Nejbližší koncerty
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
  • 06. 05. 2024CLOAKROOM (USA, Relapse) + PANENSKÉ PLAMENY
  • 09. 05. 2024NĀV + Łūt
  • 10. 05. 2024Již dvanáctý ročník rodinného metalového festu BUGRFEST p...
TELEPATIE VI

CD/LP 2016, Nuclear War Now! Productions / death metal / Švédsko

Mohl to být tak pěkný večer… jenže všechno se nějak zvrtlo. Něco mi našeptávalo, že to nemám dělat, ale neodolal jsem a pustil si to. Všechno se změnilo, nejenže se celý večer začal hroutit, v noci mě navíc přepadly noční můry. Podobným stylem by šlo postupovat do nekonečna. Věc se má tak, že hudba IRKALLIAN ORACLE má schopnost pochroumat vaši psychiku a během poslechu si není špatné dát pauzu a jít se nadechnout na čerstvý vzduch. Tohle album je totiž hodně silná káva.

Všechno to vypuklo v roce 2012, kdy se parta noname hudebníků dala dohromady ve švédském Göteborgu. Což je samo o sobě docela legrační fakt, když si člověk představí, jakým death metalem tohle město proslulo. Bez obav. Podobnosti k IN FLAMES nebo DARK TRANQUILLITY se nemusíte obávat. I na tomto příkladu je pěkně vidět, jak je někdy škatulkování záludná věc. Pro všechny dosud zmiňované kapely platí, že hrají, některé spíš hrály, death metal. Přitom už víc rozdílné být nemohou.

„Apollyon“ plynule navazuje na debut „Grave Ekstasis“, který vyšel před třemi lety. To v kostce znamená plíživý a pořádně hutný death metal s dokonale vystavěnou děsivou atmosférou, jejíž síla mrazí. IRKALLIAN ORACLE představují na „Apollyonu“ z drtivé části hudbu valící se jako masa, hypnoticky uhrančivou a díky zvuku podladěných kytar a jejich stylu ve své podstatě velmi disharmonickou. Když jsem IRKALLIAN ORACLE slyšel poprvé, ihned mi na mysli naskočili Australané PORTAL. Dle nich si už každý snadno domyslí, o čem že se tady bavíme. Každopádně protinožci slouží jen jako hrubé přiblížení, protože IRKALLIAN ORACLE jsou o něco přímočařejší a používají jiné postupy, ale finální dopad je podobný. Po poslechu se cítíte jako narušení jedinci (úsměv).

Úvod alba je naprosto reprezentativní. „Reflections“ je zřejmě jednou z nejpřístupnějších kompozic kapely, i když mluvit tu o nějaké vstřícné formě je dokonalý nesmysl. Nicméně skladba má schopnost jako jedna z prvních albových položek udržet se v paměti. Následující „Conjuring the Expulsed“ ze začátku vyvrací to, že se jedná o pomalejší death metal, a ve vysokém tempu peláší dopředu, ale to netrvá dlouho, postupně IRKALLIAN ORACLE zabřednou do pomalejších vod a objeví se i momenty, kdy máte pocit, že se vám zastavil dech. Své trumfy potom kapela naplno vybalí ke konci, kdy se skladba promění za pomoci děsivých skřeků, repetitivního riffu, úderných bicích doplněných výraznou hrou na činely v něco, co od začátku visí ve vzduchu. A tím něčím je slovo rituál. Klišé jako prase, ale věřte mi, že sem to pasuje dokonale.

Podobnými atributy je napěchovaný i zbytek alba. Když se člověk zaposlouchá do jakékoliv skladby, zjistí, že každá je něčím silná, každá z šesti dlouhých věcí má něco do sebe. Nicméně jako celek je „Apollyon“ nejpůsobivější, a to i přesto, že unést na bedrech jeho hodinovou stopáž se rovná pořádné výzvě. Vlastně každá ze tří dominantních složek vystavuje člověka zkoušce. Brutální zvuk podladěných kytar a zhoubná rifáž dokáže dělat divy. Potom jsou to bicí, ty jsou v mixu vytažené nad kytarou a tak každý úder do virblu působí jako rána kamenem do hlavy. Nicméně tím bubeník nekončí. V repertoáru mu neschází činely, které jsou využívány jiným stylem než u většiny bubeníků a tím pádem znějí jako další nástroj. Korunu veškerému zmaru na závěr nasazuje zpěvák, který nezůstává jenom u hrubého vokálu, ale svůj hlas během desky obměňuje, přičemž největšího zla je dosaženo, když vypustí z hrdla děsivé skřeky. Vynikající výkon.

Je jasné, že počínání IRKALLIAN ORACLE je soustem pro otrlé. Na „Apollyonu“ je potřeba si vše zasloužit. o čemž svědčí poslední dvacetiminutová „At the Graveyard of Gods“, jejíž druhá polovina se doporučuje poslouchat jenom jednou. IRKALLIAN ORACLE nahráli skvělou desku, dokonale temnou a zlou. Poslech působí jak trn v oku, ale člověk zjišťuje, že i tenhle pocit se může stát vítaným. Není to deska na každý den, není to deska do nepohody, ale má kouzlo a vlastní ksicht, což se prostě cení.

Seznam skladeb:

  1. Reflections     
  2. Conjuring the Expulsed     
  3. Sol
  4. Elemental Crucifixion   
  5. Apollyonic Enstasis
  6. At the Graveyard of Gods      

Čas: 57 minut

Sestava:

  • neznámá

http://irkallianoracle.com


Zveřejněno: 19. 11. 2016
Přečteno:
3508 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Coornelus | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

20. 11. 2016 13:04 napsal/a Dalihrob
Výborný rozhovor s IO
http://www.bardomethodology.com/articles/2016/05/17/irkallian-oracle-interview/
20. 11. 2016 11:20 napsal/a Opat
...
Skvělá deska. Start \"Conjuring the Expulsed\" absolutně zabíjí, jedna z nejsilnějších pasáží na albu. A vystoupení na Prague Death Mass III jen potvrdilo extratřídu IRKALLIAN ORACLE. Mně osobně ty upozaděné kytary v tomto případě naprosto sedí. A dovolím si lehce nesouhlasit - tohle přesně je hudba do nepohody! Když je člověku pořádně psychicky blbě, co jiného si pustit, než takovýhle hnus, do kterého zabřednete a nedovolí vám pomyslet na cokoliv jiného? :-)
19. 11. 2016 14:34 napsal/a stupor
Mňam
Grave Ekstasis bol z počiatku nenápadný, pôsobil dojmom \"ďalšieho nekro-deathu\", ktoré sa približne po roku 2010 začali rojiť ako vyhladované včely v máji. No pár posluchových sessions, ktoré vyvrcholili nočným LP rituálom, ma presvedčili o tom, že Irkallian Oracle nenasledujú žiadnu trendovú vlnu. Ich rukopis je autentický, svojský a neľudsky obludný - žiadne kozmeticky zdrsnené trashmetalové riffy ako Teitanblood, ani (síce grandiózne) revitalizovanie starej školy ako Dead Congregation - a to za stáleho sonického smradu a vlhkého tempa deathmetalovej gangrény. Kým Grave Ekstasis bol lineárne gradujúci rituál komornejšieho charakteru, Apollyon je komplexná oslava iniciačnej smrti, deštrukcie a fénixovského prerodu. Jediné, čo mi vadí je mix - bicie príliš vytiahnuté a gitary potlačené do úzadia, no zvuk sám o sebe je priam dokonalý, takže si takto nevyvážený mix prestanete všímať. Radšej si vychutnajte tie bahnisto-mokvavé melódie - nádhera! Ak by mal koniec sveta morbídne okultný charakter, tak by nám doňho hral Apollyon.