Pod pojmem atmospheric black metal si člověk může vybavit leccos. Buďme ale upřímní, v dnešní době atmo/black představuje povětšinou snivé nálady a vzletné, vcelku neškodné kusy hudebního umu. Můžeme se bavit o ruském projektu ANNORKOTH, jejich pohrobku SKYFOREST, či třeba WOODS OF DESOLATION. Dneska to tak zkrátka je a dle mého je trh takovýmito uskupeními přesycený. Ovšem dobré kousky se najdou, o to se nehodlám přít. Zrovna výše zmíněný ANNORKOTH se mi zamlouvá velice.
No, ASH BORER na to jdou zkrátka ale jinak. Úplně jinak. Zle a nekompromisně. Zde sny nemají žádnou šanci. Toto americké uskupení působí na scéně bezmála šest let. V tomto období se kapele podařilo vydat dvě dlouhohrající alba; "Ash Borer", "Cold of Ages". Na nové album jsme si museli počkat dlouhé čtyři roky. Čekání bylo ovšem zkráceno vydáním EP "Bloodlands". ASH BORER neuhnuli od labelu Profound Lore Records. Ono už samotné vydání alba u tohoto labelu je předzvěstí toho, že zde se o nic jednoduchého jednat nebude. Koneckonců Profound Lore Records vydávají výborné kusy umění.
Hudební obsah "The Irrepassable Gate" tvoří 6 skladeb o celkové délce 53 minut. Že skladby budou tvořit delší kompozice, o tom samozřejmě není pochyb, ovšem na "Cold of Ages" se nacházela delší díla než na albu aktuálním.
No hurá do temnot, na album samotné. Dodávám, že příznivci "nasládlého" atmo/blacku budou zaskočeni. První, titulní skladba, je totiž dost poctivá jeskyně. Co na první poslech zaútočí, je naprosto jednoznačně zvuk kytar. Ač se zde nejedná o žádnou stěnu hluku, či nějaký jednotvárný monolit, tak i tak zní kytara dostatečně... řekl bych děsivě. Děsivě, avšak vcelku melodicky. Vynikající. V kombinaci s tím jakýmsi bitím zvonu opravdu působivé. No a co pan Kyle Morgan se svým vokálem? Ten zde předvádí totální smrt. Jeho vokál je hnusný, vycházející z útrob nějakého hodně nemocného prastarého tvora. Tohle bude možná těžké sousto pro nenáročného posluchače. K jeho vokálu jsem nezamířil z nutnosti, nýbrž proto, abych vypíchl, co že mi hudba ASH BORER hned při první skladbě evokuje. Odpověď je jasná - Island, Island a zase Island. První skladba, čas "3:05" a přechod do rychlé pasáže. Nevědět, co to poslouchám, tak jsou to pro mě SVARTIDAUDI jak z fleku. Hudba je podobnými motivy opravdu hodně protkána. Myslel jsem, že taková hudba se tvoří jen v této izolované oblasti, vypadá to však, že tomu tak není, nebo členové ASH BORER naposlouchávali islandskou černotu dosti zodpovědně. On i ten nemocný vokál tomu dost napovídá. Škoda, že mi to trošku kazí dojem, v důsledku zachování si vlastního ksichtu. Mezitím si skladba kráčí ve svých vodách, které se vzdouvají jako oceán v noci, avšak bez měsíčního svitu. Jednou nahoře, jednou dole, jednou rychle, jednou pomalu, až doomově.
Druhá skladba "Lacerated Spirit" je opravdu inspirována jakýmsi rozsápaným duševním rozpoložením. Tam, kde se první skladba vznáší ve své rychlosti, tam je druhá ve většině totální tryznou. Zde už se neplave na vlnách temného oceánu, zde je už jen pohlcení a smrt. A opět ty kytary... řekl bych, že jejich klaustrofobický zvuk dělá valnou část alba. Sedím tu se sklenkou vína, necítím se nejlépe a tato věc můj pocit ještě umocňuje. Náhle se song doplazí až k ambientnímu intermezzu. Ruchy, vesmír, signál v nedohlednu, ztracen... konec. Aspoň už vím, co se nachází na druhé straně - totální inferno; hudba ASH BORER se budí do ráj... pekla v neuvěřitelné náloží riffů a masivních bicích. No, čekal jsem to, hehe. Morgan už jen zdálky spílá. Další skladba je jen klávesami protknutá mezihra, jakýsi odpočinek. Čas se nadechnout, alespoň na chvíli. Devítiminutová čtvrtá položka nikam nespěchá. Prim hrají občas kytary, které vytvářejí houpající se motiv - opět mi to připomíná bití zvonu. Se zrychlením přichází další z riffů, avšak v průběhu alba riff, který není tolik originální. Zde už se ASH BORER opakují. Zato vokál je dále a dále nepřístupnějším. "Rotten Firmament" je dvanáct minut dlouhá kompozice. Dost času na to vyjádřit všechno, co hudbě ASH BORER náleží. A také se to povedlo.
Nemá cenu zde vypisovat každičký detail, zasvěcený posluchač si koneckonců udělá názor sám. Co můžu říct já? To, co ASH BORER stvořili, se satanudíky vymyká žánrovému klišé. Upřímně mě už nebavili ty neustále depresivní zasněné omílačky, jaké jsou u atmo/blacku zvykem. Hudba ASH BORER je obrovské "fuck off" a hrouda hlíny hozená do ksichtu... upatlaná na dovolené - na Islandu.
Seznam skladeb:
- The Irrepassable Gate
- Lacerated Spirit
- Lustration I
- Grey Marrow
- Rotten Firmament
- Lustration II
Čas: 53:04
Sestava:
- A. - drums
- A. - guitars
- K. - guitars, vocals
- R. - bass
