Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
LLYR

15. - 17. 9. 2016, Praha - Futurum

Start druhého dne byl hodně silný. Jako první si svou půlhodinku užili black/deathoví GOAT TORMENT z belgického Gentu, kteří možná nejsou příliš známým jménem, sestavu ale tvoří ostřílení hudebníci. Lídra Kwela (kytara, vokál) doplňují kytarista Saroth (TEMPLE OF BAAL, THE ORDER OF APOLLYON, CRUXIFICTION ad.), basák Silmaeth (ABBATH, live u SVART CROWN nebo MALHKEBRE) a bubeník Torturer, který to v minulosti mastil třeba u BETHLEHEM nebo INFERIUS TORMENT. Taková sestava prostě ví, co dělá, a znát to bylo i ve Futuru. Bez nějakých keců vyslali mezi už poměrně početný dav několik rouhavých kousků zejména z loňské řadovky „Sermons to Death“, zvuk byl výrazně nabasovaný, což zrovna k hudbě GOAT TORMENT hodně sedí, a páteční rouhání tak bylo odstartováno velice solidně. (Opat)

A pokračovalo se v podobném duchu. Z Německa dorazili SHRINE OF INSANABILIS, kteří do svého black metalu také přimíchávají lehký odér smrti, a také tito svěřenci labelu World Terror Committee předvedli naprosto sebejisté a nadupané vystoupení. Zvuk byl možná o maličko méně čitelný, než v případě kolegů z Belgie, stále ale nemohu hodnotit nijak záporně. Hrálo se samozřejmě zejména z debutovky „Disciples of the Void“, došlo však ale také na čerstvé EP „Tombs Opened by Fervent Tongues“. (Opat)

Po rozpačitém čtvrtku jsem už očekával růst kvalitativní křivky. Kapel, které tuhle domněnku mohly naplnit, se v lineupu objevilo dost. Hned jedna z nejočekávanějších hrála od šesti. Němečtí SHRINE OF INSANABILIS se loni na blackové scéně objevili z čista jasna, ale hned jejich debutová deska „Disciples of the Void“ sklidila vlnu pozitivních reakcí a je potřeba uznat, že po právu. A hodně velká kvalita se začala valit z pódia během prvních tónů. Po intru, které přešlo v moji nejoblíbenější věc od nich „Ruina“ - ta prostřední pomalá pasáž prostě vraždila - bylo jasno, že se bude jednat o parádní set. Oproti včerejšku se už držel konstantně dobrý zvuk a tak si člověk mohl v klidu užívat celý set. Poměrně destruktivní blackmetalové vichřice uměli  SHRINE OF INSANABILIS vhodně proložit pomalejšími party, které občas dokonce obsahovaly takřka hitové melodie. Hodně povedený set. (Coornelus)

DARVAZA má na kontě jedno jediné EP z loňského roku a hned byla nominovaná na festival. Za kapelou stojí jistě známá jména, protože už podle zpěvákova vystupování a sebevědomých hráčských výkonů šlo poznat, že tihle chlapi mají za sebou něco odkrouceno. Set odstartoval hodně nepříjemným a nervním intrem, totožným právě z jediné nahrávky. Za zvuku bzučení hejna much se rozjela old schoolová blacková smršť bez příkras, pořádně syrově. Na druhou stranu pro mě ten večer ani nijak extra zajímavě, odehráno skvěle, postupy standardní, ale po půlce setu už lehce nudné. Je čas dát si pauzu. (Coornelus)

DARVAZA je studiově projekt dvou nesmírně činných chasníků: pod pseudonymem Omega zde působí Gionata Potenti (BLUT AUS NORD, FROSTMOON ECLIPSE, KULT, DEATHROW a mnoho dalších) a vokál se stará Wraath, možná spíše známější pod nickem Luctus, z ONE TAIL, ONE HEAD, BEHEXEN, DARK SONORITY nebo MARE. Před festivalem měli na kontě jedno EP „The Downward Descent“, právě na Prague Death Massu ale byl poprvé k sehnání také jeho dvouskladbový následovník „The Silver Chalice“. Přiznám se, že první zmiňovaný počin mi nepřišel nějakým zvláštním způsobem vybočující z řady black metalových standardů, a i samotná show byla prostě tak nějak klasická, fungovala ale výborně. Wraath byl oproti tomu, co známe z koncertů OTOH, mnohem umírněnější, co se týče lítání po pódiu nebo „konfliktů“ s fanoušky, což je ale také vzhledem k menší rozvernosti hudby DARVAZA jedině dobře. Více se oddával kázání a mě na rozdíl od kolegy DARVAZA ani nestihla začít nudit, čtyřicetiminutovka syrové porce black metalu byla tak akorát. (Opat)

Islandští SINMARA pro mě byli nejočekávanějším interpretem festu. Jejich dva roky staré desce „Aphotic Womb“ jsem pěkných pár desítek poslechů dal a nemohl jsem se dočkat živého provedení skladeb jako „Cursed Salvation“ nebo „Verminous“. Na tyto a samozřejmě i další zdařilé pecky z debutu došlo, stejně jako na ukázku z chystaného splitka s MISÞYRMING. Jenže se to bohužel moc nedalo poslouchat. Z reprobeden se hrnula absolutní zvuková koule, v níž pro hudbu SINMARA tak důležité kytary často postavené na disharmonických vybrnkávkách absolutně zanikaly a nezřídka rozpoznání právě hrané skladby zabralo několik desítek vteřin. Vydržel jsem do konce, protože prostě SINMARA… ale bohužel jsem z koncertu příliš neměl. Islandu, té krásné zemi, prostě nebylo ve Futuru tentokrát přáno… (Opat)

Přišel čas na jednu z nejočekávanějších kapel na festivalu. Polská BATUSHKA vyvolává na hudební scéně protichůdné reakce, které dělí lidi na dva tábory. Osobně to nijak nevyhrocuju a nemám potřebu po nich plivat, ale ani z nich nejsem kdo ví jak odvařený. Koncept, kterým se prezentujou, je, to si přiznejme, vymyšlený hodně dobře a bylo hned jasné, že tohle fungovat musí. Celkem nenáročný black metal s hodně doomovými vlivy postavený hlavně na vokálním kontrastu, je trefou do černého. Osobně mám problém s provedením, jejich skladby mě dokáží upoutat tak maximálně tři za sebou a potom mi přijde, jakoby BATUSHKA už vystřílela všechny trumfy. Nicméně koncertně se jedná o zajímavou záležitost. Pódiovka je promyšlena do detailu. Všichni muzikanti oděni do plášťů s kápěmi a maskami na hlavách, na pódiu svíce, nezbytná vůně kadidla, tohle dokázalo samo fungovat půl setu i bez hudby samotné. Jenže potom se dostavil ten stejný pocit jako z desky a to, že BATUSHKA je spíš jedno velké divadlo s poměrně nudným hudebním základem. Každopádně jsem rád, že jsem je měl možnost vidět. (Coornelus)

O BATUSHKA toho za poslední rok bylo napsáno mnoho. Rozčeřit vody se Polákům určitě povedlo. Někteří zatím jediný počin „Litourgiya“ vychvalovali do nebes, druzí kapelu vyloženě nesnáší už proto, jaký tzv. „hype“ se kolem ní rozjel. Členové BATUSHKA sice nikdy nebyli oficiálně představeni, proslýchá se ale, že za kapelou stojí Bart z Witching Hour Productions, čemuž je často z větší části přisuzován úspěch nového tělesa. Já celkem kašlu na to, jaký boom okolo BATUSHKA je nebo není, deska mi přišla docela solidní (i když ji zajímavou činí hlavně chorály a hudba je prostě tak nějak průměrná) a byl jsem zvědav, jak s ní naloží kapela naživo. Přehrála ji dle očekávání celou, mé dojmy jsou ale trochu rozpačité. Formálně bylo asi vše v pořádku: všichni členové byli oděni a skryti v kápích (o originalitě moc nemůže být tedy řeč), zahrané vše bylo dobře, odzpívané lídrem BATUSHKA stejně jako třemi sboristy (kteří mohli být ale více nahlas, stejně jako kytary) také velmi obstojně. Ale postupem koncertu mě to tak nějak přestávalo bavit a tak trochu se ukázalo, že v tak silné konkurenci, jakou BATUSHKA měli na PDM, nemají příliš co navíc nabídnout. Jejich black s příměsí doomu je sice řemeslně na vysoké úrovni, ale nějakou přidanou hodnotu, která by z nich činila opravdu tak výjimečnou formaci, zde opravdu (vyjma těch chorálů možná) nenacházím. (Opat)

Po legraci v podobě BATUSHKY přišla na věc, co se týče atmosféry, poměrně odlišná záležitost. IRKALLIAN ORACLE jsou všechno, jenom ne ani trochu pozitivní kapela. Jejich hnilobný a plíživý death metal je vyloženě nechutnou záležitostí, která se ale umí dostat do každého póru lidského těla. Kdo dosud neměl s kapelou tu čest, vězte, že jejich provedení je hodně podobné australským PORTAL s tím, že je o něco přímočařejší, ale určitě ne o moc víc přístupnější. Tuhle poměrně ještě mladou kapelu ze Švédska táhnul kytarista, jehož hodně podladěná riffáž přibíjela a za pomocí zbývajících kumpánů, dokázala vytvořit absolutně zničující pocit. Ve chvílích, kdy začal zpěvák hrát na různá „cinkátka“ a gongy, se jednalo, ač nerad, musím použít to klišé slovo, o skutečný rituál. Závěrečná pasáž v „Conjuring the Expulsed“ nejde příhodněji popsat. Po takhle silném zážitku jsem už neměl sil a náladu na nic jiného a tak balím kotvy domů, protože plán na sobotu byl jasný. Vydržet do poslední noty festivalu! (Coornelus)

Další kapelou, za kterou stojí neznámí členové, byli švédští IRKALLIAN ORACLE. Už při zvukovce bylo znatelné, že tahle black/deathová sebranka bude pořádně řezat. Vystoupení otevřelo několik úderů do gongu, následně už hutné podlazené kytary ničily vše živé, vokál byl zatraceně zlý a basu jsem si užíval stejně jako na druhé desce „Apollyon“. Zvuk byl přesně takový zahuhlaný a zhuštěný, jako na studiovkách. Občas byly užity k dotvoření atmosféry zvonky či tamburína. Naprosto hnusné vystoupení, ve které jsem u IRKALLIAN ORACLE doufal. I v tom vedru mě naplno pohltili a donutili k nějaké té lehké fyzické aktivitě. Kapela naprosto dostála svému názvu – v babylonské mytologii je Irkalla podsvětím, z něhož není cesty zpět. Jeden z nejtemnějších koncertů festivalu. (Opat)

Americká PROFANATICA se sice prezentuje také black/deathem, ale v naprosto odlišném pojetí od švédských předchůdců. Zde se tolik nehraje na nějakou temnotu či mystično, spíše je to takový ten primitivní blasfemický nářez, skladby spíše o kratší stopáži a vybuzující k pořádnému bordelu pod pódiem. Při domácím poslechu mě PROFANATICA příliš nezaujala a podobně tomu bylo naživo. Padesátiminutový kolovrátek špinavého metalu, ve kterém prim hraje bělovousý zpívající bubeník Paul Ledney (také HAVOHEJ, ex- INCANTATION), udržel mou pozornost tak po polovinu setu a protože na ten brajgl v kotli moc nejsem stavěnej, moc jsem si PROFANATICA neužil. Hudebně na tom totiž nic moc zajímavého opravdu neshledávám. (Opat)

Poslední kapelou druhého dne byli ukrajinští RAVENTALE, kteří měli původně vystoupit už ve čtvrtek. V pátek večer jsem sice už pociťoval po téměř probdělé noci (děkuji opravářům střechy za parádní noise gig od šesté ráno) opravdovou krizi, většinu koncertu družiny kolem Astarotha Merce jsem si ale dal a nelituji toho. Ač třeba image RAVENTALE působí maličko kýčovitě, hudebně jde o celkem zajímavý atmosférický a melodičtěji pojetý black s poměrně značnou klávesovou ingrediencí. U ní cením, že není nijak otravná a vlezlá, spíše vhodně koresponduje se zbytkem nástrojstva. Asi nejlepší skladbou mnou zhlédnuté části setu byla „I am the Black Tara“ a po ní už jsem se vydal na cestu noční Prahou. (Opat)


Zveřejněno: 22. 09. 2016
Přečteno:
3354 x
Autor: Redakce | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář