Pár dní před prázdninami, v době kdy už na plno vypukla festivalová sezóna, si dalo dostaveníčko poctivé doomové řemeslo v pražské Vopici. Přijeli stále populárnější MONOLORD, kteří s každou svojí deskou rostou výš a výš. Toho si všimlo i dost lidí v Čechách, protože od poslední klubové zastávky v roce 2016, která proběhla v pražské Sedmičce, dorazilo minimálně dvakrát tolik lidí a Vopice tak byla hodně slušně zaplněná.
Musím pochválit organizátory, že na nic nečekali a jak dopředu avizovali, koncert opravdu začal přesně v osm večer, což vzhledem k pondělí a počtu dvou kapel bylo v součtu výborné rozhodnutí. Role předkapely se ujmuli navrátivší se GOSPEL OF THE FUTURE, pro které to byl třetí koncert po tzv. comebacku. Patřím ke skalním fans a to prvotní mrazení v zádech z návratu už proběhlo před necelými dvěma měsíci na tomhle parádním festivalu. Oproti předešlému setu GOSPEL OF THE FUTURE zařadili do playlistu jednu novou skladbu navíc a jednu starou ubrali. Je tedy evidentní, že kluci nechtějí těžit jen z dob minulých a elán a chuť tvořit jim evidentně nechybí. Neschází jim ani zápal, s jakým svoji hudbu prezentují; v této disciplíně vyčníval hlavně bubeník, který za bicímíi třepal hlavou jak headbanger v první řadě na koncertu SLAYER. GOSPEL OF THE FUTURE z převážné části posluchače přibíjeli k podlaze svým masivním zvukem a riffy. Set byl o to intenzivnější, že kluci si rozestavili nástroje před pódiem, protože na něm už měli věci připravené MONOLORD, a tak jejich vystoupení „tváří v tvář“ přispělo k ještě intenzivnějšímu zážitku.
MONOLORD se u nás představili potřetí, ale to jejich loňské předskakování před BLACK LABEL SOCIETY jsem mile rád oželel. Jejich první vystoupení ale mělo parametry, díky kterým bylo jasné, že si jejich další klubovou zastávku u nás nemůžu nechat ujít. Pravda, poslední album „Rust“ už mě nekope tak, jako předešlé dvě desky, ale stále je tam cítit silný potenciál. A s prvními tóny „Where Death Meets the Sea“ bylo hned jasné, kdo je tady pánem. Trio muzikantů se svým specifickým hutným soundem přehrávalo svoje songy s naprostou jistotou a přesvědčivostí a v neposlední řadě zápalem, kdy stejně jako před lety jsem se bál o lidi v první řadě, kde to vypadalo, že někdo z nich chytne basou přes hlavu. MONOLORD nasadili kolem sedmi věcí a hodinové vystoupení bylo tak akorát – ono delší dobu poslouchat repetetivní riffáž se zase o moc déle nedá, ať je sebevíc kvalitní. Ruku do ohně bych za to nedal, ale mám pocit, že se hrálo pomalu ze všech nosičů kapely kromě druhého alba a jestli mám jednu výtku, je to nezařazení mé oblíbené věci „Cursing the One" právě z alba „Vænir“. Každopádně nemohla chybět „Empress Rising“, která zakončila tuhle stoner/doomovou seanci, která se opět velmi vydařila.
Malá vsuvka na konec. Kdo byl před třemi roky na Sedmičce, určitě si vzpomene na merch kapely, kdy šla na dračku žlutočerná nášivka s kočičkou, která má na čele obrácený kříž. Tenhle design evidentně boduje stále, protože kočička byla dostupná i teď, akorát v černobílém provedení.
