Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
FORGOTTEN SILENCE - Vemork Konstrukt

CD 2018, Les Acteurs de l\'Ombre Productions / occitan black metal / Francie

AORLHAC je docela zajímavá kapela. Pochází z Francie, z regionu Auvergne, z města Aurillac, a ke svému působišti se hrdě hlásí.

Occitan black metal… to je bezesporu zajímavé zařazení, a bez mučení se přiznám, že jsem o takovém blackmetalovém subžánru dosud neměl potuchy. Ani slovo occitan mi nic neříkalo, ale dnes je všechno na dosah ruky, stačí párkrát kliknout a člověk je rázem „chytrej jak rádio“. Abych zvědavcům ušetřil práci, rovnou dodám, že occitan má i český ekvivalent, který zní okcitánský, či okcitánština, což je jazyk, kterým se mluví v jižní Francii, v Katalánsku, v části Itálie a v Monaku. S okcitánštinou je to poměrně složité, takže už ji radši opustím, ale kapela se jí nejspíš drží – a jestli dobře chápu informace z promo listu, tak je album okcitánsky nazpíváno a v textech se kapela rovněž věnuje své domovině a její historii. Ale dost zeměpisu, pojďme na trochu dějepisu. (úsměv) AORLHAC se dali dohromady v roce 2007, jenže elán jim vydržel jen do roku 2010 – i tak ale stihli vydat dvě plnohodnotná alba. V loňském roce se rozhodli oslavit deset let od založení reunionem a novou nahrávkou „L´espirit des vents“, kterou 2. března vydal agilní label LADLO.

Les Acteurs… je poctivá firmička, která svým počinům věnuje náležitou pozornost, zatím se mi nestalo, že by nějaká nahrávka měla odfláknutý obal. I AORLHAC mají CD zabaleno kvalitně. Nemusím se potkávat s grafickým cítěním výtvarníka, ale musím uznat, že digipack o šesti stranách s vloženým osmistránkovým bookletem je důstojným doprovodem k hudebnímu obsahu, že nechybí nic podstatného (texty, info, fotka, originální obrázek), jen si v okcitánštině (nebo ve francouzštině?) moc nepočtu. (úsměv)

S porozuměním muzice je to na jednu stranu snazší, na druhou složité. LADLO jsem vždycky považoval za vydavatelství, které sází na originální kapely, na netradiční black metal či různé post záležitosti, ale do téhle škatulky AORLHAC nezapadají. Místo occitan používají i epic, ale já bych spíše řekl melodic s občasnými folk motivy. A motivy, to je slovo, které mě při několikátém poslechu napadá. Jen některé motivy mě baví, přijdou mi zajímavé, originální, ale není jich tolik, abych skoro hodinu hrací doby jásal nadšením. Většina materiálu mi přijde jako dobře odvedená práce, melodie jsou slušné, místy mají onen folkový nádech, ale v podstatě jde o klasické meloblackové řemeslo. Možná bych přivítal, kdyby mělo album klasických čtyřicet pět minut, pak bych se asi orientoval lépe, ale ta hodina je prostě moc… Navíc když jsou skladby tak dlouhé, šest minut je průměrná hrací doba, třetí song má dokonce minut devět.

Postupně se mi z alba vylouply dvě výraznější skladby. Nebo lépe řečeno skladby, které se trochu vymykají z okolního juchání. Tou první je „La révolte des tuchins“, v níž kapela používá zajímavé kytarové harmonie, které lehce odkazují k francouzské postblackové škole posledních let, muzika je ponuřejší, aspoň v první polovině songu. Pak se ale začne hrát na melodickou notu a přijde mi, že jsem podobné postupy slyšel nesčetněkrát. Trojka ještě díky pomalejšímu tempu a pestře zahraným bicím chvíli baví, ale když se objeví čistý zpěv, cosi jako chorál, jde to do kopru. Ještě větší potíž mám s poslechem odrhovačky „Ode à la croix cléchée“; tahle „óda na radost“ je navíc „vylepšená“ něčím na způsob dud. Obecně pak další skladby pokračují v melodizování, tu zdařilejším, tu obyčejnějším až kýčovitém, objeví se ale i extrémnější polohy (úvod „Mandrin, l'enfant perdu“), vedle fádních postupů i nějaké ty pestřejší, což je případ druhé silnější položky „Une vie de reclus (quand les remparts ne protègent plus)“. Poslední netradiční věcí je závěrečná „L'esprit des vents“, akustické outro, ale zahrané parádně, spíš než k lidové hudbě odkazuje k muzice vážné.

Asi je jasné, že z téhle placky příliš nadšený nejsem, nějaké momenty mě zaujaly, ale není jich tolik, abych dal vyšší než průměrné hodnocení a abych se k nahrávce v budoucnu s chutí vracel.

Seznam skladeb:

  1. Aldérica
  2. La révolte des tuchins
  3. Infâme Saurimonde
  4. Ode à la croix cléchée
  5. 1802-1869 | Les méfaits de Mornac
  6. Mandrin, l'enfant perdu
  7. La procession des trépassés
  8. Une vie de reclus (quand les remparts ne protègent plus)
  9. L'ora es venguda
  10. L'esprit des vents

Čas: 57:55

Sestava:

  • NKS – guitare, basse, compositions
  • Spellbound – chants, tertes
  • Lonn – guitare solo
  • Ardraos – batterie

Facebook
Bandcamp
Youtube


Zveřejněno: 09. 03. 2018
Přečteno:
3896 x
Hodnocení autora:
5 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář