Pro tuhle sebranku mám prostě slabost, protože i ona má slabost pro horory. A kromě této společné sympatie je tady ještě daleko podstatnější věc. Tento kvartet má zálibu v pořádném grindcoru a umí jej patřičně zahrát. Takže mu zobu z ruky a pokaždé čekám, s čím novým přijde.
A na jaře KANDAR přišli se svou už třetí nahrávkou (opět z Davosu), což běhen pár let existence svědčí o určité nevyčerpatelnosti nápadů. Stejně tak o soudnosti, kdy kratší nahrávka sice svou stopáží 20 minut nenaplňuje tabulkové zařazení pro plnohodnotné album, ale aspoň nemá tendenci sklouznout k nudnému výsledku. Ne, u těchto sedmi skladeb to rozhodně nehrozí.
Je to totiž už klasicky našlapaná hudba a pořádně hutná. Basa pěkně drnčí, bicí rychle sypou a o zajímavé kytarové riffy nebo zvraty není nouze. V podstatě bych o hudbě mohl opakovat to, co jsem napsal v recenzi na předchozí album „Tromaville“, ale přijde mi, že tentokrát je ještě víc propracovaná. Třeba jako až hymnická „Rosemary“. A když se rozjede intro před „Eraserhead“, leckomu musí naskočit husí kůže (i když ta intra bych osobně trochu zkrátil).
Výrazným prvkem je pak vokál, tu hrdelně řvaný, onde pořádně growlující. Jako koření navíc působí hostující zpěváci (např. Žlaba, Kam Lee), k čemuž kytarista Kubýk doplňuje: „Hosty jsme vybírali ještě před samotným vznikem skladeb a teprve pak jsme k jednotlivým náladám utvářejících písní a témat pány zpěváky rozdělili a přiřadili jim místo v partech. Oslovili jsme je hlavně proto, že každý z nich má svůj specifický výraz, charisma a barvu hlasu, zkrátka rozdílné hrdelní zvuky. Chlapcům jsem jejich party nahrál ve zkušebně a každému posléze poslal. Po studiové nahrávce potom každý obdržel svoji písničku a nazpívali si je ve svých domovských studiích. Původní plán byl, že všichni přijedou do Vyškova do Davosu (samozřejmě kromě Kama Leeho), ale nakonec z toho sešlo. Jediný, kdo přijel a rovnou svoje party zazpíval v Davosu, byl Jenda z ELBE. A vlastně ještě i Jari ze Švédska, který v té době byl zrovna ve Vyškově u babky na návštěvě. Měli jsme vybraných hostů více, ale z různých důvodů se to nakonec neuskutečnilo.“
Nevyčerpatelné jsou i náměty textů – více či méně známé horory, podle nichž jsou pojmenovány skladby (Slimáci, Scanners, Osvícení, Rosemary má děťátko, Smrti král, Mazací hlava, Burnt Offerings). Na otázku jejich výběru zpěvák Topi odpověděl: „Tentokrát vznikl nápad, vzhledem k mé diagnóze Cluster headache, že by album mohlo být koncepčně uděláno tak, že všechny na desku zařazené a zpracované filmy budou mít nějakou spojitost s touto diagnózou, to znamená, že budou obsahovat scény s brutální bolestí hlavy. A samozřejmě to musí být horory nebo temnotou nasáklé ujetosti.“
S tím vším souvisí malovaný obal, na němž je Topi vyobrazený s hřeby v hlavě (trochu jako Pinhead naruby), uvnitř pak další obrazy inspirovány výše zmíněnými filmy – krása, i tak bych chtěl víc. Pro fajnšmekry by ale měla vyjít i LP verze. Takže za mě jednoznačně spokojenost. Navíc, na každém albu najdu nějaký ten snímek, co neznám, a je nutno tento nedostatek napravit. Už jenom z tohoto důvodu se těším na další nahrávku. Ale samozřejmě především na ten pořádný grindový řimbuch.
Seznam skladeb:
- Slugs
- Scanners
- The Shining
- Rosemary
- Der Todesking
- Eraserhead
- Burnt Offerings
Čas: 19:57
Sestava:
- Headache Topi – zpěv
- Earache Kubýk – kytara
- Toothache Martin – basa
- Backache Denis – bicí
