Pražská DIPHTERIA čeří vody undergroundu zhruba od roku 2007, na kontě má tři řadová alba, přičemž to třetí, pojmenované „The Human Exuberance“, vyšlo letos v létě pod patronací infantilního kolektivu. Kapela od předchozího alba trochu změnila hudební směřování, obměnila sestavu, hojně koncertuje, prezentuje se videoklipem a angažuje se v benefičních aktivitách, takže důvodů a témat k rozhovoru se nabízela celá řada. Na otázky odpovídal služebně nejmladší člen sestavy, kytarista Ivan Jakůbek, který paralelně působí ještě v NO CHANCE OF RECOVERY a můžeme si jej pamatovat z řad BELLIGERENCE.
Ahoj Ivane, jak to přišlo, že ses ocitl v DIPHTERII? S NO CHANCE OF RECOVERY i BELLIGERENCÍ hraješ / jsi hrál trochu jinou muziku... Dá se říci, že jsi multižánrový muzikant a až tak Ti nezáleží na tom, jaký styl hraješ, hlavně aby Tě ta muzika oslovovala, bavila?
Ahoj, již od puberty jsem tíhnul k tvrdší muzice. Vždy mě v hudbě bavila nespoutanost, jakékoliv její fúze a naopak mi vadily zbytečné hranice a škatulky. Hraní v BELLIGERENCE mě však teprve naplno zasvětilo do světa extrémního metalu. Zjistil jsem, že v takové muzice si můžeme dovolit de facto cokoli a jakékoli hranice se zde stírají. A v první řadě je zde energie, která z metalu plyne, a kterou z ničeho jiného jen tak nedostaneš. NO CHANCE OF RECOVERY původně vznikli pouze jako vedlejší projekt muzikantů k jejich dosavadním kapelám, který byl čistě zaměřený na jednoduché riffy, emoce a náladu, tak aby nás to bavilo a uspokojovalo. V té době však hráli prim BELLIGERENCE. Postupem času NCOR zabrousili své hrany a našli si své posluchače. Přišel však čas, kdy mi věci jako práce, škola a kapely začaly přerůstat přes hlavu a své působení v BELLIGERENCE jsem ukončil s tím, že se budu v klidu věnovat pouze NCOR. Své splíny jsem léčil jak jinak než metalem a chozením na koncerty. S DIPHTERIÍ jsme se spřátelili na jedné společné akci s BELLIGERENCE, která se vyvinula ve velice příjemnou párty. Pak jsem navštívil pár dalších koncertů a přišla nabídka, abych s nimi zkusil hrát. Oslovila mě hlavně energie, kterou do lidí vždy na koncertech naperou a i celková chemie, kterou kluci mezi sebou mají i ve zkušebně. Po lidské stránce jsme si hned sedli. Do té doby jsem nikdy nehrál na sedmistrunnou kytaru a musel jsem tedy hodně máknout, abych s klukama dokázal držet krok, ale věděl jsem, že se jedná o něco, na čem se chci podílet.
„The Human Exuberance“ je hodně intenzivní nahrávka. Pětadvacet minut brutality na pomezí deathu a grindu, s občasnými zpestřujícími core prvky. Jak takové poměrně složité kompozice vznikají? Dnes není problém řešit všechno na dálku, ale spousta muzikantů pořád dává přednost zkušebně a společné práci. Jak to máte vy?
Nejraději pracujeme společně ve zkušebně. Na dálku de facto vůbec. DIPHTERIA má za léta svého působení svůj nezaměnitelný rukopis s notnou a osobitou dávkou syrovosti. Většinou přinese kytarista Dan vymyšlené riffy, v lepším případě přímo hrubou skladbu, na které se následně pracuje. Někdy jde proces vzniku jako po másle a jindy skladbu úplně rozdrbeme a trochu se kousneme. Nicméně kolektivní práce ve zkušebně je pro nás to hlavní a máme jistotu, že budeme s finální skladbou všichni spokojeni, a že má každý možnost říci k ní svoje popř. ji posunout dál. Stále je chuť se společně sejít a tvořit a vymýšlet. Hudebně se vzájemně ovlivňujeme a doplňujeme.
Šli jste do studia s do detailu připraveným materiálem, nebo ještě ve studiu skladby doznaly nějakých změn?
Do studia jsme šli vždy s připraveným materiálem s výjimkou několika textů. Pouze v některých skladbách se lehce zaimprovizovalo a dodělali se některé kytarové linky. Základy alba jsme ale de facto nahrávali na dvakrát. Původně jsme měli v úmyslu vypustit pouze EP, ale tvorba šla tou dobou tak dobře, že vzápětí vznikly další songy, tak jsme se rozhodli udělat krátkou a údernou dlouhohrající desku.
Nahrávali jste primárně v Davosu, což je pro vámi produkovaný žánr asi ideální volba. Otyn je zkušený muzikant i zvukař - měl k vaší tvorbě nějaké připomínky? Nechali jste si do toho mluvit, nebo jste si stáli za svým?
Jak píšeš, Otyn je zkušený muzikant, který toho už nemálo dokázal a máme ho rádi a vážíme si ho. Ani jsme nepřemýšleli o tom, že bychom šli nahrávat někam jinam. Na skladbách se však Otyn moc nepodílel a ani to nebylo v plánu. Každopádně nám poradil nějaké vychytávky, přece jen má trochu jiný pohled na věc, a celkově z nás ve studiu dostal to nejlepší, co šlo.
V bookletu je uvedeno, že kromě Davosu jste nahrávali i v dalších studiích, Seabeast a G.A.W. Co tam vznikalo? Proč jste všechno nenahráli v Davosu? Podle bookletu Otyn mástroval... kdo míchal?
Ve studiích Seabeast a G.A.W se dodělávaly zpěvy. Hudba vznikla primárně v Davosu. Přestože skladby byly již hotové, některé texty se dodělávaly až dodatečně, jelikož došlo k rozšíření EP na LP. V Praze jsme rovněž domlouvali spolupráci s hosty. Bylo ryze praktičtější výsledné vokály nahrávat v Praze, kde všichni žijeme, s ohledem na čas i finance. Vše jsme pak poslali na finální mix a mastering Otynovi do Davosu.
Na albu vám hostuje Dahlien, zpěvačka KEEP ON ROTTING, DILLIGENCE a THE CORONA LANTERN. Proč padla volba právě na ni?
Když padl návrh oslovit Dahlien, nenašli jsme jediný důvod, proč do toho nejít. Chtěli jsme, aby hlas našeho hosta nebyl podobný Romanovi, což Dahlien splňuje a navíc za ty roky, co se pohybuje na scéně, šla kvalitou zpěvu hodně nahoru. Máme rádi její tvorbu i kapely, ve kterých působí. Vždy si spolu rádi zahrajeme na společné akci. Ještě před domluvením spolupráce jí Roman (zpěvák) na jednom koncertě spontánně na chvíli předal mikrofon. Dahlien rozjela své peklo a nebylo pochyb o tom, že toto koření je to pravé.
Řada kapel říká, že texty nejsou důležité, spousta na ně naopak klade velký důraz. Angličtina je v tomhle směru trochu nevýhodná, protože na koncertech si s vámi málokdo zahuláká. Když někdo vyřvává česky, má to o poznání lehčí. Přesto - kladete na texty stejný důraz jako na muziku?
Asi to bude znít jako klišé, ale v DIPHTERII bereme vokál hlavně jako další nezastupitelný hudební nástroj. Zpěvové linky vznikají ve svahilštině. Teprve až si jsme jisti, že vše do sebe zapadá a zní to tak, jak má, tak se dodělávají texty. Prioritní je energie a celková chemie, která z nás jede ven. Nechceme hudbu ani zpěv přizpůsobovat textům, ale naopak texty přizpůsobujeme hudbě tak, aby se pokud možno Romanovi vešli do pusy a neubíralo to ve finále na intenzitě a jeho feelingu. Angličtina je pro tyto účely naopak vhodnější a zvučnější než Čeština. Naši fanoušci na koncertech pak s námi tuto energií sdílejí každý podle svého, většinou brutální pařbou a s úsměvem na tváři a myslím si, že vůbec nikomu nevadí, že společně nezpíváme sborově refrény.
O texty se podělilo víc lidí, kromě zpěváka Romana ještě Petr Pádivý a Dahlien. To každý psal o tom, co jej napadlo, nebo měli nějaké mantinely, aby se slova vyjadřovala na podobná témata?
Texty DIPHTERIE jsou, řekl bych, spíš existencionální, ať už jde o zaprodanost našeho světa, ekologii či osobní pohnutky atp. Nejedená se o žádný „Dobrý den, střeva ven“. Dahlien i Petr pracovali na několika konkrétních skladbách, u kterých jim samozřejmě Roman nastínil, kam skladba směřuje. Spolupracujeme s lidmi, kteří mají podobné vidění světa, a nebylo tedy zapotřebí stavět zbytečné mantinely.
S tématikou textů ladí i kresba na obalu, kde nějaký dravec hodlá sežrat nebohou holubici. Andy z MÖRKHIMMEL se opravdu vytáhl, obálku máte originální... je motiv z Andyho hlavy, nebo pracoval podle zadání?
Měli jsme určitou představu o tom, co by na obalu mělo být ještě před tím, než jsme se s Andym sešli. První skici pak vznikly při jednom sezení v bárku, kdy původní představa doznala určitých změn, nicméně myšlenka byla zachována. Andy pak pracoval podle našeho zadání. V tomto směru odvedl super práci a s obalem jsme velmi spokojeni. Výsledek maximálně koresponduje s naší původní představou i s obsahem desky.
Uvnitř bookletu je zajímavá skica... Napadlo mě, jestli podobných náčrtů nepřipravil Andy víc a vy pak vybírali, který má dokončit za účelem titulní strany obalu. Skončily třeba nějaké další obrázky bokem?
Máš pravdu, dovnitř bookletu jsme použili jedny z prvních skic, které vůbec vznikly. A ano, těch skic bylo opravdu více, ale některé se prostě ztratily, nebo byly při vášnivé pracovní diskusi polity pivem... je jich škoda... Andymu se každopádně daří do každého náčrtu vložit něco osobitého, a proto jsme je ještě použili.
DIPHTERIA má za sebou zhruba deset let aktivní činnosti, ale pořád mám takový pocit, že tak nějak nenápadně proplouvá, aniž by se o ní hojně mluvilo... Teď to vypadá, že by se snad i mohlo blýskat na lepší časy, živě hrajete jako diví, zachytil jsem řadu recenzí na nové CD nejen u nás, ale i v zahraničí navíc jste před nedávnem představili nový videoklip. Dá se říci, že jste se do toho pořádně opřeli až letos? Kdo má prsty v tak masivní propagaci?
Podle mě maká DIPHTERIA konstantě už dlouhá léta. Určitě nás ale nakopla nová sestava, vydání EP „Diphteria“ a příležitosti, které se nám naskytly, včetně několika splněných snů. Máme za sebou např. tour po Evropě s kapelou BEAST WITHIN THE SOUND, vystoupení na Brutal Assaultu a spoustu dalších vydařených akcí. Bylo nás teď prostě trochu víc vidět, ale spíš mám pocit, že vloni jsme hráli podstatně víc než letos. Měli jsme dobrou koncertní formu a skvělou zpětnou vazbu od fanoušků. Užíváme si naplno každý koncert a jsme rádi, když se lidi nechají strhnout. Nicméně máš pravdu, opravdu spíše tak nenápadně proplouváme, přestože recenze vycházely vždycky hojně jak u nás tak v zahraničí a většinou pozitivní. Nikdy jsme se však vyloženě nechtěli někam cpát, kašleme na trendy a děláme metal tak, jak nás baví a naplňuje. O propagaci se snažíme víceméně sami v rámci možností a do zahraničí posílá CD na recenze vydavatel.
Videoklip v dnešní době není nedostupný, dovolit si jej může prakticky každý... jak vznikal ten váš? Kde jste záběry na „kapelu v akci“ pořizovali a kdo vám s tím pomáhal? Ono se řekne obyčejný klip... jak dlouho trvalo, než jste měli dost materiálu, aby z něj šel klip sestříhat? Předpokládám, že jste museli skladbu přehrát několikrát - bavilo vás to třeba podesáté, nebo to byla řehole? (úsměv) /https://www.youtube.com/watch?v=EQrBn1MlTMM/
Videoklip vznikal velice jednoduše. Poprosili jsme Sultána, který je znám např. z performance na Obscene extreme či z „Helláckých“ show, zda by nám nechtěl natočit a sestříhat klip. Ten do toho šel s chutí, domluvili jsme termín a během jednoho dne jsme udělali náběry na dva videoklipy prostě u nás ve zkušebně. Skladby jsme samozřejmě opakovali mnohokrát, vymýšleli jsme různé záběry a detaily. Dělali jsme na své muzice, takže nás to samozřejmě bavilo. Objednali jsme si pizzu a přivezli nám další 4 zadarmo, což byl příjemný bonus. Trošku nastal problém, když si bubeník omylem nastavil u jedné skladby jiné bpm, což nám ve finále zkomplikovalo hlavně střih, ale nebylo to nic, s čím bychom si neporadili. Ke konci natáčení jsme byli samozřejmě všichni dost utahaní a vyčerpaní, ale řehole to byla asi jen pro kytaristu Dana, jelikož se na natáčení dostavil s ukázkovou kocovinou :).
Letos jste odehráli spoustu koncertů. Který se vám nejvíce povedl? A kde jste měli pocit, že to nebylo ono? Je pro vás důležitá odezva publika? Když je „mrtvé“, dokážete se do toho položit stejně, jako když fanoušci zvěří?
Který koncert se nejvíce povedl, asi z hlavy nedám. Užili jsme si hodně vydařených koncertů. A kdy to nebylo ono, samozřejmě víme. Např. takový Liberec. Akce se hodně protáhla a my jsme nešli na podium úplně fresh. Koncert podle toho také vypadal. Opravdu jsme se zastyděli a trochu se probrali z diskotéky. Je ale dobré sem tam dostat takovou facku. Člověk se následně poučí a snaží se být trošku zodpovědný. Odezva publika je pro nás velmi důležitá. Snažíme se ze sebe vymáčknout vždy maximum. Ale co si budeme povídat, s fanoušky v tom jedeme na koncertě spolu. Když lidi běsní, hraje lépe a kapelu to ještě víc nakopne.
Máte radši větší venkovní akce, nebo spíše kluby? Vybíráte si, kam na koncert vyrazit a kam ne? Když vás třeba pozvou na východ Moravy a vy tušíte, že tam dorazí 30 lidí, kteří vás ani pořádně neznají a přijdou na domácí kapely... je to výzva zkusit ty lidi dostat na svou stranu, nebo vás takové harcování nebaví a spíše se omluvíte?
Osobně mám raději kuby a celkově bližší kontakt s publikem. Není nad to, když je klub plný, lidi se dobře baví a atmosféra se dá krájet. I když venkovní akce mají samozřejmě také svoje kouzlo a rozhodně se jim nevyhýbáme. Poslední dobou si ale už koncerty spíše vybíráme. Doby, kdy jsme jezdili úplně vše, jsou už dávno za námi. Na vzdálenosti a počtu lidí nicméně nezáleží. Máme ale také už nějaké požadavky a takové ty hurá akce se většinou vyselektují. Na druhou stranu se snažíme předvést maximum i pro pár lidí. Nikdy nezapomenu některé koncerty, které jsme si dokázali naplno užít i se všemi sedmi platícími diváky (úsměv). Nikdy není jistota, že bude pokaždé dobrá akce.
Co zahraničí - chtěli byste třeba na větší turné? Často se kapel ptáme, jestli by byly ochotné do tour s nějakými většími zahraničními partami vrazit prachy, aby se mohly projet Evropou... co vy? A je vůbec reálné, abyste někam vyrazili třeba na 14 dní, nebo vám to pracovní či rodinné povinnosti neumožňují?
Většímu turné se rozhodně nebráníme, ale zaplacení si předskakování nějaké známější zahraniční bandě, tak jak je to dnes v módě, pro nás nepřipadá v úvahu. S kamarády z BWTS za sebou máme 18denní tour skrz jižní Evropu a jednalo se o fantastický a nezapomenutelný zážitek. Jasně, že takové tour zahrnovalo třeba i spaní na pláži nebo v berlínském squatu, makedonskou úplavici a celkově hodně nepohodlí, ale v první řadě to byla ohromná zábava se skvělými lidmi. I takhle se to dá, když se chce. Jsme kapela, která se snaží sama svou produkcí uživit a svá vystoupení rozhodně nedotujeme. A když na to přijde, v práci se dá vzít dovolená a rodině musíš stejně nějak vynahradit i třeba „jen“ proježděné víkendy nebo večery strávené ve zkušebně. Jak říká Dan, metal není procházka růžovou zahradou.
DIPHTERIA, nebo možná hlavně Ty, má prsty v zajímavé benefiční akci zvané Murderball fest, jejíž výtěžek je věnovaný na podporu wheelchair (vozíčkářského) ragby. Jak ses k tomu dostal? Co Tě na tomhle sportu přijde tak zajímavého, že ses rozhodl pro jeho podporu? Objevují se na Murderball festech i aktivní ragbisté-vozíčkáři? Co na metalovou muziku říkají? (úsměv)
S nápadem Murderball festu přišel můj kamarád během studií na vysoké škole. Ten je trenérem ragbistů vozíčkářů a celkově velmi angažovaným profesionálem v této oblasti sociální práce. Chtěl zorganizovat benefiční akci hlavně za účelem zviditelnění tohoto sportu a požádal mě o pomoc. Řekli jsme si, že k tvrdému sportu patří tvrdá muzika a obojí je vlastně underground, o kterým běžný člověk ani netuší, že existuje. Tak proč to nedat dohromady? Co si člověk možná neuvědomí, je to, že se jedná o sport určený pro kvadruplegyky. To znamená, že ti kluci jsou více či méně ochrnuti na všechny čtyři končetiny. Jeden by si to v takové situaci asi nejradši hodil, ale tihle kluci se s tím perou a zaslouží si velký respekt. Výtěžek z festivalu je třeba s porovnáním s cenou jednoho sportovního vozíku vcelku zanedbatelný. Ale podařilo se nám dosáhnout toho, čeho jsme chtěli. O festivalu se mluví, do Modré vopice dorazili i lidi, kteří tam normálně nechodí. Pokaždé se jednalo o skvělou párty a dnes mě oslovují i zahraniční kapely, že si chtějí na festivalu zahrát. DIPHTERIA celou akci zaštiťuje tak, jako to dříve dělali BELLIGERENCE. Aparaturou, vlastní produkcí a osobní pomocí. BELLIGERENCE ostatně podporují festival dodnes. Bez nesobeckého přístupu kapel a lidí, kteří s festivalem pomáhají, by nic takového nebylo možné a všem patří velký dík. To nás spojuje a možná proto se akce vždy vydařila ke spokojenosti všech. A co na to říkají samotní vozíčkáři? Někomu se ta hudba líbí, někomu ne, ale byli by každopádně rádi, kdyby akce nadále pokračovala. Doufám, že ještě seberu sílu tuto akci příští rok zorganizovat. Ale přestože je Vopice bezbariérová, klubové akce nejsou pro vozíčkáře to pravé ořechové a na pořádný open-air jsme přece jen všichni pořád moc velký underground.
Na závěr by se asi hodilo představit nějaké plány, ale ono je teď všechno žhavé, deska, klip... takže se zeptám na něco jiného. (úsměv) Na jakou otázku bys v souvislosti s muzikou rád odpověděl, ale nikdo Ti ji nepoložil?
Věřím, že bychom spolu o muzice dokázali mluvit hodiny a hodiny a pak bychom to mohli vydat třeba i knižně. (úsměv) Za položené otázky moc děkuji. Ale cítím, že zde mluvím hlavně za DIPHTERII a jako součást jednoho celku. Proto dovol, abych ti předně zodpověděl i tvou poslední nedokončenou otázku a představil nějaké naše další plány do budoucna. Chystáme se dokončit druhý klip k desce „The Human Exuberance“ a makáme na novém materiálu, takže lze v dohledné době očekávat třeba i nahrávání dalšího EP. Naše nová tvorba se opět někam posunula. Sami se těšíme na výsledek a na to, co tomu řeknou naši fanoušci. Ke konci roku chystáme pár vykutálených povánočních akcí v Praze, v Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích a hodláme tak pokračovat i v příštím roce. Možná by ses mě mohl jen tak jednoduše zeptat, proč to vlastně všechno dělám. A já bych ti odpověděl: Přijď se podívat na koncert. (úsměv)
