THY WORSHIPER jsou docela zajímavým úkazem. Aktuálně sídlí v Dublinu, ale kořeny a první výhonky zanechali v Polsku, odkud pocházejí i všichni členové aktuální sestavy. Pamětníci možná vzpomenou na dvacet let staré album „Popiól“, na němž se kapela prezentovala experimentálně pojatým black metalem, nicméně očekávání, která debut naznačoval, naplněna nebyla. Vyšlo sice ještě další album „Signum“, jež ale připravilo pouze duo sirotků, načež se kapela odmlčela a postupně se přesunula do Irska. Až po roce 2010 se parta kolem zakladatele a hlavního skladatele Marcina Gasiorowskeho začala probírat ze spánku a výsledkem aktivit posledních pěti let je demo, EP a dvě velké desky, přičemž ta letošní je navíc rozdělena na dvě části (CD). Nosiče jsou zabaleny v přírodně laděném luxusním třípanelovém (šestistránkovém) digipacku, v němž je navíc vložený šestnáctistránkový booklet. Grafik odvedl skvělou práci, obal má styl a nápad, vše je na svém místě a samozřejmě nechybí nic, co by měl každý obal obsahovat.
Cesta do nitra alba nazvaného „Klechdy“ (v češtině by to snad mělo znamenat příběhy) není lehká. Personálně i instrumentálně početný soubor rozhodně nehraje muziku pro davy a vlastně ani muziku, která by se dala nějak snadno zařadit. Napadají mě slova jako rituální, tribální, pohanská, folková, keltská, meditativní, šamanská, mystická, avantgardní, alternativní... a všechna nějakou skladbu nebo spíše pasáž vyjadřují. Ale slovo metal k uvedeným přídavným jménům pokaždé přidat nelze, protože kov, natož ten černý, se v současné tvorbě THY WORSHIPER objevuje sporadicky.
Osmdesátiminutová nahrávka začíná folkově, do minimalistické muziky, v níž na sebe strhávají pozornost hlavně různé perkuse, zpívá Anna vysokým působivým hlasem. Postupně se ke slovu dostávají i další nástroje, ale pořád těžko mluvit o rocku, natož o metalu. Jde o jakýsi pohanský rituál podbarvený kytarovými tóny. Jinak muzika působí ve dne, to snad ani nemá smysl se do ní snažit proniknout, jinak za tmy, kdy člověk opravdu věří, že to „něco“ s podvědomím dělá. Ještě v rámci první skladby se k mikrofonu staví i zpěvák, který používá hluboké polohy a jeho vokál je zpočátku jediným pojítkem s minulostí (a metalem). Svým způsobem hravá muzika ale nepůsobí nikterak chytlavě, jde spíše o ponuré melodie, některé úseky pak posluchači naproti nejdou vůbec a ten si říká, kam až to chtějí muzikanti posouvat. Donekonečna to nejde, to bychom byli kdesi u ohně primitivního kmene kdekoliv na světě, takže po vsuvce tribálního ražení se vrací muzika vstřícnější, byť v mantinelech, v nichž se THY WORSHIPER pohybují.
Strašidelná druhá skladba „Wila“ odkazuje k nějakému rituálu, který rozhodně nepatřil k těm optimistickým, napadá mě třeba signál bohům, aby na komunitu nesesílali žádné pohromy a jako díky za náklonnost jim patří nějaká oběť... To „Marzanna“ je přece jen o poznání veselejší, byť i tady se najdou pasáže těžko přístupné.
To, že je materiál rozdělený na dva disky, je dáno jen tím, že je nahrávka tak dlouhá, žádné výraznější rozdíly v hudební rovině dvojka proti jedničce nepřináší. Pořád jde o zvláštní hudbu, místy skoro až nehudbu, což je případ „Slonce“, divnosti, která si s mou trpělivostí zahrává natolik, že ji podruhé odmítám poslouchat. Na druhou stranu „Dziady“ je případ takřka blackmetalové skladby, i když spíše ve srovnání se zbytkem materiálu - zapojení ženského zpěvu posunuje song avantgardním směrem, i když základy má v oldschoolovém blacku počátku devadesátých let; i ten se ale THY WORSHIPER snaží různě ohýbat a rytmicky zamotávat. Podobná slova bych pak mohl napsat na adresu závěrečné věci pojmenované „Anielski Orszak“, která těká mezi nářezovými pasážemi mířícími až k death metalu a folkmetalovými úseky, jež ale mají k hopsa hejsa skandovačkám typickým pro severské opilecké party hodně daleko.
Z předchozích slov je snad zřejmé, že THY WORSHIPER jsou hledači. Nikoliv slepých uliček, ale jiných postupů, které jim dělají radost, odlišují od ostatních, a zároveň je činí méně přístupnými. Bez ohledu na jazyk textů - ty jsou sice v polštině, ale při poslechu to v podstatě neregistruji, vokály jsou organickou součástí hudby a fungují jako další nástroje, nikoliv jako něco, co by trvale poutalo pozornost a nutilo posluchače vnímat jednotlivá slova. Možná slečnin hlas působí lehce slovansky, ale kdyby byla slova třeba irsky, asi by vyznění bylo stejné...
Když tak těch osmdesát minut muziky poněkolikáté poslouchám, napadá mě možná kacířská myšlenka, že do této muziky pronikne jen hrstka jedinců, kteří se pohybují na obdobné vlně jako kapela. Ta si evidentně tvoří hlavně pro vlastní uspokojení, skládá a nahrává, aniž by brala ohled na to, jestli se to bude líbit davům nebo jednotlivcům. Což je určitě chvályhodný přístup, na druhou stranu je nahrávka opravdu těžký oříšek, k jehož poslechu se svým způsobem musím nutit, protože mi nenavozuje žádný konkrétní příjemný pocit, ale spíše dojem čehosi odtažitého...
Seznam skladeb:
- CD 1
- Gorzkie Zale
- Wila
- Marzanna
- Halny
- Post Coitum
- Wschody
- CD2
- Ziola
- Slonce
- Grzyby
- Dziady
- Zywot
- Anielski Orszak
Čas: 39:23 + 40:28
Sestava:
- Marcin Gasiorowski - guitar, vokal
- Anna Malarz - vocal
- Dariusz Kubala - guitar, jew´s harp, vocal
- Tomasz Grzesik - percussion, vocal, other wierd instruments...
- Bartosz Maruszak - drums
Special guest:
- Kamila Swoboda Wietrzyk - violin
- Artur Graczyk - additional instruments
www.thyworshiper.com
www.facebook.com/thyworshiper
www.arachnophobia.pl
