Papagáj je borec. Neúnavně vydává zajímavé desky, často reediční a vždycky hodnotné. Tím nemyslím jen hudební obsah nebo provedení, ale i význam historický, v řadě případů jde o věci buď v současnosti nesehnatelné, nebo dosud na gramofonových deskách nevydané. Vše uvedené pak dokonale pasuje na sedmipalec, který obsahuje nahrávku vůbec prvního koncertu UŽ JSME DOMA.
Dnešní UŽ JSME DOMA mají renomé světové kapely, ale začínali jako alternativní improvizační sextet, v jehož sestavě nechyběly saxofony ani klávesy. Ale chyběl Miroslav Wanek, tehdy působící v FPB, s nimiž se UŽ JSME DOMA a PLEXIS potkali na jednom vypečeném dýchánku v roce 1985. O tom, jak za komoušů undergroundové kapely (punkové i metalové) vyzrávaly nad úřady, už se popsalo dost papíru opravdového i virtuálního, tak ve zkratce... Nějaký šikula, v tomto případě punkový guru Petr Růžička, skoupil všechny lístky na klasickou linkovou cestu parníkem, následně se sešli fanoušci, kteří se porůznu dozvěděli, co se chystá, parník vyplul a na palubě začal koncert. Ona památná cesta 6. 7. 1985 sice začala zákrokem veřejné bezpečnosti (tj. komunistické policie), která dvě desítky „cestujících“ pozatýkala ještě dřív, než parník vyplul, ale koncert přesto proběhl, byť mezi zatčenými byli i muzikanti - ti byli postupně propuštěni a parník dohnali po suchu tramvajemi. Navíc se tehdy mimořádně nehrálo přímo na palubě, ale na břehu, kam exotickou mládež zavezl kapitán parníku z obavy, že by nějací nestřízliví cestující mohli popadat do vody - ale všechna čest, poskytl kapelám elektřinu z lodi. Podrobně je celá anabáze uvedena v bookletu pohledem Miroslava Wanka, vzpomínky připojil i Alex Švamberk, a je to čtení z dnešního pohledu jako z říše sci-fi.
Současní UŽ JSME DOMA a UŽ JSME DOMA roku 1985, to jsou dvě zcela odlišné kapely, nejen hudebně, ale i personálně. Ze sestavy z před jednatřiceti lety totiž v současnosti nepůsobí v kapele ani jeden muzikant, ostatně ona prehistorická sestava měla jen krátké trvání, než ji Miroslav Wanek „rozvrátil“. (úsměv) Nicméně onoho krásného červencového dne se šest „muzikantů“ chopilo nástrojů a začalo vyluzovat zvuky a tóny, které lze popsat různě, jen ne jako příjemné nebo chytlavé. Muzika i zběsilé vokály připomínají spíše improvizování lidí, kteří se náhodně sešli a začali dělat „hudbu“. Trefně se k tomu vyjádřili právě pánové v bookletu, takže si dovolím citovat, protože mi to přijde vše říkající...
Alex Švamberk: „Žádný přímočarý punk, ale přerývané rytmy, překřikující se hlasy a zběsile troubící saxofon. Bylo v tom něco z undergroundu, ale mělo to ohromnou energii a nasazení.“
Miroslav Wanek: „Měl jsem je za takovou sranda kapelu, složenou z lidí, kteří neumějí hrát. To byla sice částečně pravda, ale to, co jsem slyšel, bylo strhující, zábavné a neskutečně svobodné.“
Oním undergroundem zmiňovaným Alexem Švamberkem byly, myslím, myšleny kapely typu PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE nebo DG 307, k jejichž produkci má hlavně strana B blízko. Áčko s jedinou skladbou, totálně bordeliózní, má spíš blízko k Davidu Vorovi a VENUSIAN DEATH CELL, prim hrají zběsilé výkřiky a řevy, saxofony a monotónní bicí, kytara s basou jsou nazvučeny (sejmuty) prachmizerně a klávesy jen tak slabě „kníkají“ (slovo převzato od Alexe Švamberka). Na béčku už se dá hovořit o muzice, která mi nějak podvědomě přijde podobná DG 307, které do mě kdysi za komoušů hustil kamarád (a nebylo to nic platné, nebavili mě). Některé pasáže jsou docela naléhavé, hlavně v „Jazz 1960“, „Delikatesa“ je spíše atak na nervovou soustavu, disharmonická a chaotická, ale přesto jakous takous kostru má. Desku uzavírá fragment skladby „Šantrůček“, jejíž základní motiv mi připadá povědomý, ale za čerta si nevzpomenu, odkud...
Zvuk je poplatný době a způsobu nahrávání (= velmi špatný). Zato booklet je jedním slovem skvělý. Hlavně zmíněný report Miroslava Wanka se čte jedním dechem, ale popořadě. Přední stranu osmistránkové brožury zdobí obrázek dvorního malíře kapely Martina Velíška, následuje sleeve-note Alexe Švamberka (česky a anglicky) plus dobový letáček-pozvánka na „hudební parník“, koláž fotek UŽ JSME DOMA, info stránka s dalším obrázkem, dobová fotka z koncertu (na níž jsou FPB, protože fotka kompletních UŽ JSME DOMA se nedochovala), report Miroslava Wanka skoro na dvou stranách v češtině i angličtině a na zadní straně seznam skladeb. Vše na luxusním tvrdém papíru. Černý vinylek je vložený do obyčejné papírové kapsy, na níž je ocenění hodná informace „play at 45!“, což chválím, protože u strany A člověk nepozná, která rychlost je ta správná. (úsměv)
Bodování, myslím, postrádá u třicet jedna let staré nahrávky smysl...
Seznam skladeb:
- Strana A:
- Haziga urma
- Strana B:
- Jazz 1960
- Delikatesa
- Šantrůček (fragment)
Čas: cca 9 min.
Sestava 1985:
- Jindra Dolanský - tenor sax, zpěv
- Milan Nový - tenor sax, zpěv
- Jiří Solar - kytara
- Jiří Závodský - klávesy, zpěv
- Petr Keřka - basová kytara
- Jula Horváth - bicí
www.uzjsmedoma.com
http://bandzone.cz/uzjsmedoma
www.phr.cz
