Peťan:
Byla to jedna z nejočekávanějších akcí letošního podzimu. Alespoň mezi fanoušky old school metalu. Legendární DESTRUCTION totiž na své evropské tour přizvali neméně legendární FLOTSAM AND JETSAM a aby toho nebylo málo, nechyběli ani zástupci nové vlny - švédští ENFORCER a dámské trio NERVOSA z Brazílie.
Pořádající agentura Pragokoncert vybrala za místo konání žižkovský Storm club. Moc šťastná volba to nebyla, protože zde bývají často problémy se zvukem a při velkém počtu lidí je zde horko jako v peci. Jenže život metalisty si nevybírá. Více mě naštvala (ne)komunikace s lidmi ze strany pořadatelů, kdy se za celou dobu na oficiálním FB eventu nedělo nic a nikdo nereagoval na dotazy. Vrcholem bylo zveřejnění programu s koncem v půl jedné ráno. Po nelibé bouři naštěstí došlo k úpravě a koncert končil včas o půl dvanácté. Při samotném vstupu byly kontroly jak na letišti. No nic, přicházíme krátce před sedmou večerní, potkáváme se s kamarády a pokecem vyplňujeme čas do první kapely.
Tou byla brazilská NERVOSA. Docela jsem byl na holky zvědav, protože jsem je rok neviděl a poslední setkání nedopadlo zrovna slavně. Repete s novou deskou "Agony" v zádech sice dopadlo o něco lépe, ale stále se pro mě jednalo o těžce podprůměrný thrash metal. NERVOSA je mi sympatická. Holky se snaží, umějí udělat show a hrát na 100 %. S novou bicmankou v sestavě se na ně navíc ještě lépe dívá (úsměv), ale to je v podstatě vše. Tentokrát navíc doplatily na ne zcela ideální zvuk, kdy byl slyšet především Fernandin vokál i baskytara. Nejslabším článkem kapely je kytaristka. Thrash je o kytarách a ty jsou v případě NERVOSY slaboučké. Hrát to chlapi, nikdo se po kapele ani neotočí. Takhle to holkám směle prochází. Po půlce setu odcházím do předsálí. NERVOSA mě nebaví, ale slečnám fandím.
To následující ENFORCER jsou jiné kafe. Osobně tuto čtveřici ze Švédska řadím mezi úplný top nové heavy metalové vlny a také tento koncert to potvrdil. Zvuk ale měli ENFORCER nejhorší z celého večera. A to takový, že kdybych neznal jednotlivé skladby nazpaměť, asi bych dlouho přemýšlel, co kapela vůbec hraje. Nicméně z pódia se hrnula směsice osmdesátkového heavy/speed metalu, která musela bavit. Reakce fans na sebe nenechaly dlouho čekat a kotel po chvíli doslova vařil. ENFORCER postavili setlist především na skladbách z loňské výborné desky "From Beyond", ze které zaznělo několik hitovek - "Destroyer", "Undying Evil" i titulní song "From Beyond". Největší odezvu ale měly tři závěrečné songy "Mesmerized by Fire", "Take Me Out of this Nightmare" a přídavek "Midnight Vice". Zajímavým zpestřením koncertu byl také cover od punkových MISFITS - "I Turned Into a Martian". ENFORCER odehráli výborný koncert. Klasický heavy metal s čistým vokálem, melodickými a zároveň naostřenými kytarami. Jediné, co mi trochu vadilo, byl Olofův projev, který se neobešel bez tradičního halekání, roztleskávání a rozezpívávání. Tohle příliš nemusím...
FLOTSAM AND JETSAM jsou rozporuplnou kapelou. První dvě desky miluji, zbytek mi nic neříká. A vzhledem k tomu, že tato legenda vydala nové album "Flotsam and Jetsam", bylo jasné, že se bude hrát převážně z něj. Nakonec zvítězil rozumný kompromis a setlist byl skvěle namíchán. A tak mezi starými vykopávkami zazněly nové skladby, které naživo zněly výborně a dost syrově. Pro mě veliké překvapení, protože jsem byl přesvědčen o tom, že mě nový materiál bavit nebude. FLOTSAM AND JETSAM navázali na skvělý loňský koncert v Modré Vopici a s nejlepším zvukem večera odehráli parádní koncert. Věčně dobře naladěný zpěvák Eric to s lidmi umí a my mu zobali z rukou. Když k tomu přidáte výborný instrumentální výkon zbytku kapely, dostanete prvotřídní zážitek. FLOTSAM AND JETSAM mě podle očekávání nejvíce dostali skladbami, které mám naposlouchané a vždy si je přeji slyšet. "Hammerhead", "Desecrator" nebo "No Place for Disgrace" toho byly jasným důkazem. Tahle kapela je ve velké euforii a doufám, že to pánům vydrží co nejdéle!
Můj jubilejní desátý koncert německé thrashové legendy DESTRUCTION naprosto zastínil při vší úctě předešlé kapely. Prostě tohle byla jiná liga. DESTRUCTION nastoupili s titulním songem z aktuální desky "Under Attack" a pak u se to mlelo. Od prvního do posledního riffu se pod pódiem odehrával nepřetržitý circle pit a headbanging, který samozřejmě gradoval spolu se starými songy. Ze začátku byl zvuk trochu utopený, ale pak se vše srovnalo a DESTRUCTION zase ničili tak, jak to mají ve zvyku. Výborně naladěný Schmier komunikoval s fans, vtipkoval a zpívalo mu to parádně. A to jak v nových skladbách, z kterých jsme mohli slyšet ještě "Dethroned", "Pathogenic" a "Second to None", tak i v 30 let starých klasikách. Tady DESTRUCTION sáhli do zlatého fondu světového thrash metalu, když vytáhli klenoty "Curse the Gods", "Life Without Sense", "Mad Butcher", "Total Desaster", "Invicible Force", "Thrash Attack" nebo "Black Death", kterou DESTRUCTION dlouhé roky nehráli naživo. Z "mezidobí" nechyběly ani vypalovačky "Nailed to the Cross" a "The Butcher Strikes Back". A když v závěru DESTRUCTION přidávali "Thrash ´till Death" a "Bestial Invasion", najedou jsem se vznášel nad hlavami v kotli (úsměv). Ten old school feeling, jedinečný rukopis a neskutečné nasazení celé trojice mi znovu připravilo jedinečný zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. DESTRUCTION jsou pro mě jednou ze zásadních kapel a jsem moc rád, že to těmto sympaťákům šlape na 110 %. A aby toho nebylo málo, krátce po koncertě se na přání Schmiera ocitáme se ségrou v backstage, kde probíhá after party dlouho do noci. Těžko vám něco nahradí zážitek, když popíjíte s kapelou, ke které vzhlížíte. Absinth jel ve velkém a diskuse také. A pak vás ani nepřekvapí, že třeba Mike má rád Arabelu a Schmier se učí česky slovo "řezník" (úsměv). Jedna z nejsympatičtějších kapel na světové scéně. Nezbývá, než si tento památný večer uchovat v paměti a těšit se na příště!
Fredy:
Celkem zajímavá sestava kapel nejen ze stáje Nuclear Blast se vydala na podzimní evropské turné spolu s DESTRUCTION propagujícími své nové album. Brazilské thrashové amazonky NERVOSA, které přijely taktéž s novotou „Agony“, švédští heavymetalisté ENFORCER a američtí heavy/thrash metaloví FLOTSAM AND JETSAM (i ti letos přidali do své diskografie další zářez). To všechno jsou více méně kvalitní souputníci.
Vystoupení NERVOSY na OEF bylo kdysi takové nemastné-neslané a tak jsem byl zvědav, jak se dámy předvedou tentokrát, zvlášť když mají k dispozici mnohem kvalitnější materiál z jejich letošní nové desky. Přesně v sedm patnáct tedy dámy odstartovaly celý večer již před zaplněným sálem – holt atraktivní předkapela. Bohužel u zvukaře, kde jsem zpočátku stál, je ten večer naprosto strašný, slabý zvuk a tak ani nevím, čím se začalo. Poznávám až druhou skladbu „Arrogance“, ale to jsem se již přesunul do popředí, abych vůbec něco slyšel. Ani tak není zvuk nic moc a jediné, čemu je rozumět dobře, je vokál, zbytek nástrojů tvoří jakousi hlukovou kouli. Kapela má od posledně novou bubenici, ale její výkon musím hodnotit jako nevýrazný a celkově by potřebovala nasadit rychlejší tempo, aby se celý projev NERVOSY hnul trochu rychleji vpřed. Po půlce setu už mi však jejich vystoupení přijde stereotypní a jedna skladba jako druhá. Co naplat, výrazně maskulinní publikum však s vděkem kvitovalo každou drsnou grimasu sličné Fernandy a jejich nedostatky jim blahosklonně promíjelo. Koncertně je to stále spíše průměrná záležitost.
Druhá předkapela večera byla opět velmi atraktivní záležitost, tentokrát z ranku retro heavy metalu. Švédští ENFORCER, to už byla jiná nálož energie, zařazeno měli hned o několik stupňů víc než předchozí NERVOSA a řádně to rozjeli. Image a pózy jak z katalogu raných let osmdesátých a tak došlo i na k tomu patřící halekačky, hecování publika ke zpěvu refrénů či bubenické sólo (slouží jim však ke cti, že bylo vskutku krátké). Hrálo se leccos z loňské desky „From Beyond“, ale došlo i na starší kousky jako „Mesmerized by Fire“ nebo „Midnight Vice“. Zvlášť titulní skladbou z poslední desky se jim povedlo jinak na thrash naladěné publikum trochu zklidnit i rozezpívat.
FLOTSAM AND JETSAM byli nejprogresivnější záležitostí na soupisce a nebýt předchozích ENFORCER, tak i nejmelodičtější. Setlist byl umě nakombinovaný z nových i starších věcí, takže si na své přišli i staromilci. Mě osobně však snad i více bavily nové skladby, ty staré působily vedle vyšperkovaných novinek trochu slabším a jednodušším dojmem, ale i tak mě klasické pecky jako „Hammerhead“ nebo „No Place for Disgrace“ na setlistu náramně potěšily. Po vystoupení F&J jsem již byl tak unešen, že už bych snad ani DESTRUCTION na programu nepotřeboval. Pro mě vrchol večera a ani sám Schmier si ho nenechal ujít a přišel si poslechnout své kolegy.
Na stagi se objevily pro DESTRUCTION typické mikrofony s lebkami a vše se začalo chystat na hlavní hvězdu večera. Protože vše běželo relativně na čas, tak záhy jsme se ocitli pod útokem této thrashové legendy, která celý svůj set odpálila otvírákem z nové desky: „Under Attack“. Poučen z předchozích pokusů najít nějaký přijatelný zvuk v sále jsem se posunul co nejblíže podiu. Žádné zbytečné prodlevy se nekonají a DESTRUCTION do nás sypou jednu pecku za druhou a když už, tak Schmier si jako správný frontman udělal svůj domácí úkol a naučil se pár českých slovíček, které pak využíval při průpovídkách mezi skladbami. Z nové desky pak celkově hráli asi jenom tři nebo čtyři skladby, zbytek setu byl pak věnován tomu nejlepšímu z jejich převážně rané diskografie jako třeba „Curse of Gods“,“Bestial Invasion“, jež celý koncert a vlastně i večer zakončovala, a mojí asi nejoblíbenější „Nailed to the Cross“. Celkem DESTRUCTION odehráli něco kolem čtrnácti skladeb. Co si budeme povídat, starší materiál řezal do živého s daleko větší silou než již trochu vyčpělejší novinky. Publikum pak na každou prehistorickou pecku reagovalo jako smyslů zbavené. Mosh byl samozřejmostí a došlo i na pár odvážných crowdsurferů. Tady se prostě žádný progres nekoná a ani není žádoucí. DESTRUCTION stále umí prodat svůj dřevní thrash s energií a nasazením a i když se nám Schmier možná již trochu více zakulatil a Mike trochu prošedivěl, i po třech desetiletích na scéně je to pořád totální destrukce.
Rozhodně to byla v úterý kvalitní soupiska kapel, kde si každý mohl najít svého headlinera nehledě na velikost písma na plakátu. Musím pochválit, že vše běželo dle časového harmonogramu. Co však nemůžu pochválit, je zvuk, jež byl ten večer naprosto příšerný a ani klub Storm mě tedy nijak nenadchnul. Taktéž odbavení návštěvníků nebylo bez zbytečných průtahů. Celkově jsem však z klubu odcházel spokojen a to hlavně s výkony obou hlavních kapel.
