Angličtí WINTERFYLLETH jsou takovou nenápadnou kapelou. Přitom se od roku 2008 pravidelně každý sudý rok představují s novým materiálem, takže tím pádem jejich letošní přírůstek do diskografie nese číslo pět. Když k tomu připočteme split s DRUDKH, nezbývá než WINTERFYLLETH označit za aktivní spolek.
I když si WINTERFYLLETH díky své hudbě vybudovali slušné renomé, nikdy nekopali první ligu. Jejich pozice v ústraní jim však nebrání tvořit zajímavou hudbu, kterou dokáží poměrně zaníceně přenést na svá alba. Jejich počínání působí do jisté míry takovým těžce popsatelným skromným dojmem. Kapela nepoužívá žádná přehnaná gesta a když si vzpomenete na jejich loňské vystoupení na festivalu Brutal Assault a jejich civilní vystupování, asi mi dáte za pravdu. Na druhou stranu to nijak nesnižuje jejich snahu, která působí dojmem dostatečně poctivým a hlavně uvěřitelným. Fanoušci kapely pak nejvíce přísahají na první dvě desky, ale pravda je taková, že WINTERFYLLETH vyloženě slabý počin dosud nenatočili.
„The Dark Hereafter“ je na poměry kapely krátkou nahrávkou. Dosud se jejich desky vždy rozpínaly kolem jedné hodiny, zatímco novinka je dlouhá něco přes čtyřicet minut a obsahuje čtyři vlastní skladby plus jednu coververzi. Nálada a vyjadřovací schopnosti ale zůstávají pořád stejného charakteru. Skladby jsou spíš delší než kratší a hlavně v prvních třech věcech si dávají WINTERFYLLETH z valné části závod s větrem. Bubeník Simon Lucas se nešetří a určuje tempo, které tepe v rytmu blast beatů a sypaček. Zajímavé je, že i přes rychlý dusot bicí soupravy působí všechny skladby svěžím a lehkým dojmem. Druhou „Pariah's Path“ si dokážu lehce představit i v jiné verzi a to úplně v jiném tempu. Kytarové melodie kouzlí na povrchu uhrančivé party, které mají schopnost být průvodcem v příběhu, jaký WINTERFYLLETH ve svých textech vypráví.
Neznat původ WINTERFYLLETH, zařadil by je člověk s klidným srdcem někam na východ od nás. Je evidentní, že společná spolupráce s DRUDKH nebyla náhodná a kdybych měl označit kapelu, ke které bych tyhle sympatické pány z Manchesteru přirovnal, paralela zrovna s DRUDKH by se přímo nabízela. Další partou, kterou mi postupem času začali WINTERFYLLETH evokovat, jsou dnes již neexistující mistři náladotvorného metalu AGALLOCH. Ti jsou hodně cítit v třináctiminutovém opusu „Green Cathedral“. Ten se jen za zvuku kláves, elektrické, ale i akustické kytary pomalu rozvíjí ve výpravný směr a navzdory úvodní trojici si pomalé tempo drží celou dobu. To má za následek, že se v kombinaci s její zbytečnou délkou stává ke konci poněkud monotónní záležitostí. „Green Cathedral“ by určitě prospělo lehčí krácení nebo víc chytlavějších momentů.
Závěr obstarává předělávka od ULVER – „Capitel I: I Troldskog Faren Vild“ z jejich debutového alba „Bergtatt - Et Eeventyr i 5 Capitler“. V tomto případě je skladba přetextovaná do angličtiny a dostala název „Led Astray in the Forest Dark“. Song vychází z originálu a tak ani nepřekvapí čisté vokály zpěváka a kytaristy Christophera Naughtona, který se se svými party popasoval poctivě, i když přiznávám, že podobný druh vokálů nikdy nebude můj oblíbený šálek čaje. Skladba ale díky současnému zvuku krásně zdůrazní podstatu originálu a už jen třeba díky skvostné melodii a basovým partům, které se vždy vynoří v pravý čas, je potřeba přiznat, že tenhle cover se velmi vydařil.
WINTERFYLLETH nepřichází s hudbou, s kterou by se stali miláčky širokého publika. Těžko je i zařadit mezi kultovní kapely, na to se jim dosud nepovedlo natočit natolik srdce rvoucí desku. Je jim nejlíp v druhém sledu, kde tvoří zajímavé nahrávky, z kterých je jasné, že přední pozice si uzmou jiní. A na tom nic nezmění ani tato deska, která se přitom tak nenásilně a pohodově poslouchá a lze ji s klidným srdcem dát razítko – kvalitní práce.
Seznam skladeb:
- The Dark Hereafter
- Pariah's Path
- Ensigns of Victory
- Green Cathedral
- Led Astray in the Forest Dark
Čas: 40 minut
Sestava
- Christopher Naughton – kytara, zpěv
- Simon Lucas - bicí
- Nick Wallwork – basa, zpěv
- Dan Capp – kytara, zpěv
