ASPHYX udělali sakra dobře, že se rozhodli pokračovat. Od roku 2009, kdy vyšla jejich comebacková deska „Death... the Brutal Way“, zažívají zlaté časy. Vydávají skvělé desky a fanoušci je zbožňují, vše je, zdá se, v dokonalé symbióze. Třetí reunionová záležitost na tom stěží něco změní. „Incoming Death“ je další klasika, která nemá nejmenší šanci zklamat. A to ani nemusíte patřit mezi zapálené uctívače kultu.
Sám jsem dokonalým příkladem. V devadesátých letech jsem bral ASPHYX jako druhořadou záležitost. Nebavili mě tolik jako jejich slavnější kolegové, hlavně ti z Ameriky, ale nemusím chodit až za oceán a můžeme zůstat v krajině tulipánů a oranžové barvy, takoví GOREFEST byli pro mě vždy jiný level. Až s návratem ASPHYX se něco otočilo a já si jejich hudbu naplno užívám. Největší paradox na tom je, že oni nezačali dělat něco výrazně jinak. Holt každý člověk má nějaký vývoj.
Martin Van Drunen... bez toho by to nešlo a vyjádřit jeho vklad v procentech bylo by nutné udělit velké číslo. Je to tvář kapely, jeho hlas je pro death metal dokonalým nástrojem, navíc když si člověk vybaví jeho příjemné vystupování, ten člověk boduje za plný počet bodů. Nicméně bylo by chybou v záplavě blond vlasů přehlížet hudbu, která spadá pod taktovku kytaristy Paula Baayense. Jeho kytara je zodpovědná za ty špinavé a řezavé zvuky. Paul evidentně neusnul na vavřínech a nápady chrlí na počkání. Neshledávám ani jednu vyloženě nudnou záležitost. A vůbec nevadí, že je vše tak nějak povědomé, v případě ASPHYX to má jedno velké plus, jednoduše to funguje. Jejich aura stále vyzařuje dostatečně silně.
Ano, možná postrádám takovou hitovku, jakou byla na minulém albu „Deathhammer“ titulní věc, ale slabého místa byste se nedohledali. „Incoming Death“ začíná pěkně zostra vypalovačkou „Candiru“ a od té doby je jasné, že tahle deska nebude krokem vedle. Jedná se o poctivý death metal made in ASPHYX. Tím pádem se můžete spolehnout na rychlejší vypalovačky promíchané s těmi pomalejšími, které si logicky uzmou větší časový prostor. Tohle je už ale osvědčená formule. Tentokrát těch věcí, v kterých ASPHYX přecházejí do doomu nebo středních temp, je o něco víc než minule a tak poměr jedna rychlá na jednu pomalejší se překlopil ve vyšší podíl těch táhlejších, což není bráno jako výtka, ale konstatování faktů. V těch hutnějších pak nejvíc vyniká uprostřed alba vložená „The Grand Denial“, která nejdřív překvapí až nezvykle melodickým sólem, ale skutečným vyvrcholením je její závěrečné překlopení až k funeral doomovým vodám, kde to ASPHYX díky doprovodu dokonale mrazící kytary moc sluší. Tenhle moment dokáže vytvořit husí kůži.
Nemá cenu popisovat jednotlivé skladby zvlášť. Tady platí jednoduché doporučení. Koho bavila předešlá dvě alba, ten nemůže být ani v nejmenším zklamán. ASPHYX jednoduše šlapou jako dobře promazaný stroj. Na chod kapely neměla vliv ani personální rošáda, kdy do jejích řad nastoupil nový bicmen, zkušený mazák Stefan Hüskens. Pochvalu potom zaslouží i zvuk „Incoming Death“, ten je přesně takový, jaký si tento typ hudby a death metalu zvláště zaslouží.
Je jasné, že tahle hudba je hlavně zaměřená na staré páky. Příznivci starých pořádků zaplesají, mladší ročníky a vyznavači progrese těžko po ASPHYX sáhnou. Přes jasně dané výrazové prostředky je ale hudba ASPHYX hodně zajímavá a v daných mantinelech i poměrně pestrá. „Incoming Death“ s klidným srdcem doporučuju a to i navzdory tomu, že v podobných vodách plavu hodně zřídka.
Seznam skladeb:
- Candiru
- Division Brandenburg
- Wardroid
- The Feeder
- It Came from the Skies
- The Grand Denial
- Incoming Death
- Forerunners of the Apocalypse
- Subterra Incognita
- Wildland Fire
- Death: the Only Immortal
Čas: 47:42
Sestava:
- Martin van Drunen - zpěv
- Paul Baayens - kytara
- Alwin Zuur - basa
- Stefan Hüskens - bicí
