Pražská DIPHTERIA má na svém kontě již čtvrtou nahrávku. A to si myslím, že za dobu existence kapely, která se pomalu blíží k deseti letům, je pěkné skóre. Po kladně hodnocených plnohodnotných nahrávkách „Claustrophobic” (2009) a „Kdo nasype ptáčkům“ (2013) a stejnojmenném EP „Diphteria” (2014) vydali u stejného labelu, majícím v logu tramvaj, již třetí album pojmenované „The Human Exuberance", které vzniklo letos ve studiu Davos. Tentokrát má album solidní obálku s vícestránkovou knížečkou, obsahující jak jinak potřebné texty s artworkem, jehož autorem je Tomáš Andřejovič z MÖRKHIMMEL. Na textech se, kromě zpěváka Romana Viciana, podílel Petr Pádivý (ELLENSÉGES GOMBÓC) a Daniela „Dahlien" Neumannová (KEEP ON ROTTING, DILIGENCE, THE CORONA LANTERN), jejíž hlas uslyšíme ve skladbě „Monuments of Hope". Za speciálními efekty na albu stojí Devel Sullivan (RECODE THE SUBLIMINAL) a také snad všem známý Otus Hobst z MINORITY SOUND.
Všechno má svůj vývoj a DIPHTERIA také. Každou nahrávkou jde vystopovat nějakou změnu nebo nějaký posun. V recenzi k albu „Kdo nasype ptáčkům“ jsem poznamenal: „Celé album stojí na deathmetalovém základu s groove hardcorovým spodkem". K mini albu „Diphteria” jsem napsal: „Úplně zmizely hardcorové sekačky a z čerstvé nahrávky se spíše stala deathová záležitost". Než se rozepíšu k letošní nahrávce „The Human Exuberance", tak dopředu prozradím, že metalovému nášlehu ještě přibyl brutální „záškrt" (úsměv).
„The Human Exuberance" kypí brutalitou od začátku do konce. Vše je nadále postaveno na metalcorovém groove soklu, který ovšem zas tak nevyčnívá na povrch, protože jsou zde hodně zřetelné obě kytary a hlavně vokál, který vytváří jakousi poznávací značku DIPHTERIE. Vokalista Roman, který se objevil už na druhém albu a nahrávku výrazně zpěvem oživil, se zde prezentuje jako ostřílený growler využívající jak metalcorový ječák, který sem tam přejde do skřehotu a dokonce se mihne i s civilním slovem. Dalším velmi zajímavým prvkem je na nahrávce jakýsi pokus o vytvoření atmosféry. V hudební lince jsou umě zakomponovaná intermezza, různé samplující zvuky, která vytvářejí na oko zklidnění už tak nahuštěné kompozice. Velmi zajímavě jsou takto využité začátky nebo konce skladeb v podobě tajemného, horrorového intra (outra). A možná i díky tomu album není jen bezduchá mlátička a hudba utíká rychle a pokud vás nesemele prvním poslechem, tak si nahrávku určitě dáte ještě jednou.
Album „The Human Exuberance" jsem vyslechl nesčetněkrát a to znamená, že není špatně, ale po celou dobu poslechu jsem se snažil najít nějaký výrazný záchytný bod, u kterého bych se chytl nebo nějaký výrazný kousek zapamatoval. Musím satanžel říct, že ač album sype a odsýpá jedna báseň, tak po předchozích nahrávkách se album jeví jednotvárnější a nějaký punc originality jsem nacházel velmi těžko. Album „Kdo nasype ptáčkům“, do kterého jsem se musel přes několik poslechů prokousávat, se mi zdá originálnější než to letošní, které, ač nabízí „jednodušší" formu podání, nemá větší ambice poskočit dál než na lepší průměr. A proto nemůžu ohodnotit album více body, než jaké dostaly poslední nahrávky.
Seznam skladeb:
- One Eyes Control
- Monkey Dance
- Parasite
- Sun is Kissing the Earth
- Made to Kill
- Equal
- Monuments of Hope
- Outro
- White Dogma (Ala-Grind)
Čas: 25:06
Sestava:
- Roman Vician - zpěv
- Ivan Jakůbek - kytara
- Daniel Weis - kytara
- Martin Mrázek - basa
- Michal Chalupka - bicí
