Je to už nějaký pátek, co jsem byl okouzlen hudbou OLAF OLAFSONN AND THE BIG BAD TRIP a doslova hltal každou jejich další nahrávku. Přes první krůčky (rok 2015), které už ale vykazovaly mimořádnou kvalitu, začala kapela v roce 2017 nahrávat veledílo pod jednotným názvem „The Feathers of Oblivion“, které se skládá ze čtyř samostatně fungujících dílů, jenž nabývají největšího smyslu pěkně pohromadě.
OOATBBT se rozhodli nahrát koncepční album, které je inspirováno všemi ročními obdobími. Každá sezóna se vejde na jednu stranu vinylu a tím pádem tak vznikl unikátní projekt, jenž, jak trefně glosoval kamarád „kdyby tohle udělala jakákoliv známější kapela, tak se z toho lidi poserou“. OOATBBT totiž zašli tak daleko, že každý střípek mozaiky natáčeli ve dnech rovnodenností a slunovratů a to naživo a přímo venku. Nahrávku pak svépomocí upravili, vydali jako CD a stihli ke každému CD udělat křest. Takhle to šlo od jara do zimy, a až bylo vše hotovo, puzzle se složily dohromady a zrodilo se „The Feathers of Oblivion“.
OOATBBT se prezentují hudbou, která dává vzpomenout na léta minulá. Naštěstí to nejsou příšerné osmdesátky, společně se musíme propadnout historií ještě dál a zavzpomínat na hipíky a jejich první rockové fúze, kde se pod drogovým oparem nacházela všudypřítomná psychedelie. OOATBBT by se v tomto období cítili jistě skvěle, ale nejen desítky let starými pořádky je jejich tvorba živa, o čemž přesvědčí především poslední „zimní“ díl mozaiky, který reflektuje i současnější hudební pohled.
Na to, že OOATBBT jsou plně zbaveni zpěvů se jim, i díky úžasné grafice, která napomáhá vytvářet v hlavě obraz k hudební produkci, učebnicovou formou povedla navodit nálada daných ročních období do jednotlivých kapitol. První strana (Spring) postupně rozkvétá, podobně jak to s tímto obdobím bývá. Úvodní tóny kvílivé kytary jsou vyloženě psycho, aby na ně navázala pomalejší pasáž, v které se nástroje krásně usadí a začínají vynikat prvky typické pro tuhle nevšední kapelu. Všechny nástroje jsou krásně slyšet, kytaristé v drtivé většině hrají každý něco jiného, basa je důležitou součástí a bicí jsou pestře zahrané a dodávají tomu všemu pevný základ. „Jarní“ strana je navíc obohacena flétnou, která už tak silný koktejl ještě vyšperkovává. Po klidnějším úvodu přijde vhod rychlejší druhá část a po „The Morning Frost: The Howling of the Sylphids“ se toho pravého vrcholu dočkáme s poslední devítiminutovou „The Cycle: Night at the Graveyard of the Ancestors“, v které kytara doslova zařezává a společně s nápaditou rytmikou rozehrává party, kdy se skladba chvílemi stává až nečekaně syrovou flákotou a jedná se o top moment první části, jejíž závěr už si připravuje půdu pro věci „letní“.
Pro jednotlivé skladby platí, že se v každé z nich odehrává silný příběh, který postupně kapela rozplétá a i bez vokálů dokáže člověka nasměřovat tam, kam chce. O čemž přesvědčuje druhá část „Summer“. Její celková atmosféra dýchá dny, které jsou zalité sluncem, vzduch stojí na místě a jediné, po čem toužíte, je voda. Odlehčenější ráz léta dokumentuje nejlépe klipová „The Forest: Reanimation of the Young Goddess of Summer“, jejíž příjemně melodický nosný motiv se proplétá téměř celou skladbou, ale jelikož mají OOATBBT dar pracovat s atmosférou, ani při sedmiminutové délce se ústřední motiv skladby neohraje.
„Podzim“ je opět zahalen do psycho hávu a přes údernější dvojici skladeb, kde hlavně druhá „The Decay: The Canopy of Stone Cracks Open“ rockově burácí pod tóny kytary a působivými sóly, dostane třetí díl nečekaný odstín a to díky zařazení „The Mire: Death on the Forest Floor“, kde se dostane ke slovu flétna a ráz nahrávky se posunuje až někam do art rockových vod. Poslední část se opět zahalí do psychedelického rázu. Kytary vyluzují tóny, které znějí, jako kdyby se OM rozhodli hrát rock. Tenhle space trip se právem řadí k vrcholům celé desky.
Největší překvapení si OOATBBT připravili na konec. Ze „zimního“ partu totiž čpí síra v podobě black metalu a nutno dodat, že tahle podoba kapele náramně sluší. Černočerná sypačka se přežene začátkem jako vichr, aby postupně ochaboval a přešel do pro kapelu typičtější polohy, kterou demonstruje hlavně ve druhé „The Snow: The Serenity of White Fields“. Ta dostává grády zařazením thereminu, jehož zvuky rozvibrují vše v blízkém dosahu. V téhle fázi desky je jasné, že kapela postupně dosáhla vrcholu. Skloubit tak vkusně psychedelický rock s black metalem… ne že by v této disciplíně byli OOATBBT jediní, ale jimi podávaná forma je prostě dechberoucí.
Jak bylo zmíněno, jednotlivé části byly nahrány venku naživo při dnech rovnodennosti a slunovratech na kopci Budeč. Autentičnost nahrávky pak stvrzuje zvuk, kdy je občas slyšet i něco, co možná nebylo prvotním záměrem (zpěv ptáků, šumění stromů...), objeví se nějaká ta chybka… ale ta raw podoba desce neskutečně sluší. Z dnešního hlasitého a moderního pohledu se jedná o těžký underground, ale osobně si nedokážu jiný sound ke kapele představit a tenhle přístup ke zvuku je potřeba vyzdvihnout. Výsledný sound podtrhuje čitelnost jednotlivých nástrojů a při přehrání desky na solidní aparatuře si posluchač užije skvělý poslech. O tom, že kapela vše myslí vážně a je puntíčkářská až do morku kostí, svědčí i fakt, že se o závěrečný mix postaral Ben Etchells v londýnském Bush studiu, a vinylový master udělal Ade Emsley, který spolupracoval i s IRON MAIDEN.
Po té nejdůležitější složce – hudbě samotné – je podstatnou součástí kapely i grafika. Tu má na starost pátý nehrající člen Irma, která po svém pojatými, místy až halucinogeními, obrazy dodává tomuhle dílu další rozměr. Už dříve představená CD stála za pozornost, ale průchod její kreativity se naplno projevil s vydáním LP, kde vše z jasných důvodů vynikne mnohem lépe. LP je ve formě gatefoldu, obsahuje masivní přílohu, nápadité vnitřní kapsy, kdy ke každému období je jiný obraz, a spousty detailů, které vyplavou na odiv s dalším prohlížením. Samotné zpracování desky si zaslouží jedenáct bodů z deseti. Každý majitel tohoto skvostu bude jistě spokojený a bude mít co obdivovat. Nemá smysl tady popisovat vše, tohle je potřeba vlastnit.
Je toho moc, co OOATBBT dokázali vpravit na tuhle úžasnou desku, kde se superlativy na její konto nedá šetřit. Nejen v našich končinách se jedná o něco mimořádného, tak snad najde LP širší uznání. Když pominu všechny okolní věci, jako jsou zvuk, grafika, při koncertech kapela navíc vystupuje v maskách…, které dotváří pocit dokonalosti, je skvělé vědět, že stále tím nejlepším na OOATBBT je jejich hudba. Ta působí pestře, je z ní cítit přehled a jasný záměr. Na ploše devadesáti minut se neustále něco zajímavého děje a to vše má uhrančivé charisma. V rámci objektivity se snažím vždy najít i něco, co mi nevoní, ale tady není kde brát. „The Feathers of Oblivion“ je obdivuhodným dílem, které rozhodně není pro každého, ale propadnout kouzlu téhle desky je tak snadné a návykové.
Seznam skladeb:
- Side A (Spring)
- The Thaw: Shedding the Antlers of Winter
- The Feathers: The Birds Return
- The Morning Frost: The Howling of the Sylphids
- The Cycle: Night at the Graveyard of the Ancestors
- Side B (Summer)
- The Sun: Dawn at the Graveyard of the Ancestors
- The Journey: Cold Waters of the Wild Stream
- The Forest: Reanimation of the Young Goddess of Summer
- The Harvest: Sacred Unity of Heaven and Earth
- Side C (Autumn)
- The Rain: Chewing on the Branches of the Tree of Insight
- The Decay: The Canopy of Stone Cracks Open
- The Mire: Death on the Forest Floor
- The Festival: The Taste of Blood from Human Sacrifice
- Side D (Winter)
- The Dark: The Longest Night in the Valley
- The Snow: The Serenity of White Fields
- The Blizzard: Howling Winds and Crystals of Ice
- The Waiting, Part I: The Icy Crown of the She-Lich
- The Waiting, Part II: A Frozen Scythe for the Hopes of Spring
Čas: cca 90 min.
Sestava:
- Olaf Olafsonn – kytara, flétna, theremin
- The Archduke of Neurosis (Jan Tichý) – kytara
- The Mathematician (Jakub Eliáš) – basa
- The Dopefiend (Filip Vašut) – bicí
- Queen of the Other Space (Aneta Irma Lammrová) – grafika, fotky
