Pátek je státní svátek a tak co se dá dělat s volným dnem navíc. Nic anebo možná jít do Prdele. V berounském rockovém klubu s příznačným názvem Prdel se konal koncert Miloše Doležala s podtitulem „DODO poprvé v Prdeli".
Na kapele VITACIT doležalovské éry jsem „vyrostl" a Dodovi jsem zůstal „věrný" do dnešních dnů. A tak jsem ani neodolal nabídce, když jsem zjistil, že Dodo hraje ve městě, které mám za humny. A nechat si ujít tento koncert, zvlášť když jsem jich pár v minulosti prošvihl, tak to bych si musel nafackovat (úsměv). Pro jistotu jsem vstupenky zajistil o týden dopředu v předprodeji. Podle lupenu zjišťuji, že mohlo být prodáno tak 20 čísel, a na to, jak je Prdel malá, myslím, že je to OK. V čas příjezdu je prodáno tak 35 čísel, nakonec odhaduji, že byla v klubu asi padesátka platících. Kolega u stolu mi povídá, že to ještě tady nezažil a já se jen směju, že je doopravdy narváno.
Začíná se pěkně na čas v 19 hodin a předkapelou je BUGR z nedalekého Nižbora. A jen jsem doufal, že udělají pořádný bugr, protože z poslechu doma jsem moc odvařenej nebyl. Ihned úvodními tóny byly mé obavy rozprášeny a jejich řízný tvrdě rockový sound mě potěšil. Heavy kytarové vyhrávky, zpěv, který nabíral občas na síle, aby vzápětí mohl sklouznout zpět k melodické lince. Občas mně text evokoval zábavové popěvky, které až tak moc nemusím. S písní, které mají také na svém profilu, jsem zaregistroval píseň „Bratr pijan", která byla myslím v úvodní části BUGR setu. Pomalejší „Hergot" u které se to zavlnilo v sálu, a ráznější „Chci tě baby", u které se to vlnilo nakonec také. Víc než hodina pohodové hudby s řádnou podporou místních.
Po celou dobu koncertu předkapely po Dodovi ani slechu, ani vzdechu, nakonec se objevil za „minutu dvanáct". Se závěrečnou skladbou se „rozletěly“ dveře a v nich Miloš Doležal junior a Pavel Slechan. Musím říct, že poslední dobou jsem se na nikoho jiného tolik netěšil a myslím, že je to asi pět let, co jsem jej naposledy viděl.
MILOŠ DODO DOLEŽAL rozjel svoji show ráznou metalovou vitacitovkou „Poutník životem". Skladba je super otvírák, protože ji otevírá basa, ke které se vzápětí přidají bicí, nabroušená kytara se zpěvem a vše se rozjíždí do závratné jízdy. Už teď mi je jasné, že celý koncert bude mít perfektní rytmický groove podklad a vůbec mi nevadí, že Dodova kytara je tak trochu utopená, což u něho nejsem zvyklý. Nevadí, protože se mi to tak líbí. Trochu mi však vadí, že Milošův zpěv nebyl zřetelnější, avšak postupem času se to spravilo. Anebo je to tím, že písničky znám (úsměv). Přes staré kousky z alba „Vzhůru přes oceán", které pamatují pravěkou metalovou dobu (ale dobrou), se dostaneme k albům ze sólové tvorby Miloše Doležala, na kterých se podíleli nynější Milošovi spoluhráči, a to jeho syn Miloš, který s basou vládne jako ostřílený „Samuraj", a bicmen Pavel Slechan, který to tam sype do rytmu jako sám „Ď-ábel".
V polovině setu jsme se dočkali třech prodloužených skladeb, které se blížily nesporně k osmi-deseti minutám. A to píseň „Soudím", kterou jsem snad slyšel jednou live v roce 1992 na turné Thrash On s Guy Mann-Dudem, a to si nejsem ještě jistý, a jednou v Plzni v klubu Watt, kde Dodo pouze na kytaru dal jednu sloku. Ploužáček určitě potěšil nejen mě. Pod pódiem to bylo zřetelně znát. Další prodlouženou je krátká skladba „Oheň" z pera Jimiho Hendrixe, ve které exceloval Dodo s kytarou za hlavou a samozřejmě talent Miloš junior, který zde předváděl kouzelné triky s basou a na kterého se vždy těším už od samých počátků, kdy v kapele vystupoval ještě pouze jako host. „Beznaděj" je další desetiminutovka s představovačkou a tentokrát s bubenickým sólem Pavla, ke kterému se opět přidal Miloš junior.
Miloš Dodo Doležal, který často předvádí své kytarové umění a vždy nechá sólově promluvit své kytary, tentokrát nechal moře prostoru pro své spoluhráče. Ale nakonec si ho bohatě užívám v každé skladbě a tak tomu je i u závěrečných písních koncertu. Nesměla chybět vynikající „Sybila" a neméně dobrej „Hrdej českej lev", kterej udělal suprovou závěrečnou tečku dnešnímu svátku… hudby. A abychom toho neměli málo, tak jako „přídavek", byť až poslední skladba byla přídavkem, jsme dostali tři vynikající skladby od AC/DC, DEEP PURPLE a JUDAS PRIEST.
Byla to bez pár minut dvouhodinová metalová jízda a určitě bych ještě pár flákuů zvládl. A že je toho dost, co DODO vytvořil, a myslím, že není písně, skladby, která by se mi nelíbila. Možná bych uvítal i nějakou píseň z pozdějších alb VITACITU. Oplatí se zajít na koncert Miloše a oplatí se jej vychutnat na plnohodnotném koncertě než na zkráceném festivalovém setu, Stojí to za to. A jedna perlička na závěr: Jeden zhulenej remcal důležitě vysvětloval, že dvě stovky za vstup do klubu v Berouně je moc, vždyť nejsou přece Pražáci. V polovině setu poznamenal, že to bylo dobrý a táhl (úsměv).
MILOŠ DODO DOLEŽAL setlist:
- Poutník životem (Strach / Poutník životem, 1989)
- Zvony (Vzhůru přes oceán, 1990)
- Loď (Vzhůru přes oceán, 1990)
- Samuraj (Despekt, 2010)
- Ď-ábel (Gen Sumerian, 2012)
- Já chci se ptát (Já chci se ptát / Peaceman, 1989)
- Soudím (Dráždivý dotek, 1992)
- Oheň - Fire (Dodo hraje Hendrixe, 1997)
- Beznaděj (Vzhůru přes oceán. 1990)
- Sybila (Vzhůru přes oceán, 1990)
- Hrdej českej lev (Despekt, 2010)
- T.N.T. (AC/DC cover - T.N.T. 1975)
- Smoke on the Water (Deep Purple cover - Machine Head, 1972)
- Breaking the Law (Judas Priest cover - British Steel, 1980)
Foto ilustrační – z koncertu v Hard Rock Café 2010
