Díky vydavatelství Czar of Crickets mám poměrně slušný přehled o tom, co se děje na švýcarské scéně. Tohle skromné, ale sympatické vydavatelství nám pravidelně zasílá vlastními silami vydané nahrávky a už po několikáté tak mám možnost se podívat na tamní kapelu. Občas to dopadne výborně (ASHTAR, UNHOLD), sem tam si nesedneme (EXPENZER), ale mám pro tenhle label tak nějak slabost a fandím mu. Další akvizicí ve stáji, kterou se majitel Czar of Crickets Frederyk Rotter (ZATOKREV) rozhodl podpořit, jsou WOLF COUNSEL.
Ač jsou WOLF COUNSEL papírově nováčky, „Ironclad“ je jejich druhým albem, při pohledu na promo fotku a zjištění dalšího infa je jasné, že chlápci stojící za zrodem tohoto alba mají něco odkrouceno. Čiší z nich elán, ale těžko můžu tvrdit, že ten mladistvý (úsměv), tihle muzikanti mají pořádky někde úplně jinde. A to v doom metalu, a to ještě doom metalu té klasičtější formy, kdy se dotýkají klasických postupů poplatných tomuto žánru.
Heslo, které si WOLF COUNSEL nechali natisknout do bookletu – „Keep it heavy! Keep it slow!“ – naplňují bezezbytku. Jejich produkce je skutečně heavy a značně zatěžkaná. Žádné rychlejší momenty neočekávejte. Většinou se jedná o hlasitou a převalující masu, kde se nezávodí, ale každý bubeníkův úder je pečlivě zvažován. Tohle hlavně platí pro první a v kontextu alba zřejmě nejlepší věc – „Pure As The Driven Snow“. Jedná se o skladbu vedenou v hodně pomalém tempu, kdy se mi v hlavě ladí paralela třeba s takovými A PALE HORSE NAMED DEATH; pocit z téhle skladby se k produkci těchto pohrobků TYPE O NEGATIVE přímo nabízí. Ve zpěvu a frázování skladba chvílemi připomíná i náznaky grunge. Titulní „Ironclad“ je o něco živější, ale už také obyčejnější věcí, kdy přímočařejší rytmika a celkem standardní riffy neuráží, ale ani kdo ví jak nenadchnou.
Slušnou prací se prezentují WOLF COUNSEL i ve třetí „Shield Wall“, kde refrén opět koketuje pomalu až s grunge, přitom doomový odkaz zůstává. To čtvrtá „The Everlasting Ride“ svým basovým začátkem a poté navazující kytarou zase připomene jejich slavnější kolegy – TRIPTYKON. Když se potom přidá Ralfův vokál, ta inspirace je vyloženě k nepřeslechnutí. Ani zbytek desky nezaostává, ale výraznějších momentů, které by mě donutily se opakovaně k albu vracet, už tolik neshledávám. Z menší letargie mě vytrhuje začátek poslední „Wolf Mountain“ a její kytarový riff, který jakoby vypadl z pera Mr. Mackintoshe z období „Draconian Times“.
Jmenované kapely mohou sloužit jako malé vodítko, jakým směrem se doom těchto švýcarských chasníků ubírá. Směr je to poctivý, svým přístupem staroškolský, na druhou stranu nikterak inovativní, což je pochopitelné, to by bylo zřejmě to poslední, čeho by WOLF COUNSEL chtěli dosáhnout. Horší je to zatím s tím, že je album poněkud skoupé na silné nápady. Těch slušných a nadějných je na „Ironclad“ celá řada, vyloženě špatných pramálo, což ale platí i o těch, které by měly kapelu posunout hvězdnějším směrem. Ale i tak mi je přes vyřčené výtky deska svým způsobem sympatická.
Seznam skladeb:
- Pure As The Driven Snow
- Ironclad
- Shield Wall
- The Everlasting Ride
- Days Like Lost Dogs
- When Steel Rains
- Wolf Mountain
Čas: 43:49
Sestava:
- Ralf Winzer Garcia - baskytara, vokály
- Reto Crola - bicí
- Andreas Reinhart - kytary
