Když se před pěti lety objevily první zmínky o avantgardním spolku TERRA TENEBROSA, byly z drtivé části kladného charakteru. U lidí zajímajících se o underground dokázala tahle kapela na svém debutu „The Tunnels“ vzbudit silný zájem. O něco přímočařejší formou, ale ne zas tak o moc, se kapela prezentovala na druhému albu „The Purging“ z roku 2013, díky němuž se stala mnohem známější a dokázala se dostat na místa, o jakých se jiným kapelám jenom sní. Předskakování NEUROSIS na jejich turné budiž toho důkazem. Ale už třeba právě zmiňované turné s NEUROSIS odhalilo, že TERRA TENEBROSA je dost úzkoprofilové zboží. Doteď si vybavuju hromadný úprk a nechápavé pohledy fans NEUROSIS z tři roky staré pražské zastávky. A nebylo to jen příšerným zvukem, který jim tenkrát zvukař uklohnil. Tady se v plné kráse ukázalo, že hudba těchto podivuhodných Švédů není pro každou příležitost a že rozhodně nefunguje na první dobrou.
I když se může zdát, že kapela roste a povýšila zase o stupeň dál, když přešla pod renomovanou stáj Debemur Morti Productions, do jejíhož katalogu parádně pasuje, pořád se jedná pro široké spektrum hudebních posluchačů o těžko stravitelný extrém. A není se čemu divit. Letos vydaná „The Reverses“ představuje opět zvrácený pohled na hudbu, díky němuž zní TERRA TENEBROSA tak, jak zní. Fanoušci téhle kapely hned zaregistrují charakteristický sound, který pro mě představují především bicí, celkově nervní až hororovou atmosféru a z valné části skladby, které potřebují čas na dokonalé vstřebání, které se ale nemusí nutně dostavit.
Z kapely jsou neustále cítit podprahově jejich hardcoreové kořeny, které implantovala do blackmetalové temnoty, kterou ještě víc odlidšťuje ambientními a nasamplovanými industriálními zvuky, které dokáží nastolit pocit, že se nejedná o hudbu z tohoto světa. Oproti výtečnému záseku „The Purging“ mi přijde, jakoby se TERRA TENEBROSA letos zase stala o něco hůře uchopitelná. Na „The Reverses“ většina položek působí jako cílený atak psychiky. Ať už se jedná o druhou „Ghost at the End of the Rope“, kde rytmika tiká v nepravidelných rytmech a do toho předák The Cuckoo svým šepotavým skřehotem přikládá pod kotel. To samé platí i pro věc „Where Shadows Have Teeth“ a svým způsobem netradiční track „Exuvia“. Přímočařejších partů se zde moc neobjevuje a když už, jsou po chvilce nemilosrdně přebity.
Jednoznačně nejhitovější věcí na „The Reverses“ je třetí „The End Is Mine to Ride“, která navazuje na to skvělé z minulého alba, mám tím na mysli hlavně vydařený song „Black Pearl In A Crystalline Shell“. „The End Is Mine to Ride“ stojí hlavně na šlapavé rytmice a výborných kytarových vyhrávkách. To vše korunuje opět svým vokálem zpěvák. Tahle „jednodušší“ poloha TERRA TENEBROSY mi prostě sedí nejvíc a je jen škoda, že už kromě zmíněné hitovky ji lze zaregistrovat na celé desce jenom v jednom případě. Tím je závěrečná šestnáctiminutová „Fire Dances“, jejíž první polovina patří k jedním z nejlepších partů v historii kapely, zatímco její druhá polovina vše opět zahalila do mlhy.
TERRA TENEBROSA si zaslouží pochvalu za svůj originální přístup k hudbě, přišla s něčím novým a nemá důvod něco měnit. Potom už záleží, do jaké míry je člověk ochotný přistoupit na její hru. „The Reverses“ je opět skvělou přehlídkou hudby, která působí jako zhmotněný zmar. Na druhou stranu navzdory dvěma geniálním skladbám a velmi kvalitnímu zbytku jsem si předešlé dvě desky užil o trochu víc.
Seznam skladeb:
- Makoria
- Ghost at the End of the Rope
- The End Is Mine to Ride
- Marmorisation
- Where Shadows Have Teeth
- Exuvia
- Fire Dances
Čas: 47 minut
Sestava:
- The Cuckoo – vokály
- Hibernal – neuvedeno
- Hisperdal – neuvedeno
https://www.facebook.com/pages/Terra-Tenebrosa/327140797088
