Po roce a půl od „psychiatrického“ alba se Tom Kohout opět hlásí o pozornost. Tento renesanční člověk se spoustou koníčků a zážitků opět čerpá ze svého bohatého života a bezbřehé fantazie a své příběhy balí do světa, který je Čechům hodně blízký - do světa hub. Říká se, že Češi jsou co do houbaření vůbec těmi nejaktivnějšími obyvateli planety a nemalou zásluhu na tom má František Smotlacha, popularizátor mykologie a autor celé řady publikací, které se tomuto fenoménu věnují. V otcových stopách pokračoval i syn Miroslav Smotlacha a právě jemu Necrocock své „Houbařské album“ dedikuje. Na jednu stranu by se Miroslav Smotlacha mohl radovat (kdyby byl mezi živými), na druhou by jej některé Necrocockovy texty mohly vyděsit. Tomáš se totiž ve světě hub věnuje zejména těm jedovatým, popisuje různé toxiny a jejich účinky, hudební doprovod pak působí neméně zajímavě.
Vlastně nevím, jestli je na albu zajímavější hudební nebo textová část. Což je svým způsobem dobře, protože Tom dokázal sestavit vyrovnanou kolekci, která s rostoucím počtem poslechů roste jako houby po dešti. Mívám to tak skoro pokaždé, napřed si říkám, co to ten Necrocock zase nahrál, vždyť je to takové nějaké obyčejné, skoro až nudné, ale po týdnu poměrně intenzivního poslechu jsem si na Tomášově houbaření vypěstoval závislost.
Muzika prakticky celou hrací dobu plyne v poklidném tempu, mantinely, které ji lemují, začínají u ambientu, pokračují přes synth pop/rock až k doom rocku/metalu. Kytary jsou zdánlivě v defenzivě, při počátečních posleších jsem si říkal, že jimi Tom nějak šetří, ale ono zdání klame, deska je v podstatě kytarová tak akorát a ostatní tóny a zvuky jsou s těmi kytarovými v ideální rovnováze. Když píši tóny a zvuky, tak myslím jak syntetizátory, tak rytmiku, která je funkční a podřízená celkovému vyznění, takže žádné dramatické hraní na basu ani na bicí se (s jednou výjimkou) nekoná.
Úvod patří (doufám) panu Smotlachovi, který do syntetické muziky hovoří o faloidních muchomůrkách, které jsou nebezpečné, protože otrava se po jejich pozření projevuje až za dvanáct hodin. To ale není nic proti mnohem zajímavější houbě, která dala název druhé skladbě, v níž kytara poměrně ostře vyřezává interesantní melodie. „Pavučinec plyšový“ je sice houba u nás velmi vzácná, ale velmi zákeřná. Následky otravy se totiž objevují i po několika dnech či týdnech a tak byla dlouhou dobu považována za jedlou, protože si lidé zdravotní potíže s jejím požitím nespojovali. Necrocock ale v tomto případě nepopisuje následky otrav a ledvinové kolapsy, které pavučinec způsobuje, ale přirovnává sebe sama k této houbičce, když pozoruje svlékající se slečny u rybníka a pak se postará jejich „záchranu“. Jestliže předchozí song s metalem koketoval, „Phallus impudicus“ je pořádný nářez, který ženou bicí pěkně svižně kupředu. Hlavní slova ale mají Chris Magos a František Štorm, kteří řvou „phallus“, což je latinský název hadovky, o níž posléze prozpěvuje i Necrocock. Tenhle zapáchající exot má „falusoidní tvar“ a sám „Karel „Kavina k jídlu si ho dal“ (Karel Kavina byl současník Františka Smotlachy, botanik a autor atlasu hub). „Houbový Tomáš“ je hypnotická písnička s poněkud synteticky znějícími bicími a dlouhou předehrou, po níž se k mikrofonu staví nejdříve principál a po něm i Houbová Marie, která klidným hlasem popisuje procházku lesem, během které nachází samé nepěkné věci, samozřejmě s výjimkou Tomáše. K téhle hitovce vznikl videoklip, který opět dokazuje, že to Tomáš má v hlavě nastavené svojsky a jeho kolegové nejspíš taky. (úsměv)
Lidovku „Do lesíčka“ pojal Necrocock synteticky, naplnil ji spoustou umělých zvuků, hostující zpěvačky přidaly vokály, ale že by tahle kratinká hříčka patřila k vrcholům nahrávky, to si nemyslím. Mnohem povedenější je „Nemocná“, volnější a jakoby ospalá písnička, kterou zpestřují občasné cizorodé zvuky. „Klobouk“ je věnovaný další smrtící dávce jedu, záměna s v textu zmíněnými špičkou jarní či hřibem nachovým nevěstí veselý konec... „Smutné setkání. Ledvin selhání. Slabé dýchání. Do nemocnice volání.“ Nejspíš zase nešťastný pavučinec plyšový. Volně navazující „Otravy opojné“ jsou částečně nazpívány zkresleným hlasem (skoro jako po nadýchání se héliem), následuje návrat k hadovce smrduté, která zřejmě Tomovi nedá spát, tak o ní napsal rovnou dvě skladby; v téhle se opět hlavně dlouze hraje a jen minimálně zpívá, ale to je obecná charakteristika alba, které je ideálním společníkem pro dlouhé podzimní (pod)večery, kdy se venku brzy stmívá a sychravé počasí neláká ke sběru hub.
Vtipně parafrázovaný název holubinky vrhavky v úvodu desátého songu („po týhletý houbě se krásně zvrací - je to vrhavka“) opět naznačuje, že nepůjde o snadno stravitelnou houbu, i když v případě téhle holubinky se smrti bát nemusíme, po dvanácti hodinách otrava odezní. Nikoliv však chytlavé melodie, které se usazují v podvědomí, včetně jemných vokálů páně Necrococka i paní Marie, ale žel i zvracení nebo dávení, nebo co to je za zvuky... Píseň věnovaná hřibu satanovi („Boletus satanas") je instrumentální, po ní následuje detektivní příběh, v němž hraje hlavní roli samozřejmě Necrocock, vyšetřující po vzoru majora Kalaše úmrtí kdesi v mlází. A to už se blíží konec, napřed se jde na houby v noci a nebezpečí číhá hlavně od amanity muscarie (muchomůrky červené), aby vše skončilo „V houbových vodách“. Další silně návyková skladba patří k těm ostřejším, bicí se tady rozjíždějí o poznání dravěji, v textu nechybí ani toxiny (muscarin), ani psychedelika (psilocybin) a vše končí spánkem v houbovém nebi. To si může každý představit po svém, na rozjímání je tu ještě jeden track, bonus, „Vánoce v Hlavově ústavu“, v němž hraje prim slavnostní melodie.
Nedílnou součástí díla je samozřejmě obal. Třípanelový digipack obsahuje vlepenou třílistovou vnitřní přílohu obsahující texty a svérázné fotky tří houbařů, dalším grafickým vyjádřením jsou potom rytiny různých hub od Franty Štorma, který se postaral i o titulní stranu, jež je opravdu skvělá, slintající Necro-muchomůrka nemá chybu. (úsměv) Chyby ale nějaké v obalu žel jsou, ta největší v seznamu skladeb, kde někdo neumí napočítat do deseti, takže po skladbě č. 7 následuje rovnou č. 9, další drobnosti „utekly“ i v textech (dvě tečky, mezery, velká a malá písmena).
Většinu nástrojů a zpěvy nahrál Tom ve vlastním studiu, bicí Pitterling nabouchal v Hellsoundu, mix a mastering pak jako obvykle obstaral Pavel Marcel, výsledek je tradičně skvělý, zvuk je čistý jako křišťál.
Seznam skladeb:
- Smotlacha
- Pavučinec plyšový
- Phallus impudicus
- Houbový Tomáš
- Do lesíčka
- Nemocná
- Klobouk
- Otravy opojné
- Hadovka smrdutá
- Vrhavka
- Boletus satanas
- Slinotok
- Noční houbaření
- V houbových vodách
- Vánoce v Hlavově ústavu (bonus)
Čas: 53:18
Sestava:
- All the mushroom music and lyrics is composed, played, sung and recorded by Tom Necrocock
- Bass: Sambar
- Female vocals: Houbová Marie
- Drums: Pitterling
Guests:
- Chris Magos and František Štorm in Phallus
- Adéla and Salmonela in Do lesíčka
