to odehráli, ale nefungovalo snad všechno, co mohlo, od podkladů, přes click bubeníkovi až po odposlechy.
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Tvorbu DP sleduju i nadále a jelikož se Standou občas zajdeme na pivko, tak z toho je občas i nějaká spolupráce, jako třeba u nového singlu „Severance MMXX“, na který se v mém nahrávacím studiu v Šumperku natáčeli kytary, cello a zpěvy. Obecně se mi nová tvorba líbí. Za mě by to chtělo trochu přitvrdit (úsměv), ale chápu, že to je cesta, kterou už DP znovu jít nechtějí, což dává logiku.
- Radek Bureš – basa (2015-2018)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Nebylo to nic zajímavého. Bylo to v období, kdy jsem se zřejmě cítil muzikantsky nevytížený a možná i nenaplněný. V té době jsem náhodou narazil na inzerát DP, v kterém hledali někoho na post basáka. Tehdy jsem DP neznal, ale po jejich načtení a naposlouchání mě jejich tvorba nadchla a tak jsem si řekl, že se o to volné basové místo zkusím ucházet. Zkontaktovali jsme se se Standou Jelínkem a já absolvoval pár zkoušek a jako posluchač jeden ambientní bezbasový koncert, který v rámci svého ambientního tour DP měli v domovském Šumperku. No a protože jsme si myslím všichni vzájemně sedli, byla mi dána důvěra a já do DP nastoupil na post baskytary.
Jak na své hraní u DP vzpomínáš?
Měl jsem to štěstí, že jsem s kapelou natočil její poslední CD „Black Threads“ a absolvoval s ní, mimo jiných koncertů, její dvě poslední československá koncertní turné s názvem Svlékni tmu tour 2017 a 2018. Na tom druhém tour jsem měl navíc tu možnost odehrát jej nejen s DP, ale i s ELBE, což je další úžasný Standův projekt, který vznikl spoluprací Standy Jelínka a Martina „Spacoshe“ Peřiny. Všechny tyto události, koncerty, zkoušky, pivní sedánky, natáčení CD, sdílení společných koncertních pokojů, mé mučení kapely mým nesnesitelným chrápáním, kdy se např. v Plzni Zuzka ráno probudila na protější patrové posteli, posadila se na ní a ve skrz okno vycházejícím slunci se na mě mile podívala, čímž mi navodila pocit krásného rána, načež následně mezi zuby ke mně procedila první větu svého nového dne „já tě zabiju!!!“ (úsměv), jsou nezapomenutelné. (úsměv) Další koncert v Plzni rok poté jsem si raději vytáhl matraci na chodbu před pokoj, čímž jsem kapelu ale moc neuchránil, protože na pokoji tehdy spal i náš kamarád a současný VideoMaker kapely Tomáš Nechanický, který, jak se ukázalo, chrápal ještě více než já, takže se Zuzka v Plzni opět nevyspala… (úsměv) A já koneckonců také ne, protože mi nedošlo, že na patře, kde byl velký pokoj kapely, byly i nějaké další pokoje, o kterých jsem nevěděl, a do kterých a ze kterých se celou noc trousili nějací lidé a na úzké chodbě mě a mou matraci celou noc lehce okopávali. Takže spousta takovýchto a mnoho podobných dalších nádherných situací se pojí s hromadou krásných a nezapomenutelných vzpomínek.
Až s odstupem času si teprve člověk uvědomí některé věci, které mu při běžném provozu nedocvakávají. DP je úžasná, originální a jedinečná kapela, která z mého pohledu nemá konkurenci. Ale kouzlo DP spočívá podle mě také v tom, že DP není jen kapela. DP je totiž rodina. Každý v kapele a kolem ní má nezastupitelné místo a odvádí pro kapelu profesionální práci, ale co je na DP obdivuhodné a cenné, je to, že všichni tito lidé jsou schopni spolu vycházet, bavit se a žít spolu i mimo kapelu. Je to asi hlavně dáno přístupem Standy a Zuzky, kteří jsou bez problémů schopni a ochotni poskytnout a podělit se s ostatními členy kapely o své rodinné zázemí. Proto mám na mé působení v DP takřka nostalgické vzpomínky.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Mé nejoblíbenější album je bezesporu „Black Threads“. Jak už jsem zmínil, měl jsem tu možnost podílet se na jeho vzniku a i když je celé album ze Standovy pestré a bohaté skladatelské dílny, snažil jsem se dát do jeho songů nepatrný kus sebe. A to se mi doufám povedlo. Kromě songů z tohoto alba má DP spoustu dalších vynikajících skladeb, mezi nimiž patří k mým oblíbeným hlavně ty, které jsme vybrali do tehdejších koncertních setů. Mohl bych tak zmínit alespoň pár oblíbených, mezi kterými jsou především tvrdší „Tremor“, sentimentální a pomalejší „Ordinary“ a „A Strange Something“, rozmanité „Thousands Eyes“, našlapané „Born On The Fourth Of July“… no a mnoho dalších.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, zdob tvého působení?
Řekl bych, že všechny koncerty, a nebylo jich málo, byly ze strany DP po muzikantské stránce vydařené. Nepamatuji pokažený koncert a jak už jsem taky zmínil, hudební podání DP bylo vždy na max. profesionální úrovni. V rámci obou turné a dalších odehraných koncertů bylo samozřejmě pár akcí, které nebyly podle našich představ, ale většinou šlo o věci, které jdou těžko předvídat. Jde se z nich ale poučit a já už dnes vím, že některým klubům bych se pro příště raději vyhnul. Musím ale zopakovat, že i na těchto pár slabších akcích jsme si naše vystoupení dokázali, tak jako ostatně vždy, pořádně užít. Těch vydařených akcí bylo naštěstí většina a když tak vzpomínám, např. narvaná a ve švech praskající pražská Modrá opice byla pro mě, jako člena šumperské kapely, velice milým překvapením.
Sleduješ tvorbu DP i po svém odchodu a jak se ti případně líbí?
Ano sleduju. Můj odchod z DP ale přišel v době, kdy měl za sebou Standa Jelínek, mimo jiné, své první album zmíněného projektu ELBE, přičemž kluci z ELBE začali ihned rovnou pracovat na dalších nových věcech, takže se hudební svět kolem mě ubíral spíše tímto směrem. DP tak byli v tvůrčím slova smyslu po vydání desky „Black Threads“ tak trochu „u ledu“. Myslím si, že Standa jako skladatelský mozek DP vydal ze sebe pro toto poslední album DP to nejlepší, co v něm je a mám pocit, že si musel prací, tedy skládáním pro ELBE, tak trochu od DP ve tvůrčím slova smyslu odpočinout, odskočit si myšlenkově jinam a trochu se tak přeladit na jinou vlnu. Od CD „Black Threads“, pokud se nemýlím, zatím nic nového v DP nevzniklo, ale myslím, že jsem zaznamenal nějaké info, že DP již začali na nových věcech pracovat. Nedivím se tomuto postupu, protože po velice vydařeném a silném albu „Black Threads“ to chce asi trochu času, vstřebat tuto zkušenost a veškeré emoce a pocity, které „Black Threads“ vyvolává a najít inspiraci pro něco dalšího nového. Osobně jsem strašně zvědav, co z DP vypadne a věřím, že to bude opět další „PEŠNOVSKY“ muzikantky a hudebně dokonale vybroušený diamant.
- Jan Kylar – bicí (2007-současnost)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Jezdil jsem na DP jako fanoušek a pak jsem našel inzerát, že hledají bubeníka. Od té doby jsem v DP. Tenkrát to pro mě byl obrovský skok. Do té doby jsem hrál v začínajících, regionálních kapelách. Nastoupil jsem do DP a hned druhý koncert bylo předskakování DIE HAPPY ve velkém klubu.
Jak hodnotíš své dosavadní působení v kapele, měnil bys něco z pohledu dnešních dnů?
Za těch 13 let jsme prošli různou dobou. Koncertů obecně ubývá, desky kupují už jen skalní fanoušci, žánr je taky spíše okrajový, ale ničeho nelituji a nic bych neměnil. Nechtěl bych do kapely, která hraje populární žánr z toho důvodu, že je to populární žánr. Jsem v kapele, která funguje profesionálně a její členové jsou moji přátelé.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Aktuálně to bude asi poslední album „Black Threads“ a píseň „Island Song”. Ze starších „Back of Beyond“ nebo třeba „Path to the Land of Visions“.
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Rád vzpomínám na náš „Ambient Project“, to mě hodně bavilo. Výroční koncert k 10 letům je taky nezapomenutelný. Ty méně povedené moc zafixované nemám. Obecně mně bohužel každá chyba kazí dojem z koncertu, takže koncertní euforie se u mě moc nekoná.
Jaké je tvé vidění budoucnosti ohledně DP?
Vydat novou desku, která bude ještě lepší než ty předchozí.
Od malička jsem obdivovatel bubenického umění a proto si dovolím ještě jednu protekční otázku, proč ten zvláštní tvar kopáku?
Je to jen atypické řešení na místo klasické resonanční blány, které dává konkrétnější a hlasitější zvuk. Dopručil mi to jeden bubeník z Faerských ostrovů, kterému jsem prodával bubny. V ČR to tehdy ani nešlo koupit. Na druhou stranu jsem ochuzen o možnost případné grafiky nebo loga na přední bláně.
- Jan Stinka – basa (2018-současnost)
Jaké události přivedly tvé kroky do DYING PASSION?
Moje kroky do DP vedou skrze skupinu ELBE. Vše začalo na začátku roku 2018, když jsem nabídl Standovi s Martinem spolupráci. Netrvalo to dlouho a Standa mne oslovil, zda bych nemohl převzít post po Radkovi a zkusil i DP.
Jak hodnotíš své dosavadní působení v kapele, měnil bys něco z pohledu dnešních dnů?
Musím říct, že bych nic nezměnil, dokud to bude možné a spolupráce nás bude naplňovat, není důvod to měnit. Pro mne to znamená překonávat vzdálenost více jak 250 km za kapelou na zkoušky a koncerty.
Tvé nejoblíbenější album, respektive píseň z dílny DP?
Je těžké odpověď jednoznačně, proto odpovím, že všechny. (úsměv)
Nejvydařenější a nejmíň povedený koncert, z dob tvého působení?
Za dobu mého působení v DP hodnotím negativně z technických důvodů koncert v roce 2019 na akci Mezi svátky, kterou Standa s DP pořádá posledních několik let. Skvělý koncert byl v Šumperku při otevření bezkontaktní galerie v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie letos v srpnu. Mělo to neskutečnou atmosféru.
Jaké je tvé vidění budoucnosti, ohledně DP?
Rád bych, aby moje vytrvalost dojíždět vydržela i do dalších let.
Tímto bych rád všem moc poděkoval za účast na seriálu a do budoucnosti přeji vše dobré.
Bandcamp
Facebook
http://www.dyingpassion.com/
Kapitola první: „Secretly“
Kapitola druhá: „Voyage“
Kapitola třetí: „Sweet Disillusions“
Kapitola čtvrtá: „Relief“
Kapitola pátá: „Absorb“
Kapitola šestá: „Amplify“
Kapitola sedmá: „Transient“
Kapitola osmá: „Black Threads“
Kapitola devátá: prémiová
